Země: Bosna a Hercegovina Žánr: raw black metal Datum vydání: 5.7.2020 Label: Black Gangrene Productions Tracklist: 01. Izrodi svjetlosti 02. Obamrlost vremena 03. Opor 04. Svijet u pepelu 05. Filozofija bijede 06. Hronika iz mraka 07. Hvalospjev propadanju Hrací doba: 42:27 Odkazy: web

Jelikož nejsme sračinky, co o black metalu mudrují bez dostatečného rozhledu a porozumění, tak to pochopitelně není poprvé, co píšeme o nějaké bosenské černotě. Ostatně hnusným, blackovým surovostem tady věnujeme dost prostoru, a jelikož Black Plague Circle v čele s Obskuritatem umí, tak sem prostě patří.

Od poslední, mnou opěvované desky „U kraljevstvu mrtvih…“ uplynuly tři roky. Ty Obskuritatem vyplnili dvouskladbovým EP „Nekrofilm“ a dvěma tituly, se kterými se kapela ohlédla za prvními roky svého působení. Nyní, když píšu recenzi, tak vidím, že jim také vyšla kolaborační kazeta s Nidernes, kteří letos vydali i slušnou deskou „Darkness Cenotaph“. A když přijde na nejnovější úrodu Black Plague Circle celkově, tak bych rád zmínil poutavě fanatické demo Niteris – „Our Death, His Monument“.

„Hronika iz mraka“ do třetice předvádí dekadentní black metal tradicionalistického vyznění, kde je evidentní snaha psát hypnotické motivy a evokovat nelidskou, temnou atmosféru. S recenzovanou „U kraljevstvu mrtvih…“ se to podařilo takřka na výbornou, za důsledného dodržování psaných i nepsaných pravidel žánru, a ještě tomu Obskuritatem vetkli jakousi přidanou hodnotu. Takový je alespoň můj současný pohled na uvedenou desku. Ale co se týče kvalit desky nejnovější tak jsem mírně na vážkách.

Skladby, které slouží jako intro, outro a mezihra, nenabízí z mého pohledu absolutně nic nového; jen další variaci na Belkètre a jejich instrumentální skladby. Hlavně si ani nemyslím, že by byly nějak zvlášť zajímavé, proto jejich degradace termíny intro/outro, i když jsou určitě autorem míněny jako plnohodnotné kompozice. Ovšem pro srovnání: když totiž začnou hrát úvodní skladby „Vampirska kakofonija“ nebo „U kraljestvu mrtvih…“, tak na mě dýchá ohavně sugestivní atmosféra, jež dokonale uvozuje, co se bude dál dít za hrůzy. Jenže tady jsou songy tohoto typu spíše do počtu.

Dost slušná je třeba závěrečná „Hvalospjev propadanju“, ale nevím, zda je nutné aby měla sedm minut. A něco podobného sužuje i „hlavní“ songy jako „Opor“, „Filozofija biede“ a ten titulní. U všech si totiž myslím, že jsou delší, než je nutné, a v druhé půli vždy dojde na zbytečná opakování dřívějších riffů. Od začátku do konce, po celou svou hrací dobu, mě ničí snad jen „Obamrlost vremena“. Tyhle výtky jsou sice dost subjektivní a leckdo bude nesouhlasit, ale spatřuji zde prostě jednoznačný kámen úrazu.

„Hronika iz mraka“ sice prozatím vnímám jako nejméně působivý dlouhohrající titul Obskuritatem, ale něčím výrazný přeci je. Celkový feeling desky je ve srovnání s předchůdci o něco melancholičtější a slovo „dekadence“ mi tu přijde víc než výstižné. Při každém poslechu si navíc vzpomínám na hodiny strávené s nesvatostí jménem „The Last Station on the Road to Death“ od francouzských Hell Militia, což je deska, kterou opráším tak jednou za uherský rok, ale když už CD roztočím, tak ve mně obvykle po padesáti minutách zůstane jen zničující prázdno. Něco podobného se vlastně párkrát podařilo i novým Obskuritatem, když hráli jako kulisa. Zmar byl účinný, až bylo uvnitř cítit, že budoucnost neskýtá nic pozitivního, ale zároveň i podivně vítaný.

Na Obskuritatem jsem se těšil a z výsledku jsem trochu rozpačitý. Možná by prospělo, kdybych mohl desce věnovat více času za vhodného rozpoložení a pořádně se v jejím fluidu vykoupat, jenže skladby nenabízí až tak silné podněty, abych si ony chvíle vyhradil stůj co stůj. Skutečně prvotřídní jsou zde jen vokály a snad i náležitá produkce. Je tedy problém ve mně, anebo v hudbě? Tak jako tak, můj hlad po veskrze negativním Black Metalu balkánské provenience bývá v dnešních dnech dostatečně ukojen, protože poslední Malevolum stále pravidelně sjíždím.