Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 5.10.2015 Label: BadMoodMan Music Tracklist: 01. Intra-Mantra 02. Destroying the Seeds of Karma 03. Dark Substance of Dharma 04. Kali’s Hunger 05. Red Laugh’s Walking [Инструкция по выживанию cover] 06. I Am the Black Tara 07. Last Moon Fermata Hrací doba: 41:59 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Všude po světě jsou v různých lokálních scénách poschovávaní muzikanti, kteří jsou hodně aktivní, mají na kontě množství desek a angažují se ve větším množství projektů. Ukrajinský kořen, jenž si v příslušných kruzích nechává říkat Astaroth Merc, mezi takové evidentně patří. Jeho stěžejním a osobním projektem je Raventale, kde je jediným členem a pouze na živá vystoupení přibírá další muzikanty. S touto formací již vydal sedm dlouhohrajících desek, z nichž na tu poslední, „Dark Substance of Dharma“, si dnes posvítíme.

Než se tak ale stane, pro pořádek ještě zmíním další aktivity hlavního protagonisty – alespoň tedy ty, které z mého pohledu za zmínku stojí. Astaroth se totiž dále angažuje třebas v kapele Chapter V:F10, jejíž loňské debutové album „Syndrome“ jsem tu svého času v recenzi hodně dost pochválil (a stále si myslím, že oprávněně). V druhé řadě vedle Raventale operuje ještě s jedním osobním projektem, a sice ambientní formací P’hevda Phenomenon. A aby toho nebylo málo, vyskytuje se i v koncertní sestavě (a na deskách jako host) další ukrajinské blackmetalové skupiny Virvel av Morkerhatet, jejíž nové desce „Metamorphopsia“ bych se tu v recenzích také rád v dohledné době věnoval.

Nicméně zpátky k Raventale. Předstírejme na chvilinku, že nám jsou všechny výše propírané okolnosti neznámé a že k „Dark Substance of Dharma“ přistupujeme tabula rasa. Když se někdo takový podívá na přebal alba a na názvy skladeb, kde lítá samá mantra, dharma, karma, tára nebo Kálí, zcela jednoznačně to ukazuje na to, že album bude mířit někam do oblasti Přední Indie. Což se děje textově, ale nedokážu posoudit jak moc vzhledem k tomu, že texty nemám k dispozici – prý by ale mělo jít o koncepční záležitost věnovanou indické a tibetské mytologii. Těšíte-li se ovšem na nějaké orientální rytmy a exotický black metal, nejspíš od poslechu odejdete trochu zklamáni, protože nic takového „Dark Substance of Dharma“ nenabízí. Spíše bych řekl, že je deska taková „geograficky neutrální“, čímž mám na mysli, že z toho není cítit žádná země, ani Indie, ani Ukrajina, z níž to skutečně pochází, ani nic jiného.

Zklamáni byste ovšem od poslechu nemuseli odcházet v případě, že máte v oblibě black metal epičtějšího rázu, avšak bez zbytečného patosu či naduté pompéznosti. V takovém případě totiž, dovolím si tvrdit, „Dark Substance of Dharma“ za pozornost stojí. Především ty prvotní posluchačské seance jsou silné. Atmosférický rozjezd v podobě „Intra-Mantra“ dokáže patřičně navnadit, a když se posléze napoprvé rozjedou mocné riffy a majestátní nálada v „Destroying the Seeds of Karma“, tak to má prostě účinek. Vzpomínám si, jak jsem si při prvním poslechu říkal, že to zní fakt skvěle a že se těším na další prozkoumávání.

Nicméně ono další prozkoumávání bohužel postupně začne odkrývat i slabiny alba. „Dark Substance of Dharma“ totiž nejlépe funguje právě na začátku – tehdy jsem si poslechy užíval a bavilo mě to. I v dalších skladbách se najdou dobré momenty (byť „Destroying the Seeds of Karma“ je dle mého jasným vrcholem nahrávky) a do kontextu celého alba dokonce bezproblémově zapadá i „Red Laugh’s Walking“ což je ve skutečnosti cover od nějaké ruské rockové kapely, o níž jsem jaktěživ neslyšel. Možná je tahle písnička o trochu chytlavější a skočnější než zbytek, ale nejedná se o nic, co by vyloženě mlátilo do uší v tom negativním slova smyslu.

S přibývajícím počtem poslechů však „Dark Substance of Dharma“ pomalu začíná slábnout. A jak jsem se těšil, že budu objevovat další detaily a deska poroste, nakonec k ničemu takovému bohužel nedošlo. Jakkoliv ta nahrávka stále patří do nadprůměru a je obecně vzato kvalitní, nějaké skryté vrstvy jsem na ní zase nenašel a postupné odhalování nových a nových nuancí se jaksi nedostavilo. Což mi připadá jako škoda, protože to v překladu znamená, že se nejedná o zas tak trvanlivou záležitost.

I navzdory tomu jsou ale mé dojmy z „Dark Substance of Dharma“ pořád kladné a budu na to vzpomínat jako na solidní nahrávku. Jak již padlo, první poslechy byly vysoce příjemné, takže už jen díky nim bych se nestyděl počin doporučit. Tohle doporučení je ovšem nutno doprovodit poznámkou, že nějaký žánrový klenot nebo hudební orgasmus z toho s největší pravděpodobností nevymámíte. Je to vlastně „jen“ poctivá žánrová placka lehce nad průměrnou hranicí – ale to taky není tak špatný výsledek.