Země: ? Žánr: raw black metal Datum vydání: 5.2.2020 Label: Lichtung Tapes Hrací doba: 12:00 Odkazy: –

V dnešní minirecenzi bych rád představil jednu málo známou obskurnost, která by ovšem měla stát za pozornost všem hledačům, kteří si lebedí v poslechu silně atmosférického a také silně podzemního black metalu. Na الجن (dle všeho by se to mělo do latinky přepisovat jako Aljina) mě upozornil kolega Metacyclosynchrotron, a jakmile jsem si to pustil, prakticky na první poslech mi bylo jasné, že tohle je muzika přesně pro mě.

Nejprve však několik slov k samotnému projektu. Informací samozřejmě nelze dohledat moc, vesměs jen to nejnutnější minimum. Jakékoliv info o sestavě nebo snad dokonce fotky by čekal jen naivka. Zdroje uvádějí Kanadu jako zemi původu, ale osobně si myslím, že to je kravina a že tenhle údaj byl převzat z Bandcampu, kde sice Kanada napsaná je, nicméně jde o sídlo labelu Lichtung Tapes, jenž se postaral o vydání. Ale kdo ví.

Jasné máme jen dvě věci, a sice že الجن poslali do světa prozatím dva demosnímky. Loňskou nahrávku „حراس قبر حمزة مطرب المقدس“ („hurras qabr hamzat mutarab almuqadas“ – „The Guards of the Tomb of Hamza, the Sacred Singer“) letos doplnilo „إستدعاء الرياح السوداء القديمة“ („’istdea’ alriyah alsawda’ alqadima“ – „Summoning the Old Black Wind“). Obě dema nabízejí jednu dlouhou píseň a obě vyšla v nákladu pouhých dvaceti kopií. Snažit se nemusíte, samozřejmě už je všechno v piči, protože takové číslo se v pohodě vyprodá vždycky a prakticky hned. Muzika je ovšem zajímavá a výborná, tudíž doufám, že si الجن někdo všimne a pustí to do světa znovu a v nějaké rozumnější podobě.

První bezmála tři minuty „إستدعاء الرياح السوداء القديمة“ vyplňuje minimalistické atmo-šumení, které se posléze opět přihlásí o slovo v úplném závěru dema. Vše mezi tím vyplňuje sugestivní blackmetalová černota s hrozivě zahuhlaným a těžko čitelným soundem. Nepochybuji o tom, že tohle ladění mnohé okamžitě odradí, ale já osobně si myslím, že nastavený zvukový marast se výraznou měrou podílí na auře nahrávky. Zkušené ucho z toho navíc nějaké riffy zachytí, bicí přechody znějí (na poměry celého počinu) docela výrazně a nepřeslechnutelné je rovněž prakticky permanentní podbarvení klávesami.

Výsledek je každopádně vysoce působivý, ačkoliv nikdo nepopírá, že tu sílu v něm uvidí jen úzký a specifický okruh posluchačů. Pokud to na vás zapůsobí podobně jako na mě, nezapomeňte okoštovat i první demo „حراس قبر حمزة مطرب المقدس“, které zní snad ještě o kousek surověji, hudebně se mi zdálo ještě o kousek víc strhující a v neposlední řadě také nabízí i o pár minut delší zážitek. Nicméně obě dema الجن jsou skvělá a slyšení stojí.