Aosoth - V: The Inside Scriptures

Aosoth – V: The Inside Scriptures

Aosoth - V: The Inside Scriptures

Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 17.11.2017
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. A Heart to Judge
02. Her Feet upon the Earth, Blooming the Fruits of Blood
03. The Inside Scriptures
04. Premises of a Miracle
05. Contaminating All Tongues
06. Silver Dagger and the Breathless Smile

Hrací doba: 46:11

Odkazy:
web / facebook

Aosoth není kapela, jakou bych řadil ke svým nejoblíbenějším, k takzvaným srdcovkám. Není to formace, bez jejíž hudby bych měsíc nevydržel, ani to není formace, na jejíž nová alba bych čekal jak na smilování a kupoval vše dostupné v první den předobjednávek. Nebudu zastírat, že od toho mám jiná jména. Nepochybně jde však o kapelu, k níž mám respekt a jíž si cením. Stejně tak si myslím, že Francouzi mají na kontě několik výtečných desek. A když tohle říkám, trochu u toho myslím na „III – Violence & Variations“ a hodně u toho myslím na „IV: Arrow in Heart“.

Předpokládám, že s Aosoth jste seznámeni, takže víte, že jsem právě jmenoval poslední dvě řadové nahrávky. A jestli seznámeni nejste, právě jste se tuto skutečnost dozvěděli. Navíc i s ohledem na to, že na dalších následných neřadových počinech Aosoth také drželi vysoký standard, je zřejmé, že ani od „V: The Inside Scriptures“ nešlo nečekat velkou kvalitu…

Stejně tak předpokládám, že když jste s Aosoth všichni seznámeni, „V: The Inside Scriptures“ jste už dávno slyšeli, protože vyšlo loni v listopadu, tudíž víte, že si Francouzi neuřízli žádnou ostudu a že opět nabízejí černý kov na úrovni, jakou mnozí mohou závidět, byť je v tom schované jedno malé „ale“, které říká, že „IV: Arrow in Heart“ bylo ještě lepší. Koho to ovšem sere, když je „V: The Inside Scriptures“ pořád až takhle dobré?

„V: The Inside Scriptures“ uzavírá koncepční sérii nahrávek, která započala s „III – Violence & Variations“. Poslední část velkého celku se ovšem rodila s obtížemi a v jednom momentě dokonce bylo reálnou možností, že deska zůstane nedokončena a nevydána. Vím, že to bude znít jako klišé, ale můžeme být rádi, že tahle varianta nenastala, poněvadž materiál na „V: The Inside Scriptures“ si rozhodně zasloužil spatřit světlo světa.

Lze vcelku bezpečně říct, že „V: The Inside Scriptures“ pokračuje ve stylu svých předchůdců, což dá rozum, když je návaznost zamýšlená a hlubší. Opět se tedy jedná o black metal současné francouzské školy s patřičně dekadentní atmosférou a s kapkou disharmonie, s níž ovšem Aosoth šetří víc než někteří další krajané. Což není špatně. Přijde mi ovšem, že oproti „IV: Arrow in Heart“ ubylo obskurních kytarových melodií a těch skutečně dech beroucích či uhrančivých momentů, což je právě ten důvod, proč si minulého alba cením výše.

Aosoth

Nějakým způsobem to ale vůbec nevadí. Jak už jsem řekl, pořád jde o vytříbenou žánrovou práci. Až by se chtělo říct, že takhle nějak by se podle mého názoru měl hrát „moderní“ black metal. Skladby jako „The Inside Scriptures“, „Premises of a Miracle“ nebo „Silver Dagger and the Breathless Smile“ jsou prostě moc silné a jen těžko si lze v jejich případě stěžovat na nekvalitu. Ani jedné ze šesti přítomných stop ovšem nemám dojem vaty, spíš naopak. A to je samozřejmě dobré znamení.

O svém hovoří už skutečnost, že mi dává smysl vracet se k „V: The Inside Scriptures“ s takovým odstupem, i když už jste desku nejspíš všichni slyšeli. Jakkoliv taková recenze může postrádat význam z hlediska objevitelského či odporučovacího, pořád dobře poslouží jako prostředek, jak zde nechat nějaký prostor skvělé desce od skvělé skupiny.

S „V: The Inside Scriptures“ se uzavřel dlouholetý koncept, jenž započal v roce 2011. Už před vydáním zpěvák MkM rozpustil sestavu a také seknul s koncerty – možná, že nadobro. Budoucnost Aosoth se tedy zdá nejasná, nakonec i s ohledem na to, jaké patálie MkM řeší v osobním životě. I kdyby to ale čistě teoreticky bylo poslední album Aosoth (ale ne, že bych snad tuhle možnost předpokládal nebo v ní snad dokonce doufal), pak se tahle skupina nemá zač stydět.


13 komentářů u „Aosoth – V: The Inside Scriptures“

  1. Myslim, že jako deska navazující na IV se Inside Scriptures nepovedlo. Je tam ten masivní 10 minutovej opus, kterej té kvalitě IV dostojí, ale jinak nic. Zprvu velký zklamání teda. Ale po dalších posleších z toho na mě vylezla hodně zlá a špinavá deska, která tlačí uplně jinak a jinam, než IV. Takže ten koncept, se mi zdá, se opravdu zhroutil s rozpadem kapely.

    1. Fakt jo?minulá deska byla tak krutě lo-fi že jsem do ní ani neinvestovat své finanční prostředky ?

      1. Hele, fakt jo, líbí se mi to dost. Antitheist naposlouchanej nemám, tak těžko říct, jestli by by to bylo dobré či ne. Teď mi tu hraje ” Go Ebola !” song a dost teda srágora, black n” roll, což v jiných případech docela můžu. Tohle se ale mi nelíbí.

        1. Black n roll ale dost předvídatelný…taková music na jeden poslech kde není pomalu co oběvovat že jo…

  2. Za mě je od nich nejlepší buď tohle nebo Violence and Variantions, nemůžu se rozhodnout. I Ashes of Angels je super deska. U An Arrow in Heart … kvalita tam je, ale ten prostředek alba hrozně uměle natahují a navíc mě tam těžce štve bicí automat, hlavně v poslední skladbě (jinak super) to dost sráží dolů. Ale na druhou stranu chápu, proč lidi mají “čtyřku” nejradši – jsou tam nejvýraznější kytarový motivy.
    Tady je to celkově po zvukový stránce určitě jejich nejlepší práce, a po skladatelský minimálně nejvíc soustředěná, provázaná. Nejsou tam žádný momenty co by vyčnívaly, ale to si troufnu říct že byl záměr, aby to znělo sevřeně, monoliticky.

    1. Pravdu díš, jen dodám – nakonec s odstupem je tohle pro mě nejlepší Aosoth, ta IV se přecejen docela oposlouchala.

    2. U mě nejlépe obstála test času trojka, ta rdousí od začátku do konce. U dvojky, čtyřky a pětky mě baví už jen vybrané skladby. Dost mě mrzí, že jsem po vydání III Aosoth neviděl ani jednou živě, to mohlo být kruté. Takový byl ale i koncert ku příležitosti Ashes of Angels. Já odtud odešel s rozbitým nosem a na “Cries Out of Heaven” jsem jinému borcovi zase rozbil obočí, haha.

      Jinak fanoušci by si měli zapsat název Sotherion: “Black metal project from the guitarist of THE ORDER OF APOLLYON and Aosoth (Paris, France). Out soon via World Terror Committee.”

      https://www.facebook.com/sotherion

    3. Za mě jsou III a IV na takřka stejné úrovni, možná o něco víc čtyřka, která mě pokaždé naprosto rozbije. Závěrečná “Ritual Marks of Penitence” je za mě absolutním vrcholem tvorby Aosoth. Ale i pětka rozhodně ve zkoušce časem obstála, ač už nepřináší oproti čtyřce zdaleka tolik neokoukaného.

  3. Stále si stojím za tím, že III > V > IV.
    Jinak live viděno po vydání IV 2x, a hlavně teda koncert na Bruntalu byl pičo uaaaa! Vlastně asi nejlepší bm gig, co jsem tam kdy viděl a jeden z nejlepších vůbec.

Napsat komentář: Dejv Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.