Země: USA Žánr: deathgrind Datum vydání: 10.4.2020 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Death Posture 02. Cemetery Planet 03. Visions of Torture 04. Black Bag Asphyxiation 05. Terror Bomber 06. Blast Casualty 07. Ritual Trappings 08. Uranium Decay 09. Cabal 10. Acid Attack 12. Invisible Cell 13. Guillotine 14. Autonomous Weapons Systems 15. Cataclysmic Gigaton Hrací doba: 26:19 Odkazy: –

Personální složení deathgrindové mlátičky Caustic Wound je pozoruhodné. Jsou tu kytaristi a basák z Mortiferum (Chase Slaker, Max Bowman a Tony Wolfe), zpěvák působící v Celebral Rot nebo Fetid (Clyle Lindstrom) a aby z toho nebyl jenom další staroškolský death metal, všechno to zezadu popohání pro potřeby grindcoru mazák z Magrudergrind (Casey Moore). To není špatná sestava. Jejich první nahrávka „Death Posture“ však není tak zajímavá, jak by se papírově mohlo zdát.

Caustic Wound nepředstavují na „Death Posture“ nic, co by již dříve nebylo slyšeno. Borci moc dobře vědí už ze svých domovských kapel jak zahrát solidní death metal a grindcore a na desce to je znát. Prudké změny rychlostí, kytarové riffy, zahuhlaný vokál, všechno tu je, ale nic z toho nezvedá ze židle. To se potvrdilo už po několika málo přetočeních, kdy mi bylo jasné, že tady nebude nic k objevování a že „Death Posture“ je jen slušnou variací na dobře známé téma. Ne, že bych tu čekal nějaké inovace, ale třeba demíčko „Grinding Terror“, na kterém se nacházejí i skladby z „Death Posture“, mě baví víc.

Jsou chvíle, kdy si „Death Posture“ užívám a ta necelá půlhodinka mi přijde fajn. Jindy se ale stane (a je to docela často), že desku pustím a namísto toho, aby mě poslech nějak oslovoval, jenom tak prošumí a já vůbec netuším, co že jsem to slyšel. To by se určitě dít nemělo, grindcore by mě měl spíš zadupat hluboko do země. Na nějaké památné momenty je prvotina Caustic Wound taky poměrně chudá. Vybavím si titulní „Death Posture“, „Ritual Trappings“ nebo „Cabal“, ale jinak se jedná o grindcorový standard, který sice není špatný, ale lze ho slyšet i na dalších desítkách placek. Myslím, že každý moc dobře zná rané Carcass, Terorrizer nebo novější Insect Warfare. Caustic Wound to dělají podobně, ale těmto jménům se nepřibližují.

Své dělá i zvuk celé nahrávky. Na onom dva roky starém demu to byl přeci jenom větší hnůj, a to se mi zdá k hudbě Caustic Wound adekvátní. Přišlo mi násilnější, naléhavější, odpornější, prostě lákavější. Tahle řádná studiová placka sice také nezní zrovna uhlazeně, ale nejspíš jsem od ní čekal něco podobného a toho se mi nedostalo. „Death Posture“ je syrové, avšak skutečně nemocná atmosféra se tu nekoná. Podle mě je to krok směrem dolů a je to škoda, protože na nějaké pořádné grindcorové nebo deathgrindové album stále v posledních letech čekám a právě do Caustic Wound jsem vkládal naděje. Naposledy mě v těchto žánrech rozsekali Infernal Coil, to už je ale dva roky.

Caustic Wound patří v rámci novinek stále k tomu lepšímu v žánru. Na to, abych „Death Posture“ mohl obecně řadit mezi povedená alba, mu ale chybí nějaký osobitější ksicht. Stačilo by málo, třeba přitlačit v té produkci, udělat to opravdu hnusným a nebát se to nechat posluchači rozsekat hlavu jako tomu nebožákovy na obalu. Takhle mi pouze párkrát posloužilo jako kulisa a jeho hlavním pozitivním výsledkem bylo to, že jsem dostal chuť na něco ověřenějšího v těchto vodách. Poslední poslechy pak byly vyloženě z nutnosti si album připomenout.

Přese všechny výtky si myslím, že minimálně pro vyznavače deathgrindu je „Death Posture“ záležitostí hodnou poslechu. Rozhodně neurazí, ale já se k němu vracet už nejspíš nebudu. Času s ním stráveným nelituji. Vlastně by mě zajímalo i případné studiové pokračování. V budoucnu si však raději pustím Mortiferum, jejichž loňská prvotina „Disgorged from Psychotic Depths“ mi připadá lepší.