 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 33:42 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Ani jsem nestačil zaregistrovat, že se něco takového zase rýsuje, a najednou má český metalový rybníček nový agro kult. A tenhle udeřil s velkou silou. Než jsem si vůbec všimnul, že tahle blbost vůbec existuje, Purnama stihli nasbírat hromadu přívrženců, které kapela oslovuje jako „válečníci“, a tihle všichni si společně žijí jednou velkou agro-metalovou pohádku.
Jak už tomu ale v podobných případech bývá, hudební stránka věci je velice slabá – řečeno velice diplomaticky. Bylo by nicméně jednoduché čerstvé druhé album „Flame of Rebellion“ šmahem odsoudit jako plytkou mrdku, v recenzi už si jen brousit svůj ostrovtip a předvést cvičení na téma inovativního metaní vulgarismů, jako jsem to kdysi udělal u dalších podobných sraček typu Desire for Sorrow nebo slovenských Achsar, na něž obě jsem si při poslechu Purnamy také vzpomněl.
Nechápejte to špatně – „Flame of Rebellion“ samozřejmě plytkou mrdkou je, ale pokusím se tentokrát trochu vysvětlit proč. Přestože si „Flame of Rebellion“ razantní odsouzení zaslouží spíš a přestože se bude jednat o docela zbytečnou práci, protože kdo má v sobě alespoň kousek dobrého vkusu, tomu to bude jasné i beze mě, a kdo se hrdě hlásí k hordě válečníků, toho stejně nepřesvědčí vůbec nic.
Předně bych chtěl pohovořit o tom, proč je Purnama hned na první pohled tak nesympatická až odpudivá kapela. Prezentace skupiny mi totiž přijde hrozivě debilní. Všechno to blití o metalové soudržnosti, oslovování svých posluchačů titulem „válečníci“, neustálý důraz na to, že jsou fanoušci součástí kapely a jak jsou důležití (tohle snad Purnama ukradla od Dymytry rodiny… a to myslím jako urážku), do toho ještě retardované motivační kecy… tohle všechno působí tak neskonale kreténsky, že i kdyby vlastní hudba byla sebelepší, tohle by mi ji znechutilo. Vrcholem je arci-patetická snůška kydů v bookletu, z nichž by se jeden fakt zesral. Ještě jsem se stoprocentně nerozhodnul, jestli je to víc smutné nebo směšné… ale asi spíš směšné, i když je to jako smát se postiženému. Každopádně abyste se taky pobavili, dovolím si tu ono „Veliké poděkování“ ocitovat, protože to krásně shrnuje, jak neskonale hloupá a patetická prezentace Purnamy je:
„Toto album by nebylo na světe nebýt také našich nejbližších a lidí, kteří při nás stojí za jakýchkoli situací. Moc děkujeme našim rodinám, které jsou nám neskutečnou oporou. Tato hudba je plamen z plamene, tedy život z života, který nám byl dán. Děkujeme za tu energii, kterou můžeme čerpat z podpory našich nejbližších a jít si za svým snem. Když se rodí něco nového, tak to není snadné. Díky Vám jsme vždy překonali spoustu překážek a náročných situací. Navždy budeme vděční a děkujeme tedy ještě jednou našim maminkám, tatínkům, přítelkyním a každému, kdo je naší rodinou. A za svoji nedílnou součást, tedy za nedílnou součást Purnamy považujeme i každého Válečníka, který s námi ten plamen nese. Válečníci Purnamy, ať už se nás v životě pokusí zastavit cokoliv, tak se nikdy nevzdáme bez boje! Vy všichni kolem nás jste naše minulost, přítomnost a hlavně budoucnost! Jsme si rovni a jeden vedle druhého budeme stát a držet se navzájem. Jako jeden celek! Jako jedna rodina! Jako Purnama! Děkujeme!“
Samotná muzika zní přesně tak, jak jste si asi podle tohohle představili – nablýskané, rádoby světové, ale ve skutečnosti povrchní nic. Plastový nuclear-b(a)last metal pro lidi, jimž ke štěstí stačí, když tam hraje kytara. Obyčejný mainstream metal bez ksichtu, jejž k nějaké popularitě vyhnal jen šikovný marketing („Válečníci, děkujeme, jsme jako rodina!“).
Vyprodukované je to jakože „dobře“. Však také kapela nevynechá jedinou příležitost všem vecpat do ksichtu, že se zvuk dělal v zahraničí. U Andyho LaRocqueho, chápeš? Ve skutečnosti to zní sterilně, obyčejně a nudně, jednoduše standardní bezpohlavní sound metalu středního proudu. Samotný materiál a kompozice to nijak nezachrání, protože o skladatelství Purnamy se dá říct úplně to stejné.
Na desce jako „Flame of Rebellion“ není vůbec nic k pochválení. Je to povrchní kus hovna pro lidi bez vkusu a bez jakýchkoliv nároků na kvalitu, kteří se cítí hrdě, pokud jim nějaká kapela tvrdí, že jsou její rodinou. Soudný posluchač by s tímhle neměl ztrácet čas ani doma, ani na koncertech.
