Archiv štítku: Pain of Salvation

Redakční eintopf #9 – květen 2010

Pain of Salvation - Road Salt One
Nejočekávanější alba měsíce:
Heaven Shall Burn – Invictus
Pain of Salvation – Road Salt One


H.:
Keep of Kalessin – Reptilian
Index očekávání: 7/10

Earthworm:
Pain of Salvation – Road Salt One
Index očekávání: 10/10

Seda:
Heaven Shall Burn – Invictus
Index očekávání: 10/10

H.

H.:

Květen je pro moji úchylnosti-chtivou mozkovnu ještě o něco málo slabší než jeho bratříček duben, kde mě zajímaly všeho všudy dvě zahraniční alba. Původně jsem chtěl najít útočiště u Keep of Kalessin, když nic lepšího není k mání, ale to jen do doby, než na květen ohlásili vydání svého nového minialba progresivní black metalisté Enochian Crescent. Jenže co čert nechtěl, Finové mi vypálili rybník, když “NEF.VI.LIM” vydali o měsíc dřív, což je sice na jednu stranu dobře, protože tu placku mohu již pěkných pár dní protáčet, místo abych na ni teprve čekal, ale na druhou stranu jsem musel najít náhradníka do Eintopfu. Ano, tušíte správně, pokorně jsem se navrátil k původně zamýšleným Keep of Kalessin a jejich “Reptilian”… a ono vlastně proč ne? Vždyť jejich poslední dvě alba jsou solidní muzika a narozdíl od spousty jiných mě ani nijak neotravovala jejich účast v komerční Eurovizi. Ten dráček na obalu je sice děs běs, ale to už se nějak přežije…

Earthworm

Earthworm:

Po několika pro mě neplodných měsících se objevil květen, který nabízí samou pecku. Což takhle pořádnou nářezovku v podobě Exodus“Exhibit B: The Human Condition”? Nebo další album Cavalery a jeho Soulfly? Já jsem si vybral srdcovku Pain of Salvation – důvod hledejte v první části věty ;) “Road Salt One” je první část dvojalba, jehož ochutnávku v podobě EP “Linoleum” náš blog recenzoval. Na této části alba bude 13 skladeb, z nichž je pouze jedna z EPčka a tou je “Linoleum”. Druhá část vyjde v říjnu tohoto roku.

Seda

Seda:

Kdo mě zná, tak ví, že Heaven Shall Burn mám více než rád. Poslední placka mě stále zabaví a dokážu ji jet i několikrát za sebou. Toto album bude třetí částí “Iconoclast”, prvním bylo právě zmíněné album a druhým DVD se záběry z koncertů. Z “Invictus” jsou zatím venku dva songy, je tam opět znát menší posun, což je dobrá zpráva. Zpěv je o něco vyzrálejší a tyto dvě písně poslední dobou stále více vycházejí z reproduktorů mého počítače. Už aby to bylo venku!


Redakční eintopf #3.3 – speciál 2009 (Earthworm)

Earthworm

Earthworm:

Top5 2009:
1. Obscura – Cosmogenesis
2. Megadeth – Endgame
3. Kreator – Hordes of Chaos
4. Pain of Salvation – Linoleum
5. Mantic Ritual – The Executioner

CZ/SVK deska roku:
Cocotte Minute – Sado Disco

Koncert roku:
Dream Theater: Praha – Tesla Aréna, 30.6.2009

Zklamání roku:
Slayer – World Painted Blood

Top5 2009:

1. Obscura – Cosmogenesis
Tak s touto deskou jsem strávil asi nejvíce času ve sluchátkách i po tom, co jsem napsal recenzi, což se mi třeba u Sepultury, která mě bavila, ale nenašel jsem si na ni mezi svými oblíbenci čas, nepovedlo. Šílený tech-death s neskutečnou produkcí, nadlidským basákem a s ostatními, kteří asi taky nebudou obyčejní smrtelníci, mě prostě dostal a řadí se k mým top deskám vůbec.

2. Megadeth – Endgame
Tohle nakonec dopadlo ještě lépe, než jsem čekal. Masakrózní deska, co píseň, to pecka. Ha, nechtěný rým. Mustainovu partu jsem měl hodně rád a tohle moji lásku k jejich hudbě ještě utvrdilo… Jen tak dál!!!

3. Kreator – Hordes of Chaos
Thrashový náklep, nacpaný hitovkami, které mě provázely taky pěkně dlouhou dobu. Skloubení klasických Kreator, kteří se ale nebojí jít dál a vyvíjet se, bravo!

4. Pain of Salvation – Linoleum
Je to sice jenom EP, ale šoupnout ho sem musím, taky jsem na těch pár songů čekal ve stylu proklepávání se v koutě a nervózního kousání nehtů. A ještě k tomu dopadlo nad očekávání. Super, super, super, ať už tu je “Road Salt”. No honem!

5. Mantic Ritual – The Executioner
Hodně těžký výběr mezi Mantic Ritual a Mastodon. Mastodon mi s odstupem času už zas tak geniální nepřišli, i když musím uznat, že pořád výbor(del)ná deska. Mantic Ritual mi ale v hlavě hráli víc a porci klasického thrashe nikdy neodmítnu. Ještě bych chtěl pochválit Municipal Waste, taky dobrá oddechovka, avšak na žebříček to nestačilo. Behemoth mě s novinkou zas tak moc nepřesvědčili, každopádně kvalitu jim taky nemůžu upřít. Howgh!

Cocotte Minute - Sado Disco

CZ/SVK deska roku:

Cocotte Minute – Sado Disco
Ach, měl jsem to ale těžké rozhodování. No, jelikož jsem slyšel od Čechů jenom “Sado Disco” od Cocotte Minute, je to jasné. Každopádně i kdybych slyšel víc tuzemských počinů, volil bych “Sado Disco”, protože bez této desky bych asi nezažil několik báječných koncertů a skvělých chvil s přáteli. Že ano, Šéďo (smích)?

Koncert roku:

Dream Theater: Praha – Tesla Aréna, 30.6.2009
Letos jsem byl na spoustě vydařených koncertů, ale nejvíc jsem si užil Dream Theater. Jak jejich hudbu spousta lidí stále nazývá “kytarovými onaniemi”, tak přesně tyhle onanie si já nejvíc užívám a z jejich asi desetiminutového jamu na konci vystoupení jsem měl nasráno až za ušima (smích). Každopádně konkurence byla vysoká, od koncertu Cradle of Filth, přes Evergrey, až po DevilDriver a Behemoth.

Zklamání roku:

Slayer – World Painted Blood
Snažím se nevyhledávat špatnou hudbu, takže vyloženě špatnou nahrávku jsem vybrat nemohl a nového Mansona jsem na rozdíl od ostatních neslyšel. Slayer sice udělali průměrnou desku, ale u mě si to posrali… Kdyby mě poslechli a šli do důchodu, nikdy by neskončili hanebně v Průseru roku. Prosím, už nenahrávejte novinky a nesnažte se překonat “Reign in Blood”!


Pain of Salvation – Linoleum

Pain of Salvation - Linoleum
Země: Švédsko
Žánr: progressive rock / metal
Datum vydání: 16.11.2009
Label: InsideOut Music

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Jste připraveni na recenzi, kde si nemůžete být jisti ničím? Nevím, asi nedokážu zkritizovat cokoliv, co Pain of Salvation vydají, i kdyby to bylo bůhvíco. Tato kapela je moje srdcovka a na novinku jsem se těšil jak hladové děcko na mámin prs. Po “Scarsick”, které mě pořád moc nechytlo (oproti ostatním kouskům), jsem se bál kterým směrem se Pain of Salvation vydají. Podle Daniela Gildenlöwa se na novince pokusil přiblížit zvuku 70. let, který si ale nedokážu představit, takže hodnotit nemůžu. Co ale můžu říct hned je, že narozdíl od “Scarsick”“Linoleum” chytlo už na první poslech a nepustilo a asi ještě dlouho nepustí.

Jaké jsou změny? Asi hlavní novinkou je, že v hudbě se klade větší důraz na riffy, kytara a další nástroje mají trochu větší slovo a hlavním tahounem už není tolik zpěv. Zpěv se taky trochu změnil, Daniel má ještě větší rozsah než dřív a dokonce si občas i pořádně zařve/zascreamuje/zaburácí. Noví spoluhráči odvádějí velmi dobrou práci a člověk by asi nepoznal, že nastaly změny v personálu. A nakonec bych chtěl pochválit produkci, která je čistá, jak jen to jde, a basa je slyšet excelentně a není “nástroj, co tam asi je, ale nikdo o něm neví” jako u Slayer.

Jelikož je na EP jenom šest skladeb, po dlouhé době prozkoumáme každou z nich jednu po druhé. Máme šest tracků, přičemž čtyři z nich jsou skladby z alba “Road Salt”, na které se bude čekat velmi obtížně, a dva jsou bonusy – kecání ve studiu a cover skladby “Yellow Raven” od Scorpions. Já osobně jsem si je rozdělil ještě trochu jinak, protože “If You Wait” je spíš intro k nějakému songu, co bude na albu, a přestože se poslouchá docela dobře, není to tak plnohodnotná skladba jako “Linoleum”, “Mortar Grind” a “Gone”.

EP začíná právě titulním songem, který odkrývá všechny změny a předvádí super riffáž a chytlavost. Skladba je na poměry Pain of Salvation celkem tvrdá a rocková a nesnaží se, stejně jako zbytek alba, plout do rapu nebo hiphopu, což mi trochu vadilo na “Scarsick”. Následuje “Mortar Grind”, asi nejagresivnější skladba, ve které Daniel nejvíc řve a je znát, že do toho jako vždy dává všechno. Dále následuje krátká, pomalá balada “If You Wait”, která, jak jsem již zmínil, pravděpodobně slouží jako nějaké intro. Po ní konečně přichází největší pecka “Gone”, která je asi nejtradičnější a taky se do ní nejhůř dostává. Obsahuje všechno, co od Pain of Salvation člověk může chtít.

Pátá “skladba” je (celkem) vtipné kecání kapely ve studiu o bonusech, co přidá na album (členové chtějí přidat své vlasy). A nakonec cover “Yellow Raven” od Scorpions, který geniálně zakončuje celé EP. Sice to není jejich vlastní tvorba, ale zní prostě skvěle. Jak teď budu hodnotit? Tak zaprvé uberu bodíky za “Bonus Track B”, protože dvakrát to vtipné je, ale napotřetí už ne a sáhnout do kapsy a přepnout na další skladbu mě stojí velké úsilí (smích). Taky uberu bodíky za to, že udělali moje čekání na “Road Salt” ještě horší. Suma sumárum to bude subjektivních srdcařských 8/10.


Redakční eintopf #1 – listopad 2009

Slayer - World Painted Blood
Nejočekávanější album měsíce:
Slayer – World Painted Blood


Corey(8):
Slayer – World Painted Blood
Index očekávání: 5/10

H.:
Dark Funeral – Angelus exuro pro eternus
Index očekávání: 7/10

Earthworm:
Pain of Salvation – Linoleum
Index očekávání: 10/10

Seda:
Slayer – World Painted Blood
Index očekávání: 6/10

Corey(8)

Corey(8):

Jak signifikantní, že se naše nová sekce rozjíždí zrovna v měsíci, kdy je pro mne jízdní řád vycházejících alb záživný asi jako sledování provozu na lesní silnici. Občas trakař, stařenka o holi nebo vypitý strýc po šichtě, holt nic vzrušujícího. Ač žádný zarytý fanoušek, v takovém hudebním prázdnu musím poděkovat aspoň za ty Slayer a jejich očekávanou nálož “World Painted Blood”. Očekávanou v jakémkoliv smyslu slova, ať už z pohledu milionů nedočkavaných fanoušků, kteří by mě za toto rouhání se odkázali do patřičných mezí, nebo podoby materiálu obsaženého na duhovém kotouči. Urazí? Kdepak! Překvapí? Kdepak! Radši zůstaňte u říjnového materiálu (tedy krom Kingovy party, ta si zkoušku zaslouží), listopad byl vždycky podivný měsíc, jen co je pravda..

H.

H.:

Dark Funeral nepálí své nahrávky s nějak extra velkou kadencí, ale v jejich případě se vyplatí počkat si, protože to stojí za to. Od novinky neočekávám nic menšího, než pořádnou dávku blasfemie, pekla a Satana. A divil bych se, kdybych to dostal v menší než vrchovaté dávce. Tahle švédská bruska je totiž zárukou kvality sobě vlastní a doufám, že nezklame ani tentokrát. Alespoň první ukázky tomu vůbec nenasvědčují.

Earthworm

Earthworm:

Těmto švédům se na Sicmaggotu věnovala za celou dobu asi jenom jedna newska, takže nejprve krátce představím kapelu – Pain of Salvation je fantastická progresivní kapela, nemůžu ale říct, že metalová, protože se nebojí překračovat hranice a prozkoumat snad všechny ostatní žánry (ano, v pár skladbách se nachází i jakási obdoba rapování a předříkávání). Kapele vládne zpěvák Daniel Gildenlöw, který skládá hudbu i texty – většinou jsou alba koncepční, zabývající se nějakým globálním problémem, i když ne nějak nápadně. Daniel se věnuje i osobnímu životu a do zpěvu dává všechny emoce, a to je další eso v rukávu této kapely. Vždy, když jsem slyšel jejich desku, kterou jsem neznal, čekalo mě znechucení a po několika posleších jsem zjistil, že je to absolutní dokonalost a právě objevování nových geniálních skladeb je jedna z věcí, která mě na nich tak baví (to neznamená, že po objevení hudba přestane bavit), a jsem zvědavý, co si na nás přichystají tentokrát.

Seda

Seda:

Slayer, jeden ze zástupců velké thrashové čtyřky, si na listopad přichystal nové album “World Painted Blood”. Slayer se naposled prezentovali posluchači oblíbeným “Christ Illusion” z roku 2006. Zveřejneny byly tři songy, na které se zatím moc vysoké chvály nedostalo. “World Painted Blood” ma určitě cíl jasný – být thrashovým albem číslo 1 pro rok 2009. Konkurence je ale veliká, Megadeth se svým “Endgame” nasadili laťku vysoko a bude zajímavé, jak si s ní nový Slayer poradí.