MUERAN HUMANOS + PULSAR
19. října 2019 / Praha – Underdogs’ / start 20:30 / 250 CZK
Mueran Humanos, původem z argentinského Buenos Aires, už nějakou dobu operují ze středu světa v Berlíně a v Praze se neobjevují poprvé: tentokrát přivezou svoji novou desku Hospital Lullabies. Mueran Humanos se zdánlivě pohybují v prostoru vymezeném nicotou a temnými zvuky (netají se třeba oblibou Suicide a podobných kapel), ale ve skutečnosti toho nabízejí mnohem víc: geniálně repetitivní basové linky se proplétají spletí elektronických zvuků, nad nimiž Tomás a Carmen vyprávějí ve španělštině poměrně znepokojivé příběhy s unikátní atmosférou. Jak sami říkají: „Nesnažíme se následovat nějaké trendy. Snažíme se znít jedinečně.“
Hospital Lullabies je jejich v pořadí třetím albem (po dnes už legendárním a beznadějně nihilistickém a dávno vyprodaném debutu a po „tanečnější“ Miseress, vydané v roce 2015). Posluchači i recenzenti se po celém světě shodují, že se jedná o mimořádně vydařené dílo – ale pozor, kromě hudby k němu tentokrát patří i film, který natočila Carmen. Je to něco jako obrazové zachycení desky nebo obrazová stopa: každopádně čekejte surrealistický, syrový, zvláštní existenciální zážitek (pochopitelně v pozitivním smyslu slova). Mueran Humanos přijíždějí ve vrcholné formě, a jako vždy optimističtí, temní a zcela jedinečně negativní.
Společně s nimi vystoupí i dvojice Pulsar, která operuje ze skutečného středu světa v Brně. Jedná se o nový projekt známých tváří z místní scény (Deceased Squirrel on the Phone, Ditry Picnic): v tomto případě jsou ingredience výsledné lahůdky jednoduché: zpěv, kytara, basa a bubeník, který poslouchá na slovo. Kdo vyrostl na post-punkových kapelách, bude při jejich koncertě víc než ve svém živlu. Pulsar nedávno vydal na labelu Stoned to Death výbornou kazetu se čtyřmi skladbami s názvem Crumpled Mountain.
Cnuk:
1. Pixies, Blood Red Shoes – Praha, 8.10. (event)
2. black midi, Atlantik – Praha, 5.10. (event)
3. Inter Arma, Plešatá zpěvačka – Praha, 22.10. (event)
Dantez:
1. Drab Majesty, Body of Light – Praha, 25.10. (event)
2. Lingua ignota – Praha, 8.10. (event)
3. Street Sects, Imperial Black Unit – Praha, 30.10.
H.:
Tenhle měsíc mě zajímají primárně dva koncerty, tak snad se na ně ve finále zase nevyseru, jak mám poslední dobou docela ve zvyku.
Sólový koncert Lingua ignota je každopádně velké lákadlo – nejpádnějším argumentem budiž nová deska „Caligula“. Už ta je sama o sobě dost intenzivní a živě v malém prostoru strahovské Sedmičky by to mohlo být ještě o kotel hutnější.
Za pozornost bude stát i koncert Mueran humanos, kteří také mají na kontě nové album „Hospital Lullabies“. To jsem sice ještě neposlouchal, ale starší věci jsou moc fajn, tak proč by to tentokrát mělo být jinak? Živě je navíc muzika tohohle dua výrazně psychedeličtější, takže návštěva za úvahu určitě stojí.
Cnuk:
V říjnu mě zajímají především Pixies, kteří 8. vystoupí ve Fóru Karlín. Původně měl koncert proběhnout ve velkém sálu Lucerny, ale pro velký zájem bylo nutné zvolit větší prostor. Pixies jsou dávno za zenitem a de facto žijí ze slávy klasických alb z přelomu 80. a 90. let. Čerstvá novinka „Beneath the Eyrie“ ale nezní úplně marně a nachází se na ní pár dobrých kousků, takže by to nemusela být pouze nostalgie, i když o té to bude především. Na pecky ze „Surfer Rosa“ a „Doolittle“ se těším už několik týdnů.
Dále už jen doporučuji black midi, kteří v útrobách Underdogs’ předvedou 5. října naživo svůj těžko uchopitelný debut „Schlagenheim“. Doporučení se týká zejména všech vyznavačů experimentu a hluku. Za zvážení také jistě stojí koncert death-sludgerů Inter Arma. Ti zavítají 22. na strahovskou Sedmičku se zdařilou plackou „Sulphur English“.
Dantez:
Říjen se koncertně nese v duchu křepčení do temných rytmů a hudební avantgardy. Drab Majesty na novince „Modern Mirror“ představili další kvalitní porci mlhavé gotické diskotéky a Pražští si na ni budou moci trsnout poslední pátek na Strahově. Na stejném místě se o pár dní dříve odehraje i vystoupení Lingua ignota, která se v Česku objevila už na začátku roku po boku industriální mecha-drtičky Author & Punisher. Nyní jede sólo a s novým materiálem, který jsme zde vychválili zejména pro jeho emočně zdrcující náboj. Pokud se Kristin Hayter podaří přenést fluidum „Caligula“ i do živého vystoupení, mohlo by jít o opravdu výjimečný zážitek.
Za vypíchnutí bezpochyby stojí i koncert Street Sects. Americká dvojka nihilistických parchantů hraje industrial, který staví na klasickém zvuku kapel jako Nine Inch Nails nebo Skinny Puppy, akorát má epilepsii a je napumpovaný steroidy. Na živých shows nechybí splašený stroboskop ani motorová pila, takže vyjeté prostory Crossu tomu budou určitě slušet. V Praze je doprovodí industriální EBM nájeb od Imperial Black Unit, jejichž zvuk má blízko ke klasice Nitzer Ebb.
Mueran Humanos je snad jediná kapela, která si může dovolit do kolonky žánru napsat „sexy“, a sedělo to, aniž by šlo o nějakou teploušovinu, kýč nebo cukrkandl. Jejich zvláštní blend (zhruba) elektroniky, post-punku a dejme tomu rocku jsem objevil na loňské desce „Miseress“, která je celkově druhá v jejich diskografii (eponymní debut pochází z roku 2010), a strašně mě to bavilo. Nad svou účastí na koncertním vystoupení jsem tedy moc neváhal, i když nutno dodat, že tentokrát nebylo na výběr z jedné akce. Mueran Humanos totiž v neděli vystoupili i na festivalu Colours of Ostrava. Ten mám ale trochu z ruky a navíc jdou festivaly už dávno jaksi mimo mě, takže jsem samozřejmě radši zvolil mnohem komornější verzi na strahovské Sedmičce (jen pro zajímavost – podobně tu Mueran Humanos byli dvakrát k vidění i loni, když zahráli na Silver Rocket Summer Soulkostel a den poté na pražské Náplavce).
Jako support se představila formace Nesbitts, což je spojení dvou projektů / skupin ze scény okolo značky Silver Rocket – Unkilled Worker a OTK. V tomhle jsem byl trochu za blba, co neměl moc velké ponětí, oč půjde, protože tvorbu Unkilled Worker ani OTK nijak podrobně neznám, jen mám nějaké elementární povědomí, co je to zač. Nemám tedy představu, co pětice hrála nebo nehrála, ale i takhle z voleje mě to bavilo. Jednalo se o chytře podanou rockovou muziku. Sice ne ze všeho, co zaznělo, jsem skákal nadšením do vzduchu, ale jiné momenty zase byly regulérně skvělé, bylo to zajímavé rytmicky i zvukově, (nejen) díky zapojení kláves nebo foukací harmoniky útočily také alternativní vlivy. I bez znalosti materiálu mi to jako celek smysl dávalo a dokážu si v pohodě představit, že si to někdy pustím i ve studiové podobě (ať už oba projekty samostatně nebo cosi dohromady, což by snad zatím mělo být jedno album, jestli jsem to dobře pochopil). Ale víc vám k tomu asi moc neřeknu.
Netrvalo to zas tak dlouho a už se pódiu zabydlela argentinská dvojice se svojí plejádou krabiček, čudlíků, kláves a jednou baskytarou. Rozjezd byl trochu pomalejší, protože stejně jako na deskách i živě mnohem lépe fungovaly rozvernější skladby a ty naopak intimnější mi připadají trochu slabší, ale rozhodně nešlo o nic zásadního, jelikož se dalo počítat s tím, že Mueran Humanos sáhnou i do téhle části své tvorby. Hodně se mi ovšem líbilo, že jejich muzika dostala v koncertním hávu výrazně odlišný rozměr. Zatímco ve studiové podobě jsou Mueran Humanos vcelku mírní, živě naopak vynikly experimentálnější elementy jejich tvorby, které tam rozhodně jsou. Krásně tepající beaty přímo vyzívaly k pohybu a nad nimi duo stavělo další bohatou vrstvu zvuků, místy skoro až hluků, neboť Tomas Nochteff se vskutku nebál svou baskytaru potýrat, ale ani na chvíli se z toho nevytratila písničkovost či charakteristická atmosféra Mueran Humanos. A přesto mnohé vrstvené smyčky působily až psychedelickým dojmem a dařilo se jim tvořit příjemné napětí. Z tohoto pohledu naprostá paráda.
Několik málo výtek by se však přece jen našlo. Možná trochu paradoxně to byla Carmen Burguess, jejímuž hráčskému i pěveckému výkonu toho moc vytýkat nelze, ale… Ta ženská je fakt hezká, takže mi přišlo poněkud blbé, když při zpěvu mnohdy dělala trochu postižené ksichty nebo zvedala nohu pomalu stylem, jak když chčije pes. Ani nemluvě o skutečnosti, že i mezi písničkami se většinu koncertu tvářila trochu nakvašeně, což možná bylo způsobeno i problémy s odposlechy, protože si dost často stěžovala směrem ke zvukaři, že vůbec neslyší klávesy, ale i tak… přijde lehce jeté, když na její kapelu přijde narvaný klub, všichni si to užívají a ona se prvně usměje až někdy před předposledním songem. Její kolega si naopak vystoupení viditelně užíval, hrál v obrovské pohodě a nijak zvlášť jej nevykolejila ani prasklá struna.
Nicméně celkově vzato nebyl vůbec problém si koncert užít, jelikož čistě po audio stránce Mueran Humanos zněli skvěle a ten nový rozměr skladeb mě strašně bavil, ani nemluvě o tom, že navzdory výše řečenému to mezi ústřední dvojicí místy viditelně jiskřilo. V samotném závěru se pak k Mueran Humanos připojil i hostující bubeník (nemám tušení, kdo to byl, Tomas jej sice představoval, ale nějak jsem to přeslechnul) a přidal živé bicí na jeden nebo dva songy (už si nepamatuju přesně, haha). Tak či onak, poslední písničkou se stala „Mi auto“, po jejímž konci už zbývalo jen provést nálet na merch a posléze odchod do noční Prahy s pocitem ne vyloženě výjimečného, ale dozajista velmi příjemného koncertu.
Nejočekávanější koncert:
Iron Maiden, The Raven Age – Praha, 5.7.
H.:
1. Iron Maiden, The Raven Age – Praha, 5.7. (event)
2. Mueran Humanos, Nesbitts – Praha, 18.7. (web)
Červenec je co do koncertů vždycky tak trochu bída. Kluby zejí prázdnotou a veškeré dění se přesouvá na letní festivaly. Jenže pozor, my jsme pěkně vykutálená redakce a open air festivaly máme až na naprosto čestné výjimky těžce v prdeli. No, a vzhledem k tomu, že se tyto čestné výjimky nekonají v červenci, tak koncertní eintopf na tento měsíc zeje prázdnotou. Situaci zachraňuje pouze (fanfáry!) šéfredaktor (konec fanfár), protože prostě Iron Maiden…
Koncertní volba na červenec prostě nemůže být jiná. Iron Maiden jsou srdcovka, je to vlastně úplně první kapela, jakou jsem kdy skutečně poslouchal, a na to se prostě nezapomíná. Pražský koncert je tedy naprostá povinnost. Na stejném místě před třemi lety, kdy britská legenda jela retro turné vzpomínající na album „Seventh Son of a Seventh Son“ z roku 1988, to bylo i navzdory trochu nevyrovnanému soundu a špatnému počasí skvělé. A hodně bych se divil, kdybych při letošním repete odcházel s pocitem, že to bylo o hovnu. Iron Maiden tentokrát přijedou s posledním albem „The Book of Souls“, které mě (a klidně si říkejte, že jsem zaujatý – jsem) velmi baví a vidím jej jako další důkaz toho, že existence heavymetalových titánů je smysluplná i po tolika letech. Není důvodu se na 5. července netěšit.
Abyste ale neřekli, že jsem taková předvídatelná kunda, přihodím tip ještě na jednu akci o poznání komornějšího rázu. Na strahovskou Sedmičku totiž přijede argentinsko-německá dvojice Mueran Humanos. Loni jim vyšla výtečná a navýsost zajímavá deska „Miseress“ (škoda, že nám už na ni nezbylo místo v recenzích, vážně doporučuju!), jež je sama o sobě dostatečným důvodem k návštěvě koncertu. Tak koukejte dorazit, ať to tam 18. července není prázdné!
