 |
| Země: Řecko Žánr: progressive black metal Datum vydání: 20.1.2014 Label: Code666 Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,6/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jsou kapely, které třeba i mají svůj charakteristický a nezaměnitelný zvuk, ale budují si jej postupně mnoho let a trvá jim dlouho, než svou hudbu vybrousí do opravdu kvalitní podoby. A pak jsou tu kapely, jež hned znějí jako hotová a vyspělá formace s pevně daným výrazivem, nepotřebují se v průběhu času hledat, než se dopracují k tomu svému soundu, ale dokážou s ním přijít takřka okamžitě. A právě do této sorty spadají také řečtí Aenaon.
Samozřejmě ani Aenaon nespadli jen tak z nebe a nezjevili se zničehonic. Členové skupiny mají předchozí zkušenosti z jiných kapel (byť se třeba nejedná o projekty, s nimiž by pánové udělali nějakou díru do světa, něco nahráno už prostě mají) a také v rámci samotných Aenaon za sebou mají nejprve takovou tu prvotní fázi neřadových nahrávek, v jejímž rámci vydali jeden demosnímek, jedno minialbum a split s rumunskými Satanochio (což je jen tak mezi námi také hodně zajímavá a skvělá záležitost, bohužel nepříliš známá). Pointa je však ta, že když se v polovině roku 2011 objevila první dlouhohrající deska s názvem “Cendres et Sang”, Aenaon na ní ani v nejmenším nezněli jako debutující skupina, která by nevěděla, jak za své nástroje pořádně uchopit.
Vlastně právě naopak, “Cendres et Sang” totiž znělo natolik vyspěle, že to už tehdy mohly Aenaon závidět i formace s mnohem delší dobou působnosti. Řekové se předvedli s velmi inteligentně a progresivně pojatou formou black metalu, která byla vlastně až nečekaně dobrá. Nyní pětice z Thesálie přišla s druhou deskou s názvem “Extance”, o níž by se dalo říct, že vesměs pokračuje v tomtéž duchu, v jakém se nesla již prvotina, což však nutně nemusí znamenat, že by pokračování bylo pouhým odvarem nebo kopírkou “Cendres et Sang”, a také tomu tak není. “Extance” jde totiž ještě o kus dál a v podstatě vše, co bylo ke slyšení na debutu, dotahuje na ještě vyšší a lepší úroveň. A i vzhledem k tomu se nebojím říct, že novinka svého předchůdce překonává.
Výše jsem již zmínil, že black metal, s nímž se Aenaon prezentují, je inteligentní – a právě tohle slovíčko je natolik důležité, že během recenze ještě v několika obměnách nejspíš zazní. Pocit, že to, co na “Extance” slyšíte, je vážně chytré a nápadité, je totiž vlastně tím prvním dojmem, který si z nahrávky posluchač odnese. Je pravda, že hudba Aenaon je natolik členitá, že na úvodní poslech většinu všech těch nuancí ještě nepochytíte, ale rozhodně budete vědět, že to bylo skvělé a že máte obrovskou chuť dále pokračovat v prozkoumávání. A právě ten pocit, že je hudba pojatá velmi inteligentně, vás se vzrůstajícím počtem poslechů nejenže neopustí, ale ještě se v něm utvrdíte.
Ačkoliv “Extance” stále bezesporu spadá do black metalového žánru, ve skutečnosti toho Aenaon s tou klasickou podobou žánru, jakou si pamatujeme z kultovních desek z počátku 90. let, mají společného máloco a na novince se jí vlastně ještě více vzdalují. “Extance” je totiž ještě avantgardnější a méně black metalová nahrávka, než byla “Cendres et Sang”. Kytarová stránka je hodně nápaditá a variabilní, pro monotónnost tu není místo, Aenaon se naopak nebojí udělat své skladby vysoce rozmanité, což se jim daří přímo ukázkově, aniž by byť i jen na chvíli zněli jako nějaká splácanina. Někdy si člověk až říká, že Aenaon těmi skvělými nápady téměř plýtvají, protože se nezřídka stává, že opravdu výborná pasáž dostane prostor jen několik vteřin, aby záhy mohla být vystřídána jinou, minimálně stejně dobrou. Stejně tak variabilní jsou taktéž vokály, které předvádějí širokou škálu výrazu, ale i zde je přechod mezi řevem a čistým zpěvem velice přirozený a nenásilný.
I s tímhle receptem se už dá klidně vystavět hodně zajímavé album, ale aby toho nebylo málo, do hudby Aenaon tu a tam vstupuje další plejáda hostujících nástrojů. Obzvláště využití kláves je vyloženě skvostné… sice se jimi neplýtvá a Řekové se spíše řídí heslem, že méně je více, ale když na ně dojde, tak je vždy bez výjimky zaděláno na perfektní moment – jako příklad můžeme uvést třeba “Land of No Water”, “Grau Diva” nebo “Der müde Tod”. Velice výrazný je rovněž saxofon, jenž promlouvá hned do několika skladeb, například již ve druhé “Deathtrip Chronicle”.
Budeme-li se bavit o konkrétních písničkách, dřív či později bychom úplně bez problémů skončili s vyjmenováváním kompletního seznamu, protože v každém kousku do jednoho se najdou výborné momenty, dokonce ani mezihry “Pornocrates” a “Algernon’s Decadence” nebo (fakt výborné) intro “The First Art” laťku nijak nesnižují a nahrávku nebrzdí. Vezmeme to tedy pouze heslovitě… Rozhodně se vyplatí si počíhat třeba na poměrně chytlavou “Grau Diva”. Oproti tomu třeba “Der müde Tod” patří mezi nejostřejší kusy a nabízí jako jedna z mála vyloženě black metalové sypačky, do nichž ovšem vystupují pasáže s výtečným čistým zpěvem a úžasnými klávesami (ano, přesně tohle jsem myslel výše). “Closer to Scaffold” se zase vytasí s rozjezdem, který jako by vypadl z dílny švédských Shining posledních let, ale docela rychle se zvrhne jiným směrem. Jak již název napovídá, “Funeral Blues” je načichlá bluesovou estetikou, hodně práce v ní dělá také hostující zpěvačka Tanya Leontiou z Universe217, jejíž hlas je vážně zajímavý. Úplný závěr “Extance” pak obstarává opus “Palindrome”, jehož délka se vyšplhala na téměř 13 minut – a funguje přesně tak, jak to svádí, tedy že vlastně tak nějak po svém a na menší ploše sumíruje vše, co Aenaon předvedli ve zbylé desítce skladeb. A hlavně se jedná o další parádní kus.
Snad jediné, s čím jsem zpočátku lehce bojoval, je délka “Extance”, která přesahuje hodinu. Sice na albu není jediný song, jenž by si zasloužil vyhodit, ale muzika Aenaon je natolik členitá, že na první poslechy může činit menší problémy všechno pochytit a udržet při náročnosti produkce pozornost takovou dobu. Po větším počtu poslechů ovšem nakonec odpadne i tato muška, z čehož jednoznačně vyplývá, že stojí za to s “Extance” nějaký ten čas strávit a dát tomu albu prostor, aby vám v uších trochu vyzrálo.
Aenaon možná nestvořili desku, jež by převracela všechna hudební pravidla a stavěla nová, vlastní, není úplně geniální, ale i tak je extrémně skvělá. “Extance” není stoprocentně nabroušený originál, který tu ještě nikdy nebyl, ale zcela jistě má své kouzlo a svojí vlastní tvář, jež nikoho nekopíruje, a Aenaon v jejím rámci na žánrový základ (zde black metal) šroubují velice početnou řádků dalších vlivů, různých ozvláštnění, netradičností a nádherných nápadů s otevřenou hlavou. Dá se tomu říkat progresivní přístup? Podle mě určitě ano. Zdaleka nepočítám s tím, že by “Extance” mělo být tím nejlepším, co letos uslyším, ale rozhodně se jedná o vysoce kvalitní nahrávku, již by měl poslechu podrobit každý příznivec netriviálního, ale pořád ne nepřirozeného (progresivního black) metalu.
Další názory:
Řecký metal byl pro mě donedávna velkou neznámou, z níž vyčuhovali nanejvýš Rotting Christ, jimž jsem sice vzdal hold s poslední deskou, starším albům jsem však pozornosti příliš nevěnoval. Letošní rok nám však Řecko nabídlo hned dvě prvoligová alba – a jedním z nich je právě “Extance” od Aenaon. A netrvalo nijak zvlášť dlouho, aby mi jejich progresivní black metal přirostl k srdci, protože tohle album je prostě chuťovka, ke které se člověk bude ještě rád vracet, když bude chtít vypláchnout uši. Hlavní přednosti v podobě nekompromisního nášupu a rozmáchlých, propracovaných kompozic tu kolegové omleli již několikrát a stejně mi to nedá, abych to nezopakoval znovu, protože v tomto ohledu jde bezpochyby o jednoho z adeptů na album roku. Vedle nich najdete i příjemné oddychové mezihry jako “Pornocrates” a “Algernon’s Decadence”. Nechybí ani v prog blacku již téměř obligátní saxofon, přesto funguje ku prospěchu věci a rozhodě není jen vycpávkou navíc. Vokální stránka je rovněž excelentní a deska nenudí, ačkoliv se o pět minut přehoupla přes jednu hodinu hracího času. Naopak, vzhledem k propracovanosti jde o nahrávku velmi trvanlivou a než objevíte opravdu všechny detaily, uplynou hodiny. “Extance” zkrátka boduje na všech frontách a k tomu snad ani není třeba dodávat víc, než že je jednou z letošních desek, které prostě musíte slyšet.
Atreides
Asi nemá cenu na prostoru krátkého hodnocení líčit, co je obsahem recenzované nahrávky, to už ostatně udělal kolega v hlavní recenzi. Zaměřím se tak spíše na hledání paralel. Aenaon ve mně totiž vyvolávají dojem, který jsem už dlouho necítil, dojem, který říká, že od této kapely můžeme čekat v budoucnu perfektní muziku. Takový dojem jsem měl například před lety u debutu In Vain či dema Ne Obliviscaris a z Aenaon ho mám také. In Vain a Ne Obliviscaris jsem nevybral náhodně – obě tyto kapely začaly u extrémního metalu, vzaly to však řádně ze široka a to samé činí i Aenaon. Těžko dokážu uvěřit, že do death metalu dokázali s takovou elegancí a jemností zapracovat saxofon a množství klávesových ploch a přitom albu ponechat syrový, místy dokonce až punkový nádech. “Extance” je skvělá jízda od kapely s ohromným potenciálem, kterou bych okamžitě doporučil kterémukoliv otevřenějšímu fanouškovi tvrdé hudby.
Zajus
Při pravidelném hledání, co nám to zase vychází, jsem natrefil na jméno Aenaon a okamžitě se o něj začal náležitě zajímat, protože bylo oštítkováno lákavou kombinací avantgardního a progresivního metalu. Po zjištění, že Aenaon mají za sebou doposud jednu desku, mě překvapilo, jak vyspělým a hlavně extrémně chytrým pojetím progresivního black metalu se kapela prezentuje, jen nějak výraznou avantgardu tam nějak nemohu najít. Ano, “Extance” je obdařeno úžasnými kompozicemi, vokální pestrostí i dnes v metalové hudbě již celkem často používaným saxofonem, ale prostě není to taková ulítlost, při které bych se termín avantgarda nebál vytasit. Avšak jak již jsem nastínil, síla “Extance” spočívá především v rozmáchlých kompozicích a vokální variabilitě, která často připomíná norské Solefald, jejichž pěvecký vliv nacházím nejpatrněji v páté skladbě “Der müde Tod”. A není divu, na seznamu hostů “Extance” figuruje i vokalista z In Vain, jejichž členové tvoří podstatnou část z koncertní sestavy právě jmenovaných Solefald. Deska uplyne hladce, a i když si člověk při hudbě Aenaon všimne několika podobností s žánrově příbuznými kapelami, “Extance” jinak opravdu nelze co vytknout. Deska má ohromnou sílu a posluchače přinutí pouštět si ji znovu a znovu i přes svou stopáž přesahující hodinu hracího času, za což před Řeky smekám.
Skvrn
