Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 25.2.2017 Label: Folter Records Tracklist: 01. Stella Nova (Collapse) 02. Corrosion 03. Detox 04. Open Your Third Eye 05. Fusion 06. Man Owes Nature Only Death (Conduct) 07. Regeneration 08. Transformation Hrací doba: 45:23 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Promotions

Se Streams of Blood jsem se prvně setkal na předchozím albu „Ultimate Destination“ starém čtyři roky. Německá smečka na něm nepředváděla nic světoborného, ale ani nic hrozného. Vzpomínám, že na základě úsměvné vizuální stránky (ta se jen tak mimochodem s aktuálním počinem naštěstí trochu zlepšila) jsem čekal píčovinu jak mraky, ale po hudební stránce se z toho vyklubal nikterak objevný, přesto poctivý a vlastně poměrně sympatický black metal.

Od té doby již nějaký ten měsíc a dokonce i nějaký ten rok uběhl. Během této doby se mi Streams of Blood ztratili z dohledu. Ani není divu, jelikož co do vydávaných počinů Němci příliš aktivní nebyli – pouze v roce 2014 nabídli splitko s krajany Chant of Blasphemy, kteréžto jsem měl mocně na párku, a pak až do letošní novinky „Allgegenwärtig“ nic.

Nebudu vás lakovat, v mezičase jsem se k „Ultimate Destination“ nevracel, zas až tak velký dojem na mne Streams of Blood neudělali. Vlastně jsem to album od napsání dobové recenze neslyšel snad ani jednou a popravdě řečeno, dneska už byste ze mě marně lámali, jak přesně ona nahrávka zněla. Jméno skupiny mi ovšem v paměti utkvělo stejně jako vzpomínky, že šlo o poměrně příjemnou žánrovku. To možná nevyznívá úplně přesvědčivě, ale v reálu to postačilo, abych necítil nutnost se aktuálnímu studiovému záseku (celkově třetímu dlouhohrajícímu) „Allgegenwärtig“ vyhnout velkým obloukem. Netvrdím, že jsem se nějak výrazně těšil, má očekávání se pohybovala někdy mezi neutrálním postojem a mírně plusovými hodnotami. A aniž bych se chtěl vychloubat, výsledku to vesměs odpovídá.

Občas se mi stává, že si při úvodním vzpomínání na minulý počin vyplýtvám formulace, jaké by šlo nakrásně použít i pro novou desku. „Allgegenwärtig“ je přesně tento případ. Mohl bych totiž s přehledem zopakovat, že novinka je podobně jako „Ultimate Destination“ poctivá žánrovka, která posluchači nepředá nic, co by přesahovalo rámec pouhého akustického prožitku a vydávalo se do abstraktních sfér čehosi hlubšího, ale jakožto důstojný zástupce druhé ligy (takové pojmenování není nutno chápat automaticky pejorativně) nedělá ostudu ani svým autorům, ani černému kovu obecně.

„Allgegenwärtig“ táhne kupředu především kytarová práce. Rytmika sice neuráží, ale také nepředvádí nic, co by vysloveně stálo za řeč a vypíchnutí. Podobně zastřený vokál k vyznění alba vcelku sedne, ale o nějaký uhrančivý přednes se nejedná. Co se však riffů nebo různých vyhrávek a melodií týká, zde Streams of Blood dokážou přijít s dobrými motivy. Jako důkaz mohou mimo jiné posloužit určitě momenty ve skladbách jako „Detox“, „Open Your Third Eye“ (ta se zpočátku tváří jako standardní neobjevná sypanice, ale následná zpomalení v průběhu píseně jsou povedená) nebo „Regeneration“.

Vzato kolem a kolem se tu nenachází píseň, jejíž přítomnost by mě vyloženě dráždila a chtěl bych ji vyhodit. Nicméně nemohu popřít, že třeba „Fusion“ poněkud zaostává a že se napříč deskou nechají nalézt i pasáže zavánějící obyčejností, a to i ve výše jmenovaných kompozicích. Na druhou stranu, kdo se dokáže takovýmto neduhům plně vyhnout? Snad jedině ti nejlepší, mezi něž Streams of Blood přece jenom nepatří. Což ale nutně nemusí znamenat a také neznamená, že by bylo „Allgegenwärtig“ špatné. Ne vždy musí lít jak z konve, občas stačí, že jen kape.

Tak jak to tedy je – poslechnout, či neposlechnout? „Allgegenwärtig“ určitě není nic, co byste vysloveně měli nebo snad dokonce museli slyšet. Pokud tomu svou pozornost věnovat nebudete, nepřijdete o nic zásadního. Na druhou stranu, ztráta času to také není, a jestli se donekonečna sháníte po nových a nových jménech, která vám poskytnou (alespoň) solidní chladný black metal, Streams of Blood mohou posloužit. „Allgegenwärtig“ se poslouchá dobře, a ačkoliv nezastírám, že na dlouhodobý vztah a pravidelné dýchánky to nevidím, mírně nadprůměrnou úroveň to má a fandy žánru na chvíli potěšit může.