„Má jí motorovou,“ zpívají klasici českého agro metalu v titulním songu svého debutového alba. Málokdo ale ví (pravděpodobně ani samotní autoři ne), že se ve skutečnosti jedná o poctu jednomu z nejikoničtějších zabijáků filmové historie. Leatherface jí motorovou rozhodně má, což ostatně názorně předvedl už v osmi bijácích, a to ještě zdaleka nekončí a těší se na další nové kousky.

„The Texas Chainsaw Massacre“ je oproti dalším velkým hororovým sériím jako „Halloween“, „A Nightmare on Elm Street“ nebo „Friday the 13th“ v lecčems specifické. Zatímco zmiňované klasiky si svůj vrchol zažily v osmdesátých letech, „The Texas Chainsaw Massacre“ je z nich nejstarší (originál pochází už z roku 1974) a své zlaté období neměl vlastně nikdy. V zaslíbených osmdesátkách série zvládla jen jeden díl, navíc mnohými nenáviděný, a za dekádu ještě nikdy neudělala víc jak dva bijáky.

Specifický je i sám Leatherface. Zatímco Michael Myers a Jason Voorhess jsou prototypem nemluvných nezastavitelných zabijáků a Freddy Krueger s Chuckym zase excelují nejen proříznutými hrdly, ale i prořízlou hubou, Leatherface je zaostalé hovádko většinou manipulované někým z jeho úchylné famílie. Nicméně právě v jeho primitivnosti a pudovosti také tkví jeho neotřelost.

Tak či onak, Leatherface je pro hororový žánr stejným klasikem jako Kabát pro český vidlo-metal. Stál u zrodu hixploitation subžánru a jeho dlouhá kariéra také mluví sama ze sebe. Nepochybně si tedy i Koženoksicht zaslouží podobné ohlédnutí za svojí sérií, jehož jsme tu zde dopřáli i dalším slavným hororovým kolegům. Pojďme na věc!

(A jestli ti vadí spoilery, tak nečti!)

8. Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Haha, tady vůbec není o čem. „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ nebo také „The Return of the Texas Chainsaw Massacre“ je prostě nefalšovaná tragédie, kde se nepovedlo prakticky nic. Nekvality tohoto zvěrstva se sice staly legendou, ale neznamená, že by snad mělo jít o dobrý biják. Sračka zůstane sračkou a zrovna tahle je sračkovitá takovým způsobem, že se tomu pomalu ani nedá smát.

Scénárista původního „The Texas Chain Saw Massacre“, který tuhle prasárnu napsal, produkoval a natočil, svého času prohlásil, že má v plánu návrat kořenům. S touhle vizí k sobě naplácal zoufalého Leatherface-transvestitu s účesem na Jágra, souboj na dálkové ovladače o mechanický bazmek s vizáží vysavače na noze a ilumináty. A ještě to celé myslel seriózně.

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ nepochybně je opravdu výstavní bizarnost. Koukat se na ni ale nedá. Výsledkem totiž není nic jiného než odpad po všech směrech.

7. Texas Chainsaw 3D (2013)

„Texas Chainsaw 3D“ na předposlední příčce asi málokoho překvapí, protože všeobecně se tenhle díl považuje za velkou slabotu. Pro mě osobně to ale byla trochu rozporuplná volba – stejně jako mi přijde rozporuplný i samotný film.

Některé lokální momenty „Texas Chainsaw 3D“ mi dokonce přijdou dobré, typicky ty hororové, kdy Leatherface koná své krvavé dílo, pronásleduje oběti a ohání se svojí motorovou kamarádkou. Líbil se mi i vzhled samotného Koženoksichta. Lze vidět, že tady někdo estetice texaského masakrování rozuměl, a to neříkám jen kvůli hutné porci fan servisu. A v neposlední řadě – pravděpodobně nejhezčí herečka ze všech dílů!

Zápory však bohužel výrazně převažují a táhnou to dobré ke dnu. Naprosto vymaštěný scénář s hromadou logických lapsů, nekonzistencí, vyložených píčovin, otravných postav a časových nesrovnalostí se prostě nedá tolerovat. Od hororu člověk typicky nečeká velkou hloubku, ale nějaká elementární myšlenková úroveň by měla být dodržena. „Texas Chainsaw 3D“ to nezvládlo a svou demencí skončilo hluboko pod snesitelnou úrovní hororové prostoduchosti.

6. Leatherface (2018)

Dát druhý prequel v sérii až takhle dozadu se někomu může zdát divné. Filmu se totiž ujalo vcelku talentované režijní duo, které nabídlo pár slušných chuťovek, a v neposlední řadě se „Leatherface“ pokusil o něco, co asi v „The Texas Chainsaw Massacre“ mnohým chybělo, a to dost dlouho: snímek se odvážil přijít se změnou a svěžím náhledem na danou látku.

Jakkoliv se zdánlivě jedná o chvályhodnou snahu, mě osobně to úplně nesedlo. Ne snad, že bych automaticky odmítal pokusy tu texaskou zatuchlinu trochu rozčeřit, ale tahle historka mě těžce nezaujala. Jedidiah Sawyer se narodil jako normální kluk, dokonce odmítal vraždit, i když jej jeho rodinka nutila, následně ho famílii vzali a umístili do ústavu na pomezí sanatoria a dětského domova, jemuž velí šílený doktor. Malý Jedi (haha) uteče, ale po cestě schytá kulku do tlamy, pročež znetvoření, následně vezme do drápů motorovku, přijme rodinnou tradici a stane se z něj Leatherface.

Nevím no, mě teda takový původ Koženého ksichtu úplně neuspokojil. Radši upřednostním klasiku, kde parta mladých hezkých lidí projíždí Texasem a Leatherface jim stručně a motorově vysvětlí, zač je toho masakr, než podobné rozpačité inovace.

5. The Texas Chainsaw Massacre (2003)

Remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ se nedá upřít jedna věc. Značku, která v devadesátých letech paběrkovala a potácela se v žumpě nekvality, dokázal opět nakopnout. Nasměroval Leatherface správným směrem a zároveň ukázal, že tenhle prostý kluk z Texasu, co má příliš velkou slabost pro lidi (láskou by je snědl… a z jejich ksichtu si ušil novou škrabošku), pořád dokáže vydělávat a předvést v kinech pořádný bordel.

To ale neznamená, že by „The Texas Chainsaw Massacre“ bylo zásadně dobrým filmem. Koženoksichtovi sice moderní podání docela sluší a s muskulaturou bývalého kulturisty budí respekt. Pod motorovku mu ale tentokrát běhá banda nesympatických kreténů a střihač jeho řádění kvůli ratingu okrouhal nepříjemně moc.

Své místo v sérii i v historii žánru ovšem „The Texas Chainsaw Massacre“ má. Podařilo se mu totiž nastartovat nejen motorovou pilu a nejen texaskou sérii, ale i vlnu brutálních moderních hororů. Ačkoliv on sám schová mnoho mimo záběry kamer, odnesl si pověst násilného filmu a velkou měrou i díky němu se vrátila explicitnost do hororu středního proudu.

4. Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

Musím přiznat, že první trojku jsem měl docela jasnou a poslední dvě místa také, ale seřadit všechno mezi tím mi dalo docela zabrat. Rozdíly v úrovni těch tří dílů nejsou nijak zásadní a pořadí může být do určité míry dáno i momentální náladou. Nějak to sem ale jebnout musím a na bramborovou placku mi „zbyla“ trojka.

Jeden z prvních filmů vydaných v devadesátých letech a zároveň i poslední film vůbec, jemuž kdy byl udělen rating X (záhy přejmenovaný na NC-17 používaný dodnes), to ve střižně schytal ještě hůř než remake z roku 2003. Ke komisi putoval celkem jedenáctkrát a postupně přišel prakticky o všechny krvavé záběry, ani nemluvě o tom, že už před natáčením si studio vydupalo výrazné zjemnění rovnou ve scénáři. Mnoho natočených krvavých sekvencí je navždy ztraceno.

Vzhledem k výborně zvolenému prostředí bažin a lesa se jen můžeme domýšlet, jak dobrý by „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ mohl být, kdyby v něm titulní masakrátor mohl řezat oběti bez omezení. Takhle jde už jen o docela neškodné béčko, které sice nenudí, ale zanechá pachuť promarněné šance.

3. The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

Hádám, že i u téhle pozice si pár fandů zaťuká na čelo, ale podle mě mnozí tenhle díl zbytečně podceňují. Pokusím se vysvětlit proč.

„The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ sice nepřináší nic nového z hlediska stylu nebo děje, v těchto ohledech jen opakuje již řečené. Ze všech moderních dílů se mu to ale daří v nejvíc koncentrované a intenzivní formě. Mimoto jde o první skutečně krvavý díl, v němž to Leatherface rube krásně brutálně, a navíc má ještě skvělého parťáka v podobě zběsile hláškujícího šerifa Hoyta / Charlieho Hewitta.

Nepopírám, že jde o primitivní řezničinu, ale hnusná jatka jsou přesně tím, kudy by tahle série měla jít. Fazónu originálu už se stejně nikdy nepodaří zopakovat. Cesta vede skrze hory masa, stahování obětí z kůže, upocený hnus a další texaské laskominy. „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ má k téhle představě ze všech nejblíže.

2. The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

Když tak nad tím uvažuji, tak kromě původního filmu, na jehož genialitu přísahají všichni svorně, jsou prakticky všechny další části série nějakým způsobem kontroverzní (myšleno co do přijetí, ne nutně co do obsahu). O dvojce to platí dvojnásob, protože ta fanouškovskou obec rozděluje dodnes.

Na vině je samozřejmě výrazná změna stylu. Tobe Hooper otočil kormidlem o 180 stupňů kult stvořený v sedmdesátých letech se rozhodl rozbít na atomy. Vylezla z toho černěhumorná taškařice plná osmdesátkového nevkusu a přepálenosti. Chvíli horor, chvíli komedie a celou dobu krásná blbost, v níž se Leatherface zamiluje a Drayton se svým gulášem z lidského masa vyhrává kulinářské soutěže.

Chápu, proč mnozí tenhle díl nemůžou vystát. Podle mě jde ale o jediný díl, který zkusil něco úplně odlišného, a přitom si zachoval punc pravého texaského masakru. V rámci série určitě ojedinělá a odvážná záležitost.

1. The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Jestli vás mohly nějaké volby v předešlém pořadí překvapit, tak tohle jste určitě všichni čekali. Originální „The Texas Chain Saw Massacre“ je klasika, kult a geniální počin patřící na vrchol celého hororového žánru. Tady prostě a jednoduše není co řešit, protože jednička je povinnost, na niž by se měl podívat každý hororový fanda.

Film i po těch letech nabízí intenzivní zážitek, hutnou atmosféru a dokáže navodit pocity znechucení, a to aniž by se potřeboval uchylovat k explicitně násilným záběrům. Právě zde vznikla legenda a právě díky tomuhle počinu se Leatherface a jeho rodina stali nesmrtelnými. Zcela právem.

Plýtvat dál superlativy nemá smysl, šlo by o nošení mrtvol do Leatherfacova brlohu. Už jsem jich nakonec vysypal hromadu v příslušné recenzi, takže si případně jděte přečíst tu.

Přehled časových kontinuit:

„The Texas Chainsaw Massacre“ aktuálně čítá tři časové linie.

1. Originální kontinuita:

Původní linie zabírá celá sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá léta. Nicméně čtveřice filmů, která sem spadá, na sebe prakticky nenavazuje. Přímým pokračováním je jedině dvojka, ale trojka a čtyřka už si jede ve svých kolejích a dějově ani postavami nemá s předešlými částmi mnoho společného.

The Texas Chain Saw Massacre (1974) – The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986) – Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990) – Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

2. Remaková kontinuta:

V novém tisíciletí se série dočkala remaku a s ním i nové kontinuity, která vše předešlé ignoruje. Tato ovšem vydržela jeden díl, k němuž posléze přibyl ještě prequel.

The Texas Chainsaw Massacre (2003) – The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

3. Alternativní kontinuita:

Poté, co se Platinum Dunes značky zbavili, texaského masakrování se ujali Lionsgate / Millenium a rozjeli si vlastní časovou linii. Tato bere v potaz originální snímek z roku 1974, na nějž přímo navazuje sequel z roku 2013. Oběma pak dějově předchází prequel „Leatherface“.

The Texas Chain Saw Massacre (1974) – Texas Chainsaw 3D (2013) – Leatherface (2018)

Budoucnost série:

Lionsgate / Millenium měli původně smlouvu na hromadu filmů – před vydáním „Leatherface“ jich mělo být ještě šest, ale nevím, jestli se to počítá včetně. Nicméně vzhledem k tomu, že vydání prequelu trvalo příliš dlouho, o práva přišli, což producenti potvrdili v prosinci 2017.

V roce 2018 práva na „The Texas Chainsaw Massacre“ zakoupili Legendary Pictures s vidinou natočení celovečerních snímků i televizního seriálu. Je prakticky jisté, že půjde o další restart a zdá se, že se opět bude navazovat na jedničku, protože údajně máme čekat šedesátiletého Koženoksichta.

Film se každopádně připravuje. Produkce se ujme Fede Alvarez („Evil Dead“, „Don’t Breathe“, „The Girl in the Spider’s Web“), scénář píše debutant Chris Thomas Devlin a režie se původně ujali bratři Andy a Ryan Tohillové. Krátce po začátku produkce ale vyletěli a jejich místo zaujal David Blue Garcia, jenž zahodil již natočené a začal znovu. Film každopádně vznikl loni v létě, aktuálně se nachází v postprodukci a měl by snad vyjít letos.

---