Země: Velká Británie Žánr: death metal / grindcore Datum vydání: 13.9.2013 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. 1985 02. Thrasher’s Abattoir 03. Cadaver Pouch Conveyor System 04. A Congealed Clot of Blood 05. The Master Butcher’s Apron 06. Noncompliance to ASTM F899-12 Standard 07. The Granulating Dark Satanic Mills 08. Unfit for Human Consumption 09. 316L Grade Surgical Steel 10. Captive Bolt Pistol 11. Mount of Execution Hodnocení: Kaša – 9/10 H. – 8/10 nK_! – 9/10 Stick – 9/10 Průměrné hodnocení. 8,75/10 Odkazy: facebook / twitter

K novému albu britských řezníků Carcass jsem přistupoval s velkým respektem. Mluvíme tady totiž o legendě, v jejímž případě se jen těžko najde někdo, kdo by zpochybňoval její vliv na utváření extrémního metalu. Ať už budeme mluvit v souvislosti s mrtvolným debutem “Reek of Putrefaction” o grindu, či později s dvojicí opusů “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a “Heartwork” o death metalu, tahle parta vždy stála v čelní linii a s pořádnou invencí svůj výraz pravidelně posouvala o notný kus dopředu. Ale to všichni víme. Ač tomu úvod neodpovídá, nemusíte se bát, že by se následující řádky nesly na vlně nekritického uctívání ze strany bezmezného fanouška, který by za legendární považoval i záznam záchodového spláchnutí ve zkušebně, protože ač s úctou kapele neupírám její historický vliv, s výjimkou jejich obecně nejcennějších alb “Necroticism – Descanting the Insalubrious“ a “Heartwork”, mě jejich raná tvorba doposud míjí stejně úspěšně jako (ještě nedávno doslova) labutí píseň “Swansong”.

Carcass se rozhodli využít situace kdy réuniony a návratová alba frčí a vytasili se tak se svým šestým počinem “Surgical Steel”, jenž uzavírá sedmnáctiletou studiovou pauzu v kariéře liverpoolských borců. Tohle album jsem sice očekával o nějakých pár let dříve, tedy v roce 2007, kdy kapela oznámila svůj návrat, jenže v té době se jednalo o comeback “pouze” na koncertní pódia, takže tehdy nepřišlo. Na nový albový zápis jsme si museli dalších šest let počkat a čekání se rozhodně vyplatilo. Ústřední duo Jeff Walker a Bill Steer se spojilo s bubeníkem Danielem Wildingem, který zdravotně indisponovaného Kena Owena, jenž si na novince jako host zazpíval, zastoupil s grácií, a společně nadrtili důstojné pokračování svých zásadních počinů. Pravda, “Surgical Steel” sice není tak novátorské a stylotvorné jako alba předešlá a působí mnohem víc jako klasické best-of dosavadních nejúspěšnějších postupů, ale rozhodně nelze říct, že by tak kapela činila neobratně. Dalo se čekat, že nejblíže bude mít novinka právě k “Heartwork”, takže jsem tušil, že zklamaný nebudu, protože právě tu považuji za desku, na níž Carcass dosáhli svého vrcholu. A jak novinka dopadla? Vezměte obdobnou atmosféru, silné písně, prvotřídní muzikantské výkony a zabijácký sound Colina Richardsona, jenž produkoval, a Andyho Sneapa, který mixoval, a výsledkem nemůže být nic menšího než prvotřídní materiál hodný jejich chorobného jména.

Nicméně, začíná se nevýrazně, protože “1985” je instrumentální kytarové intro, které mi paradoxně zní velmi Amottovsky, i když se Michael Amott na novince nepodílel a nadále již není součástí kapely. Pravý nástup tak přichází s “Thrasher’s Abattoir”, což je nekompromisní death-grindová jízda, kterou už jsem si od čtyřicátníků pod jménem Carcass nedokázal živě představit. Stačí však dvě minuty, abych měl jasno, že pánové jsou zpět v plné parádě a že se mám v následujících minutách na co těšit. Je to důrazné prohlášení, z nějž je cítit, že skupina nemíní nikoho nechat pochybovat o své síle. Následující dvojice skladeb “Cadaver Pouch Conveyor System” a “A Congealed Clot of Blood” už je přesně těmi kusy, jež jsem od novinky očekával. První z nich rychlejší, druhá pomalejší a sekaná, přesto se v obou případech jedná o death metalové hymny plné kytarových vyhrávek, které občas rozsekají sypačky, na něž sice nezbylo tolik místa, jak bych si představoval, ale jsou zastoupeny v takové míře, aby to skladbu popohánělo kupředu, takže to berte jen jako mé osobní přání.

Čím však novinka nestrádá, jsou kytarová sóla Billa Steera. Ta jsou jedním z top momentů drtivě většiny kompozic a tento kytarista ukázal, že Michaela Amotta nepotřebuje a vystačí si sám i v melodických pasážích, kde jsem tak nějak očekával, že mu to samotnému bude skřípat. Riffy má nabroušené jako ten nejostřejší skalpel a leckdy jsem si vzpomněl na jeho práci z počátku devadesátých let. Přestože je “Surgical Steel” velmi vyrovnaný počin, na němž se nedají skladby rozdělit tak jednoduše na povedené a nepovedené, našel jsem v “The Master Butcher’s Apron” slabší kus, který mi přišel tak nějak tuctový a jenž by se neztratil na albech běžných melo-death metalových seskupení. Jediným kladným bodem v ní zůstal Jeff Walker, který nic neztratil ze své schopnosti přenést na posluchače naléhavost a intenzitu svého projevu. Jeho hlas od posledního alba neztratil nic ze své síly a je fajn slyšet jednoho z nejoriginálnějších řvounů na scéně v plné parádě. Tohle je hlas, který zraje jako víno a který si zaručeně nemůžete splést a poznáte ho i o půlnoci.

Naštěstí je nevýrazná “The Master Butcher’s Apron” negována parádní “Noncompliance to ASTM F899-12 Standard” v jejímž počátku se Steer sólově vyřádí, aby se následně přešlo k hutnému death/grindu, kterým kapela kdysi ochromila všechny své posluchače na “Necroticism – Descanting the Insalubrious“. I přes delší stopáž není problém se v ní orientovat, protože zas tak složitou strukturu nemá, ale hlavně díky parádní kytarové práci jsem si ji z celého alba oblíbil nejvíc spolu s ódou na chirurgickou ocel “316L Grade Surgical Steel”, jež jako by vypadla z “Heartwork”, a to hlavně díky barvitým Steerovým vyhrávkám. S každou další skladbou kapela ukazuje, že je ve formě a nápadů má na rozdávání. Příkladem budiž “Unit for Human Consumption”, což je opět rychlá vyřvávačka, která mi velmi blízce připomíná Arch Enemy, ale v podání Carcass jsou všechny ingredience mnohem (ne)chutnější než v případě vyumělkovaného severského “Úhlavního nepřítele”. Singlová “Captive Bolt Pistol” možná není tou největší peckou na desce, ale je velmi přímočará s chirurgicky přesným Wildingem, sborové vokály jsou v pohodě a hlavně jde tvrdě na věc, takže ji jako tuto volbu vlastně i chápu, protože posluchače správně nakopne, ačkoli jsem toho názoru, že taková “316L Grade Surgical Steel” by byl vhodnější výběr.

Tak, bez úhony jsme se dostali až k závěru, který dostala na starosti předlouhá “Mount of Execution”, jež se svými osmi minutami určitě vynikne, a to nejen stopáží, ale i svým konečným vzezřením. Na její adresu jsem zaznamenal spoustu rozdílných názorů, což jaksi nechápu, protože i když takový pokus není na zvyklosti Carcass zrovna typický, jedná se o důstojné zakončení parádní desky. Od akustické kytary, přes líbivé kytarové melodie až k hutným riffům dostanete vše v nejvyšší kvalitě a skladba s přehledem spěje k vrcholu v podobě roztahaného kytarového sóla. Se zbytkem alba sice “Mount of Execution” zrovna neladí, ovšem v závěru to nijak nevadí. Jo, kdyby desku měla zpomalovat někde v půlce, tak bych tak spokojený nebyl a nejspíš bych házel špínu na zbytečný pokus o natažení stopáže, ale jako tečka to šlape. Když už jsem nakousl tu stopáž, tak chválím, že Carcass nepodlehli syndromu “narvěme tam všechno, co se vleze”, ale zastavili se na vkusných padesáti minutách, po nichž mi na tváři i po opakovaných posleších zůstává spokojený úsměv.

Konečné resumé nebude žádným překvapením. Víc takových návratových alb. Nic víc si po poslechu “Surgical Steel” ani přát nemůžu. Velmi kvalitní a vyrovnaná deska, která, kdyby Carcass už nic nestvořili, bude parádním zakončením jejich kariéry, což se doposud o “Swansong” říct nedalo. Protože se ale na jejich “Chirurgické oceli” nenechází ani stopa po rzi nebo nějaké jiné nedokonalosti, tak by byla věčná škoda, kdyby se na to Walker a Steer vykvákli, protože nyní všem pochybovačům vytřeli zrak. Nebudu vám mazat med kolem huby a krmit vás žvásty o tom, že opusy “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a “Heartwork” byly téměř překonány, protože tomu stejně nikdo nebudete věřit, ale když řeknu, že se jim “Surgical Steel” přiblížilo na dohled, tak už to není taková utopie, po jejímž vyřčení bych vypadal jako blázen. Texty, jež si nic nezadají s Walkerovými výtvory před nějakými dvaceti lety, a hudební stránka vypiplaná do posledního detailu dotváří finální dojem ve všech ohledech skvělé desky, v jakou jsem už nedoufal. Vážně skvělá práce!

Další názory:

Carcass je určitě kapela, k níž mám dost velký respekt, což je docela logické, protože jen blázen by mohl nerespektovat takhle zásadní a důležitou formaci, nicméně jsem nikdy nepatřil mezi jejich zaryté fanoušky a sám od sebe si jejich nahrávky pustím opravdu jen minimálně. Možná i z toho důvodu jsem “Surgical Steel” přijal o trošku chladněji než moji kolegové, což ovšem nic nemění na faktu, že i podle mě je ta deska skvělá – ostatně, hodnocení 8/10 je také dost vysoké a rozhodně ne každé album na něj dosáhne. Ale zpátky k “Surgical Steel”… bezesporu se jedná o nahrávku, jež vzbuzovala obrovská očekávání, ale ke cti Carcass slouží fakt, že rozhodně laťku nepodlezli a ze situace vyšli jako vítězové, protože přesně takhle má vypadat kulervoucí návrat s plnou parádou – Black Sabbath by se mohli jít podívat, jak se má dělat nekompromisní comeback, který všem pochybovačům zavře hubu. Vzhledem k tomu, že kolega nade mnou v recenzi již nahrávku rozebral dostatečně a lépe, než bych to zvládnul já, tak už se jen rozloučím se jmény vypalovaček, jež jsem si oblíbil nejvíce – “A Congealed Blot of Blood” a “Unfit for Human Consumption”.
H.

Jak nejlépe krátce popsat “Surgical Steel”, nejnovější album liverpoolských Carcass? Inu, jednoduše – old schoolový nářez v moderním kabátku. Bandě kolem frontmana Jeffa Walkera se po sedmnácti letech podařilo téměř bezchybně navázat na předchozí úspěchy a ačkoliv je novinka kvalitativně nepředčí, jedná se alespoň o více než důstojného nástupce, který na celé třičtvrtěhodinové stopáži baví a ani na chvilku se nezadrhne. Tytam jsou časy, kdy Carcass hrávali grindcore, ale moderní death metal stavějící na rychlých a ostrých riffech dvorního kytaristy Billa Steera okořeněných opravdu parádním zpěvákovým chraplákem je přesně to, co formaci momentálně sluší nejvíce. Kapela hraje jako o život a i za bicí soupravou sedící nováček Daniel Wilding se zahanbit nenechává. Po technické stránce paráda a otextování asi není potřeba nikterak komentovat, protože to bylo v případě Carcass vždy na vynikající úrovni. Maximální spokojenost!
nK_!

Metalová událost roku nastala, Carcass vydali nové album. A rozhodně to není propadák, i přestože v podstatě nejde o nijak překvapivý materiál a ti, co dobře znají “Necroticism – Descanting the Insalubrious“ a “Heartwork” si dokáží asi dost reálně představit, co se na této placce odehrává. Grindcore je zde prakticky eliminován a převládá především hrubý death metal v kombinaci s typickými melodiemi, grindové růžky občas řádně přibrousí hrany, ale nejsou zde hlavním pilířem. Ale není to na škodu, jejich současná tvorba má tah na bránu, agresivní riffy i skvělé melodie. Walkerův chrčák trhá vnitřnosti a stejně tak typické riffy Billa Steera. Nový bubeník Daniel Wilding odvádí perfektní práci, přes jeho mládí je slyšet brutální vyhranost. Andy Sneap, který k nahrávání přistoupil až v jeho průběhu, namíchal zvukovou explozivní směs, která trhá koule. Musím říct, že na albu nenácházím žádnou vyloženou slabinu a jako celek funguje skvěle, hrací čas vždy uběhne jako voda. Pro mnohé a nejspíš i pro mě album měsíce, pro někoho dost možná i album roku. Nedivil bych se tomu ani za mák.
Stick