Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 24.9.2019 Label: Pagan Records Tracklist: 01. Władza 02. Żądza czynów 03. Ja, Piastun 04. Zagadka 05. Tyrfing 06. Ród olbrzymów 07. Dolina śmierci 08. Krew i ziemia Hrací doba: 42:19 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Poláci Narrenwind se blýskli v loňském roce debutovou deskou „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“, která mi přišla dost povedená. Původně jsem se sice k jejímu poslechu úplně neměl, ale když jsem se k tomu konečně dokopal, tak mě polské duo o svých kvalitách přesvědčilo. Nakonec – ne, že dobrá úroveň muziky byla až takovým překvapením, protože za Narrenwind stojí ostřílení borci. Veškeré nástroje má na starosti Ævil / Evil ze Sauron, jehož se zpěvem doplňuje Klimorh z Non opus dei a Alne.

Když tedy Narrenwind na letošní rok ohlásili své druhé album „Ja, Dago“ (které shodou náhod vyšlo ve stejnou dobu a na stejném labelu jako nová deska Non opus dei s názvem „Głód“), už jsem se docela těšil. Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že nahrávka se nechala inspirovat trilogií „Dagome iudex“ (vydáno 1989 – 1990) polského spisovatele Zbigniewa Nienackiho (1929 – 1994). Obal pak zdobí výsek obrazu „Heir“ polského malíře a sochaře Stanisława Szukalskiho (1893 – 1987). Využívání starších děl jako inspirace ostatně není pro Narrenwind žádná novinka, poněvadž i pro obal „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ využili obraz, a sice „Woe Unto You“ od Charlese Henryho Benneta (1828 – 1867), a podobně bych mohl připomenout také videoklip „Wydłużam cień boga ciemności“ se záběry z filmu „Det sjunde inseglet“ od Ingmara Bergmana.

Každopádně je evidentní, že Narrenwind si umějí vybrat zajímavé téma a také zajímavé zdroje inspirace, což se cení. Obzvlášť v případě, když tyto dokážou přetavit v povedenou hudbu. A to je za mě splněno docela jednoznačně. Ačkoliv zrovna v případě „Ja, Dago“ mi to tak na první poslechy nepřipadalo…

Jak už jsem řekl, do poslechu „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ se mi příliš nechtělo, ale jakmile jsem se donutil, prakticky okamžitě si mě Narrenwind získali. S „Ja, Dago“ jsem to měl přesně opačně – poslouchat jsem začal hned, ale zpočátku mi předkládaný materiál lezl jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven. Uznávám nicméně, že to z velké části byla asi i moje chyba, jelikož úvodní poslechy jsem absolvoval v práci k programování, haha. Postupem času mi však album sakra zachutnalo a v současné době si jej cením i nad úroveň debutu.

„Ja, Dago“ oproti „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ přináší citelný posun, byť je vysoce pravděpodobné, že tento bude dán nastavenou tématikou a historicky-folklórní orientací zdrojového materiálu (ne, že bych byl znalcem knihy, ale internet je velký pomocník, dojde-li na kutání informací). Jinými slovy řečeno, také „Ja, Dago“ přináší folklórní nádech. Ten skupině velice sluší a do blackmetalového celku se jej podařilo zapustit zcela organicky. Dokázal bych si ale představit, že by případná další nahrávka Narrenwind toto směřování opět opustila, pokud by se kapela vydala zase jiným tématickým směrem.

To už je ale samozřejmě zbytečná spekulace. Nejdůležitější v téhle chvíli je, že „Ja, Dago“ nabízí skvělý poslech. Neměli byste ale čekat nějaké folkové kejkle, spíše se jedná o nádech pohanské zádumčivosti a pochmurnosti, která skvěle ladí s tím, jak je materiál na desce obecně rozvážný. A to i navzdory tomu, že se zde nechají nalézt také „výpravnější“ momenty jako třeba v „Żądza czynów“ či „Ród olbrzymów“, což jsou shodou náhod asi dvě vrcholné skladby desky. Což ale nic nemění na tom, že i další písně jako „Ja, Piastun“, „Zagadka“ nebo „Tyrfing“ jsou výborné. O tom, že Narrenwind moc dobře vědí, co dělají, nakonec svědčí i experimentálnější finále „Krew i zemia“, jež do celkového naladění nahrávky zapadá úplně přirozeně.

„Ja, Dago“ určitě není šlágr, který by poutal hodně pozornosti. Možná tak v domácím Polsku se o něm trochu mluvit bude, ale obecně vzato mi přijde, že ne. Přesto se jedná o výbornou záležitost, jejíž nenápadnost (co do četnosti ohlasů) je ve finále vlastně i sympatická. Za sebe rozhodně můžu doporučit.

Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 6.12.2018 Label: Pagan Records Tracklist: 01. Wydłużam cień boga ciemności 02. Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć 03. Niebo po burzy, oczy ranione piorunem 04. Wiatr głupców 05. Boga znienawidź, a zaznasz świętości 06. Poranek przywitał nas skomleniem 07. Przemocą wepchnięci w istnienie 08. Nic Hrací doba: 49:16 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Pagan Records

V případě formací jako Narrenwind se jen špatně začíná recenze na debutové album něčím jiným než probráním sestavy. V tomhle novém polském projektu se totiž sešli dva veteráni místní blackmetalové scény, s jejichž muzikou se jistě setkala většina lidí, kteří polský black metal poslouchají jen o trochu více než úplně zběžně (rozuměj: slyšel jsi toho víc než jenom Behemoth).

O všechny nástroje se v Narrenwind stará Evil, zde pod lehce pozměněným jménem Ævil, jehož můžete znát především díky Sauron. Což je taková dlouho hrající a pro leckoho asi i kultovní formace, ale neřekl bych, že je mezi posluchači extrémního metalu nějak zásadně populární. Ale nemůžu soudit, jak moc velké přízni se Sauron těší v domácím Polsku. Každopádně, druhý borec už bude známější i v našich končinách – vokálu se totiž zhostil Tomasz Klimczyk alias Klimorh, jehož kapelu Non Opus Dei jistě budete znát. Vedle toho jste jej mohli zaznamenat i ve folkovém a taktéž výborném projektu Alne. Aby těch zajímavých jmen nebylo málo, můžeme pro úplnost dodat, že mix a master obstaral Piotr Gruenpeter z Thaw a Mentor.

Musím se přiznat, že původně jsem ani „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ nehodlal poslouchat. Na vině byl obal, který mi přišel takový nesympatický a nelákal mě zrovna k ochutnávce. Ani teď se mi úplně nelíbí, ale alespoň jsem ho vzal na milost, protože hudební obsah alba za to docela stojí. Názor jsem změnil v momentě, kdy jsem na YouTube náhodou narazil na videoklip „Wydłużam cień boga ciemności“, který jsem si teda pustil, abych to náhodou zbytečně neflákal. Ten se mi zalíbil, a to nejen kvůli tomu, že jsou v něm použity záběry z legendárního filmu „Det sjunde inseglet“ (1957) od Ingmara Bergmana, ačkoliv nepopírám, že to vcelku potěšilo. Potom jsem si všimnul už výše propírané sestavy a „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ mě, byť trochu se zpožděním, začalo opravdu zajímat.

K obálce mohu ještě pro informační úplnost dodat, že se jedná o obraz „Woe Unto You“ od anglického viktoriánského ilustrátora Charlese Henryho Benneta (1828–1867). Nutno dodat, že původní ilustrace bez barev a bez kapelního loga (viz zde) vypadá mnohem lépe než podoba použitá na obalu „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“, což je trochu škoda.

Narrenwind hrají black metal, který se vyznačuje zajímavou náladou, progresivními elementy i typickým polským feelingem, na čemž má nesporně svůj podíl i použití mateřského jazyka. Jako progresivní prvky můžeme chápat nejen snahu nehrát black metal ortodoxním způsobem, ale i v konkrétnějších obrysech, mezi nimiž nejvíc ční vyloženě progové kytarové sólo v „Przemocą wepchnięci w istnienie“, což je také jeden z mých nejoblíbenějších momentů na albu. Ale těch různých kliček a melodií tam lze nalézt více, ačkoliv se stále jedná jen o jemné koření, jehož není tolik, aby bylo možné o „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ hovořit jako o progresivním black metalu.

Vedle již jmenovaných „Wydłużam cień boga ciemności“ a „Przemocą wepchnięci w istnienie“ bych k těm nejzajímavějším skladbám zařadil ještě třetí „Niebo po burzy, oczy ranione piorunem“ a závěrečnou „Nic“, která se zpočátku tváří docela nenápadně, ale postupně hezky rozkvete. Bohužel se ale najdou i trochu slabší kusy, což se projeví hlavně při opakovaných posleších, kdy se mi zejména titulní píseň hodně ohrála. V pozdějších fázích jsem ji dokonce i párkrát přeskočil, protože ta výrazná baskytarová linka už mě trochu srala.

Celkově vzato je nicméně „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ pořád nadprůměrná deska a myslím si, že jsem ji v předstihu zbytečně podceňoval. Sice se nejedná o úplný strop, ale dovolím si tvrdit, že nikomu ze zúčastněných nedělá ostudu a že opatrně potvrzuje mimořádnou sílu polské blackmetalové scény.