 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 43:09
|
The Browning je kapela, o níž si klidně můžete myslet, že je blbá. To vám nikdo nemůže zakázat a vlastně k tomu ani není důvod, protože na první pohled to tak skutečně vypadá. Tahle zámořská parta totiž spojuje žánry, které jsou ve své podstatě docela prvoplánové – metalcore / deathcore a taneční hudbu. Nejde o žádné velké přemýšlení, The Browning nic moc neřeší a útočí na první signální. Když se na to tedy člověk podívá zdálky, kapela by měla cílit spíš na nenáročné posluchače, kteří se spokojí s tím, že to je chytlavé, a nějaký hlubší prožitek od hudby prostě nevyžadují. Ale i kdyby to tak bylo, v pořádku, však i takové skupiny přece mají právo na existenci.
Ačkoliv formálně vše nasvědčuje tomu, že já bych měl být jeden z těch, kdo nad tímhle bude automaticky ohrnovat nos, The Browning mě nějakým způsobem baví již od svého debutu „Burn This World“, který vyšel v roce 2011. V podání téhle americké party je totiž ona výše zmiňovaná kombinace žánrů učiněný nitroglycerin. Jde o prudce energickou jízdu, jež dokáže člověka strhnout, ať se mu to líbí nebo ne. To je popravdě největší a pomalu u jediná přednost The Browning, ale zase v tom jsou opravdu dobří.
Od letošní novinky „Isolation“ není třeba čekat žádné velké inovace, jelikož The Browning bez větších výkyvů pokračují v tom, co začali na „Burn This World“ a co předváděli i na předchozím „Hypernova“. V tomto ohledu není moc co řešit, protože komu se to líbilo dříve, ten asi bude spokojen i s „Isolation“… víceméně. Snad mi jen přijde, že novinka je na rozdíl od svých předchůdců o trochu víc metalcore než deathcore, ale ono to je nakonec asi fuk, dokud tam nejsou homosexuální refrény. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že nejvyšší koncentrace těch nejvypečenějších hitovek se pořád nachází na debutu.
Jistě, i „Isolation“ obsahuje několik velmi našlapaných tracků, mezi něž lze zařadit třeba titulní věc, „Spineless“, „Pure Evil“ nebo „Disconnect“, v níž si zahostoval i Frankie Palmeri z Emmure. V některých skladbách (a tyto snahy šlo vypozorovat už na „Hypernova“, tudíž nejde o nic zas tak překvapivého) se objevují náznaky atmosféry, v čemž je tentokrát nejvýraznější „Hex“, ale částečně to lze slyšet i v „Pathologic“. Na druhou stranu, ani v takových momentech se The Browning nezbavují své energičnosti a stále si drží ten nastavený ksicht, což lze považovat jedině pozitivum. V důsledku jsou ovšem vlastně všechny songy na „Isolation“ přinejmenším v pohodě až na dvě výjimky v podobě „Dragon“ a „Cryosleep“. V těchto skladbách jsou už totiž elektronické samply na můj vkus až moc jalové a podbízivé. Poslouchat se to stále dá a ty motivy, které mě serou, nehrají celou písničku, ale prostě to není tak úplně ono, a kdyby tam tyhle dva kusy nebyly, tak by to z mého pohledu asi bylo lepší.
The Browning však mají v rukávu ještě jednu zbraň – a musím se přiznat, že právě tohle je dozajista jedním z těch důvodů, proč mě tahle kapela baví. Výše již padlo, že jde o kombinaci corové muziky a elektroniky. Neznamená to však metal/deathcore a do něj pár obyčejných levných samplů. Elektronika je zde kytarové hudbě rovnocenným partnerem, tudíž se jedná o parádní „diskotéku“. Dokud to tedy The Browning nepřepísknou s laciností, jako se tomu děje v „Dragon“ a „Cryosleep“, což se naštěstí nestává příliš často, tak je to všechno v nejlepším pořádku, protože se takříkajíc jedná o parádní rachot.
Vzato kolem a kolem jsou mé dojmy z „Isolation“ mírně pozitivní. Rozhodně však ne nadšené. Album příjemně bouchá, dokáže roztancovat, ale o nějaké větší trvalosti mluvit bohužel nelze. „Burn This World“ jsem svého času točil jak blázen a dodnes si jej tu a tam rád pustím. K „Hypernova“ se vracím o poznání méně a něco mi říká, že k „Isolation“ se budu vracet ještě méně, vlastně spíš vůbec. Právě teď jsem to párkrát sjel docela s chutí, ale nic víc z toho asi vytřískat nejde, prvotřídnímu tahu na bránu navzdory. Ono přece jenom čistě na té energii to asi nejde utáhnout, zvlášť když už je ten čajový sáček louhovaný potřetí. Ve finále je tedy „Isolation“ jen pohodovým a nenáročným albem na pár poslechů, které jsou však docela zábavné. Ale radši u toho nijak zvlášť nepřemýšlejte.
