Datum: 1.10.2014 Místo: Praha, Chapeau Rouge Účinkující: ██████, Falloch, Lantlôs

První pohled (Atreides):

První únor měl ve staroměstském klubu Chapeu Rouge přivítat silně melancholické duo Lantlôs a Falloch, což by bylo naprosto ideální otevření října. Předskakovat pak měli plzeňští ██████ – večer ale zdaleka nedopadl podle představ, a to ani organizátorů akce, ani fanoušků. A protože report z této akce bude poněkud kratší (z důvodů, jež se dozvíte v zápětí), přibalíme k tomu i sludgovou nadílku, která ve stejném klubu přistála o pět dní později, 6. října, kdy se v Praze objevili švédští Galvano v doprovodu domácích Dětí deště a Tummo.

Nicméně k onomu nešťastnému koncertu Lantlôs a Falloch. Začátek v půl sedmé, první kapela měla začínat za deset minut osm. Do klubu jsem se dostavil pro jistotu pět minut předem – nebo bych se alespoň dostavil, kdybych měl možnost, neboť vstup do podzemí byl zakázán s vysvětlením, že pro technické problémy se bude hrát od čtvrt na devět. Pech, ale stává se. Dav postávajících lidí nevypadal dvakrát šťastně, ale družný hovor byl slyšet odevšad a mně se povedlo najít Skvrna s Onotiusem, takže jsem nebyl odsouzen k lelkování se sluchátky v uších. Ve čtvrt nás do klubu pustili, nicméně ██████ tou dobou ještě zvučili, a tak nezbývalo než dál čekat. Během následující půlhodiny organizátor objasnil nešťastnou situaci, která spočívala ve vážném problému s nástroji obou headlinerů večera s tím, že pokud se jej nepodaří vyřešit, akce se ruší a bude se vracet vstupné. Aby těch nešťastných zpráv nebylo málo, pitelný Staropramen byl nahrazen téměř nepitelnými Krušovicemi, což mi na náladě popravdě taky nepřidalo.

S hodinovým zpožděním se na pódiu konečně objevili plzeňští ██████ a už na začátku jejich setu bylo v Chapeau Rouge nezvykle narváno. Pětičlenná smečka to vzala pěkně zostra a snad s výjimkou jedné skladby z nejnovějšího splitka přehrála prakticky veškerou svojí tvorbu. Jestli nehráli “V” nebo “VI” vám neřeknu, protože až tak naposlouchané tyhle dvě skladby nemám, ale ono to v zásadě bylo jedno. “Nicky” jsou hlavně o předávané energii, agresi a pohroužení se do sebe zároveň, což i tentokrát fungovalo na výbornou. Nekompromisní zašpiněný black metal se screamo vokálem umí ██████ přednést s takovým zápalem a nadhledem zároveň, že to skoro vypadá, jako když do vás sypou tu svojí nasranost spatra, naprosto s přehledem a ještě si přitom všechno to trýznění vašich ušních bubínku náramně užívají. Vzhledem k tomu, že jsem zaujal první řadu, jsem příliš nesledoval, co se děje za mnou, ale vzhledem k tomu, že mě někdo neustále mlátil vlasy, bylo publikum v prvních řadách dosti živelné.

Po nějaké půlhodině se dohrálo a byl čas na oddech. Lehké pískání v uších je po koncertu těchhle bordelářů tak nějak samozřejmostí a mám dojem, že oproti minulému vystoupení, které si odbyli před The Body, tentokrát kopali prdele ještě o něco víc. Na pódiu se pak objevili členové jak Falloch, tak i Lantlôs a snažili se nazvučit, nicméně víc než zvučící kapelu připomínali hromádku neštěstí, protože tolik smutných obličejů už jsem na jednom místě vážně dlouho neviděl. Tím se nechci kapelám nějak vysmívat, protože svízelná situace nenabízela jakékoliv rozumné východisko. Po pár omluvách a děkovačkách publiku se totiž ukázalo, co bylo hlavním problémem – kdykoliv kluci zapojili nástroje a začali hrát, samovolně z reproduktorů lezlo mezi sludgem, dronem a noisem, což sice neznělo špatně, nicméně to zdaleka nebylo nic, co by jakkoliv souviselo s hudbou obou celků. Nutno podotknout, že Falloch, Lantlôs a v neposlední řadě i pořadatelé z Heartnoize se zachovali nanejvýš profesionálně. Kromě toho, že se vracelo vstupné, jak bylo avizováno, jsme ještě byli pozváni právě na pondělní koncert Galvano s tím, že vstup bude dobrovolný – čímž se pomalu dostáváme k druhé části tohoto reportu.

Druhý pohled (Skvrn):

Jakmile se vyrojily první zprávy o vystoupení dua Lantlôs a Falloch doplněných o tuzemské ██████, okamžitě jsem zpozorněl. Za koncertem mě totiž vedla vidina kompaktního zážitku, který dobře sestavený line-up sliboval. A i když Lantlôs ani Falloch nejsou spolky, které bych dennodenně protáčel, říkal jsem si, že naživo to nemusí znít vůbec zle. Opačnou pozici u mě vyfasovaly plzeňský obdélníček, který mě na rozdíl od kapel, kvůli nimž většina lidí přijela, nesmírně zajímá i studiově. To nejlepší pro mě tedy mělo přijít přímo na samotném začátku večera a všechno další mohlo už jen příjemně překvapit. Což o to, ono, jak jste se mohli dočíst z řádků kolegy, k překvapení opravdu došlo. Jen o slovu příjemné by se dalo polemizovat.

Hrát se mělo začít s úderem půl osmé. Jenomže minuta dala minutu a hodinky najednou ukazovaly čtvrt na osm. V tu chvíli se konečně začalo blýskat na lepší časy a poměrně početné publikum bylo po částech pouštěno do prostoru druhého podzemního patra. I když jsem prvotním oznámením o problémech nepřičítal příliš velkou váhu, zmínky o vracení vstupného začaly počáteční jistotu přeci jen narušovat. Plzeňským ██████ se každopádně problémy vyhnuly a někdy po půl deváté byl večer konečně odstartován. Jejich novodobé pojetí atmosférického blacku si výborně zaplněné Chapeau Rouge brzy podmanilo a necelá čtyřicetiminutovka uběhla jako voda. Nejvíce jsem byl zvědav na skladby z nového splitka, které jsou ještě o úroveň výš než ty z jinak výborného dema. Ku mému překvapení ██████ zahráli jak atmosféričtější “V”, tak i přímočarou “VI”, jež se stala naprostým vrcholem celého vystoupení, tak – vzhledem k okolnostem – i celého večera. Problémy, které se Lantlôs a Falloch snažili vyřešit během celého odpoledne, totiž oběma jmenovaným nedovolily víc než “some noise”. Rozporuplné pocity, pravda, převládaly. Osobní favorit v podobě ██████ však nezklamal a kdoví, s jakou odpovědí by přišla následující uskupení. Takhle bylo původní rozčarování z velké části vykompenzováno, a že bych si kvůli vážené cestě do hlavního města rval vlasy, to zase ne.