 |
|
Země: Velká Británie Originální název: Ghosts of War Režie: Eric Bress Hrací doba: 112 min
|
(Budou velké spoilery.)
O své nelibosti k duchařinám jsem zde hovořil již několikrát. Mohlo by se tedy zdát, že jejich vědomým sledováním si buď ukájím masochistické choutky, anebo jen trpím neodbytnou potřebou si na něco z plna hrdla zanadávat. Ani jedna možnost ale není správná.
Ve skutečnosti se sledování duchařských hororů snažím vyhýbat – právě proto, že vím, že nejde o subžánr pro mě, protože mě to prostě většinou nebaví. Když do něčeho takového jdu, má to svůj důvod. Film musí něčím zaujmout a vypadat, že by mohl být něčím zajímavý. Doufání v to, že půjde o opravdu dobrou záležitost, už jsem pro jistotu opustil, ale tím spíš mě pak výsledek může překvapit, že jo. A přesto typicky překvapen nebývám a zpravidla odcházím s pocitem, že jsem zabil další hodinu a půl života u bezcenné blbosti plné klišé.
Bohužel ani „Ghosts of War“ tohle prokletí neláme.
Určitě vás bude zajímat, proč jsem si vybral ke sledování právě tenhle kousek mezi tím množstvím duchařských hororů, které se pořád točí (netvařme se, že tenhle subžánr aktuálně není populární). Odpověď je jednoduchá: tvůrci se rozhodli zasadit děj do 2. světové války. Jistě, nejde o nejoriginálnější nápad všech dob; válečné horory existují už nějakou dobu a tenhle subsubžánr už světu dal i pár vcelku slušných snímků. Vzpomenout mohu třeba „Deathwatch“ z 1. světové války. Pořád se však jedná o docela atraktivní záležitost, přinejmenším tedy pro mě, a právě proto jsem se rozhodl dát „Ghosts of War“ šanci.
Nějaké úvodní kraviny klidně přeskočíme. Gró „Ghosts of War“ vězí v dějství, kdy se naše sledovaná pětice hrdinných vojáků dostane do zámečku, jejž má ohlídat. Předešlá hlídka svoje pozice vyklidí podezřele rychle, což dává něco tušit, ale kdyby odjeli pomalu jak šneci, stejně by divák tušil, co se bude dít, protože není debil a ví, že si pustil duchařinu, že jo.
No, nadpřirození obyvatelé nemovitosti na sebe nenechají dlouho čekat a hned první noci se pustí do díla. Jak asi tušíte, zpočátku se chovají docela cudně, ale postupně začnou bafat jakože intenzivněji. Z „Ghosts of War“ se v téhle části naneštěstí stává přesně to, co vždycky doufám, že se nestane, čili standardní mysteriózní bububu, jakých člověk viděl už hromady.
Když si odmyslíte, že postavy na sobě mají uniformy, tak se jede těžký standard. Klišé, laciné lekačky, které zpravidla nefungují, tajemné náznaky pokřivené historie místa / původních obyvatel a další vyloženě lajdácké pokusy o strašení (lidi z fotky zmizí, vidiny, obrys ducha v pozadí). Počáteční skepse hrdinů, poté neochotné připuštění, že tady fakt straší, a nakonec se hledá řešení, jak by se dalo duchům (kteří mimochodem vypadají dost lacině) pomoct. Krátkým vysvobozením je snad jen příjezd nácků a přestřelka, tedy jediný náznak válečného žánru v celém filmu. Velkoryse pominu, že náglové jsou tupí jak motyky a střílejí snad ještě hůře než stormtroopeři ve „Star Wars“. Duchařská část jako celek je každopádně zoufalost.
„Ghosts of War“ má ovšem v rukávu ještě jednu věc, jejíž přijetí se ve velké míře podepíše na tom, co si o filmu budete myslet. Dost těžko se o tom mluví, aniž bych pointu propálil na plnou hubu, ale prostě na konci přijde zvrat, jenž veškeré dosavadní dění filmu kompletně obrátí naruby. Svým způsobem se jedná o poměrně odvážné rozuzlení a osobně jsem nečekal, že by se „Ghosts of War“ mohlo zvrhnout tímhle směrem, protože předešlé minuty se nesly v tak neinvenčním a obyčejném stylu, až z toho člověk pomalu začne klimbat.
Věřím, že někoho tenhle obrat nasere. Dokážu si ale představit i scénář, že to pro někoho film zachrání. U mě ale nastala třetí možnost – bylo mi to úplně jedno. Překvapilo mě to, ano, ale ze všechno předtím jsem se dostal do takové letargie, že zlepšit dojem nemohlo absolutně nic. A navíc si vůbec nejsem jistý, jestli tenhle konec mohl cokoliv vylepšit, protože je nečekaný, ale ne nutně dobrý.
„Ghosts of War“ tím pádem považuji za hluboce podprůměrný počin. Hororová složka je jalová jak prase a diskutovaný zvrat rozpačitý… a i kdyby rozpačitý pro někoho nebyl, dosavadní mizérii zachránit nedokáže. Snaha byla, o tom se nehádám, ale snaha sama o sobě nic neznamená. Všehovšudy tedy ke koukání jednoznačně nedoporučuji.
