Archiv štítku: death metal

Eximperitus… – Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…

Eximperitus… - Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…

Země: Bělorusko
Žánr: technical death metal
Datum vydání: 8.6.2016
Label: Amputated Vein Records

Tracklist:
01. Transhręsiŭnaje ŭšęście Ęn-miendurana…
02. Imknieńnie apantanaści hniewu…
03. Da pytańniaŭ ab suziraĺnym…
04. Akružany parallieĺnymi cykłami…
05. Somnambuličnyja tulliańni karawanaŭ…
06. Apałohija Samaźniščęńnia ŭ Daktrynie…
07. Rytuał pryzyŭnoha zaklionu…
08. Paświačęńnie adęptam Salipsizmu…
(kompletní tracklist zde)

Hrací doba: 29:37

Odkazy:
facebook / bandcamp

Já osobně jsem měl vždy v oblibě pořádek, organizovanost a také formálnost. Spousta lidí takové věci, zejména poslední jmenovanou, vnímá negativně, ale já na formálnosti nevidím zhola nic špatného. To je mimochodem také důvod, proč se zde ve všech recenzích objevují celá jména kapel, nikoliv jen zkratky, protože mi přijde jako lenost zkracovat tříslovný název do tří písemek – jen ať je to správně, jak se ta kapela skutečně jmenuje! Takováto zkratkovitost má smysl jedině v případě, kdy je z ní skutečně užitek a název zkomprimuje velmi výrazně. Formace z dnešní recenze však k takovým, kde to smysl dává, bezesporu patří.

Tato běloruská smečka se už asi navždy bude potýkat s tím, že si jí lidé budou všímat spíš kvůli šílenému názvu skládajícího se z 51 písmen než kvůli hudbě samotné. Ale hádám, že s tím se asi při zakládání počítalo. A on to byl vlastně docela dobrý tah, protože tohle pozornost skutečně přitahuje (ostatně, jak myslíte, že jsem si skupiny všimnul?) a existuje dost solidní pravděpodobnost, že nezanedbatelná část z těch 15 000 lidí, kteří to z prdele lajknuli na Facebooku, nakonec zůstane i kvůli hudbě a bude kapelu podporovat.

Nicméně Bělorusové to dotáhli ještě dál a nezůstalo jen u názvu skupiny. Úplně stejně pošukané jsou i jména skladeb (kompletní tracklist na konci článku) a samozřejmě také název debutové desky. Poslouchejte dobře, protože tohle už víckrát kopírovat odmítám: „Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie Daktryny Absaliutnaha j Usiopahłynaĺnaha Zła skroź šaścihrannuju pryzmu Sîn-Ahhī-Erība na hipierpawierchniu zadyjakaĺnaha kaŭčęha zasnawaĺnikaŭ kosmatęchničnaha ordęna palieakantakta, najstaražytnyja ipastasi dawosiewych cywilizacyj prywodziać u ruch ręzanansny transfarmatar časowapadobnaj biaskoncaści budučyni u ćwiardyniach absierwatoryi Nwn-Hu-Kek-Amon, uwasabliajučy ŭ ęfirnuju matęryju prach Ałulima na zachad ad ękzapłaniety PSRB 1620-26b“. Z pochopitelných důvodů pro dnešek opustíme formalismus a vystačíme si se zkrácenou verzí.

Zůstává ovšem otázkou do pranice, zdali jsou Eximperitus… výluční i po hudební stránce. Ačkoliv je totiž prezentace skupiny zvláštní (a mně se to líbí!) a její tematické pozadí snad ještě zvláštnější, nakonec je to stále hudba, jež u hudební kapely hraje stěžejní roli. Bělorusové v základě hrají technický death metal, který sám o osobě nijak výjimečný není. Sportovně musím přiznat, že já fakt nejsem fanda tohohle stylu a zas tak moc to neposlouchám, tudíž tohle tvrzení by někteří zkušenější deathmetalisté nemuseli považovat za zcela relevantní, ale já v tom nic moc výlučného neslyším. Kde „to“ nyní znamená skutečně jen ten základní žánrový rámec, v němž se „Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…“ nese.

To, co Eximperituserqethhzebibšiptugakkathšulweliarzaxułum (ať je to tu aspoň jednou celé) činí zajímavými i z muzikálního hlediska, jsou ty vlivy navíc, které jdou za hranici technického death metalu. Vzhledem k tomu, čím se formace ve svých textech zaobírá (pro bližší informace doporučuji nalistovat rozhovor, jejž jsme s Eximperitus… před nějakým časem spáchali), nijak zvlášť nemohou překvapit pokusy o atmosféru či majestátnější pasáže.

Leckde se jedná o nemetalové, spíše ambientní pasáže, jako se tomu děje třebas na konci „Akružany parallieĺnymi cykłami…“, začátku „Apałohija Samaźniščęńnia ŭ Daktrynie…“ nebo v celé „Paświačęńnie adęptam Salipsizmu…“. Jinde se ale daří kosmický majestát přenést i do samotného death metalu, v čemž asi nejlépe vynikají „Imknieńnie apantanaści hniewu…“ a „Rytuał pryzyŭnoha zaklionu…“, ale nejen ty. A právě v takových momentech jsou Eximperitus… dle mého názoru nejzajímavější a nejzábavnější a osobně bych si nechal líbit, kdyby tam takových věcí bylo ještě mnohem víc. Většinovou náplní „Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…“ je totiž stále technický death metal, jehož úroveň je zcela jistě dobrá, ale pořád – jakkoliv to může znít ošklivě – je to jenom normální death metal. Jakákoliv přidaná hodnota Eximperitus… tkví v onom koření, takže bych byl rád za větší porci. Ale stále s rozumem, aby Bělorusové nedopadli jak Fleshgod Apocalypse

Eximperitus... - Prajecyrujucy sinhuliarnaje wypramienwannie...

Vzato kolem a kolem „Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…“ je dobrá deska, jež z mého pohledu patří k tomu zajímavějšímu v rámci technického death metalu. To je jistě dáno i tím, že tento styl v jeho čisté podobě vlastně nevyhledávám a jen si občas vyzobnu právě záležitosti jako Eximperitus…, u nichž tam je něco navrch. Ale to svým způsobem jen stvrzuje skutečnost, že si tahle kapela nezaslouží pozornost jen díky vysoce nestandardním názvům, ale stojí za to se jí zaobírat i hudebně. Netvrdím, že u mě panuje nějaké vyslovené nadšení a třeba takoví Dying Out Flame z podobného soudku mě svého času odstřelili víc, ale i přesto jsem se u „Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…“ bavil, některé momenty jsou vážně skvělé a za slyšení to stojí.


Kompletní tracklist:

01. Transhręsiŭnaje ŭšęście Ęn-miendurana skroź pramianistuju dęĺtu Wialikaha Architęktara Al-Sadirah minujučy modusy času Ankh-f-n-Khonsu, niewiadomaha wartaŭnika wuzłoŭ Maa-Atef-F, da abicieli Adąda, wysmaĺwajučaha trysmiehičnym wiedańniem mistęryj sęfitaŭ Arual-Jøruvalla dahmatyčnaje traktawańnie Paradoksu Fiermi j pryčynnuju dynamičnuju tryjanhuliacyju Ancitętyki Ęŭklida, pierasliedujučy pieraradžęńnie ŭnutrana Razdwojenaha Čystaha Rozumu ŭ branach Chaohnozisa Ŭrytry, pasrodkam spaścižęńnia katęchizisa, rytuaĺnych samahubstwaŭ Aghōra, imia jakomu: N = R ∙ ƒρ∙ ne∙ ƒl∙ ƒi∙ ƒc∙ L

Eximperituserqethhzebibšiptugakkathšulweliarzaxułum

02. Imknieńnie apantanaści hniewu Sębęka da słupoŭ twaręńnia ruin Aššurbanipała skroź zabaronieny šliach ęmpiryjakrytycyzmu miedytatyŭnych pahłyblieńniaŭ Ćiomnych Zaklinaĺnikaŭ pustyni ŭšęścia Płutona, uchiliajučy Tęliemičnyja tęaręmy skarabiejaŭ Małoj Kaliaśnicy Atmāna, pierapyniŭšych biaskoncy łancuh ręinkarnacyj, adwaryŭšy apahanieny kupał Pifaharyjanskaha pałancira snoŭ zmiainych wačęj Uładara Much, jaki zachoŭwaje paroh apošniaha wyhnańnia Nefėrkeperųre Wąenre Ęchnatona

03. Da pytańniaŭ ab suziraĺnym paznańni naradžęńnia trahiedyi j niaŭchiĺnaści hibeli isnaha ŭ Wučeńni Anihiliacyi, jak pra pieršaęliemienty praŭdziwaj pryrody askietyčnych praliehamienaŭ mižhałaktyčnaha smutku smierciśćwiardžajučaj mudraści Šapienhaŭęra, jakaja kuje apakatastasičnym połymiem hietęradaksaĺnaha katarsisu artęryi mietafizičnych siłahizmaŭ u liazo Liucyfieryjanskaha rozumu j Akaŭzaĺnaha Waliuntaryzmu, zwiartajučy ŭ prach saliarnyja zikkuraty apošniaha świtańnia nadychodziačaj Juhi Nicšęanstwa

04. Akružany parallieĺnymi cykłami biaźmiežnaści śmierci Baâl Wadalieja nakiroŭwaje wypaliennyja wačnicy kosmakarkasaŭ pachawaĺnych piramid pa toj bok miež twaręńnia asliapliajučych promńiaŭ Mietatrona da sciakajučych krywioj klinapisnych skryžaliaŭ sparchniełych prarokaŭ skasoŭwajučy samu mętazhodnaść byćcia jak pryncyp wieĺmiiłžywaj zdoĺnaści mierkawańnia jakaja nie maje ab’jektyŭnaha sęnsu, pryčyny, iściny j kaštoŭnaści

05. Somnambuličnyja tulliańni karawanaŭ ziłlijonnamiesiacowych rozumazrokaŭ žracoŭ Ïrminizmu, jakija pakidajuć pojas Kojpiera, skroź hnozis ękzistęncyjanaĺnaha immažynaryuma katakombaŭ Ra-Hoor-Khuit CVII wymiaręńnia uročyšča skarpijonaŭ, wykarmlienych pracham mierćwiakoŭ cykličnych turbuliencyj Chrama Sûtekh, da wytokaŭ antropamahičnaj dęmanałohii zwierchkancęntracyi ciemry ŭ pošukach zichatliwaha Trapiecyjaędra

Eximperitus... - Prajecyrujucy sinhuliarnaje wypramienwannie...

06. Apałohija Samaźniščęńnia ŭ Daktrynie Wyzwalieńnia Philippa Mainländęra, jak dumka jakaja biaskonca pahłybliajecca ad z’jawy da sutnaści, jość adzina dakładnaje mierkawańnie ab Wyšęjšaj Marali Indywiduaĺnaj Woli supraćstajačaj Nieświadomamu, a tak ža sutnaść baraćby za Nieisnawańnie, što jość krajniaja supraćliehłaść asnoŭnym wiecham swietaŭładkawańnia, alie nie z’jaŭliajecca antynomijej sabie, z pryčyny łahičnaha wykliučęńnia Ręakcyjnym Piesiemizmam usiakaj inšaj ętyki, skažajučaj wizualizacyju pracęsu pamknieńnia Ducha ŭ kirunku, jaki ŭkazwaje Wolia da Śmierci

07. Rytuał pryzyŭnoha zaklionu ŭsioabdymnaj ęnierhii Ciemry, u hipastyĺnaj zalie matęryjalizacyi ŭwasablieńniaŭ Kokabaęła, zaklikany zubožyć ahafałahičnyja abliččy idałaŭ Anhârąka, zwajawaŭšych wypramieńwańnie pandęmaničnaha pantęonu Kheri-Beq-F, addajučy piaščanym wiatram Supăja prystupki mastaba šmatsuswietnaj intęrprętacyi Κονξ ομ Παξ, z mętaj zrynuć chanifičny impuĺs Kaâba jaki pieraškadžaje raspaŭsiudžwańniu baryjonnaj asimietryi niebuliarnych rahoŭ Satany

Eximperitus... - Prajecyrujucy sinhuliarnaje wypramienwannie...

08. Paświačęńnie adęptam Salipsizmu uwažliwym da pastuliawańnia Von Hartmana ab Nieswiadomym u Z’jawach Cialiesnaha j Duchoŭnaha Žyćcia, što skažajuć azimutaĺny kut Palinhienęzii ad zawieršanaha ŭwasablieńnia liutaści Šywy da stęły adkryćcia Toţa nad prorwaj samaręalizacyi partałaŭ Inšabyćcia Mieskałamduha wyličajučy kanstantu začatkawaj formy nadychodziačaj Æry Rujnawańnia pasrodkam wyrašęńnia prabliemy raspaŭsiudžwańnia tęaręmy Kronękiera ab abieliewych paliach na adwoĺnuju ałhiebraičnuju wobłaść racyjanaĺnaści


The Shiva Hypothesis – Promo 2015

The Shiva Hypothesis - Promo 2015

Země: Nizozemsko
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 1.12.2015
Label: selfrelease

Hrací doba: 20:34

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
The Shiva Hypothesis

Vždycky mě bavilo vyhledávat a objevovat nové kapely. A to ať se budeme bavit o již zavedených jménech, která mi do té doby unikala, anebo začínajících talentech. Na druhou stranu, u začínajících formací onen talent může být leckdy docela diskutabilní a často se člověku stane, že spíš sáhne do hovna. Nizozemci The Shiva Hypothesis patří právě do té druhé jmenované sorty a my si teď zkusíme povědět, jak jsou na tom s talentem… zdali je to dobré, anebo se jedná o sáhnutí do vy-víte-čeho…

The Shiva Hypothesis jsou skutečně teprve na začátku své cesty a dodnes za sebou mají jen koncertní činnost a loňský třískladbový kraťas, na nějž se zaměříme (ačkoliv kapela již aktuálně pracuje na svém dlouhohrajícím debutu). Nicméně ani tyto okolnosti The Shiva Hypothesis nijak nebrání v ambicích. Skupina se hned na první pohled snaží působit dojmem, že se nejedná o nějaké nazdárky, což lze považovat za sympatickou skutečnost, protože nějaká dravost a zdravá drzost by k mladým kapelám patřit asi měla. Ony ambice se projevují v textové stránce, zajímavých fotkách a třeba i ve faktu, že si The Shiva Hypothesis hned na demáči vyšlápli na devítiminutovou kompozici. To všechno vypadá dobře, ale podtrhnout by to měla i hudební stránka. A v tomto případě už mě Nizozemci nedokázali úplně přesvědčit.

Vadí mi především to, že ten jejich black / death metal je prostě… absolutně nevýrazný a obyčejný. Ti muzikanti zcela zjevně umějí hrát velmi dobře, hráčské výkony jsou kvalitní. Zvuk je taktéž dobrý, a ačkoliv je nahrávka značena jako demo, ve skutečnosti splňuje veškeré technické nároky. Tady všechno v pohodě. Nicméně po skladatelské stránce mě The Shiva Hypothesis nedokázali moc zaujmout a i navzdory nějaké formální úrovni jsem si z těch dvaceti minut neodnesl jediný pořádný riff, motiv, kulervoucí pasáž nebo skutečně zajímavý moment.

Trochu slušnější jsou jenom chvíle, v nichž se kapela opustí obyčejný metal a zkusí to trochu ozvláštnit. Krátké zvolnění v „Praedormitium“ nebo lehčí pasáž ve středu „Maze of Delusion“ jasně ukazují, že sami The Shiva Hypothesis jsou si vědomi toho, že dnes už je třeba nějakého nadstandardu, aby posluchače zaujali. Jenže se jedná jen o kraťoučké záblesky potenciálu, které však v kontextu celé nahrávky nic neřeší. Naopak v metalu, jenž je přece jenom tou stěžejní náplní dema, zůstal jakýkoliv teoretický potenciál nenaplněn a Nizozemci se utápějí v bezejmenném davu dalších kapel, jež se snaží udělat díru do metalového světa.

The Shiva Hypothesis

Úplně bez potenciálu The Shiva Hypothesis nejsou, a jak už několikrát padlo, ambice jim zjevně nechybí. Jenže to není všechno a k tomu, aby mohli začít posluchače zajímat, by potřebovali mnohem větší osobitost. Ve zlepšení však moc nevěřím, protože k němu Nizozemci nemají důvod, když už teď jim snad všichni kromě mě, kritiku nevyjímaje, lížou prdel, jak je to skvělé a dokonalé. Což mi připadá dost smutné, když v reálu je to prostě… jen průměr s ambicí.


Zā Lä Thü – Psychotronic Generator

Zā Lä Thü - Psychotronic Generator

Země: USA
Žánr: industrial death metal
Datum vydání: květen 2016
Label: selfrelease

Hrací doba: 15:25

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Před několika měsíci se zde objevila recenze na eponymní desku formace s prapodivným názvem Zā Lä Thü. Článek se tehdy nesl v dost pozitivním duchu, jelikož to, co americká dvojice předváděla, bylo velmi zajímavé. Šlo o sympaticky šibnutou kombinaci, kde se mezi sebou třískala okultní prezentace, strojově technické „meshu“ riffování a expresivní ženský vokál. Výsledek ale zněl lépe, než by se dle popisu mohlo zdát, a já osobně jsem se při poslechu bavil – obzvláště díky tomu, že Zā Lä Thü nechyběly ani dobré skladatelské schopnosti, důkazem čehož bylo hned několik regulérně výborných skladeb.

Když tedy Zā Lä Thü na loňskou řadovku nedávno navázali čerstvým EP „Psychotronic Generator“, nijak jsem se poslechu nebránil. Vlastně jsem byl i docela zvědavý, zdali Američané nastavenou laťku udrží a jestli opětovně půjde o tak povedenou záležitost, jakkoliv tentokrát máme co do činění jen se čtvrthodinovou neřadovkou. Musím však bohužel říct, že v tomto případě u mě taková spokojenost jako u „Zā Lä Thü“ nepanuje…

Základní vize hudby, jak jsem ji letmo nastínil již v prvním odstavci, samozřejmě zůstává zachována, v  jádru se jedná o vesměs to samé. Akorát to tentokrát nemá takový účinek a obávám se, že na vině nebude skutečnost, že nyní už jsem byl připravený a věděl, co bych měl očekávat. Materiál na „Psychotronic Generator“ je jednoduše citelně horší a je na úrovni toho nejslabšího z debutu. Chybí mi tak povedené songy jako třeba „To Bind and Purge (Cosmic Dith·er)“, o výtečných kouscích typu „Hail Hail Babalon“ či „Val-Kree“ ani nemluvě. Postrádám ty skutečně zajímavé nápady; nějaký náznak orientálních motivů se ozve pouze ve dvou momentech třetí a poslední písně „Star Chamber“, z nichž ten první trochu zní, jako kdyby tam Zā Lä Thü snad narvali opravdivý sitár, ale jinak…

Jasně, úplná sračka „Psychotronic Generator“ není. Jsou zde i další pasáže, které bych mohl ocenit – tou nejvýraznější z nich je asi velmi dobré finále úvodní „Outer Ether Soul Eaters“. Katera se svým zpěvem taktéž odvádí dobrý výkon. Nicméně vzato kolem a kolem se mi zdá, že větší část všech tří přítomných písní je obsahově poněkud prázdná… jako by se Zā Lä Thü tentokrát vydali cestou nikoliv technického riffování s atmosférou, ale přetechnizovaného riffování bez atmosféry. A to je něco, co prostě ocenit nemohu. Možná je to subjektivní, ale nemohu.

Zā Lä Thü

I navzdory několika málo dobrým chvilkám a i navzdory tomu, že Zā Lä Thü stále mají poměrně zajímavý sound, je pro „Psychotronic Generator“ spíše zklamáním a pochybuji, že si to ještě někdy v životě pustím. A to je obrovský propad vzhledem k tomu, že loňskou řadovku si chci i takhle s odstupem koupit a přidat do sbírky. No nic, radši zůstanu u skladeb jako „Hail Hail Babalon“. Ale hádám, že další nahrávku Zā Lä Thü si ze zvědavosti přece jenom pustím.


Flame Acausal – Contra mundum in aeternum

Flame Acausal - Contra mundum in aeternum

Země: Švédsko
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 2.1.2016
Label: selfrelease

Hrací doba: 14:53

Odkazy:

Asi budu v eintopfech a jiných článcích více držkovat, že nic pořádného nevychází, protože sotva jsem si postěžoval v tom posledním jednadevadesátém, vzápětí jsem zakopnul o dvě velice slibné, krátké nahrávky, která si představíme prostřednictvím minirecenzí.

Švédské trio Flame Acausal hraje od roku 2013, ale své první čtyřskladbové demo „Contra mundum in aeternum“ vypustili do světa teprve na začátku letošního roku. Jestli jsou kazety, které si kapela v limitované edici 92 kusů vydala sama, ještě k dispozici, to nevím. Kompletní demo je ale k poslechu na YouTube a v dohledné době by tento materiál měl vyjít i na vinylu, pravděpodobně u Psychedelic Lotus Order.

Název kapely i dema by mohl připomínat jiné, starší tzv. anti-cosmic kapely ze Švédska, ale Flame Acausal kráčejí trochu jinde. O podstatě hudby samotné totiž více vypovídá rohaté, špičaté logo. Vliv neučesané ranné tvorby německých Katharsis prosvítá chaosem Flame Acausal asi nejvíce a stejně jako KTHRSS chovají Švédi evidentně velkou úctu vůči chorému bordelu australských Sadistik Exekution. Zmínku by si zde zasloužili i takoví Kill (SWE), Necrovore, možná i Nifelheim a samozřejmě nestoři black/grindové brutality Blasphemy. Ze současných kapel bychom mohli Flame Acausal postavit vedle takových Obscure Burial nebo Vorum.

15 minut „Contra mundum in aeternum“ není jen o maniakálním vzteku, ale kapela vyvíjí znatelnou snahu svůj materiál různě ozvláštnit. Flame Acausal totiž chytli „trueness/opravdovost“ za správný konec, a tak zde cítím nejen zapálený worship černých kultů, ale i chuť si hrát po svém; tedy tak, jak by to mělo být pokaždé. Musím uvést, že ono ozvláštnění prozatím spočívá v různých zefektovaných vokálních kreacích už tak velice výrazného vokalisty. Do příště doufám, že se „mentálnější“ stane i stránka instrumentální, kde je závan něčeho „jiného a netypického“ cítit jen velice letmo a zřídka, ale je tam. Srovnání se Sadistik Exekution se mi výše totiž nabízelo nejen kvůli hysterické agresi hudby. Jak fanoušci australského kultu ví, SadEx na deskách kromě rubaček nabídli vždy i pár nemocných skladeb, které byly prostě „jinde“. Něco takového by se mi v hojnější míře zamlouvalo i u mladých Švédů, uvidíme…

Pamatujme ale, že se stále jedná o první demo. I když jakkoliv slibné, stále má své mouchy. Některé pasáže jsou docela plané, a jak jsem již naznačil, sám bych ocenil více „zvrácenosti“, klidně i na úkor agrese, protože si nejsem zrovna jistý, zda by hudba Flame Acausal na současné úrovni ustála dlouhohrající formát. Ale budu věřit, že vše dopadne tím nejhorším způsobem a laťka bude opět stažena trochu hloub do těch nejsmradlavějších, nejhnusnějších pekel. Death Me(n)tal or die, kurvo!


Hissing – Hissing

Hissing - Hissing

Země: USA
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 10.6.2016
Label: Southern Lord Recordings

Hrací doba: 11:14

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Rarely Unable

Čas od času (a vlastně to není nic zas tak výjimečného) se stává, že nějaká kapela, nezřídka i z poměrně tvrdších žánrů jako death, thrash nebo grind, v rozhovoru prohlásí, že ta muzika má být zábava – pro pobavení sebe sama i posluchačů. Co na to říct? Do hajzlu s takovými sráči, ať chcípnou v nějaké veselé sluníčkové škarpě. Když si pouštím death metal, tak je mi u píči nějaká zábava, chci zvířecí antihudbu, která rve páteře z těl! A sláva těm, kdo k tomu přistupují se stejným úhlem pohledu a svou tvorbou se snaží posluchače dohnat k sebevraždě. Soudě dle čerstvého EP, Američané Hissing do téhle sorty spadají.

Hissing nejsou žádnými veterány. Jedná se o víceméně začínající smečku, jež prozatím na kontě nemá žádnou desku. V předchozích letech vydala jen jedno ípko a demosnímek. Evidentně však tyto nosiče měly nějaký a ne úplně malý potenciál, jelikož si formaci okamžitě vyhmátla firma formátu Southern Lord Recordings. Nejnovější sedmipalcové minialbum (pozor, i to předchozí bylo bezejmenné, ale nejedná se o jeden a ten samý počin!) tedy vychází pod záštitou tohoto kultovního zámořského labelu, což slibuje, že se nebude jednat o žádný výblitek nehodný pozornosti. A ať to nezdržujeme – je tomu tak, těchto 11 minut je ultimátně ošklivý chlívek.

Hissing produkují animální despotický death metal s blackmetalovou aurou, který si zcela zjevně neklade za cíl být kulisou pro vidlácké mlácení řepou nebo retardové moshpity. Obě přítomné skladby „Cairn“ a „Husk“ jsou totiž mocně zlé bahno, v němž se nevyskytuje ani zbla naděje na lepší zítřky. Hissing do posluchače perou neprostupnou temnou masu, již ještě umocňuje odporný zahuhlaný sound, který byl snad vytažen ze Satanovy prdele. Ale bacha, tohle říkám s respektem (bez ironie) a myslím to jako pochvalu. Když hnus, tak ať je to hnus po všech stránkách, žádné polovičaté zmrdstvo! Korunu všemu pak ještě nasazuje naprosto zvěrský vokál, který je hlubší než Macocha na druhou.

Samozřejmě je tu ale skutečnost, že Hissing nespadli jen tak ze vzduchoprázdna a je z jejich tvorby znát vliv jiných podobně zaměřených smeček. Třeba v nátlakových pasážích „Cairn“ je z toho cítit australské arcizlo Portal jak vyšité. Ale na druhou stranu, jestli se vám podobné bince líbí, pak si Hissing určitě zapište do svých nekrodeníčků, protože skladatelský talent a schopnost vytvořit temnou atmosféru jsou na aktuálním EP neoddiskutovatelné. Potenciál pro růst je tu nemalý a budu hodně zvědavý, s čím Američané přijdou na případném dlouhohrajícím debutu.


Caveman Cult – Savage War Is Destiny

Caveman Cult – Savage War Is Destiny

Země: USA
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 17.5.2016
Label: RCP Tapes & Records / Wohrt Records / Larval Productions

Tracklist:
01. F. F. F. (Intro)
02. The Bludgeoning
03. Iron Scourge
04. Ceremonial Disembowelment
05. Altar of Crushed Enemies
06. La eterna guerra sangrienta
07. Caveman Cult
08. Barbaric Bloodlust
09. Death Before Surrender
10. Supremacy of the Savage Hordes
11. Caverns of Atrocity

Hrací doba: 31:02

Odkazy:
bandcamp

Už to bude aspoň pět roků, co odezněl trend bestiálního black / war metalu vycházejícího ze soundu Blasphemy a Sarcofago. Všude byla samá plynová maska, bipedální kozli s rotačáky, kopírky vykrádaly jiné kopírky, až se nakonec všechny ty bestiální satanik goat jednoakordovky po pátý pražec nedaly ani rozumně sledovat, natožpak poslouchat. Jak to s takovými vlnami bývá, na jednu slušnou kapelu připadlo alespoň deset dalších mrdek. Zájem blackmetalového světa se poté přesunul z kozofilie a zavádění jaderných hlavic do pochvy panenky Marie na hady a okultismus level Ezo.tv.  A tak v onom bestiálním ranku setrvaly, nebo teprve začaly vyrůstat, kapely, co si hrají prostě po svém.

Caveman Cult nezaložily nijak slavné persony undergroundu. Pohled na archivy odhalí spřízněnost s kapelami, které neznám a znát asi nepotřebuji. Bubeník, hvězda tohoto alba, dokonce hraje v Torche, kteří hrají takový jemný a neškodný stoner / doom (?). Ovšem pokud člověk není kokot, co si eklektismem jen honí ego, je široký hudební záběr obvykle plus. Už jenom proto, že takový hudebníkům podle mého skromného názoru nechybí schopnost přemýšlet za roh a hluboká oddanost hudbě jako takové nese své plody, ať už se hraje kdovíco. Zdali jsou všichni tři členové Caveman Cult skutečně takoví, to opravdu netuším. Vím jen, že před dvěma roky vydali první, kurevsky slibné demo „Rituals of Savagery“ a to pak vedlo k dnes recenzovanému debutu „Savage War Is Destiny“.

Caveman Cult nehrají stokrát slyšený rip-off Blasphemy. Špičaté logo napovídá, že se kmen inspiruje spíše tupou hrubostí Conqueror / Revenge, ale pro exaktnější popis, by se mi hodilo jmenovat mnohem mladší kapely. Úplně nejbližší této desce mi přijde debut australských Impetuous Ritual. Především co se týče zvukové podoby, protože obě desky jsou zkurveně surové, maximálně destruktivní, ale zároveň je hudební chaos cílený a promyšlený. Lze tady slyšet naprosto vše, i když teda nevím, zda si riffy ve zdejší hlukové stěně někdy nedomýšlím podle sebe, haha. Dále zde cítím jakousi „duchovní“ spřízněnost s nepříčetnou Austrálií (SadEx / Martire) a militantním Novým Zélandem (Diocletian / Heresiarch) a také mi Caveman Cult ve svém urputném primitivismu evokují duch španělských Proclamation. Dále má „Savage War Is Destiny“ tah na branku srovnatelný s přehlíženými, avšak vysoce smrtícími grindery Watchmaker, kteří svého času vycházeli u Willowtip. Nepřekvapilo by mě ani, kdyby členové měli v oblibě hnusný crust, ale zde nemohu sloužit. I když je zdejší hudba fakt megabrutální, spokojí se s pomalejším, ale o to surovějším tempem. Až budete chtít někoho ubít šutrem, asi mu do hlavy nebudete třískat v 270 bpm, ale hezky ze všech sil bum, buch, buch, kch, kch, křup, čvacht, čvacht, čvacht… Rychlost, ale ani „temnotu”, byť si pod ní může každý představit leccos, zde nehledejte.

„Savage War Is Destiny“ je pochopitelně deska s jediným cílem, ale i tak jsou skladby ve svém barbarství dosti různorodé. Netrvá to dlouho, než člověk začne rozeznávat jednotlivé tracky od sebe a vybírat oblíbené kousky. Také si dost cením detailu, že se Caveman Cult pro občasné výplně (intro, outra některých skladeb) neuchylují k stupidnímu metalovému ambientu (hate!) nebo samplům vykradených z kdejaké béčkové sračky, ale prostě začnou hlukařit. K úplné spokojenosti mi chybí snad jen maličko šílenější vokál. Lze slyšet, že vokalista se do mikrofonu opírá ze všech sil, sem tam zaječí opravdu nepříčetně, a dokonce jasně vyslovuje texty (teda ne, že bych jim nějak zvlášť rozuměl). Ale nejvíc by mi tu asi vyhovoval hysterický řev à la Revenge.

V dřívějších odstavcích padlo pár jmen, díky kterým se případný posluchač může rozhodnout, zda desce věnovat svůj čas, ale Caveman Cult (už ten název hovoří za vše!) by podle mého neměl přehlížet nikdo, kdo si libuje v doopravdy agresivní a násilné hudbě. Půlhodina strávená s touhle deskou dovede v posluchači rozdmýchat velice divoký, živočišný plamen a představa, jak by tohle mohlo působit živě, je celkem zajímavá. Asi to bude kruté.


Autokrator – The Obedience to Authority

Autokrator - The Obedience to Authority

Země: Francie
Žánr: industrial death metal
Datum vydání: 20.4.2016
Label: Krucyator Productions / Godz ov War Productions

Tracklist:
01. Chapter I
02. Chapter II
03. Chapter III
04. Chapter IV
05. Chapter V
06. Chapter VI
07. Chapter VII
08. Chapter VIII

Hrací doba: 36:11

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

Autokrator je nové jméno v oboru zkurveně hnusného extrémního metalu. Řekněme si to hned na začátku – pokud si pod metalem jako první představíte Sabaton, tak tohle zvěrstvo obejděte pořádným obloukem, protože byste si strachy kákli do trenýrek.

Autokrator na sebe prvně upozornili v loňském roce, kdy vyšel jejich bezejmenný debut – nejprve jen digitálně ve vlastní režii. Hodně rychle však kolem začaly kroužit uznávané undergroundové labely, takže vzápětí následovala MC verze u litevských Inferna Profundus, LP verze u samotných Iron Bonehead a CD v polské kooperaci Godz ov War / Third Eye Temple. To snad hovoří samo za sebe, protože na tom, že speciálně Iron Bonehead nevydávají žádné mrdky, se asi všichni shodneme.

Uběhl rok a Autokrator na svět vyvrhli další porci zla v podobě druhé desky „The Obedience to Authority“, kterou si již vydávají pod vlastní značkou Krucyator Productions za pomoci Godz ov War. A stejně jako v případě eponymního debutu, i tentokrát na vás čeká hutná nálož industrialem potaženého death metalu s klaustrofobickou atmosférou s nepříjemnými texty o útisku, paranoie a podrobení se vyšší moci vynucované mučením.

„Although punishment for its own sake
May not be without recompense
Goal of punishment is the indoctrination
Of restraint or of…
Obedience“
(Chapter I)

Že nevíte, jak si něco takového představit? Inu, to je lehké, protože člověka při poslechu hnedka z fleku napadne jedno jméno, k němuž se produkce Autokrator dost přibližuje. Jedná se totiž o muziku, jaká se zaručeně bude líbit všem, kdož uctívají totalitní zlo N.K.V.D.. Z „The Obedience to Authority“ táhne stejně nepříjemná aura, vyznění je obdobné, i ortodoxní antimelodičnost, a dokonce ani nelze nevidět paralelu v tuze ošklivém zpraseném soundu. Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jak by mohla znít produkce N.K.V.D., kdyby tento projekt hrál death metal namísto black metalu, odpověď je tu – jako Autokrator.

Vypadá to tedy, že se Autokrator přespříliš inspirují u jiných? No, možná na první pohled, ale na ten druhý je tu skutečnost, která tuhle skupinu zachraňuje od nelichotivé nálepky kopírovačů. Za AutokratorN.K.V.D. totiž stojí jeden a ten samý člověk – Loïc.F. Pravda, v případě Autokrator má k sobě ještě parťáka, jenž se stará o extra hrubý chropot, ale po hudební stránce je docela zřejmé, kdo ve svých rukou třímá otěže. Ten rukopis je prostě zřejmý a nepřeslechnutelný a obdobné ladění obou formací taktéž. Stejně tak je do jisté míry možné najít paralely i ve vizuální stránce, a byť Autokrator není tak jednostranně zaměřený na totalitní režimy, přinejmenším gestapácké mundúry na fotkách hovoří jasně. Jako by se Loïc.F snažil skrze Autokrator podívat na to samé z trochu jiného úhlu pohledu.

„Force comes in many forms
One of them is brutality
Barbaric, unrestrained use of force
If carried far enough, invokes obedience“
(Chapter IV)

Autokrator

Důležité je ovšem to, že se mu to daří. I z „The Obedience to Authority“ totiž páchne stísněnost, která vám nedá moc vydechnout, deska vás nemilosrdně tlačí do kouta a zejména tehdy, když budete mít odvahu otočit volume pořádně doprava, tak to dá zabrat. Ten death metal v podání Autokrator je až taková misantropie (některé chvíle jsou navíc doslova zvířecí – viz třeba „Chapter IV“), že industriální vojenské marše, které se tu a tam zjeví, působí skoro až vysvobozujícím dojmem.

Abychom si ovšem rozuměli – všechen ten hnus, humus a tyhle věci, jimiž jsem se v recenzi snažil produkci Autokrator popsat, byly myšleny „v dobrém“. Občas člověk jednoduše potřebuje pořádnou dávku chorobného zla, při jehož poslechu nenávist odkapává z reproduktorů. Já to tak mám a nepochybuji o tom, že jsou mezi vámi tací, co to mají stejně. A přesně pro takové nálady jsou alba jako „The Obedience to Authority“ stvořena. Nech se zdeptat, anebo táhni poslouchat Sabaton!

„The best political weapon
Is the weapon of terror
Every educated person
Is a future enemy“
(Chapter VII)


In Twilight’s Embrace – Trembling

In Twilight's Embrace - Trembling

Země: Polsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 25.5.2016
Label: Arachnophobia Records

Hrací doba: 14:10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Dewar PR

Před pár dny jsme vypustili ven stream nového EP polských deathmetalistů In Twilight’s Embrace (viz tady), takže je nejvyšší čas se na tenhle kraťas podívat i v nějaké té recenzi. Poláci si na „Trembling“ připravili celkem trojici skladeb, z nichž však jen dvě jsou nové a původní, jelikož třetí přítomný track, „Opowieść zimowa“, je předělávkou od krajanů Armia.

Popravdě řečeno, starší tvorbu In Twilight’s Embrace nijak podrobně neznám. Slyšel jsem pouze loňskou fošnu „The Grim Muse“, jež je ale už třetím dlouhohrajícím počinem v diskografii skupiny. Nicméně, „The Grim Muse“ samo o sobě bylo docela povedenou nahrávkou, jež nabízela příjemný pohled na deathmetalový žánr. Netvrdím, že šlo o nějaký vybroušený originál, to jistě ne, ale přesto bylo to podání In Twilight’s Embrace relativně svěží a dávalo mi smysl. Dobré melodie se mísily s kvalitními nápady, aniž by se z toho vytratila taková ta žánrová dravost, již z mého pohledu postrádají třeba všichni ti melodeath uplakánci. Jednoduše sympatická placka.

A v obdobném duchu vlastně pokračuje i dvojice nových songů na „Trembling“. Což ale není žádné velké překvapení, když aktuální EP vychází jen nějakých deset měsíců po „The Grim Muse“. To, co jsem napsal v minulém odstavci o desce, by vlastně šlo vztáhnout i na „Laughing Stock, a Burning Stake“ a „Into the Mouth of Madness“. Opětovně se jedná o death metal, jemuž ovšem nejde jen o bezmyšlenkovitou rubanici prostou jakýchkoliv zajímavých nápadů. In Twilight’s Embrace si vypomáhají nenásilnými změnami tempa, obstojnými riffy, sypačky dokážou prokládat natlakovanějšími momenty nebo naopak menším zvolněním, v němž se dostanou ke slovu kytarové vyhrávky. Jasně, nejedná se o nic, co by člověka vyloženě překvapilo nebo snad dokonce usadilo na prdel, ale funguje to bez nějakých větších výhrad. Snad jen to kytarové sólo v „Laughing Stock, a Burning Stake“ mi diplomaticky řečeno moc koule netrhá.

Celé EP pak zakončuje již zmiňovaná předělávka „Opowieść zimowa“ od Armia, u níž je dost cítit, že se nejedná o vlastní song In Twilight’s Embrace, protože nálada je mnohem punkovější, víc neurvalá a méně „heavy“. S originálem, jenž vyšel na albu „Legenda“ v roce 1991, však porovnávat nemohu, jelikož tvorbu Armia nijak zvlášť neznám (a jestli mě něco z jejich tvorby zajímá, tak jsou to spíše ta pozdější období, která by se měla nést v experimentálnějším duchu). Co se ale týče přítomnosti tracku na „Trembling“, tak sám za sebe bych se bez něj klidně obešel. Na druhou stranu, jestli někam cpát podobné pocty svým oblíbencům, tak je to právě na takové kraťasy jako ípka, takže proti tomu asi nejde moc kafrat.

Vzato kolem a kolem je „Trembling“ slušná jednohubka s dobře odvedeným deathmetalovým řemeslem, které není úplně obyčejné a pohybuje se v lehce nadprůměrných sférách. Nicméně dost pochybuju o tom, že bych se k téhle nahrávce v budoucnu vracel, a ve sbírce to taky zrovna mít nemusím…


In Twilight’s Embrace: „Trembling“ EP stream

Polští deathmetalisté In Twilight’s Embrace na sebe výrazně upozornili v loňském roce se svým třetím dlouhohrajícím počinem „The Grim Muse“. Ten nabídl zajímavý a ne bezmyšlenkovitý metal smrti ve vysoké kvalitě. Nicméně, i navzdory tomu, že „The Grim Muse“ vyšlo teprv před půlrokem, In Twilight’s Embrace se už opětovně hlásí o slovo s novým počinem.

Poláci tentokrát nabízejí třískladbové EP „Trembling“, na němž se nacházejí dva vlastní nové tracky a předělávka od krajanů Armia. A nutno dodat, že novinka za loňským albem nijak nezaostává. Pokud se o tom chcete přesvědčit, můžete tak učinit už nyní, týden před vydáním. „Trembling“ v celé jeho délce poslouchejte v přehrávači na konci tohoto textu!

In Twilight's Embrace - Trembling

Oficiální datum vydání „Trembling“ je stanoveno na 25. května. EP bude k mání u polských Arachnophobia Records jako digipak CD. Souběžně s minialbem jen tak mimochodem vychází i LP edice „The Grim Muse“. Obojí můžete předobjednávat na webu labelu.

Sestava In Twilight’s Embrace:
Leszek Szlenk – kytara
Marcin Rybicki – kytara
Wojciech Skinder – baskytara
Cyprian Łakomy – zpěv
Dawid Bytnar – bicí

In Twilight’s Embrace online:
Facebook
Bandcamp

Arachnophobia Records online:
Website
Facebook


Entombed A. D. – Dead Dawn

Entombed A. D. - Dead Dawn

Země: Švédsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 26.2.2016
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Midas in Reverse
02. Dead Dawn
03. Down to Mars to Ride
04. As the World Fell
05. Total Death
06. The Winner Has Lost
07. Silent Assassin
08. Hubris Fall
09. Black Survival
10. Not What It Seems

Hrací doba: 40:45

Odkazy:
facebook

O problémech, jimiž si prošla severská veličina Entombed a které vedly ke vzniku dvou odnoží této kapely, toho již bylo napsáno dost. Nebudu tedy příliš zdržovat a vezmu to spíš jen cvičně, aby se i neznalí dostali do obrazu prostřednictvím těch hlavních událostí. Před vydáním předchozího alba „Back to the Front“ se v táboře Entombed rozešly dvě hlavní persóny, zpěvák Lars-Göran Petrov a kytarista Alex Hellid, kteří měli každý jinou představu o směřování svého dítka. To je samo o sobě událost nijak příznivá pro fanoušky dané kapely, nicméně výsledkem je to, že L-G Petrov si založil svoji vlastní verzi této stálice a ta se nápadně podobá tomu, co Entombed do té doby tvořili ještě pod svým původním jménem.

To Alex Hellid sliboval svou verzi Entombed takřka ihned po událostech v roce 2014, ovšem do dnešních dní se nic neděje, takže z této strany toho už moc nečekám. Vypadá to, že veškerá budoucnost, která je alespoň personálně (v tomto případě však i jménem) spjata s historií chrastících deathmetalistů ze Stockholmu, bude přicházet právě z formace s přídomkem A. D.L-G Petrovovi se přidala trojice ve složení Victor Brandt (basa), Olle Dahlstedt (bicí) a Nico Elgstrand (kytara) a odkaz legendy tak žije alespoň částečně dál, protože všichni čtyři v řadách kapely působili v jejich posledních dnech.

L-G Petrovovi samozřejmě nelze nic zazlívat, protože z dvou desek jeho Entombed A. D. mám pocit, že si prostě jen chce dál hrát ten svůj oldschoolový death metal, který chrastí jako starý kostlivec, a fanoušci mu to žerou. A já se jim nedivým. Debut „Back to the Front“ byla dobrá práce na téma valivý severský death metal, a přestože to nebylo nic nového pod sluncem, tak tou zarputilostí a uvěřitelností se vyvažoval právě ten nulový historický přínos. A tak nějak jsem přistupoval k novince „Dead Dawn“. Jako k albu, od něhož toho příliš nečekat, protože druhé „Left Hand Path“L-G nikdy nenazpívá, a jako k desce, která si odbouchá těch svých deset hrubých válů a já se na nějakou dobu slušně zabavím.

Jenže tady přichází ten hlavní problém, který s „Dead Dawn“ mám. Na můj vkus je novinka Entombed A. D. až příliš uniformní a nepřekvapivá. Myslím tím nepřekvapivá v tom smyslu, že postrádá více opravdu zajímavých skladeb, nebo alespoň motivů, jichž bych se při poslechu mohl chytit. Takhle L-G a jeho kumpáni spustí úvodní šlehu „Midas in Reverse“, která vlastně není vůbec špatná, ovšem s přibývajícími minutami mám dojem, že se nudím čím dál víc. Neříkám tím, že by Entombed A. D. začali hrát něco odlišného od toho, s čím fungovali ještě bez přídavku A. D., protože L-G má ten svůj skladatelský rukopis natolik vypiplaný do sebemenšího detailu, že formálně je „Dead Dawn“ v podstatě stejným albem, jako bylo „Back to the Front“. Problémem je z mého pohledu to, že tentokrát mě poslech těch kompozic příliš netěší, takže písně jako „Black Survival“ či „The Winner Has Lost“ na mě ve výsledku působily spíš jako standardně odvedená rutina, což je špatně.

On už první singl, jímž se stala již zmíněná „The Winner Has Lost“, mě nijak nezaujal a popravdě řečeno jej považuji za nejslabší položku „Dead Dawn“. Přestože Lars-Göran řve jako bezohledná bestie a nedá se mu nic vytknout, tak hudebně mi to přijde jako hodně slabý odvar dříve nebezpečné směsice death metalu s rock ‘n’ rollovou šlapavostí. Navíc, a to mi nejde přes uši, mi singlovka zní jako kopie „Pull Harder on the Strings of Your Martyr“ od Trivium, jen s tím rozdílem, že Trivium zněli o něco nebezpečněji, což už z principu není příliš lichotivá poznámka.

Co se mi naopak líbí, to je pravověrná skupina starých vypalovaček, mezi něž patří titulní „Dead Dawn“, rychlovka „Total Death“, a když přivřu obě oči, tak i „Silent Assassin“, ovšem nebudu lhát a přiznám, že ne vždy jsem se proposlouchal až do samého konce, což je při relativně krátké hrací době „Dead Dawn“ nepříjemné zjištění.

Před vynesením finální rozsudku se ve mně perou dva dojmy. Ten jeden mi říká, že L-G a jeho kumpáni nahráli deset klasických válů, které jsou plné energie a typických postupů schovaných pod rouškou rukopisu, jenž kdysi pomáhal utvářet dění na švédské deathmetalové scéně. Deset válů, které jim příznivci stylu zcela určitě spolknou, ovšem já se stále nemůžu zbavit dojmu, že tentokrát se výsledek Entombed A. D. příliš nevyvedl; „Dead Dawn“ mě nechává až nezvykle chladným, takže bych jej hodnotil neutrálně jako album úspěšné jen tak na půl cesty. Jako dobře odvedenou rutinu, bez jejíhož poslechu se v pohodě obejdu, protože až budu chtít slyšet pořádný nářez z kuchyně Entombed, tak sáhnu po albech, která nedávno slavila 20 let výročí od vydání.