 |
| Země: Česká republika Žánr: metalcore Datum vydání: 8.2.2013 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Při vyslovení jména Break the Rules se asi momentálně málokomu cokoliv vybaví. Není ani divu, jedná se o velice mladou, ale neméně akční metalcorovou partičku z Prahy, která před nedávnou dobou vydala své debutové album “The New Beginning”, o kterém si dnes trochu popovídáme. Směle do toho!
První věcí, která posluchači okamžitě luskne jednu za ucho, je technická kvalita novinky. Od kapely, která se na scéně pohybuje nějaké tři roky a věkový průměr osazenstva se ustaluje na stářím nezkažené devatenáctce, bych čekal opravdu cokoliv, ale rozhodně ne tak vypilovaný zvuk a parádní mix. Smekám a rovnou se zmíním i o samotném nástrojovém obsazení. To je totiž navzdory všem očekáváním tak dobré, že by i mnoho starších kolegů mohlo s klidem zblednout závistí. Hráčské výkony jsou stoprocentní, zvuk vyvážený a nestává se, že by některý z nástrojů pod ostatními zanikal.
Abych ale nepěl jen samou chválu, ani výborné zpracování nezachrání mladičké metalcoristy před běžnými a takřka klasickými neduhy svého řemesla. Především na “The New Beginning” nenajdete moc invence, experimentování či vlastních zajímavých nápadů, což je u tak kvalitně se prezentující smečky (a s takovým názvem) docela škoda. Je sice pravda, že máte od začátku do konce pocit, že si do hlavy pouštíte prvotřídní světový materiál, ale na druhou stranu je to prd platné, když jste to všechno už jednou slyšeli před chvílí od někoho jiného. V mezích republiky se jedná o absolutní top, ale s narůstajícími zahraničními ambicemi by se chtělo vytasit i s něčím lepším než jen pouhou kopírkou již slyšeného. Nepochopte mě špatně, většina písniček se poslouchá výborně, ale většinu z nich tvoří kytarové melodie a riffy běžného až patetického střihu podepřené tuctovými texty. Škoda, tady by chtělo trochu zamakat.
Na druhou stranu vokály (a že jich je po desce v různých variacích požehnaně) mi vyloženě pěkně sedly a myslím, že se jedná o jednu z předností nové desky. Frontman mi sice přijde v čistých polohách maličko nejistý, ale s přibývajícími zkušenostmi a nahranými koncerty se tento neduh jistě podaří eliminovat, takže se nedá mluvit o nějakém mínusu. Screamy jsou totiž naopak výborné a je vidět, že našinec se už nebojí zapojovat hlasivky v plné palbě.
“The New Beginning” obsahuje celkem třináct skladeb, z nichž dvě jsou čistě instrumentální. Více než padesátiminutová stopáž dává jasně najevo, že si kluci dali se skládáním práci, ale nemohu se ubránit pocitu, že by podobné desce slušelo tak o tři, čtyři songy méně, protože ke konci trochu ztrácí na drajvu a dostavuje se pocit repetivnosti. S menším počtem písní by album získalo dnes tolik potřebný a oblíbený větší tah na bránu, a i když není žádná ze skladeb vyloženě špatná, vždycky by se dalo nají něco hodné zkrácení nebo úplného vystřižení.
Záhy po obligátním nástrojovém intru fošnu otevírá plnohodnotný vál jménem “Full of Scars”, který se s ničím nepáře a hned začne do posluchače sypat hrubé screamování a melodickou kytarovou linku, která by v podobné písni pravděpodobně nemohla a ani nechtěla chybět (viz odstavec o recyklaci). “Blinded by You” – více než pětiminutový pomalu se rozjíždějící kolos s nastoupivším klišé riffem, který každý v nezměněné podobě slyšel už minimálně stodvaatřicetkrát. “We Know Nothing” se uvede též velice pomalu, ale záhy přichází obrat o stoosmdesát stupňů a z písně se vyklube solidní mosh skákačka, která se stává snadno zapamatovatelnou hlavně díky líbivému refrénu. “Moody Congestion” zní vlastně úplně stejně jako kus předchozí. Obstojné prolínání growlu a čistých vokálů zase nabízí “Just Like You”.
Druhou půli načíná “So Sweet So Mad”, kterou bych se nebál označit za jeden z nejlepších kousků, jaké může “The New Beginning” nabídnout. Vysólovaný úvod a plynulá eskalace z pomalejšího do rychlého tempa a zpět nemůže urazit. “Living in Another World” mě bohužel ničím moc nezaujala, ale hned následující “Somewhere in the Past” reputaci napravuje a přichází s opravdu nadupaným melodickým začátkem a skvělým growlováním. Když jsem mluvil o kandidátech na vystřižení, “Hell Was Full So I Am Back” by byla jedna z prvních písniček, které by neměly projít žádným sítem. Až na vcelku povedený refrén a sborové vokály nic zvláštního. “Sadness” předvádí corový song tuctové noty, ale “Worst Part of This” považuji osobně za nejvíc nejvypiplanější kousek a obzvláště oceňuji zábavný refrén a epický závěr. Na úplném konci stojí osamoceně “Dream”, instrumentální outro.
Break the Rules se napoprvé celkem předvedli. Výborné technické zpracování a mix poněkud sráží tuctová náplň materiálu, minimum novátorství a krapet přepálená stopáž, ale vzhledem k nízkému věku kapely je potřeba zavřít všechny oči a udělit pěknou šest-a-půlku, protože jsme sice neslyšeli nic nového, ale na místní poměry se jedná o to nejlepší, co může podobně mladá partička nabídnout. A to je potřeba ocenit. Příště už se ale nebát trochu zaexperimentovat, jinak půjde hodnocení prudce, prudce dolů.
