Země: USA Žánr: alternative / nu-metal Datum vydání: 22.1.2013 Label: Tooth & Nail Records Tracklist: 01. The Abandoning 02. Whip It [Devo cover] 03. Watching the Bottom Fall 04. By the Way 05. Meltdown 06. My Disaster 07. I W8 4 U 08. Fading Away 09. Paralyzed 10. Chemicals 11. Bruises Hodnocení: nK_! – 7,5/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (nK_!):

Love and Death? To je jako název nějaké rockové nebo metalové kapely? Nějakého bláznivého školního projektu nemajícího dlouhodobějších vyhlídek? Nebo popových cajdáků, kterých denně slyšíme z komerčních rádií triliony? Pravověrní vyznavači hudby slovutných KoRn a jim podobných smeček pravděpodobně již dávno tuší, ale ostatní necháme ještě malou chviličku tápat.

Říká vám něco jméno Brian Welch? Nic moc, říkáte… Tak jeho přezdívka Head? Přihořívá? Bývalý kytarista (až do roku 2005) zmiňovaných KoRn? No vidíte, že jsme se k něčemu dobrali! Head vzal po odchodu z KoRn osud do vlastních (nebo božích?) rukou a vydal se hledat štěstí, stejně jako mnoho jiných hudebníků před ním i po něm, na sólovou dráhu. V roce 2008 vydal samostatnou desku a odtud již pomalu, ale jistě jeho kroky směřovaly k úplně novému projektu – uskupení Love and Death. Právě recenzujeme jejich úplně první počin s názvem “Between Here & Lost”, který oficiálně vychází dnes (22. 1. 2013) a vy, naši milí čtenáři, tak patříte k těm úplně prvním, kteří mohou z první ruky přičichnout k čerstvě upečené a ještě voňavé desce.

Na začátek si neodpustím ještě jednou se vrátit k názvu kapely – proč právě Love and Death? Co to má znamenat a vyjadřovat? Zní to divně, klišoidně a děsivě zároveň a nejsem si jistý, proč se Head uchýlil právě k takovému označení. Nějaká zvláštní pohnutka z nitra hudebníka posedlého Bohem a religionistikou? Snaží se nám autor něco naznačit? Doufám, že více se dozvíme z některého z budoucích rozhovorů, kterých bude v nejbližší době jistě dostatek. Jsem vážně zvědav, protože odpovědi jsem se na internetu nikde nedobral.

Navzdory názvu ale Headova hudba válí až překvapivě dobře a upřímně se musím přiznat, že jsem od nahrávky předem neočekával absolutně nic. Vlastně jsem se o její existenci dozvěděl necelý měsíc před vydáním, a tak jsem ani pořádně nevěděl, do čeho jdu. V té době byl uveřejněn jeden singl a video, kteréžto nahrávky samy o sobě nemusely v žádném případě reflektovat výslednou celkovou kvalitu finálního materiálu. Vem ale čert, co jsem si myslel před měsícem, právě “Between Here & Lost” poslouchám a dopředu říkám, že takhle překvapen z něčeho dříve neznámého jsem už dlouho nebyl. Kapela šlape jako hodinky a místy se dokonce nabízí i srovnání se samotnými KoRn (ale v dobrém – žádné kopírování či snaha o jakousi nápodobu), ze kterých si Head bere hlavně úderné kytarové linie a výraznou basovou část. Bicí v žádném případě nezaostávají a kvalitně doplňují hudbu v rychlých a tvrdých pasážích stejně dobře jako v těch pomalejších a melancholičtějších. S vokálem Briana Welche jsem měl ze začátku trošičku problém, protože mi v některých polohách úplně neseděl a místy jsem měl pocit, že by snad měl za mikrofonem stát i někdo jiný. Po několika posleších jsem si ale zvykl a s odstupem musím říci, že bych nakonec snad ani neměnil. Jeho osobitý styl zpěvu spolehlivě zapadá do zbytku kompozice.

Přejděme obecnosti a raději se podívejme na zoubek jednotlivým písním. Úvodní “The Abandoning” dobře vtáhne přímo doprostřed děje a hned naznačí, na co se můžeme zbývajících více než 40 minut těšit. Rychlejší pasáže střídá střednětempý refrén a Head se teprve rozezpívává. Následuje první a jediný cover alba – “Whip It”, původně od amerických Devo (o kterých nevím zhola nic). Nabízí asi tak vše, co byste od kvalitně zahrané předělávky čekali. Důraz je kladen především na kytarové party. “Watching the Bottom Fall” se stylově trochu podobá úvodní “The Abandoning”, ale disponuje silným refrénem a především energickou kytarou. Před chvílí jsem mluvil o pomalejších a melancholičtějších částech – ano, i takové se na “Between Here & Lost” vyskytují. A to hned v následující skladbě s názvem “By the Way”, kterou osobně považuji za jeden z vrcholů nahrávky. Začátek v podobě zkresleného a pomalého kytarového brnkání plynule přecházející ve velice melodický refrén, který opravdu stojí za to zažít. “Meltdown” je z o trochu rychlejšího soudku ve stylu KoRn, kde vokál místy připomíná samotného Jonathana Davise. Ne, že by se mu Head potřeboval vyrovnávat, ale chvilkami cítím určitou podobnost.

Polovina alba a přichází “My Distaster”, která svou kompozicí silně připomíná starší tvorbu KoRn, obzvláště skladbu “Counting on Me” z kultovky “Take a Look in the Mirror”. Název “I W8 4 U” zní dost přitepleně (nebo emo, vyberte si), ale jedná se o asi nejtvrdší materiál nové desky, minimálně co se týče hlasového projevu. Basovka také stojí za to, dodává songu parádní grády. “Fading Away” hraje opět na klidnější notu a zaujaly mě v ní hlavně pasáže zpívané “přes megafon” a silné kytarové linie. Jedna z nej skladeb. “Paralyzed” je prvním singlem (natočen i klip), který se na scéně objevil a upřímně řečeno se mi až na refrén ani moc nelíbí. Následující “Chemicals” dokonce patřila ta čest stát se druhou klipovkou (video se válí někde okolo). Rychlý rozjezd vystřídá poměrně pomalé tempo prakticky bez výrazného doprovodu kytary, která se pořádně projeví až po prvním opakování refrénu. Poslední “Bruises” zakončuje dobře, ale nikterak zvláště zapamatováníhodně.

Jak jsem už výše pravděpodobně zmínil, “Between Here & Lost” se mi líbí. Brianu Welchovi se podařilo skloubit dohromady energicky a moderně znějící nu-metal s pomalejšímí a nebál bych se říci až hard rockovými prvky. Na vážný poslech i odreagování paráda. Hodnotím lepší sedmičkou a myslím, že pokud bude Head pokračovat v nastoleném tempu i příště, nebudu váhat sáhnout po vyšších číslech.

Druhý pohled (H.):

Nic moc jsem od tohoto alba nečekal, nicméně výsledek mne docela příjemně překvapil, protože “Between Here & Lost” je deska úplně v pohodě. Není to nějaký extrémní zázrak, ale muzika hezky ubíhá a nenudí; u moderně metalových žánrů se mi často stává, že mě některé písničky vyloženě otravují, ale na “Between Here & Lost” se nic takového neděje a není zde jediný song, u něhož bych měl potřebu začít sypat vulgarismy, spíš naopak. Samozřejmě, že některé jsem si oblíbil více, ale to je zase jiná věc. Každopádně z těch dle mého názoru nejpovedenějších bych rozhodně zmínil “By the Way” s pěkným houpavým riffem, “My Disaster” s velmi dobrým refrénem a hlavně na poměry zbytku alba poněkud tvrdší “I W8 4 U”, jejíž název sice na první pohled vypadá trochu idiotsky, ale výborný refrén patří jednoznačně mezi ty nejpamětihodnější momenty “Between Here & Lost”.

Vzhledem k tomu, kdo za kapelou Love and Death stojí, tedy Brian “Head” Welch, se snad ani nedá vyhnout srovnání s jeho bývalým působištěm, takže abych dostál očekávanému klišé – na staré nahrávky KoRn, na nichž Head svého času hrál, tento počin nemá, avšak novější tvorbu KoRn deska s přehledem nakopává do řiti – s čestnou výjimkou diskotékového “The Path of Totality”, které je ovšem trochu (trochu dost) o něčem jiném. Celkově se mi “Between Here & Lost” líbí a nemám proti němu křivé slovo, akorát název samotné kapely si mohli pánové místo lehce debilního Love and Death vybrat jiný…