Země: USA Žánr: alternative rock / electro / trip-hop Datum vydání: 11.2.2014 Label: Sumerian Records Tracklist: 01. †his Is a †rick 02. †elepa†hy 03. Bi†ches Brew 04. †hholyghs† 05. †rophy 06. †he Epilogue 07. Bermuda Locke† 08. Fron†iers 09. Nine†een Nine†y Four 10. Op†ion 11. Nine†een Eigh†y Seven 12. Blk S†allion 13. † 14. Prurien† 15. Dea†h Bell Hodnocení: Kaša – 8/10 H. – 8,5/10 Atreides – 9/10 Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Chino Moreno tedy rozhodně nezahálí. Poté, co v roce 2010 příchodem baskytaristy Sergia Vegy tak trochu restartoval se svými kumpány domovské Deftones, vydává v relativně krátkém časovém období další album svého bočního projektu, kterým boří hranice, jež mu udávalo dosavadní působení převážně ve vodách alternativního metalu, protože když už se Chino do něčeho pustí, tak si můžete být jisti, že s Deftones to – krom jeho nezaměnitelného vokálu – mít mnoho společného nebude. Po loňském debutu “Palms” stejnojmenného hvězdného spojení jeho zpěvu a instrumentální složky post-rockových velikánů Isis, jsou tady Crosses, tedy †††, abych byl přesný, protože přesně takhle sebe sama kapela (nebo spíš projekt?) stylizuje.

Pojďme si na úvod říct, kdože za ††† vlastně stojí. Krom China Morena, který je logicky hlavním lákadlem, se na debutovém albu “†††” podílel Shaun Lopez a mně naprosto neznámý Chuck Doom. Odkud se vzal posledně jmenovaný, jsem nevypatrál, ale Shaun Lopez úplně neznámé jméno není. Krom toho, že působí v jistých alternativně rockových Far, se producentsky a skladatelsky spolupodílel na dvou albech Deftones. Kam tím ale mířím… ††† nejsou klasickou superkapelou, jež by měla už předem na růžích ustláno, a přestože ji ústřední persóna zvýhodňuje oproti ostatním začínajícím kapelám, máme v tomto případě co dočinění s mladou formací, která vznikla v roce 2011 a po dvojici krátkohrajících počinů “EP †” a “EP ††”, jež postupně vyšly v roce 2011 a druhé jmenované pak o rok později, nyní přichází s plnohodnotným debutem.

I když, ono označení plnohodnotné bude příznačnější hlavně pro posluchače nového a neznalého, protože na “†††” se nachází celkem desítka již dříve vydaných skladeb s novým zvukem tak, aby bez problémů zapadla mezi pětici nových kousků (nebo, aby pětice novinek zapadla mezi tu destítku starších?). Protože jsem už dávno před vydáním debutu znal obě EP jako své boty, měl jsem v očekáváních od ††† značně ulehčenou práci, ale přeci jen se sluší přiblížit hudební náplň ††† jako takových. Už předem zapomeňte na hutné kytarové plochy Stephena Carpentera, jak je znáte z Deftones, nebo na zasněné kytary Palms. Mnohem blíže mají ††† k ledu uloženému bočáku Team Sleep, s nímž Chino fungoval někdy v polovině minulé dekády. ††† by se tak dali jednoduše popsat jako temně elektronický alternativní rock s prvky trip-hopu a new wave. Možná, že jiný posluchač by tam slyšel něco jiného, ovšem faktem je, že ke klasické rock/metalové formulce má tahle deska jako celek daleko. Záměrně zdůrazňuji “jako celek”, protože dílčí momenty se samozřejmě najdou, ovšem je jich jen takový zlomek, že o vyloženém posunu celkového výraziva do jiných sfér nemůže být řeč.

††† na “†††” střídavě prokládají skladby staré, chronologicky řazené dle vydání, kousky novými, a přestože každá z nich vznikala v jiné době, i když jen s odstupem jednoho roku mezi každým z trojice počinů, zní deska velmi vyrovnaně a semknutě. Právě toho jsem se bál před prvním poslechem. Zaprvé, jak se poperu s tím, že dvě třetiny desky jsem vlastně znal už před samotným poslechem a jestli tím zbylé skladby nebudou tak trochu strádat, a hlavně jak se deska bude poslouchat jako celek, protože je rozdíl se pustit do pětice songů tak, jak to pánové zamýšleli doposud, anebo si dát plnou hodinu elektro-rocku, který vlastně ani běžně neposlouchám. Výsledek sice není tak ohromující, aby se daly do světa hlásat zvěsti o geniálním počinu, ovšem stále se dá o “†††” říct, že přináší neobvyklý hudební zážitek, který těží z charismatu China Morena a spojením s elektronikou provětraným rockem, takže všichni, kdo tuto hudbu mají rádi, by neměli album přejít bez povšimnutí.

Jednotlivé skladby, aniž bych tím chtěl vyvrátit své předchozí tvrzení o celistvosti nahrávky, by se daly bez problému rozdělit do několika skupin. Začněme tou první, kterou bych nazval jako minimalistickou. Kytary aby v nich člověk pohledal lupou a vlastně jsou postaveny “pouze” na vzájemném doplňování Chinova vokálu s rytmickými samply, případně dalšími zvuky, které utváří atmosféru melancholicky temné desky, na níž vyloženě optimistická melodie chybí, ale i přesto se “†††” poslouchá velmi příjemně. Do této kategorie patří teskná “†rophy”, dvojice zasněných číslovek “Nine†een Nine†y Four” a “Nine†een Eigh†y Seven”, instrumentální mezihra “†” a nesmím v žádném případě opomenout závěrečnou emoční bombu “Dea†h Bell”, která je z velké části postavená na piánu, k jehož melancholické melodii a zastřenému vokálu se samply a elektronika přidají až záhy. Právě proto, že těchto skladeb je na albu zastoupeno nejvíc, je asi jasné, že udávají směr celému albu. Ano, správně. Minimalistické. Přesně takové je. Svým způsobem jsou sice skladby proměnlivé a několikrát překvapí nějakým momentem, ale pro posluchače, který se vyžívá v množství zvratů, bude tohle album utrpení, to si přiznejme na rovinu. Ale pojďme dál…

Do další skupiny bychom mohli zařadil klasičtější písně, které svým vyzněním nemají daleko k rockové přímočarosti. “†elepa†hy” se pyšní velmi výraznou baskytarou a hlavně jedním z nejchytlavějších refrénů a patří mezi tu hrstku, jež by se s určitou dávkou nadsázky neztratila ani v rádiovém éteru. Totéž platí o “Bi†ches Brew”, což je první nově prezentovaná skladba, k níž vznikl videoklip, který je stejně temný jako píseň samotná. Kytary (zde doplněné o syntezátory) v refrénu a vyloženě metalový závěr pod tíhou Chinova řevu tuto píseň asi nejvíc přibližují Deftones. Při poslechu “Op†ion” jsem měl vůbec poprvé dojem, že poslouchám opravdové bicí, ovšem věřím tomu, že jde pouze o můj vlastní omyl a stejně jako ve zbylých kouscích se jedná o výsledek práce na počítači. No a konečně poslední kompozice, která padá do stejné škatulky, ovšem vyčnívá snad ještě víc, je předposlední “Prurien†”. I díky étericky teskné kytarové melodii, která se v refrénu krčí v pozadí za Morenovým zpěvem, si mě získala, a pokud k tomu připočtete skoro až zpěvnou strukturu, tak pokud se o nějakém kousku z desky dá hovořit jako o vyložené hitovce, tak je to právě “Prurien†”, a možná právě proto mi už dříve přirostla k srdci tak nějak nejvíc a řadím ji k tomu nejlepšímu, s čím se ††† dosud vytáhli.

No, a na závěr jsem si nechal elektronické, trip-hopem nasáklé kusy, které jsem si spolu s “Prurien†” oblíbil nejvíc. Je jedno jestli se zaměřím na úvodní “†his Is a †rick” se skoro až hip-hopovým beatem jakožto rytmickým podkladem nebo na novinkové “†he Epilogue” a “Bermuda Locke†”. Ve všech případech jsou to písně, které asi nejvíc prezentují vlastní hudební ksicht †††, u něhož lze jen obtížně hledat nějakou asociaci s jinými partami. Jsem si jist, že zběhlejší posluchač podobných hudebních stylů by s tím neměl problém, ale pro mě jsou právě tyto kompozice esencí †††, a přestože zbytek skladeb není o nic méně uvěřitelný, či povedený, tak tato trojice v čele s “†he Epilogue”, která China staví do velmi příjemné pozice melodického pěvce, jemuž tato role prostě a jednoduše sluší, je tím nejlepším, co album nabízí.

Dá se “†††” vůbec něco vytknout? Svým způsobem ne. Je to zvlášní, ale přestože mě nenapadá vyloženě slabá píseň, která by mi poslech činila nepříjemným a žádnou z nich bych neodstřelil, tak je z mého pohledu patnáctka písní prostě moc a nebýt toho, že jsem drtivou většinu měl naposlouchanou z dvojice krátkohrajících počinů, tak bych měl dost velké problémy se albem prokousat. Možná je to dáno tím, že podobně znějící hudbu vlastně ani neposlouchám a nebýt hlavního lákadla v podobě mého oblíbence China Morena, tak bych o ††† vůbec nezavadil. Tak či onak, “†††” je velmi dobré album, jemuž se kvality nedají upřít a tomu taky odpovídá finální hodnocení. Abych to nějak ukončil, tak můžu říct, že “†††” představuje počin, kterým se trojice může konečně naplno prezentovat širokému posluchačskému spektru, což se o dvojici EP doposud říct nedalo, takže přeji mnoho úspěchů a těším se na novou porci muziky, protože tohle mě baví.

Další názory:

Já jsem na tom přesně opačně než kolega v recenzi – ani jedno z předcházejících minialb jsem neslyšel. Ani nevím, proč jsem je neposlouchal, když jsem si od začátku říkal, že ††† bude jistě zajímavá muzika, ale prostě jsem to neudělal, takže “†††” je pro mě premiérovým setkáním s tvorbou skupiny. A aniž bych se chtěl nějak chválit, musím říct, že s tím, že by mohlo jít o zajímavou muziku, jsem se ani v nejmenším nemýlil. ††† se mi se svým dlouhohrajícím albem až nebezpečně přesně strefili do vkusu a hned s prvními tóny “†his Is a †rick” jsem věděl, že mě mají ve své síti. Ve zbylé stopáži “†††” se nenašlo nic, co by mi tento pocit vyvrátilo, ba právě naopak – kapela mě v tom jenom utvrdila. Hudební stránce a její náplni se již dostatečně věnoval Kaša, takže jej nebudu opakovat a radši místo toho řeknu, že mě poslech “†††” neskutečně baví, a i když několik skladeb vyčnívá nad ostatní, samotné desce jako celku to v mých očích nijak neškodí. Mezi těmi vyčnívajícími bych kromě oné úvodní “†his Is a †rick” jmenoval především “Bi†ches Brew”, “†rophy”, “†he Epilogue”, “Fron†iers”, “Nine†een Eigh†y Seven” nebo “Blk S†allion”… jak je vidět už jen z počtu těch vrcholů, poslech je prostě lemován skvělými písničkami na každém kroku. A nutno dodat, že v žádném případě netvrdím, že ten nejmenovaný zbytek by se mi nelíbil…
H.

Když jsem od ††† prvně slyšel jejich klipovku “Bi†ches Brew”, měl jsem jasno. Tohle album nejenže je přesně tou zasněnou krevní skupinou, která je mému srdci opravdu velmi blízká, ale k tomu je opravdu zatraceně dobré. Tak dobré, že jej v posledních dnech točím opravdu velmi často a s chutí, která jen tak nevyprchá. Stává se mi to opravdu málokdy, ale v tomhle případě mám z “†††” dojem, že se k desce budu pravidelně vracet i po delší době. Nechtěl jsem k tomu v hodnocení přistupovat až tak nekriticky, ale já si nemůžu pomoct, na poli alternativy jde o jednu z nejlepších desek, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel, a že v poslední době jsem toho slyšel docela dost. Na ploše necelé hodiny prostě nepotřebujete víc než vokál China Morena, jemnou, tu post-rockovou, tu shoegazovou kytaru a minimalistický elektronický podmaz. Nevím, jestli tahle nevtíravá a příjemně intimní melancholie bude bavit vás, mě ale baví náramně. Větší počet skladeb nevadí, žádná není do počtu. A sám nevím, jaký song bych vypíchnul. Asi parádní “†he Epilogue” se silným refrénem a pak dvojici “Blk S†allion” a “†”, která na mě působí tak trochu jako oheň a voda. Či ještě lépe jako plamen svíce a jemný déšť, který vám zatahuje oblohu plnou hvězd – ale o takových detailech to vlastně celé tak nějak je.
Atreides