Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 15.8.2020 Label: Nuclear War Now! Productions Tracklist: 01. Devil’s Knights of Hell 02. Echoes From the Underworld 03. Snakeskin Mask 04. In the Stolen Tomb 05. Funeral Fiend 06. Darkside Legions 07. Gloves of Fire 08. Speed of Omen Winds 09. Buried in Lava Hrací doba: 36:35 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Nuclear War Now! Production

Nestává se často, aby kapela, která tak výrazně čerpá z dob dávno minulých, zároveň zněla tak moc svěže. Siege Column toho ale dosahují. Už podruhé a tentokrát ještě silněji. „Darkside Legions“, jejich druhé studiové album, je troufám si říci pozapomenutým klenotem uplynulého roku. Stejně jako jejich tři roky stará prvotina „Inferno Deathpassion“, ani novinka se nikde moc neukazovala. Siege Column tak nadále zůstávají schováni v prostorách chladného žaláře, kde nad svými zfanatizovanými příznivci ani nemusejí vznášet žádné soudy, jelikož se k rozčtvrcení popravčí sekerou hlásí zcela dobrovolně.

Siege Column jsou z New Jersey a posluchače zdárně porcují od roku 2016, kdy vydali první dema, a objevili se také na splitu „New Jersey Metal Attack Vol. 1“, jenž je tvořen výhradně z tamního bordelu a má i svá pokračování. V sestavě Siege Column figurují pouze dvě jména – Shawnslaught Skullkrusher a spoustou kapel protřelý Joe Aversario. Oba se objevují v uskupení Altar of Gore, což je pro první přiblížení Siege Column vhodné jméno. Zatímco Altar of Gore mně nikdy úplně svým death/blackmetalovým masakrem neuhranuli, se Siege Column se to má docela jinak. Jejich styl je podobný, ale celkový záběr daleko lákavější.

Tahle parta dvou nadšenců do osmdesátkového metalu totiž vkládá do své tvorby celkem netypické kombinace, byť se v kostce jedná o přímý, pravěký extrémní metal. „Darkside Legions“ zní jako pod zemí zakopaný death metal Bolt Thrower, který svojí bestialitou protíná black metal Blasphemy, vměšuje se do něj chaoticky přeřvaný thrash metal NME a celé je to navrch ještě poháněné agresivitou špinavého crust punku Sacrilege. Nevím jak pro vás, ale pro mě je tohle spojení snů. A co víc, ono to kurva funguje!

„Darkside Legions“ má navíc ještě parádně zatuchlou atmosféru, jak se ostatně na tuto neandrtálskou a násilnou hudbu sluší a patří. V určitých momentech tu dochází na minimalistické synťáky připomínající osmdesátkové horory, občas jde slyšet i jiné zvuky navíc, třeba otevírání kobek mezi písněmi. Tohle všechno jenom náladu nahrávky vhodně doplňuje a spolu s obalem, logem, texty a fotkami hnusně zašlou auru kolem Siege Column umocňuje. Produkce je naprosto adekvátní materiálu – prostá a neomaleně tvrdá. Baskytara drnčí nesmyslně nahlas, bubny se pod neustálou palbou otřásají a rezonují a zpěv hučí a mumlá bez jakékoliv šance na zdárné pochycení slov. „Inferno Deathpassion“ bylo možné ještě neprostupnější, ovšem zvuk na „Darkside Legions“ je ve svém zmatku vyváženější.

Skladby na „Darkside Legions“ jsou dostatečně variabilní a nepostrádají vlastní identitu. Sice se s prvními poslechy všechno slévalo do jedné obrovské koule, ale po čase si vše sedlo na svá místa. Co Siege Column mají především, jsou kurva zdařilé riffy. Pochopitelně ne nijak invenční, avšak plně zapadající do konceptu desky. Že bude materiál „Darkside Legions“ propracovanější než na předešlém „Inferno Deathpassion“, je jasné už z úvodní, pečlivě vybudované „Devil’s Nights of Hell“. Ta má těžko uvěřitelných šest a půl minuty a je nejdelším kusem alba. Siege Column mají ale dostatek fíglů na to odhoblovat i tuhle délku. Disponují typickým středním tempem, hlukovou stěnou z blastbeatů i agresivní d-beatovou prasečinou. V úvodní skladbě „Devil’s Nights of Hell“, „Snakeskin Mask“, „Funeral Fiend“ a závěrečné „Buried in Lava“ tenhle zvratek představují nejlépe. V průběhu půlročního poslouchání se mi však oblíbenost jednotlivých kusů porůznu měnila, což je jednoznačně pozitivum. Jenom to ukazuje, jak celkově vyvážený materiál se jim podařilo na „Darkside Legions“ dát dohromady.

Pokud tedy patříte mezi staromilce, kteří si rádi dopřávají primitivní, ale o to destruktivnější výplachy, pak je Siege Column zcela určitě tím pravým. „Darkside Legions“ si užívám už dlouho a nepřestává mě bavit. Ukrývá v sobě absolutní oddanost zvěrskému prametalu, jen je třeba tu vrstvu prachu šmahem odkrýt, sestoupit do útrob vězeňské kobky a nechat se pohltit rozléhajícím se křikem a řinčením okovů. Ve vší své debilitě výborná záležitost.