Utzalu – The Grobian Fall 16.2.2021 Cnuk  Rory Flay, známý také jako Adzalaan, Ad Infinitum, nebo jednoduše R, působí v tolika kapelách, že už si na to musel založit vlastní vydavatelství. Jeho portlandská stáj Vrasubatlat pod sebou má mimo jiné například Serum Dreg, Triumvir Foul nebo Uškumgallu. Dále R hraje třeba v Ash Borer, což je pravděpodobně jeho nejznámější destinace. Myslím tedy, že se rozhodně nenudí. Nejnovější přírůstkem do jeho diskografie je nová deska Utzalu nazvaná „The Grobian Fall“. Utzalu fungují od roku 2015 a věnují se stylu velice podobnému Bone Awl, Ildjarn nebo Ritual Knife, takže můžeme mluvit o značně zaneseném black metalu, který brousí do hardcore punku.
Inquisition – Black Mass for a Mass Grave 14.2.2021 Sicmaggot  Pokud se jen trochu zajímáte o black metal a poslední dva roky jste nestrávili v jeskyni, takřka jistě jste narazili na kauzu Inquisition, která se udála v mezičase od vydání předešlé řadovky „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ z roku 2016. Stručně řečeno, hlavní roli v tom sehrál zpěvák / kytarista Dagon a slušná hromádka fotek a videí s dětmi, které byly oblečeny o něco méně, než by asi bylo vhodné. Tohle se nicméně událo před více jak deseti lety, proběhlo nějaké vyšetřování, ale ve finále z toho pro něj žádné zásadní důsledky nevyplynuly a na veřejném seznamu sexuálních delikventů neskončil. V roce 2018 ovšem tuhle epizodku rozmázl metalový bulvár MetalSucks, na základě čehož se Inquisition pakovali z turné se Satyricon i ze soupisky francouzského labelu Season of Mist.
Venefices – Succubacy 10.2.2021 Metacyclosynchrotron  „Succubacy, Venefices… Pičo, co to je zas za patvary?“ pravil Metacyclosynchrotron, rozezlen zdánlivě liknavým přístupem k jazyku englickému, načež si musil nafackat, neb se jedná o pouhé archaismy, které si Poláci dozajista vypůjčili z románu „Tam dole“ od francouzského spisovatele Jorise Karla Huysmanse. O něm později… pro nás je teď podstatný fakt, že Venefices je nová kapela dua Sadist (strunné nástroje, hlasy) a Desolator (bicí), které můžeme znát z Bestial Raids a Doombringer. Poslech „Succubacy“ ovšem i nezasvěceným podá přesvědčivý důkaz, že Metal-Archives neuvádí sestavu Cultes des ghoules zcela věrně. Venefices totiž, jak jsem už předeslal v eintopfu, představují fúzi black/grindového bordelu Bestial Raids a hypnotickou audionekromancíi Cultes des ghoules.
Hræ – Þar sem skepnur reika 9.2.2021 H.  Za islandským projektem Hræ stojí činorodý muzikant Þórður Indriði Björnsson, jehož podpis najdeme i pod dalšími blackmetalovými seskupeními z této země. Až mám z toho trochu pocit, jako kdyby nedokázal pořádně zůstat u jedné věci a radši zakládal jednu novou kapelu za druhou. Já osobně Þórðura poprvé zaznamenal díky formaci Endalok, s níž v roce 2016 vydal demosnímek „Englaryk“ a o rok později ípko „Úr draumheimi viðurstyggðar“. Obě nahrávky si pamatuju jako slušné věci, ale ne tak dobré, abych měl důvod se k nim zpětně vracet. Hræ také není jediný projekt, s nímž borec v roce 2020 debutoval, protože to samé se týká i Illkynja s albem „Sæti sálarinnar“. I to jsem v recenzi pochválil, nicméně ani tady nejde o záležitost, již bych nutně potřeboval poslouchat s odstupem.
Mr. Bungle – The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo 7.2.2021 Cnuk  Založit svůj návrat na scénu na více jak třicet let starém demu, které nikdo nezná, nikoho nezajímá a se stylem, který kapelu později proslavil, nemá nic společného, to je asi ta nejvíc bunglovská věc, s jakou mohli Mr. Bungle přijít. Samozřejmě, hudební nadšenci dost možná při bádání v historických análech na kazetu „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ narazili, ale řekl bych, že většina fanoušků kapely Mr. Bungle je obeznámena (logicky) až s pozdější tvorbou zaznamenanou na klasických řadových deskách. Upřímně, demo „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ je zajímavé především z historického důvodu. Pochází z roku 1986, tedy času, kdy se extrémní metal formoval a na svět přicházela jedna budoucí legendární nahrávka za druhou. Mr. Bungle, tehdy stále ještě středoškolská kapela, se zhlédli v právě rašícím thrash metalu, ... Malus Votum – Tradition 3.2.2021 H.  Malus Votum je dvoučlenná blackmetalová smečka ze Spojených států amerických, která se rozhodla přispět do žánrových archivů deskou „Tradition“. Hádám, že už samotný název jejího debutu jasně naznačuje, o co se bude kapela snažit. Jistě správně tušíte, že s největší pravděpodobností nepůjde o žádné inovace, experimenty, avantgardu, vizionářství nebo jakoukoliv jinou podobnou hovadinu. Malus Votum hoblují čistokrevnou žánrovku bez příkras, dle nastavených stylových mantinelů a absenci originality se snaží dohnat nasazením a skladatelstvím. Pojďme si popovídat o tom, zdali a případně nakolik se jim to podařilo.
Aetherius Obscuritas – Mártír 2.2.2021 H.  Aetherius Obscuritas zanedlouho završí dvacet let fungování, takže se dá říct, že pomalu patří k vytrvalým formacím. Duo Arkhorrl / Zson vydává desky relativně pravidelně. I když v posledních letech mírně polevili, pořád jsou nějakým způsobem aktivní. Přesto se Aetherius Obscuritas nikdy nedostali do širšího povědomí, ale když tak o tom přemýšlím, tak vlastně docela právem, protože nikdy nehráli nic moc světoborného. Matně si vzpomínám, že některé ranější nahrávky jako „Kínzó harag“ (2005) nebo „Layae bölcsője“ (2006) mi kdysi nepřišly úplně marné, ale ani tady se nebavíme o nějakém nadprůměru. Navíc jsem ty věci neslyšel strašně dlouho, takže dneska bych je třeba vyhlásil za mrdky, kdo ví.
Stormkeep – Galdrum 28.1.2021 H.  Stormkeep by spoustu lidí mohli zajímat díky sestavě. Velkou část nástrojů a vokály má totiž na starosti Isaac Faulk, jehož můžete znát například ze Stoic Dissection, Wayfarer a hlavně Blood Incantation, jejichž aktuální album „Hidden History of the Human Race“ udělalo docela velký rozruch. Vedle něj se tu objevuje ještě Shane McCarthy, tedy další člen Wayfarer. Oba doplňují ještě kytarista a také klávesista. Čtveřice se pustila do podání black metalu, jež mám já osobně spojené spíš s evropskými interprety. Za oceánem se tomuto stylu nikdy zásadně neholdovalo, ale to Stormkeep evidentně netrápí. Oč se tedy jedná?
Ulthar – Providence 27.1.2021 Cnuk  Je trochu zvláštní, že i já jsem se poměrně těšil na nové album Ulthar. Jejich první dlouhohrající nahrávka „Cosmovore“ mě totiž před dvěma lety zrovna nesestřelila, takže jsem byl smířený s tím, že tahle kapela a jejich případný další počin už půjde s velkou pravděpodobností mimo mě. Jenže pak vylezl ven obal novinky „Providence“. Nevím jak vy, ale já na tohle fakt pořád dám. Teď teda nemyslím konkrétně ty falusy všude tam, ale prostě dobře udělaný a zajímavý námět. Když nevíš jak s nějakou deskou naložit, tak právě obal může rozhodování dost usnadnit. V případě novinky Ulthar to bylo rozhodně směrem k poslechu.
Halucigani – Halucigani 25.1.2021 H.  Halucigani mají zaděláno na instantní kult jak sviňa už jen svým názvem. To jméno se mi fest líbí. Halucinogenní cikáni. To chceš… pokud teda nejseš ortodoxní bojovník za politickou korektnost, protože pak bys uznával jen halucinogenní Romy! Za Halucigani stojí dva veteráni slovenské elektronické scény Maraki a Ergot. Na nepojmenovaném debutovém album vysypali dva tracky shodně trvající dvacet čtyři minut, takže je evidentní, že půjde o pořádnou srandu pro posluchače, kteří to mají rádi dlouze a divně. Oba songy se nesou ve značně odlišném duchu, tak se na ně pojďme podívat.
Akhlys – Melinoë 23.1.2021 Dantez  Akhlys lze z určitého pohledu označit za nejosobnější projekt ze seznamu kapel okolo Nightbringer. Nezabředává sice tolik do nábožensko-filosofických postojů členů. Přesto jde daleko – nejen na rovinu osobní, ale i za práh vědomí. Doslova. Naas Alcameth se prostřednictvím Akhlys dělí o své zkušenosti s nočními děsy, paralýzami a snovými výjevy podpořenými množstvím stimulantů. V začátcích projekt přenášel skličující auru pomocí temného ambientu. Po jednotrackovém debutu do Akhlys začaly prosakovat vlivy spřízněných kapel. „The Dreaming I“ ambient neopustilo, páteří se však stal black metal vycházející z Nightbringer.
Diabolic Oath – Profane Death Exodus 22.1.2021 Cnuk  Americká smečka Diabolic Oath je stále poměrně mladou kapelou. Však také aktuální deska „Profane Death Exodus“ je úplnou prvotinou této trojice. Předešlá dvě dema jsem neslyšel, ale zaujal mě námět obalu, na němž je vprostřed skála ve tvaru majáku, kolem níž krouží v jeho záři ryby (?), zatímco kolem mořské vlny převalují mrtvá lidská těla. A zaujaly mě taky ukázky na Bandcampu. Rovněž vydavatelství Sentient Ruin Laboratories tu a tam nabízí zajímavé tituly, zkrátka „Profane Death Exodus“ působí na první pohled dobře.
0 – Entity 20.1.2021 H.  Doufám, že teď nebudu kecat, ale matně si vzpomínám, že tahle kapela bývala striktně známá jako 〇. To není 0 (jakože nula), ale znak pro kolečko. Prostě krásně dohledatelný název. To si zvládnou kvalit pogooglit jen mistři, co jsou schopní na internetu do pěti minut najít i pedo porno a návod na sestavení jaderné pumy. Možná i z tohoto důvodu debutové album „Null & Void“ nemělo nějaký zásadní ohlas. Alespoň tedy mně to tak přišlo. Anebo v tom hrála svoji roli i skutečnost, že deska ve skutečnosti není až tak zajímavá, jak se na první pohled může zdát.
Aversio humanitatis – Behold the Silent Dwellers 16.1.2021 H.  Španělští Aversio humanitatis fungují už celou dekádu a svůj debut „Abandonment Ritual“ vydali hned po prvním roce své existence. Nemůžu však tvrdit, že bych tuhle kapelu registroval takovou dobu. Já osobně jsem si Aversio humanitatis všiml až před třemi lety, kdy vydali povedené EP „Longing for the Untold“. Nebudu vám tady nakecávat, že „Longing for the Untold“ platí za nějakou nadčasovou perlu, již bych si musel pravidelně připomínat. Rozhodně ale šlo o povedenou nahrávku, jejíž kvality jsem posléze uctil i koupí vinylu. V rámci přípravy této recenze jsem „Longing for the Untold“ opět oprášil a stále jsem s ípkem spokojený a mohu tedy potvrdit, že i s odstupem času se jedná o dobrou muziku.
Unholy Vampyric Slaughter Sect – The World Trapped in Vampyric Sway (Darker and Darker) 15.1.2021 H.  Unholy Vampyric Slaughter Sect patří přesně k tomu druhu kapel, od nichž už jen podle jména čekáte jen to nejhorší. Mám jen hrubou představu, jak je na tom tenhle jednočlenný projekt z Massachusetts na starších počinech, protože jsem nikdy nenašel odvahu si je pouštět jakkoliv zevrubněji, ale i od letošního alba „The World Trapped in Vampyric Sway (Darker and Darker)“ jsem čekal raw-black-wampyric retardovanost. K poslechu jsem se tentokrát odhodlal z jediného důvodu, který nepotřebuju zastírat – chtěl jsem se něčemu od plic zasmát. „The World Trapped in Vampyric Sway (Darker and Darker)“ mě svým zvukem trochu překvapilo, protože o syrovou bezmyšlenkovitou primitivnost se určitě nejedná.
Kurtizány z 25. avenue – Honzíkova cesta 14.1.2021 Cnuk  Kurtizány z 25. avenue patří spolu s Jolly Joker and the Plastic Beatles of the Universe nebo Support Lesbiens k základním jménům české kytarové klubové scény devadesátých let. Zatímco zbylé dva jmenované spolky tíhly spíše k funky věcem, Kurtizány z 25. avenue tvořili daleko temnější muziku. Snad za to může jejich post-punkový až gotický původ, ale atmosféra, která provází zejména jejich prvotinu „Ubiquity“, ale částečně i následující „Strach“, je něčím těžko popsatelným a hlavně zařaditelným. Poslouchat „Ubiquity“ je jako účastnit se podivného rituálu. Na obalu spousta symbolů, těžko vyložitelné texty, Simonův ďábelský projev a k tomu hutná rytmika a zařezávající se riffy. A tenhle lomoz si navíc dovolili protnout poklidnou ukolébavkou. Nebál bych se to nazvat kultem. Simon tehdy možná vypadal jako Anselmo, avšak s Panterou to nemělo moc společného.
Povodí Ohře – Dva trámy na kříž 13.1.2021 Cnuk  „POVODÍÍÍ OHŘEEE!“ I na druhé desce „Dva trámy na kříž“ vítají své posluchače západočeští Povodí Ohře tímto zvoláním. Přitom pokračování tři roky staré eponymní prvotiny nebylo ani plánované. Cekem logicky na něj ale došlo. Album „Povodí Ohře“ byl jednoznačný úspěch. Dostalo několik nominací na ceny, některou i proměnilo, ale předně to je opravdu zdařilá nahrávka, jež si ten ohlas zasloužila. Během koncertování se skládalo dál, z čehož rok na to vzešel singl „Rakovina / Vašek“, a téma další placky bylo hned na stole. Novinka „Dva trámy na kříž“ tak měla poměrně nezáviděníhodnou pozici, tedy nějak důstojně navázat na svého velkého předchůdce. Na tvorbě Povodí Ohře oceňuji nejvíce to, že má svůj vlastní ksicht. Poměrně tradiční rockový základ snoubí s temným country a nelítostným blues.
Sainte Marie des loups – Funérailles de feu 12.1.2021 Dantez  Mozkem francouzských Sainte Marie des loups je Olivier Voyou alias Fossoyeur, který se sólově dále věnoval zaniklým Chambre froide a doteď drhne kytaru v hevíku Meurtrières. Fakt, že Sainte Marie des loups i Chambre froide velel Voyou ještě donedávna sám, jde vydedukovat ze songwritingu. Kapely ale zaměnitelné nejsou. Fossoyeur si hoví v blackmetalovém hnusu a žánrové jízlivosti – Chambre froide k těmto aspektům na debutu přistoupili agresivněji a s břitčí produkcí. Prvotina Saint Marie des loups se raději nořila do zastřeného zvuku a hypnotických hudebních postupů, jejichž páteří byly jednoduché repetitivní riffy.
Emma Ruth Rundle & Thou – May Our Chambers Be Full 9.1.2021 Dantez  Sacred Bones se honosí jedním z nejzajímavějších hudebních katalogů poslední doby. Po boku zastřešování umělců napříč žánry (namátkově lze vybrat jména jako Zola Jesus, John Carpenter či Molchat Doma) má vydavatelství na svědomí nepředvídatelné kolaborační desky. Doteď se pod nálepkou labelu spojily tvůrčí proudy kapel jako Uniform a The Body či umělců jako Marissa Nadler a Stephen Brodsky z Mutoid Man. Obdobné experimenty nejdou proti srsti Thou. Sludge/alt-metalová šestice si v minulosti střihla desku se Salome, Ragana nebo se zmíněnými The Body. V mezičase kapela odpuzuje vším možným, jen ne hudbou.
Sodom – Genesis XIX 8.1.2021 Cnuk  Sodom a „Genesis XIX“. Dost možná jedno z nejočekávanějších metalových alb roku 2020. O nové sestavě se toho namluvilo a napsalo dost. Na velkou desku lákají už dva roky. Začalo to EP „Partisan“ a rok na to pokračovalo další krátkou vábničkou „Out of the Frontline Trench“, kterou otevírá právě titulní flák „Genesis XIX“. V sestavě jsou Frank Blackfire, druhý kytarista Yorck Segatz, bubeník Toni Merkel a samozřejmě Tom Angelripper. S nášivkami, nábojnicovými opasky a tričky Venom hlásí na své šestnácté studiové nahrávce návrat k původnímu zvuku. Předně musím říci, že jsem rozhodně nečekal, že by se Sodom vytasili s plackou, která by se snad mohla rovnat „Persecution Mania“ nebo „Agent Orange“, tedy albům, k nimž cílí. Jak ale ukázala obě nedávná EPčka, Sodom si v tomto stylu stále dokáží ...
|
