 |
| Země: Slovensko Žánr: hardcore / crossover Datum vydání: 2013 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 7,5/10 K recenzi poskytl:
|
Fishartcollection? Nějaký ten pátek zpátky jsem si říkal, co že to je za hloupý název pro kapelu a že to beztak bude zase nějaká kravina. A jak se můj názor změnil od doby, kdy jsem jejich debutové album “In Oil” vložil do poprvé do přehrávače? Nadějná kapela, která na slovenské scéně působí jako poměrně neotřelý zástupce moderně pojatého HC, crossoveru, death metalu, math metalu a já nevím čeho všeho ještě, protože Fishartcollection toho na novince předvádí dost a nelze je žánrově popsat v celé jejich šíři, aniž by se v tom člověk řádně nezamotal, takže se do toho radši nebudu pouštět a zůsteme prozatím u označení crossover, protože do něj lze hodit prakticky vše.
K samotné kapele jen velmi krátce, protože vzhledem k tomu, že ona sama svou historii vtipně shrnula prohlášením “Napadlo nás, že by sme mohli spolu dačo skúsiť, tak skúšame…”, toho moc k vyprávění ani není. Ale co, vadit to nebude, hlavní je hudba a ta je v tomto případě dostatečně kvalitní, aby mluvila sama za sebe. Ačkoli by se dle výše uvedeného výčtu hudebních stylů mohlo zdát, že v ní najdete od všeho něco a celkový výsledek vyzní jako neforemný mišmaš, tak Fishartcollection mají úplně jasno v tom, jak chtějí znít, a přesně tak znějí. V několik rovinách se na sebe skládají drsné, či naopak melodicky hypnotické vokály, psychotické kytarové vyhrávky, ostré riffy, hardcorově explozivní bicí a samozřejmě i něco navíc v podobě různých samplů či kláves. To vše je samozřejmě ošetřeno moderním zvukem, který mi sice přišel místy (začátek “Follow”) tak nějak nečitelný a málo dynamický, ale je možné, že to je jen můj osobní dojem.
Zjednodušeně by se dalo říct, že klasická skladba z dílny Fishartcollection má něco přes tři minuty a staví na hodně agresivních, ze řetězů utržených kytarách a sólových vyhrávkách, přičemž tato kombinace zní jako zámořská formulace mathcoru a třeba pro mne osobně nejedna skladba připomínala The Dillinger Escape Plan, případně starší Norma Jean, kterým jsou Fishartcollection ještě blíž. Hlavní kytarové riffy jsou většinou pořádně tvrdé, ovšem při ponechání jisté dávky technického vyznění, takže se nejedná o vyloženě animální atak. Obecně je “In Oil” nahrávka rozmanitá, barevná a přestože jednotlivé skladby znějí na první poslech stejně a takřka bez rozdílů, tak po několika posleších vyplavou na povrch zdánlivě nenápadné momenty, které je odliší. I díky tomu se tak z alba nestala záležitost jednoho, dvou poslechů, po nichž upadá chuť se do něj pouštět, což je jedna z jeho největších předností. Snad jedinou regulérní písní, která bez problémů vyčnívá hned po prvním otočení, je závěrečná “Poisonous Nicole”, což je cover “Poison” popové hvězdičky Nicole Scherzinger. Originál jsem sice poprvé slyšel až takhle zpětně, ale verze od Fishartcollection má neuvěřitelné grády a přesně takhle by se měly dělat předělávky. Tedy nejen slepě následovat vzor, nýbrž vložit do jeho výtvoru svůj vlastní ksicht, a výsledkem v tomto případě budiž největší a nejšlapavější hitovka celé desky.
Přestože je album dostatečně vyrovnané, tak já osobně jsem neměl problém si najít nosné body, které mi hlavně prvních pár poslechů pomáhaly jako průvodce lehce chaotickou náplní, protože takhle mi “In Oil” zpočátku znělo. Jako snaha předvézt co nejvíc na co nejmenší ploše. Víc mne zaujaly tvrdé ataky jako “Dancer on the Rocks” než melodičtější kusy typu “Hangover of Life”. Musím však dodat, že i vypalovačce “Dance on the Rocks” nechybí jakožto klasický protiklad k nervním vyhrávkám a sekaným riffům nějaká ta melodie v refrénu. Zpěvák Peter Hija, který má veškeré zpěvy na starosti, předvádí velmi dobrou práci, jíž nechybí variabilita v podobě klasického střídání hlubokého growlu, kterým odpíchne úvodní “Stop the Sunrise”, nasraného řevu, jímž zaútočí ve “Swan Song”, až po vyloženě zpěvné pasáže, kterými překvapí třeba ve zmíněné “Hangover of Life”. Vzhledem k tomu, že tyto polohy je schopen vystřídat i v rámci skladby jediné, tak máte pocit, že se neustále něco děje. Do jisté míry nepředvídatelná kompoziční stránka tomuto pocitu napomáhá také, takže se nabízí spíš otázka, jestli je na “In Oil” vůbec něco špatně. Popravdě mě nenapadá nic velkého. Přestože jsem si našel skladbu, která mě vyloženě nezaujala (“Summer Deceives”), tak to není na úkor celkového dojmu, protože slabých míst je na albu jen minumum. Těch vyloženě povedených je zaplaťpánbůh víc, přičemž já si jako vrchol budu pamatovat “Whisper in Terror” nebo už zmíňěné pecky “Dancer on the Rocks” a “Poisonous Nicole”.
Nebudu lhát, když řeknu, že pro mne jsou doposud neznámí Fishartcollection jedním z nejzajímavějších moderně metalových uskupeních našich východních bratrů (a vlastně i u nás bych těžko hledal kapele rovného). “In Oil” je totiž album vyspělé, vyrovnané a hlavně je z něj cítit jasná vize udělat něco relativně nového. Nemyslím teď vyloženě v celosvětovém měřítku, protože na to ještě Fishartcollection musí zabrat, ale s omezením se na bývalé Československo by se ztratit neměli a upřímně doufám, že o této skupině ještě v budoucnu uslyším, protože by byla škoda, kdyby zapadla v kopě napodobenin zahraničního metalcoru bez výrazu, k němuž má relativně blízko, a přesto je po chvíli krásně slyšet, jak jsou od něj borci ve všech směrech daleko.
