 |
| Země: Švédsko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 24.5.2013 Label: Century Media Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy:
|
První pohled (Onotius):
“Copak to dáváš do toho přehrávače, kamaráde, teplá ti tu pivo,” povídá jeden upocený mladík na srazu anonymních fanoušků metalové hudby a usmívá se od ucha k uchu, přičemž pokukuje po tmavé krabičce, z níž jeho druh vytahuje disk. “To jsou noví Dark Tranquillity, jsem celkem zvědav, co z toho vyleze, má to být něco ve stylu tý fajn desky z roku 99. Jmenovalo se to jako nějaká promítačka…” “Myslíš ‘Projector’?” zbystří další mladý muž sedící opodál a odkládá knihu, kterou ještě před několika vteřinami hltal jako pirát odcizený grog. “Jo to bude ono,” souhlasí chlápek třímající pevně digipackovou verzi a záhy tiskne knoflík play. Pro námět na večerní diskusi je uděláno…
Fanoušci museli být značně natěšeni (či v případě skeptičtějších jedinců alespoň překvapeni), když po internetu začaly kolovat novinky o nastávajícím albu švédských matadorů melodické death metalové scény, jimiž kapela dávala najevo svou spokojenost s novým materiálem a hovořila o aktuální desce jako o nejoriginálnější a nejexperimentálnější desce od zářezu “Projector” z roku 1999. Tato deska, ač svého času pravděpodobně nedoceněna, se nyní považuje za jeden ze základních milníků (vedle klasické “The Gallery” či “Damage Done”) tvorby těchto sympatických seveřanů. A není divu, “Projector” totiž představuje ideální hranici mezi tvrdostí, melodií a melancholií, kterou reprezentují zejména čisté vokály (které dále v jejich tvorbě nebyly rozvíjeny), navíc kloubí lehkou progresi s přirozenou chytlavostí.
Jenomže návrat čistého zpěvu ještě nemusel nutně znamenat návrat formy z dob již zmiňovaného díla, ani kapela koneckonců netvrdila, že se bude jednat o pokračování, pouze jméno “Projector” využila k nalákání fanoušků, řekněme to upřímně a bez undergroundové nechutě – zkrátka k reklamě. V čem tedy bude spočívat progrese novinky nazvané “Construct” (vážně konstruktivní název, že)? Vymaní se snad švédská melodická úderka ze svých tradičních postupů? Nabídne například obsazení neobvyklých nástrojů? Sklouzne do instrumentální ekvilibristiky, nebo vše podřídí dusivé temné atmosféře v duchu Blut aus Nord, ke které nabádá neobvyklý artwork?
Dark Tranquillity se rozhodli zahrát na notu vetší temnoty a melancholie, což v jistých ohledech nabízí mnohem větší svobodu vyjádření. Bereme-li tuto atmosféru za stěžejní náladový atribut, je možno i v na první poslech monotónní mozaice naleznout netušené rozměry, o čemž nás může přesvědčit již zmiňovaný francouzský black metalový projekt. Jenomže Dark Tranquillity jsou stále primárně melodickým death metalem, stylem založeným na kombinaci tvrdosti a explicitnější melodiky, což v temném hávu může znít všelijak. Nebudu tedy déle napínat a spekulovat nad teoriemi a začnu mluvit již k samotné desce, která v tomto ohledu nemůže popřít stálý vliv jejich zarytého rukopisu.
Album tedy představuje jakousi expedici do již objevených končin, jiný způsob jak vyjádřit stejnou myšlenku. Zásadní změnou, která placku tedy nejvíce odlišuje od předchůdců, je zde pochopitelně zvuk. Pozdržel bych se raději expresivního označení “nahráno přes mokrý hadr”, jež jsem zaznamenal v nějaké internetové diskusi, mám přeci jen úctu k záměrům zvukařů, leč zvuk může být lehkým terčem kritiky už jen proto, že nebýt jeho, dost možná bychom měli co do činění s “úplně klasickými Dark Tranquillity“. Samozřejmě trochu přeháním, několik skladeb bych si netroufal zařadit do skupinky “standardní kompoziční šablona” (což v žádném případě neberte jako urážku – jejich klasické postupy často fungují bezvadně), přesto se ovšem celek alba opět ztrácí ve vyjetých kolejích. Pokud jde o instrumentální vyžití hráčů, povětšinou zůstává na stejné úrovni, na níž jsme byli zvyklí. Onen zmiňovaný prvek čistých Mikaelových vokálních poloh zde ovšem dodává jistý pocit výjimečnosti.
První kompozicí na albu je stopa nesoucí název “For Broken Words”, která dost jasně reprezentuje emoční smýšlení desky, tedy větší zahloubanost a melancholii, a je jednou z nejneobvyklejších. Byla vypuštěna jako první ukázka z alba, ovšem sklidila spíše negativní ohlasy, a ač při poslechu mám stále pocity spíše rozpačité, podle mne představuje něco, co by v budoucnu mohlo pohnout kormidlem k novým obzorům. Táhnoucí se melodie může dost odrazovat posluchače libující si v zběsilejším riffování, leč od desky s takovými preferencemi se toto dá celkem očekávat. Hluboké tóny klavíru dokreslují ponurou dramatičnost, melancholická mezihra sice změkčí druhý refrén, přesto ke skladbě neodmyslitelně patří, pohlcuje. Při poslechu dvojky “The Science of Noise”, která je více věrná klasickému žánrovému zařazení, člověka může zklamat zjištění, že na úkor větší melodičnosti a zapamatovatelnosti se zde stěžejním motivem stává v podstatě banální postup (mimochodem odvařený z předchozí tvorby). Co je ovšem více zarážející, že to vlastně celkem funguje.
Avizovaných čistých vokálů se ovšem dočkáme až v singlu “Uniformity”, který představuje ideální rovinu tohoto alba a zároveň se nápadově neobrací k nejklasičtějším postupům. Za zástupce klasického melodického death metalu přichází “The Silence in Between” či zejména z úvodního riffu čerpající “Apathetic”. Nástup následujícího songu mi trochu připomíná jednu skladbu z debutového alba krajanů (a zároveň i žánrových spřízněnců) In Mourning, ovšem jinak toto střídání baladické sloky s klasickým melo-death refrénem nabízí příjemné pokračování a čisté vokály opět v člověku vyvolávají nostalgii “Projector”. Asi největší hitovkou je pak “Endtime Hearts”, jejíž chytlavá a nápaditá melodie by se ani na “Damage Done” nemusela ztratit, díky čemuž má potenciál stát se koncertní jistotou. A pokud se někomu třeba opět začalo stýskat po čistých vokálních linkách, v atmosféru zpestřující “State of Trust” si jistě najde přítele. Zpět k žánrovému navrácení poslouží “Weight of the End”, která je schopna celkem precizně kloubit melo-death elementy s atmosférou, za využití modifikované kolovrátkové melodie. Závěrečná “None Becoming” uzavírá album v příjemném duchu kloubícím pro toto album stěžejní komponenty.
Dark Tranquillity nám tímto albem představili celkem spolehlivý způsob vytvoření experimentu z ingrediencí vesměs tradičních, zabalených ovšem do pláště nekonkrétnějšího zvuku, temnější atmosféry a specificky designově vyřešené krabičky. Máte-li rádi přelomový “Projector”, vyjadřovacími prostředky, které nejlépe reprezentují již mnohokrát vyzdvihované vokální linky, se vám jistě skupina zavděčí. Co ovšem řeknete na samotné nápady, to už raději ponechám na vaší individualitě…
“Prosimtě, vždyť taková ‘The Science of Noise’ je jako doprovodné midi vytažené z Holopainenova Korgu…”
“Náhodou, je to výborně temné.”
“Vždyť je to prostě jen další album Dark Tranquillity, tak už to neřešte!”
Druhý pohled (Kaša):
Dark Tranquillity jsou pro mě už léta zárukou kvalitních alb severské melodicko-death metalové scény a “Construct” není výjimkou. Není to nic objevného, ale tahle zasloužilá parta moc dobře ví, co jí jde nejlíp, a na nějaké experimenty kašle. Pro někoho by se Dark Tranquillity mohli postupem času stát takovou tou uniformní sázkou na jistotu, která nepřekvapí, ale “Construct” si několik silných chvilek připravilo. Úvodní “For Broken Words” se možná rozjíždí pomalu, ale i tak je to pro mě jedna z nejlepších skladeb alba, ale ani nad hodně melodickou “Uniformity” bych nelámal hůl, protože refrén je sakra povedený.
Pokud bych srovnával jen s novějšími alby, protože s těmi klasickými kousky se srovnávat nedá, tak zas taková pecka, jako byly svého času “Fiction” a “Character”, aktuální zásek v diskografii bohužel není. Zprvu jsem měl z desky dokonce tak dobrý dojem, že jsem počítal s hodnocením o bod vyšším, ale několik nedávných poslechů mi ukázalo, že konec alba mírně ztrácí dech a můj úsudek se trošku srovnal, takže poté, co opadlo počáteční nadšení, to vidím na slušnou sedmičku.
