Země: Španělsko Žánr: raw black metal Datum vydání: 1.7.2020 Label: Negra Nit Distro / Forgotten Sorcery Productions Tracklist: 01. Introducció – Làpides innombrables 02. Inici de la fi – Emprenent el camí de l’odi 03. Paratges en la ment on la memòria perdura 04. Interludi – Fronts funèbris 05. I amb ràbia en daga segà 06. Passes doloroses cap a horitzons de ferides 07. Llengües de foc s’alçen en la mirada 08. Fins a reeixir dins la claror de l’amargor Hrací doba: 28:15 Odkazy: bandcamp

Portugalského raw black metalu tu poslední dobou máme docela hodně, tak se protentokrát mrkneme třeba do sousedního Španělska. Ve stokách Messiho království se letos vyloupl nový jednočlenný projekt Amargor. Borec, jenž má tuhle záležitost na svědomí, dále působí třeba v Morta, jejichž letošní EP „Fúnebre“ jste mohli zachytit díky nedávnému vydání na značce Signal Rex.

Co se Amargor týče, tak tady se frajer vůbec nešetří. V roce 2020 už stihnul napráskat pět nahrávek, alespoň tedy v době psaní téhle recenze – než se to uráčím vydat, tak třeba stačí vyjít ještě něco dalšího. V květnu každopádně přišlo první demo „Cilicis fragmenten el que queda d’un“, na nějž v červenci navázal full-length titul „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ – právě na něj si nyní posvítíme. Po něm ale v krátkém sledu asi během měsíce a půl, od půlky srpna do konce září, stihla vyjít tři minialba „Amargs camins, alliberant“, „Merlets d’ossos i pedra ens custodien“ a „Recordo pas res / I Remember Nothing“. Třeba poslední jmenované ale nabízí jen cover od Joy Division ve dvou jazykových mutacích, takže za mě bezcenná pičovina.

Podobný syrový black metal s přidušeným zvukem a bzučící kytarou mám hodně rád. I když se třeba z hudebního hlediska kolikrát nejedná o nic skvělého, jen díky tomu soundu a celkové auře mě to typicky víc baví, než nebaví. O to jednodušší to podobné projekty v mém přehrávači mají. Tím pádem jsem se na poslech „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ vlastně docela těšil – pravděpodobně víc, než si album zasloužilo.

„Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ totiž ve finále není žádný zázrak – a to jsem to formuloval ještě hodně diplomaticky. Napříč celým albem se objeví jen pár slušných riffů, o nichž by se dalo s přivřenýma očima říct, že zavání nějakou atmosférou, například v „Inici de la fi – Emprenent el camí de l’odi“ nebo „Passes doloroses cap a horitzons de ferides“. Jedná se však o výjimky potvrzující pravidlo.

Většina půlhodinové stopáže je plytká a prázdná. U některých rawblackmetalových nahrávek se stává, že ten ohavný zvuk dokáže zakrýt anebo alespoň zjemnit i tyhle nedostatky. „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ k takovým nepatří. I navzdory garážovému zvuku lze jasně slyšet, že se jedná o podprůměr, jenž příliš zajímavých nápadů bohužel nepobral. Kdyby nahrávka disponovala standardnějším zvukem (standardnějším z pohledu metalového středního proudu), bylo by to podle mě naprosto neposlouchatelné. To samé se dá asi říct i pro případ, kdyby tohle mělo trvat byť i jen o deset minut déle. Za stávající podoby se to dá strávit, což však samozřejmě neznamená, že by to mělo být jakkoliv dobré.

Jak tedy vidno, pro Amargor respektive jeho debutovou řadovku nemám pochopení ani slova pochvaly. Na „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ mi nepřijde nic zajímavého, atmosféra žádná (u tohoto druhu black metalu – naprosto tristní), celková kvalita chabá. Verdikt tedy zní jednoznačně: album k poslechu doporučit nemohu. Osobně ani nenacházím motivaci zkoušet další nahrávky Amargor, ať už ty již vydané anebo ty budoucí.