 |
| Země: Itálie Žánr: dark jazz / dark ambient Datum vydání: 12.12.2014 Label: Sun & Moon Records Tracklist: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jakkoliv nám to může nevonět, pořád jsme klasifikováni jako stránka primárně o tvrdé hudbě. Rozličné žánry sice ukrajují z prostoru věnovaném metalu čím dál víc, avšak je to stále hudba kovu, která Sicmaggotu dominuje. Není tak divu, že jsme zásobeni nahrávkami dotýkajících se především tvrdšího hudebního spektra. O to je příjemnější, tedy mluvím-li za sebe, když si k nám najde cestu deska, která ze zajetých kolejí vybočuje. Důvod, proč jsem na recenzování novinky italských Vowels před (nepublikovatelně dlouhou) dobou kývnul, byl právě takovýto. Žánrové zařazení „dark jazz“ přece jen slibovalo něco víc než nás týden co týden navštěvující power metal. A jak že se k nám „Seasonal Beast“ zatoulalo? Ne náhodou. I Vowels v minulosti drtili metal, konkrétně jeho odnož vybarvenou do atmosféricky černé.
Italové na scéně působí již sedmým rokem a i za toto relativně krátké období evidentně urazili dlouhou cestu. Až po aktuální řadovku mi sice byli pečlivě utajováni, nicméně onen postupný vývoj lze zpětně bez problémů odvodit. První vydané nahrávky, převážně dema a minialba ukazují zcela jasně na black metal. Hádám, že i v jeho vodách jižané nestáli na místě, což vykrystalizovalo až v plnohodnotný debut „Hooves, Leaves & the Death / As December Nightingales“ z před tří let. V jeho souvislosti už nevídám jen zmínky o black metalu, skloňovány jsou již také slůvka jako ambient či noise. „Seasonal Beast“ jde ještě dál. Vowels zde dali black metalu jasné sbohem a vyrukovali s dark jazzovou deskou se vším všudy.
Takovouhle muziku si nechávám líbit stále víc. Pomalé tempo, nikam se nespěchá, ne nadarmo slýchávám i spojení doom jazz. U „Seasonal Beast“ jsem však hned s prvními tóny ostře narazil. Způsobem, kterým rozhodně nenarážím každý druhý den. První tóny ukázaly, že je to blízko, mnohdy až tísnivě blízko a dávkám poslechů jsem se zdráhal. V některých momentech jsem měl pocit, že Vowels mluví za mě a místy to byla muzika, kterou bych snad v nějakých utopických představách sám produkoval. A i proto jsem „Seasonal Beast“ raději okamžitě umlčel. Desku jsem pokaždé odložil, snad že to bude příště slavnější, a hleďme, nakonec přece slavím dílčí vnitřní úspěch. Jde to, „Seasonal Beast“ doposlouchávám poprvé, podruhé i posedmé. Pes byl zakopán v songu „As Seasonal Beasts“, v němž (křečovitě řečeno) slyším kus sebe samého. Ta trubka má takové zvláštní kouzlo, které jsem nebyl schopen či spíš ani nechtěl absorbovat. Ve zbytku hrací plochy to ve mně už tak nehrkalo a trocha té objektivity snad bude k nalezení.
Vowels album vystavěli na souhře kytary a klavíru, přičemž ani ostatní nástroje nezůstávají pozadu. Tu a tam se objeví trubka, občas to zezadu jistí bicí. Italům nejsou cizí ani polohy směřující k ambientu, jenž se umně proplétá celou deskou. V pomalejších klavírních pasážích Vowels odkazují třeba na geniální Bohren & der Club of Gore, ke kterým je to pravděpodobně úplně nejblíž. O opisování ale rozhodně nejde. Italové si častěji vypomáhají akčnějšími party, které celou desku kouskují, a ačkoliv samy o sobě nepatří k tomu horšímu z „Seasonal Beast“, celistvosti materiálu zrovna nenapomáhají. Ačkoliv hraje instrumentální složka prim, i vokály se občas chopí slova. Zřídka, ale s jistotou, podobně jako u Godspeed You! Black Emperor.
Přestože se o „Seasonal Beast“ nedá bavit jako o nedělitelném monolitu, důraz byl jistě kladen na celkové vyznění. A právě v tomto ohledu Vowels za žánrovými špičkami ztrácí. Ať poslouchám, jak poslouchám, po vyslechnutí celé desky nijak očarován nejsem. Spoustu momentů se nebojím označit za strhující, ale většinou nesměřují ke zdárnému cíli, vrcholu. Jen se rozutečou do kamsi a člověk z nich ve finále nic nemá. Tak tomu bohužel je a další poslechy mě v tom jen utvrzují. Točit mohu „Seasonal Beast“ hned několikrát za sebou. Spíš než kvůli toužebným návratům je to kvůli hledání něčeho, co deska patrně vůbec neobsahuje. Konkrétní příčinu lze přitom hledat jen velmi obtížně. Vždyť na papíře je vše, jak má být. „Seasonal Beast“ je skladatelsky i instrumentálně rozmanité a hlavně z něj sálá upřímnost. Desku nejspíš brzdí nejjemnější pasáže, které nejsou špatné, ale je jich možná až příliš. Excelentní kousky jako „Here Comes San Zampanò“ (byť velice podobný kanadským Gris) či „Until Kingdoms Come“ pak posluchače nachází v rozespalém rozpoložení, což je bez debat škoda.
Ve chvíli, kdy deska hraje, je neustále co objevovat, materiál je to opravdu vrstevnatý, hledám však jiskřičku, která by mě přinutila otočit znova. Mrzutý jsem už jen kvůli tomu, že z počátku to vypadalo zcela opačně. Zkoušet to budu rád dál, ale prvotřídní požitek je stále v nedohlednu. Velký potenciál do budoucna zde přesto vidím, a další kroky Vowels tak bude záhodno sledovat. Třeba se Italové v dark jazzových kolbištích usadí a příště už nebudu muset jen potěšeně hledat, ale také nerušeně naslouchat.
