 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 37:56 K recenzi poskytl:
|
Wilczyca znamená v polštině „vlčice“. Mimo jiné je to také název ceněného polského hororu z 1983. A docela čerstvě tohle slovo značí i název dvoučlenné blackmetalové smečky – asi vás nepřekvapí, že také z Polska.
Wilczyca sice vznikli teprve nedávno, ale podle všeho nehodlají nijak otálet a letos už stihli vyplivnout na svět dvě řadovky. První bezejmenný počin se ven dostal v únoru na kompaktním disku se štemplem od Godz ov War Productions.
Hned v dubnu už Godz ov War Productions hrnuli do éteru druhý počin „Horda“. Tento vyšel jen na audiokazetě v dost malé limitaci, a jestli mě paměť, byl zpočátku označován jako demosnímek. Nyní ale máme srpen (oukej, teď už září, protože mi trvalo recenzi vydat) a Godz ov War vydávají „Hordu“ znova, tentokrát digitálně a na cédéčku. Tahle verze už nese nálepku full-length, a aby si dané označení obhájila, přihazuje k původní šestici skladeb o 29 minutách tři nové stopy, čímž hrací dobu prodlužuje na 38 minut.
Hned na začátek můžu říct, že mě „Horda“ baví. Dopředu bych si to netipnul, ale občas člověku podobná primitivnost prostě přijde k duhu a brutálně mu sedne do nálady. Mně se to stalo právě u Wilczyca.
Dle řečeného už vám je asi jasné, že Poláci nehrají black metal pro posluchače, kteří si potrpí spíš na progresi a svěží přístup. Wilczyca hoblují zpátečnickou špinavost. Doporučit bych ji mohl třeba fandům starých Beherit, na něž jsem si při poslechu „Hordy“ nejednou vzpomněl. Vymyslet by se toho ale dalo samozřejmě víc. Trochu v můžete slyšet i něco jako Profanatica a srovnání s novějšími smečkami jako Perverted Ceremony také určitě dává smysl.
Představit byste si měli měli duté jebání do bicí soupravy (ve zvuku vytažené dost do popředí), zetlelé riffy a jedovaté vytí. První dva tracky „Wnyk“ a titulní „Horda“ tuhle formuli naplňují bezezbytku a o moc víc toho nenabízejí. Jako krátké vypalovačky (něco přes dvě minuty) ovšem fungují.
„Horda“ toho nicméně nabízí víc, než se na první pohled může zdát. „Echo“ naladí na vlnu minimalistického ambientu, na nějž navazuje hodně zajímavý song „Miecz na pomazańca“. Ten se zpočátku tváří jako další námrd, ale jeho velkou část nakonec zabírají excelentní pomalé atmosférické momenty. Nejpozději v nich se ukáže, že Wilczyca skutečně není žádná mrzká revival píčovina a že duo Louve / Nidhogg dokáže přijít i s fakt dobrými nápady.
Svým ambicím pak Poláci nejznatelněji dávají průchod v šestnáctiminutové „Demon“. Té se i v rychlých momentech daří držet intenzivní náladu, což ji pasuje na nejlepší skladbu desky. Druhou polovinu „Demon“ pak vyplňuje další minimalistický ambientní pokus, tentokrát ovšem až překvapivě dobrý a o dost zajímavější než v případě „Echo“.
Tady „Horda“ ve své původní verzi z dubna končí a za mě to tak klidně mohl být na všech verzích. Následující dvě stopy „Sic luceat lux“ a „Śmierć protestanckim kurwom“ se vrací k agresivnímu vyznění a přímočarému přístupu. Ani v jednom případě se ale nejedná o tak zábavnou záležitost jako ve „Wynk“ a „Horda“. Snad proto, že oba songy jsou v některých chvílích až moc rokenrol. Zejména „Śmierć protestanckim kurwom“ už docela zavání odrhovačkou a vyjma zběsile nasypané závěrečné půlminuty na ní není mnoho zajímavého. Z nově dodané trojice písní mi tedy přijde nejlepší poslední „Spłoniesz“, což je další poměrně povedený ambient.
Vzato kolem a kolem mám ale z „Hordy“ dobré pocity. Dva songy mi přijdou slabší, ale zbylé dva agresivní jsou ok, ambient se také docela povedl a ty variabilnější skladby „Miecz na pomazańca“ a „Demon“ jsou výborné. Celkově tedy cajk, tohle bych i klidně koupil.
