Hentai Corporation – 00420603545450 20.6.2020 Cnuk  Zajímá vás, jaké je aktuální počasí v Kosmonosích? Chcete si poslechnout „Babičku“ od B. Němcové? Nebo snad toužíte splnit misi a zachránit nebohá zvířátka na nehostinném ostrovu? To vše a ještě více vám nabízí infolinka společnosti Tvoje bába s.r.o. na čísle „00420603545450“. To je mimochodem také název aktuálního EP od kapely Hentai Corporation, na české scéně již pevně zavedeného jména a vyhledávané atraktivity v tuzemských klubech. Po dvou řadovkách tak opět přichází kratší počin. Je však v plánu vydat pokračování, s nímž pak utvoří „00420603545450“ plnohodnotnou desku a rozšíření snad dostane i ona infolinka.
Golden Light – Sacred Colour of the Source of Light 19.6.2020 H.  Pod značkou Iron Bonehead Productions vychází hromada zaběhnutých kapel, které všichni dávno známe. Pravidelně se zde ale objevují i nová neokoukaná jména, z nichž některá bývají dost zajímavá a stojí za pozornost. Přesně do téhle kategorie spadá rovněž zámořský projekt Golden Light. V případě Golden Light se ovšem nebavíme o úplně nové skupině v tom smyslu, že by snad ani její členové neměli žádné předchozí zkušenosti nebo jich měli jen minimum. Spíš naopak – oba muzikanti za Golden Light už mají na triku slušnou řádku dalších skupin.
Hexenbrett – Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten 18.6.2020 Sicmaggot  Hexenbrett se objevili hned zkraje loňského roku, kdy na internet vypustili svoje debutové ípko „Erste Beschwörung“, které bylo parádní. Určitě netvrdím, že se jednalo o skutečný masterpiece, protože pár chybiček se našlo, ale obecně vzato tu Němci kutali heavymetalovou parádu líznutou blackmetalovým feelingem, a navíc měli super čuch na dobré riffy. Například otvírací riff „Farben der Nacht“ je prostě palba a doteď si jej bez problémů vybavím. Když jsem si ale nedávno připomněl celé „Erste Beschwörung“, pořád mě minialbum dost bavilo, takže si stále myslím, že Hexenbrett se se svou prvotinou uvedli v hodně dobrém světle.
Not My God – Not My God 17.6.2020 H.  Formace jako Not My God mají pro recenzenta tu výhodu, že se nemusí moc rozmýšlet, čím by měl svou kritiku začít. Řešení se totiž nabízí samo – stačí jen letmý pohled na sestavu. Tyhle informace před čtenářem jednoduše nelze zamlčet, takže jestli ještě nevíte, kdo za tímhle projektem stojí, připravte se na dva odstavce plné doučování. Not My God spojuje dvě výrazné persony industrial(rockové) muziky. Tou první je původem švédský muzikant Tim Sköld, jenž má toho na triku fakt hromadu, takže nebudu vyjmenovávat úplně všechno. Co se těch nejznámějších věcí týče, tak určitě nelze vynechat glammetalové Shotgun Messiah, industriální kultovku KMFDM ani její jednorázové alter ego MDFMK, sólovou kariéru nebo několikaleté hraní u Marilyna Mansona.
Igorrr – Spirituality and Distortion 15.6.2020 H.  K francouzskému magorovi Igorrrovi jsem měl vždycky velký respekt. Jeho hudební záběr je úctyhodný a jeho schopnost nakombinovat zvrhle obrovské množství zcela odlišných žánrů do velkého smysluplného a koherentního celku stejně tak. Kupříkladu deska „Nostril“ z roku 2010 je proudem nespoutané kreativity, jež musí potěšit snad každého fanouška hudební avantgardy a experimentů. Nejde však o jediné album, kde Igorrr otevřel svou mysl všem možným vlivům a nenechal se svazovat zažitými konvencemi toho, „jak se to má hrát“. Interpretů, kteří by něco podobného dělali ve takové míře jako Igorrr a zároveň ta jejich krasojízda měla hlavu a patu, není mnoho. O to víc si jich pak ale člověk cení.
Behemoth – A Forest 14.6.2020 H.  Polští Behemoth mi svého času bývali sympatičtí a i dnes si myslím, že jejich starší nahrávky jsou fajn. Rozhodně jim nehodlám upírat, že ve své diskografii mají i dobré desky. Ve všech případech jde ale už o docela letité počiny. Poslední roky jsem Behemoth začal vnímat zcela opačně než dříve. Z kdysi sympatické formace se naopak stala kapela vysoce nesympatická. Nikdy nebudu mít pochopení pro skupiny, kde PR, komunikace s (ideálně nesoudnými a/nebo nekritickými) fanoušky a vizuální prezentace stojí nad vlastní hudbou. Behemoth se podle mého názoru právě do téhle spirály velkých keců a slabé muziky dostali.
Mur – Brutalism 13.6.2020 H.  Francouzští Mur na sebe poprvé upozornili v roce 2014, kdy jim vyšlo dvacetiminutové bezejmenné EP. To se mi ve své době dost líbilo a v dobové recenzi jsem jej také dostatečně vychválil. Nejednalo se ovšem o nahrávku, k níž by bylo nutné se vracet i zpětně, takže po napsání článku minialbum, pozitivní kritice navzdory, dopadlo stejně jako mnohé jiné počiny, které jsou vlastně dobré, ale ne výjimečné – už nikdy poté jsem si jej nepustil. Jméno kapely mi nicméně v hlavě utkvělo, takže když se loni po celých pěti letech objevila první řadovka, vlastně mi to udělalo radost.
Duivel – Tirades uit de hel 11.6.2020 H.  Nizozemští Duivel se poprvé představili v loňském roce prostřednictvím bezejmenného EP. To nabídlo dvě skladby o celkové délce bezmála dvanácti minut. Kapela se tu prezentovala hrubým syrovým black metalem, který se sice dal poslouchat v pohodě, ale nějak zásadně mě nezaujal – s čestnou výjimkou v podobě jedné pasáže. Úvodní song „Schaduw over God’s verdomde oord“ se totiž ve své polovině přelil do perfektní melodické části. Ta mě sice ohromně bavila, ale ten zbytek okolo už mě zas tak nesebral. Přesto jsem usoudil, že si dlouhohrající debut „Tirades uit de hel“ šanci zaslouží. Jednak jsem doufal, že by snad Duivel mohli ve větší míře navázat na vzpomínanou melodickou pasáž.
Cirith Ungol – Forever Black 10.6.2020 Cnuk  Každý, kdo má načteného Tolkiena, ví, že jedna ze dvou možných cest do Mordoru vede skrze průsmyk Cirith Ungol, v němž se ukrývá pavoučice Odula. Já ho načteného nemám, takže jsem dosud vůbec netušil, že se ono místo jmenuje právě takhle, ale zato moc dobře vím, že Cirith Ungol je také legendární heavymetalová kapela z Los Angeles. Podobně jako Manilla Road nebo Pagan Altar to do první ligy nikdy nedotáhli, ale pro hrst svých oddaných fanoušků jsou nesporným kultem. Ono přijít s hraním epického heavy / doom metalu na začátku osmdesátých let právě v Los Angeles chtělo bezpochyby kuráž. Ve Městě andělů v té době akorát začínala glamová horečka, do které Cirith Ungol zrovna dvakrát nezapadali. O to cennější je, že vydrželi a své příznivce si našli. O jejich zásadním historickém ... Warp Chamber – Implements of Excruciation 9.6.2020 Cnuk  Deathmetalová demíčka se už zase vyplácí sledovat. V poslední době jich vychází spousta a některá získávají i fyzickou podobu, kdy se dostanou, stejně jako za starých časů, na pásky kazet. Příjemné je zjištění, když to některá z takovýchto smeček doklepe až ke stvoření dlouhohrajícího počinu. Takový příběh potkal i americké Warp Chamber. Dva roky staré zapáchající demo „Abdication of the Mind“ bylo pravděpodobně dost silné na to, aby si je vytáhli Profound Lore Records a dali jim možnost ukázat ještě více ze svého hnusného kumštu. Může překvapit, že prvotina Warp Chamber nazvaná „Implements of Excruciation“ byla natočena ve stejném roce jako ono demo.
Solipsism – Trhliny v (ne)skutočnosti 8.6.2020 H.  Žádostí o recenze chodí na mail násobně víc, než je možné zvládnout reálně poslechnout, natožpak naposlouchat a napsat. Kolegové z jiných periodik jistě potvrdí, že s tímhle bojuje snad každé žánrové médium. Poptávka je směšně obrovská a kapacity nedostačující. Do hry tedy nutně musí vstoupit přísná selekce, na jejímž základě se určí ty vyvolené desky, jimž se nakonec reálně věnuje prostor. Pro mě osobně je hlavním kritériem zajímavost. Což automaticky nemusí znamenat i kvalitu. Musím se ale přiznat, že mnohem přísnější měřítka mám na počiny, které chodí po desítkách PR agentur.
Kaviar Kavalier – Hotel Inkontinental 7.6.2020 H.  Psát v roce 2020 něco objevného o Necrocockovi asi moc nejde, protože tenhle cápek nepochybně patří k legendárním figurkám domácí kytarové scény a s jeho jménem se musel setkat prakticky každý, kdo se k téhle muzice někdy nachomýtl jen o trochu víc než vůbec. To samé se dá říct i o jeho novém albu, když o něm hodláte psát s tak kurevským zpožděním jako já teď, což je ostatně mým běžným zvykem. Nic z toho ale neznamená, že by to snad nemělo stát za to, protože Necrocock a jeho tvorba si zde prostor nepochybně zaslouží. Tomáš Kohout je svéráz v tom nejlepším slova smyslu a na jeho muzice to lze slyšet dost jasně slyšet, protože byste těžko hledali někoho s podobným soundem a atmosférou.
Miscarriage – Fucking Disgusting 6.6.2020 H.  Mezinárodní binec Miscarriage před více jak rokem vyprasil do světa chrchel s názvem „Imminent Horror“. Pro mě osobně se jednalo o první setkání s touhle formací a považoval bych to za „příjemné“ setkání, pokud se v souvislosti s takhle odpornou hudbou vůbec dá mluvit o něčem příjemném. Miscarriage tu drhli ukrutné bahno, které nemělo jiný záměr něž svého posluchače zdeptat. Nic jiného na „Imminent Horror“ nebylo třeba hledat, protože nic jiného se v tom ani najít nedalo. Prostě a jednoduše šlo o ortodoxní pomalý marast, jenž se bez smilování i bez slitování sunul kupředu a udivoval svou oddaností ohavnosti.
Esoctrilihum – Eternity of Shaog 4.6.2020 H.  O svém přístupu ke starší tvorbě francouzského projektu Esoctrilihum jsem hovořil již posledně v recenzi na „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“. Nepovažuji tudíž za nutné se k tomu nějak obšírně vracet, ale abych si to nezjednodušoval až moc, řeknu jenom, že právě až s touhle loňskou deskou jsem se začal o hudbu Esoctrilihum zajímat hlouběji, protože do té doby mě to nebavilo / nezajímalo. Doufám, že to není dáno jen tím, že právě po „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ jsem si Esoctrilihum sám začal všímat víc, ale zdá se mi, že právě s touhle deskou se kapele začalo dostávat širší pozornosti.
Chubby & The Gang – Speed Kills 3.6.2020 Cnuk  Zavřete dcery, v ulicích Londýna řádí gang. Jeho členy jsou Ethan Stahl, Luke Austin, Joe McMahon a jejich vůdce Chubby Charles. Tato jména můžete znát i z jiných pochybných sebranek pohybujících se většinou v hardcorovém prostředí. Chubby & The Gang ale představují zcela novou hrozbu. Jdou na to totiž postaru, pěkně od píky – totiž rock ‘n’ rollem. „Speed Kills“, tedy rychlost zabíjí. Jak výstižný název pro první dlouhohrající nahrávku Chubby & The Gang. Ta je totiž přímo napěchovaná rychlým a pořádně divokým punk rockem.
Oksennus – Työn orjat sorron yöstä nouskaa 2.6.2020 H.  Finská individua Oksennus jsem pořádně objevil až s poslední řadovkou „Kolme toista“ z roku 2018. Už nějakou dobu jsem měl tehdy kapelu v merku, ale až tahle deska mě donutila jejich muziku pořádně zkusit. Výsledek mi sednul. Šlo o choromyslný zvrhlý death metal s experimentálními tendencemi. Pod taktovkou tří mrkví na obalu a kosočtvercové onanie v bookletu zde Oksennus valili dost hustou divnost. Ale co jiného čekat od skupiny, jejíž název v překladu znamená „Zvracení“ a na palicí nosí pytle od brambor (anebo mrkví?). Od „Kolme toista“ se nicméně v řadách Oksennus udály dost zásadní změny, byť to tak vzhledem k četnosti vydávaných počinů nemusí na první pohled vypadat. Z kapely odešli všichni ostatní členové a zůstal jen K. Olavi K.virta.
Turmion Kätilöt – Global Warning 30.5.2020 H.  Turmion Kätilöt jsem vždycky dával za příklad, že lze zkombinovat metal a vlezlou elektroniku, aniž by z toho vznikla vylízaná píčovina, kde se hraje (ještě v tom lepším případě) průměrný metal s jedním levným samplem na začátku songu a hned se tomu říká industrial metal. Tím spíš mě mrzí, že dnes budu muset do Finska poslat jeden jedovatý hejt, protože nová deska „Global Warning“ je prostě kurva slabá. Navzdory výše řečenému – tedy názoru, že kapela umí udělat docela kvalitní industrial metal – jsem nikdy neměl potřebu Turmion Kätilöt točit intenzivně. Jejich alba jsem si vždy pouštěl v době vydání a zpětně už si dával jenom konkrétní hitovky, které mě osobně zaujaly nejvíc. Celé desky si vpaluji jen svátečně.
Ulcerate – Stare Into Death and Be Still 29.5.2020 Cnuk  Jestli někoho někdy zajímalo, jak by zněla kombinace Gorguts a Neurosis, odpověď mu nabízí už po dvacet let novozélandští Ulcerate. Rytmická složitost, extrémní technika, atmosférická tíha, to vše jsou atributy, které těmto aucklandským rodákům přísluší. S postupem času se začali řadit mezi přední deathmetalové věrozvěsty, kdy každé jejich nové album posouvalo hranice možností trochu dál a žánrové obzory tak byly zase o něco širší. Z řady zástupu nových progresivně-technických deathmetalových kapel ze začátku tohoto tisíciletí vyčnívali prakticky od své první řadové nahrávky. Dali si s ní načas, vyšla až v roce 2007, ale „Of Fracture and Failure“ jasně ukázala, že Ulcerate se bude vyplácet sledovat. Deska víceméně pokračovala v o tři roky starším EPčku „The Coming of Genocide“.
Nox Formulae – Drakon Darshan Satan 28.5.2020 H.  Pokud stále nemáte dost okultního black metalu a nechcete se pořád vracet ke svým již známým a osvědčeným formacím, na výběr se toho všude okolo pořád valí dost a dost. A to i přesto, že ten největší boom zkoumání okultních a esoterických hlubin (leckdy bohužel jen hraný) zdánlivě opadl. Lze ovšem předpokládat, že ještě nějakou dobu se podobná seskupení budou rojit jak pohlavní nemoci na swingers párty, kde zrovna došly všechny šprcky. Jistě už jste pochopili, že řečtí Nox Formulae rovněž patří k podobné sortě skupin, u nichž se to jen hemží drakonismy, klifotismy, tyfonismy a podobnými hustodémonsky krutopřísnými výrazy, u nichž půlka posluchačů ani nemá páru, co to má vlastně znamenat.
Ka – Descendants of Cain 27.5.2020 Dantez  V recenzi „Anima Mysterium“ od Yugen Blakrok zmiňuji člověka, který hloubkou a žánrem rapperku silně připomíná. Šlo o Ka. Pod útlou přezdívkou se ukrývá Kaseem Ryan, zálibou rapper, povoláním hasič, z brooklynské čtvrti Brownsville. Styl Ka je nekompromisní svým minimalismem. Zádumčivý tón a stoická dikce se nemění po celou dobu projektu. Těžkotonážní lyriku plnou dvoj-až-trojsmyslů, metafor a analogií doplňuje produkce téměř exkluzivně bez bicích. Ve vzácných případech tempo tracků koriguje tichá hajtka. Ve většině případů tracky nesou pouze soul-jazzové a filmové samply obohacené boom-bapovou basou.
|
