Archiv štítku: Arnaut Pavle

Arnaut Pavle – Arnaut Pavle

Arnaut Pavle - Arnaut Pavle

Země: Finsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 9.9.2015
Label: Mystískaos

Tracklist:
01. Unholy Black Balsam
02. True Power from Below
03. Carpet Bombing Nazareth
04. A Dying God Hears No Prayers
05. Poison Grail
06. Crematory Gates
07. Welcome the Night
08. This Palace Built of Your Bones
09. One Final Command
10. For the Darkness of Our Hearts

Hrací doba: 28:57

Odkazy:
bandcamp

Demáčům osobně moc času nevěnuji, ale na ten, jaký v roce 2013 vydali finští Arnaut Pavle, se jen tak nezapomíná. To mě ještě nenapadlo, že na následovníka, tedy konečně nějakou studiovou nahrávku, se bude muset čekat dalších pět let. Dali si načas, ale eponymní debut „Arnaut Pavle“ přeci jenom vyšel. Nevím, co za tou dlouhou dobou stálo, ale z hudebního hlediska jako by žádný čas neuplynul. Jestliže má demo sloužit jako ukázka věcí následujících, tak „Arnaut Pavle“ to splňuje do posledního dílku.

Jméno Arnaut Pavle, pravda, nezní zrovna finsky. Jedná se o skutečnou historickou postavu, konkrétně srbského bojovníka, tzv. hajduka, kteří bojovali před tři sta lety s Osmany. Tím zajímavým ale je, že se po své smrti měl stát upírem. Skupina Arnaut Pavle ale není žádnou gotickou romanťárnou, nýbrž black metalem, zasraně špinavým black metalem. Jsou tu slyšet Celtic Frost, Craft, Darkthrone i britský hardcore/d-beat. Produkce je patřičně syrová, tak jako samotný projev kapely, a od té na demu se vlastně výrazně neliší. Kanálně mrtvolná produkce tu má své kouzlo a ona nenávist a agresivita díky ní správně štípe a zařezává se pod kůži.

Arnaut Pavle oplývají díky punkovým tempům d-beatu nebývalou porcí energie, čímž notně narušují tradiční blackmetalový lomoz. Úvod jasně cupuje na kusy – „Unholy Black Balsam“ nepolevuje, ale druhá „True Power from Below“ ukazuje, že pro valivější riff se tu také nepůjde daleko. Riffy ostatně byly už na demu tím nejlepším a na tom se nic nemění. Stejně tak nakřáplý vokál působí neméně zhoubně a mlácení do činelů nestíhá doznívat. Hlavním je to, že se stopáž „Arnaut Pavle“ podařilo naplnit momenty, k nimž se prostě chcete vracet. Nejedná se o nic nového, ani objevného, ale přesto kurva zábavného. Kdo si neomlátí palici během totálně posedlého nářezu „Carpet Bombing Nazareth“ (už ten název!), tak musí být snad mrtvý. Není to však jenom o zběsilých tempech, i když se na první poslech může zdát, že právě ty hrají prim.

Změnu ukáže ve větším měřítku o něco pomalejší „A Dying God Hears No Prayers“ a ještě dál zajde „Poison Grail“, která má až lehce epický nádech, což kupodivu funguje hodně dobře. Obdobně zdařile se to zopakuje i s „This Palace Built of Your Bones“. Ta má i melodický refrén, což se může pro Arnaut Pavle zdát jako sprosté slovo, ale sedí to sem naprosto přesně. Vlastně by se mi líbila jako závěr celé placky, protože tam se nachází nepříliš výrazné kusy, které už nemají to extra, co i z tak zdánlivě obyčejného bordelu činí frajeřinu se skvělými nápady. Ale ona i ta „For the Darkness of Our Hearts“ na konci láme kosti…

Přestože se zde najdou i slabší party, ty potěšující rozhodně převažují. Díky tomu, že má „Arnaut Pavle“ jen necelou půlhodinku, se velice rádo pouští opakovaně. S každým dalším poslechem mě to bavilo víc a víc a velice rychle se začne ukazovat, že to není jenom o tom bezprizorním nájebu, ale že Arnaut Pavle také dokáží předvést nějakou smysluplnou strukturu a poskládat skladby i album tak, aby všechno šlapalo. Jestli toužíte po chvilce zběsilého, ale o to upřímnějšího black metalu, tak jste tady správně.


Redakční eintopf – září 2019

Black Cilice – Transfixion of Spirits

H.:
1. Black Cilice – Transfixion of Spirits
2. Runespell –  Voice of Opprobrium
3. Narrenwind – Ja, Dago

Metacyclosynchrotron:
1. Arnaut Pavle – Arnaut Pavle
2. Serpent Column – Mirror in Darkness
3. Apparatus – Yonder Yawns the Universe

Cnuk:
1. Iggy Pop – Free
2. Mike Patton / Jean-Claude Vannier – Corpse Flower

Dantez:
1. Chelsea Wolfe – Birth of Violence
2. Black Cilice – Transfixion of Spirits
3. Coffins – Beyond the Circular Demise

H.

H.:

Jako jedničku pro září volím samozřejmě Black Cilice. Raw black metal v posledních letech začal v Portugalsku bujet ve velké míře a právě Black Cilice patří k čelním představitelům téhle vlny. Když dodám, že syrová primitivnost je poslední roky mou nejoblíbenější odnoží black metalu, asi začne být jasné, proč nemá „Transfixion of Spirits“ tenhle měsíc moc konkurence co do očekávání.

Slovo musím ztratit i pro Runespell. Tenhle australský projekt sype jedno album ročně, ale prozatím si svou kvalitu drží. Novinku „Voice of Opprobrium“ mám v uších už nějakou dobu a baví mě to fest.

Šanci dám nepochybně i polským Narrenwind, jejichž loňská prvotina „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ se dost povedla. A to jsem si ji původně ani nehodlal pustit, haha. Pokračování „Ja, Dago“ to každopádně bude mít těžší, protože tentokrát už očekávání nebudou nízko.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

V surové fúzi black metalu s punkem si dvakrát nerochním, respektive si jednou za čas vystačím s kapelami jako Bone Awl nebo Brånd. Každopádně stejnojmenné demo Arnaut Pavle mě neminulo, neboť právem sklízelo nadšené reakce. Dvě ukázky z chystané dlouhé desky mi nakopaly prdel, protože kapela ví, zač je toho kurva RIFF, demo jsem zpětně docenil mnohem víc než kdysi, takže tuším, že tohle bych mohl protočit důkladně.

Ve stejný čas a rovněž v režii Mystískaos by mělo vyjít i druhé album Serpent Column, kteří naopak k žánru přistupují mnohem sofistikovaněji a komplexněji, než výše uvedeni. Black metal ve stylu Deathspell Omega nebo – dosaď libovolný islandský BM –, řekl by „znalec“. Jenže tady to bude, myslím, trochu složitější, takže „automatická“ přirovnání tohoto typu „Mirror in Darkness“ obsáhnou jen velice povrchně. Teda aspoň v to doufám.

A jelikož jsem se v posledních týdnech často a z různých směrů vracel k Lovecraftově mytologii, musím zkusit i nový full-length dánských Apparatus. EP trilogii „Cthulhu“ jsem moc poslechů nevěnoval, debut taky víceméně upadl v zapomnění, ale furt mám kapelu zafixovanou jako slibnou. Podle vypuštěné ukázky a tracklistu se Apparatus nevybodli na pokřivené audio-evokace příšerností z divných sfér, ale zdá se, že to konečně dělají více po svém, bez okatého kopírování úspěšnějších jmen.

Cnuk

Cnuk:

Když vydal Iggy Pop před třemi lety nahrávku „Post Pop Depression“, ukázalo se, že rockovou hudbu hrát nezapomněl. Tomuto sakra zdařilému návratu významně napomohlo také zapojení Joshe Hommeho, jehož skladatelský um se s projevem Iggyho setkal na výbornou. Ukázky z novinky „Free“ však naznačují, že se Iggy ryzímu rockovému teritoriu opět vzdálí a odpluje kamsi do neznáma. Jde snad o jeho labutí píseň? Uvidíme.

Podobně nejasnou záležitostí je také kolaborace Mikea Pattona a skladatele Jean-Claudea Vanniera, o němž jsem popravdě dosud neměl potuchy. Pattona jsem si už dávno oblíbil do takové míry, že s chutí poslouchám vše, na co sáhne, přestože se často jedná o žánry, kterým jinak nevěnuji větší pozornost. V případě „Corpse Flower“ to vypadá na klidnější záležitost, přičemž by se uveřejněné singly neztratily ani na nahrávkách Mr. Bungle. Jsem zvědav, co zbytek desky.

Black Cilice

Dantez

Dantez:

Každá nová deska Chelsea Wolfe se oprávněně vyhlíží se zvědavostí a vysokými očekáváními. Já nejsem výjimkou. A to i přestože přístup, který Chelsea na „Birth of Violence“ k hudbě volí, půjde víceméně proti tomu, co bych chtěl slyšet. Zdá se totiž, že poprvé od „Abyss“ se deska ponese zejména ve folkovém duchu. Ty sludge/doomové prvky mi budou chybět, ale i tak věřím, že ze skladatelského hlediska bude novinka fajn.

Black Cilice by naopak měli volit vyšlapanou cestu. Pokud jde o tvorbu black metalu, který je z hlediska zvukové hmatatelnosti na absolutní hraně, portugalský one-man projekt je jedním z mála, který za to tápání v hudebním chaosu určitě stojí. Věřím, že i nová „Transfixion of Spirits“ nabídne solidní porci atmosférického bordelu.

Kdo by odolal fúzi Autopsy a Hellhammer, kterou už několik let poctivě drhnou Coffins? Když je řeč o hudbě samotné, není Japoncům moc co vytýkat. Co mě však často sere, je volená produkce. Jednou to zní ploše, podruhé zase až moc plechově. Zvukově mi vlastně zatím vyhovuje jen deska „Buried Death“. Ochutnávky z „Beyond the Circular Demise“ každopádně zní tak, že by samotnému materiálu čest udělat mohli, a proto se na novinku těším.

A jestli se zde najde někdo, kdo by si jel na experimentálním, avantgardním a všeobecně ujebaném rapu, přihodím zmínku o nadcházejícím albu JPEGMAFIA. Rapper Peggy sice konkrétní datum neoznámil, ale čím dál více se na sociálních médiích ohání různými teasery, a proto je možné, že desku v nejbližší době nečekaně vypustí.


Arnaut Pavle: dvě nové skladby

Nedávno jsme informovali o první dlouhohrající desce black/punkových Arnaut Pavle, která by mělo vyjít na podzim u vydavatelství Mystískaos. První dvě skladby „Unholy Black Balsam“ a „True Power from Below“ byly uvolněny k poslechu na Bandcampu kapely.