 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 66:04 Odkazy:
|
Příběh zámořských hardrockerů Alter Bridge je vcelku jednoduchý. Na jedné straně barikády stáli koncem 90. let megaúspěšní Creed, přičemž na té druhé paběrkovali jistí The Mayfield Four. A jak už to tak bývá, nefungovalo to ani v jednom případě. Creed se rozpadli na pozadí vnitřních sporů mezi zpěvákem Scottem Stappem, jemuž sláva stoupla do hlavy až příliš, se zbytkem kapely, kdežto The Mayfield Four po dvojici vydaných alb neviděli svou budoucnost nijak zářivěji, než jaká do té doby byla, a rozpad tak přišel záhy po druhém studiovém albu. A právě někdy v tuto dobu, tedy po skončení Creed v roce 2004 se začíná psát příběh Alter Bridge.
Když se Mark Tremonti se svými původními spoluhráči rozhodl zformovat novou kapelu, padl jim do oka talentovaný vokalista Myles Kennedy z The Mayfield Four a ten zbytek už je současností. Alter Bridge sice můžou zapomenout na milionové prodeje, jimiž se honosili Creed, během doby svého působení na scéně si ovšem vybudovali silnou fanouškovskou základnu a obecné uznání hudební kritiky, jež oceňuje jak vokální projev Mylese Kennedyho, tak instrumentální zručnost a sehranost jeho kumpánů. Dalo by se říct, že právě Kennedy z tohoto spojení získal nejvíc, protože od zrodu Alter Bridge si vybudoval pozici jednoho z nejlepších rockových vokalistů současnosti, a krom své domovské kapely v posledních letech vystupoval po boku kytaristy Slashe, nicméně hlavní devízou Alter Bridge je jejich semknutost.
Tato čtveřice vydává své alba v pravidelném sledu a musím přiznat, že jakmile byl oznámen nástupce poslední „Fortress“, „The Last Hero“, tak jsem se velmi těšil. Dosavadní počiny spojuje relativně vysoká kvalitativní laťka, a přestože třeba „AB III“ je v porovnání s ostatním alby o něco slabší, tak se pořád jedná o slušnou rockovou desku moderního mainstreamového střihu. Když tedy Mark Tremonti oznámil, že „The Last Hero“ bude podobné „Blackbird“ a „Fortress“, jen bude ozdobeno temnějším zvukem, neměl jsem důvod borcům nevěřit a do „The Last Hero“ jsem vkládal nemalá očekávání. A jestli se ptáte, zda se tato naplnila, tak musím bohužel říct, že nikoli.
Nechápejte mě špatně, „The Last Hero“ je dobrá nahrávka, má všechny poznávací atributy, díky nimž jsou Alter Bridge tam, kde jsou; včetně zvuku a produkce Michaela Basketta, jenž s kapelou již dlouhá léta spolupracuje. A „The Last Hero“ podle toho taky zní. Ten člověk přesně ví, co kapele sluší, a kytary jsou tak nazvučeny opravdu skvěle, explozivní rytmika rezonuje na všechny strany a Kennedy s Tremontim navrch přidali texty, jež jsou oproti minulosti datované k aktuálním událostem a tváří se tak jako nejvyspělejší a nejtemnější album. Bohužel je však z „The Last Hero“ cítit nepříjemná pachuť přestřelené stopáže. Najdete na něm totiž hned několik písní, které by zde být neměly, protože kazí pozitivní dojem z celistvého poslechu.
Když budu konkrétní, tak nejslabší songy, jimž nemůžu přijít ani po mnoha posleších na chuť, jsou patetická semi-balada „Cradle to the Grave“, další přeslazená věc jménem „You Will Be Remembered“ a konečně obyčejná rocková vycpávka „Crowns on a Wire“, kterou nezachrání ani vypjatý Kennedyho vokál a tvrdý Tremontiho riff. Netvrdím, že nebýt těchto tří slabých kusů, tak by mohlo „The Last Hero“ útočit na pozice nadupaného „Fortress“, ale poslech by byl přinejmenším ucelenější a daleko lépe by odsýpal.
Přesto se na „The Last Hero“ nachází dostatečné množství poctivých rockových písní, jež jsou jako stvořené na koncertní pódia velkých stadionů a hal. Při výčtu toho nejlepšího nelze opomenout úvodní singl „Show Me a Leader“, který má obrovský hitový potenciál a díky energickému riffu je to asi nejlepší úvodní píseň, již dosud Alter Bridge na svou desku nacpali. Pozitivní dojem z úvodu je umocněn následující „The Writing on the Wall“ s velkým rockovým refrénem a další hymnou v podobě „My Champion“. Z ní přímo vyzařují pozitivní vibrace a věřím, že se stane jedním z dalších singlů, protože refrén je dost vlezlý (v dobrém) a odlehčený zvuk kytar je jako stvořený pro rádiové stanice. Na druhou stranu taková „Poison in Your Veins“ jako by vypadla z Tremontiho sólovky a drsné kytary v úvodu naplňují příslib tvrdší desky. V refrénu si pro sebe veškerou pozornost uzme Myles Kennedy, jenž dávkuje melodie a energii plnými hrstmi, díky čemuž se jedná o píseň, která snadno vyčnívá.
Druhá polovina je díky třem slabším kompozicím zmíněným výše horší, ale i tak obsahuje pozitivní momenty v podobě rozmáchlejší „The Side of Fate“ a povedla se i kytarovka jménem „Islands of Fools“, jež si nic nezadá s tvrdšími skladbami z dosavadního katalogu Alter Bridge, čímž myslím zejména „Metalingus“ z debutu. Špetku odlehčení v závěru pak zajišťuje nenápadná „Twilight“ s Tremontiho povedeným sólem. Ten se jen tak mimochodem při nahrávání pěkně vyřádil, protože i přes některé nedostatky alba jako celku stojí písně na velkých kytarových riffech a mnohá sóla z jeho pera jsou velmi povedená (viz závěrečná „The Last Hero“).
Je škoda, že Alter Bridge podlehli snaze předvést na jednom albu co nejvíce ze své aktuální skladatelské formy, protože díky tomu, i přes zjevně povedené skladby, není výsledek tak silný, jak mohl být. „The Last Hero“ sice nenaváže na „Blackbird“ a našlapané „Fortress“, jak bylo avizováno, ovšem „AB III“ je ještě o malý kus horší, takže i když jsem zklamán, dostal jsem v rámci tvorby skupiny poctivou práci, na níž většina konkurence v dané váhové kategorii pořád ztrácí.
