Země: USA Žánr: metalcore Datum vydání: 25.3.2016 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Intro 02. Illusion of Safety 03. No One Can Save You from Yourself 04. Forever Militant 05. Fight the Good Fight 06. Cutbird 07. Relentless 08. Damage Done 09. Reign Supreme 10. Wrapped in Violence 11. Anthem 12. Beyond All Praise 13. Probably Will Hrací doba: 40:52 Odkazy: facebook / twitter

Když se Walls of Jericho letos po osmileté pauze přihlásili prostřednictvím své páté studiové desky „No One Can Save You From Yourself“ o mou pozornost, byl jsem zvědavý, jestli se během těch osmi let, jež uplynuly od vydání „The American Dream“, někam posunuli. Přeci jen, doba se za tu necelou dekádu trochu změnila. Nemyslím tím jen sociálně a politicky, což jsou témata, jimž se Walls of Jericho věnují ve svých textech pravidelně, ale při pohledu na metalovou scénu je nutno v souvislosti s nimi říct, že metalcore už nemá tak výsostné postavení, jako v polovině minulé desetiletky, a aniž bych čekal, že kapela otočí a začne hrát něco zcela jiného, tak se obecně čekalo, jestli se naváže tam, kde se minule skončilo, nebo se Walls of Jericho pohnuli směrem k aktuálním trendům.

Tak schválně, co myslíte? Koná se nějaké překvapení? Kdepak. Popravdě řečeno, od kapely, která už má na krku 18 let fungování, se pořádná revoluce čekat asi ani nedá. Walls of Jericho s energickou pěvulí Candace v čele jako by si dali klasickou dvouletou pauzu od vydání svého posledního alba a s naprostou suverenitou nadrtili v krátkém časovém sledu jeho přímého následovníka. Takhle přesně totiž „No One Can Save You from Yourself“ vyznívá. Otázka, jestli je to dobře nebo špatně, je na zodpovězení každého daného posluchače, ale protože tady prezentuji svůj skromný názor, tak za sebe říkám, že to je dobře. Walls of Jericho ten metalický metalcore hrají s obrovskou dávkou nasazení, a přestože se „No One Can Save You from Yourself“ od svých předchůdců možná v ničem zásadním neliší, tak na jeho obranu říkám, že se nekoná výrazný kvalitativní propad. Ovšem lhal bych, kdybych nepřiznal, že předchozí dvě alba byla o chlup lepší.

Když jsem řekl, že se nic moc nemění, tak je jasné, že hlavním tahounem Walls of Jericho zůstává i nadále řízná zpěvačka Candace, jež má do křehké ženštiny dost daleko, a musím říct, že tou její pravačkou bych nechtěl dostat po tlamě, protože ve vzduchu by visel těžký otřes mozku. A přesně tak, jak Candace působí co do vizuální stránky, taky zní. Jako nasraný týpek, který je proti celé společnosti a dává to velmi hlasitě najevo. Pod tím se střídají svižné škrtající kytary a zasekávané pasáže, jež s typickými sborovými vokály dodávají hudbě Walls of Jericho nefalšovanou HC šťávu.

Z hudebního hlediska je tedy novinka ve své podstatě nepřekvapivá. A úvod tomu dává za pravdu. Začíná se intrem, které je klišé jako prase, takže se připravte na sirény a hlášení, čímž si Walls of Jericho připravují fanoušky pro poslech 40minutového soundtracku k procházce zkaženou společností. „Intro“ plynule přechází do krátké HC vypalovačky „Illusion of Safety“, jež bohužel není příliš výrazná a v našlapaném úvodu nahrávky se ztratí. Ovšem následující hitovka „No One Can Save You from Yourself“ je trefa do černého. Zběsilé tempo a chytlavé kytarové riffy, jejichž hlavním úkolem je vrýt se do paměti a rozhýbat krční svalstvo. Totéž platí pro refrény, v nichž se řeší snadno zapamatovatelné slogany, které se často shodují s názvem dané písně, a pocit živelnosti, který z nahrávky zavání, dokreslují sbory. Abych to uzavřel, tak titulní vál patří k tomu nejlepšímu, co lze na albu najít.

Jak Walls of Jericho postupují hrací dobou nahrávky směrem k pozdním minutám, tak nijak výrazně neubírají na intenzitě, je ale nutno říct, že lepší vály střídají ty slabší, což výslednému dojmu nepřidá. Kdybych měl být konkrétní, tak mezi ty světlejší momenty „No One Can Save You from Yourself“ patří chytlavá „Cutbird“, slayerovskými kytarami protkaná „Damage Done“, nářezová „Relentless“ a nečekaná „Probably Will“, jež čistým melodickým vokálem a poklidnou atmosférou jasně navazuje na EP „Redemption“. Možná by se našly i jiné písně, ale tohle jsou ty, na jejichž poslech se před spuštěním první vteřiny „Intra“ těším ze všech nejvíc.

Na druhé straně barikády pak stojí slabší věci jako singl „Fight the Good Fight“, „Reign Supreme“ a „Beyond All Praise“, na níž se mi líbí pouze vokální práce Candance. Ne, že by tyto songy byly oproti ostatním v něčem vyloženě horší, ale rozhodně by si zasloužily pamětihodnější kytarové motivy a refrény. Nebudeme si nic nalhávat, na tomhle tato hudba prostě stojí. Jakmile se vám nezasekne refrén do hlavy napoprvé, tak jej tam jen stěží dostanete. Naštěstí těch relativně slabších songů není tolik, aby se „No One Can Save You from Yourself“ nedalo vyslechnout na jeden zátah bez ztráty pozornosti.

Walls of Jericho sice nenahráli nejlepší album kariéry, což bych si s ohledem na delší tvůrčí pauzu hodně přál, ale je pozitivní, že nijak výrazně nezaostávají na svými staršími plackami a nevypadli tak z jedoucího vlaku, na který by museli složitě naskakovat. „The American Dream“ zůstává nepřekonáno, ale nijak to „No One Can Save You from Yourself“ neubírá na kreditu, protože tahle maskulinní parta dokáže pořád lámat kosti. A to nejen doslova pod pódiem v kotli, ale i obrazně skrze sluchovody.

P.S. Jsem zvědavý, s čím se vytáhnou žánrově spříznění Hatebreed, na jejichž květnovou novinku „The Concrete Confessional“ se těším ještě víc.