 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Kapely s kytarama.
Metacyclosynchrotron:
Thy Darkened Shade, Amestigon, Inconcessus Lux Lucis a Shaarimoth vydali v minulosti kvalitní až výjimečné nahrávky a zvlášť první jmenovaní to s přehlíženou „Liber Lvcifer I: Khem Sedjet“ před sedmi lety kurevsky rozbili a dokázal bych na ni chrlit superlativa celý den. Tohle elitní, přes hodinu dlouhé splitko už pomalu poslouchám, mám své výhrady zejména k „mezihrám“, ale jakmile přijde na ryze blackmetalové skladby, tak není co řešit. Povinnost.
„Resplendent Grotesque“ jsem se svého času poslouchal rád a vypuštěná „Rat King“ z nových Code mě zaujala, protože z ní subjektivně cítím podobu se zmíněnou deskou. Že by se kapela po letech soustředila na silnou muziku od srdce? Dřívějším dvěma deskám kvality upřít nejdou, ale trpí podle mě nucenou progresí (poštovní syndrom?), ze které si člověk reálně odnese jen málo, a pak, má-li skutečně chuť na pořádný prog, ho to zavane k smysluplnějším klasikám.
A nakonec teda zmíním debutové album Beyond Man, kde se sešli lidi z trondheimské scény a kapel jako Saligia nebo Mare, plus borec, který ještě nikde nehrál, a tipuju, že by tohle mohlo být zejména jeho dílo. Debut působí průměrně, ale muzika mě k sobě mocně přitahuje, takže uvidíme, jak se dojem vyvine.
Cnuk:
Synové Kyuss, Brant Bjork a Nick Oliveri, se znovu potkávají v řadách jedné formace, které dali vysoce originální, ale zato všeříkající název Stöner. Na dvou vypuštěných ukázkách mě ovšem zaujala snad jen krásně nasvícená scenérie mohavské poušti, jelikož hudebně to zatím nevypadá na nic převratného. Jak prostý jejich název je, tak prostě jejich hudba zní. Jsou v tom znát bluesové kořeny i nálada jamujících kapel. Snad se z toho na ostatních skladbách z prvotiny „Stoners Rule“ podařilo vytěžit více.
To další duo Fenriz a Nocturno Culto to spolu táhne bez jakýchkoliv přestávek už dlouhá léta a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystali pauzírovat. „Eternal Hails“ se velice pravděpodobně ponese v duchu několika posledních nahrávek, což mi absolutně vyhovuje. Riffy, riffy a zase riffy. Nakonec „Old Star“ je jedno z mých nejoblíbenějších alb Darkthrone.
Deska „Naiv“ od Thy Catafalque patřila k tomu nejlepšímu z uplynulého roku, takže od novinky „Vadak“ samozřejmě čekám dost. Už dvě desetiletí ale platí, že tvorba Tamáse Kátaie si drží svůj vysoký standard. Nemám tedy obavy, že by „Vadak“ v něčem výrazně strádalo, a nenasvědčují tomu ani uveřejněné videoklipy.
Dantez:
V červnu mám celkem jasno: první místo zabírá Spellling s „The Turning Wheel“, ovšem trochu s překvapením, protože předchozí deska na mě působila jako házení hovna na zeď – něco se zarylo, větší porce ale rychle opadla. „Mazy Fly“ působila jako cvičení se synťáky a pokus o tvorbu co nejdivnějšího art popu najednou. Aura umělkyně ovšem i tak dost probíjela, proto mě zajímalo, jakým směrem se bude cesta Spellling ubírat dál. Dva singly z novinky jsou úplně jinde – jak kvalitou, tak hudebním směřováním. „Little Deer“ a „Boys at School“ pracují s honosnou živou produkcí, zapomínají na dětskopokojské standardy z minula a sluchovody pokořují vibem, který se inspiruje Minnie Riperton a psychedelickým nábojem z „Alenky v říši divů“. Obě ukázky patří k tomu nejpoutavějšímu, co jsem letos slyšel, proto se na celou desku velmi těším a očekávám ještě více.
Američtí synth/darkwave gotici Cold Cave vydali poslední plnohodnotnou desku před deseti leti. „Cherish the Light Years“ mě moc nebavila a Cold Cave mě spíše upoutali EP „You & Me & Infinity“, na kterém se osmiletý kapelní vývoj výrazně podepsal. Singly z nové „Fate in Seven Lessons“ napovídají, že by se progres mohl blýsknout i zde.
Na konec zmíním eponymní debut od Beyond Man z Trondheimu. Kapele vévodí renesanční workoholik Wraath. Z hudby je cítit inspirace jeho ostatními projekty, nejvíce pak asi Darvaza, Fides Inversa, občas se ozvou i cinkrlátka z Ritual Death. Beyond Man ale působí břitčeji a divočeji, jako by šli v první řadě po agresi, až pak po okultním fluidu.
