Země: Česká republika Žánr: hip-hop / rap Datum vydání: 20.11.2015 Label: Old Kids Tracklist: 01. Pořád 02. Katakomby 03. Devadesátky [feat. Strejda Filí] 04. Pravá krev [feat. Somar] 05. Laciná [feat. 1210 Symphony] 06. Krok za krokem 07. Petr Pan 08. Strach [feat. Fosco Alma, Jay Diesel, L.D.] 09. Za oponou [feat. Somar] 10. Neony [feat. Morelo, Maniak] 11. Démon [feat. Alpa Frank, Montezuma] 12. Kryptonit Hrací doba: 45:18 Odkazy: facebook / bandzone

Tafrob bezesporu patří k těm výraznějším českým rapperům, přinejmenším tedy co do zvučnosti jména. Když se řekne Tafrob, tak myslím, že i nemalá část lidí, kteří se na poli hip-hopu nepohybují, má nějakou hrubou představu, oč jde, což se nedá zrovna tvrdit úplně o každém. Mě osobně však jeho tvorba nikdy nebavila… je pravda, že jsem to nikdy nezkoušel nějak extrémně podrobně, ale cokoliv jsem slyšel, tak mě to diplomaticky řečeno nezaujalo; v tomhle žánru, v němž si přece jenom hodně vybírám, mám jednoduše jiné oblíbence. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit – fakt, že Tafrob vydává nové album, jsem sice zaregistroval, nechávalo mě to však úplně chladným. A stejně se situace nakonec vyvrbila takovým způsobem, že mě „Katakomby“ baví…

Cesta vedla skrze videoklip k titulnímu tracku, na nějž jsem na YouTube kliknul vlastně jen tak z nudy, a když jsem to dělal, nic jsem od toho nečekal (důvod je snad zřejmý z minulého odkaze). Když ale song dohrál, neměl jsem nechuť k tomu si jej pustit znovu, což záhy přerostlo v chuť pustit si jej znovu a následnému proklikávání i dalších věcí. A vzhledem k tomu, že i ty se mi relativně líbily, vrhnul jsem se i na celé album.

Nečekejte ovšem, že nyní přijde lavina chvalozpěvů. Dívám se na to střízlivě a nechci z toho dělat něco víc, než čím to je. „Katakomby“ jsou totiž jenom zábavnou nahrávkou vyrobenou na vysoké řemeslné úrovni… i když, „jenom“… ono to není zas tak málo. Tak či onak, deska má i svoje mouchy, a ač povedené tracky převažují, několik z mého pohledu slabších kousků se rovněž najde. Začněme však tím pozitivním…

V hlavní roli je samozřejmě Tafrob, jehož technické kvality není třeba zpochybňovat. Po letech zkušeností už to umí podat a zarapovat výborně, o tom žádná. Nicméně technika není všechno. Spoustu hip-hopových desek, které jsou třeba řemeslně odvedeny bez výhrad, nedokážu poslouchat kvůli dementním textů, jež jsou obzvláště v tomto žánru velice důležité. „Katakomby“ jsou naštěstí bezproblémové i z tohoto ohledu a i tehdy, když Tafrob rapuje o sobě, působí to spíš jako snaha o vytvoření osobního alba, nikoliv jako imbecilní egorapy, jichž jsou všude tři prdele. Jestli je totiž něco fakt směšného, tak je to úplně náhodný párek, co s frázováním jak od prasete blekotá cosi o tom, jak je nejlepší a všichni ostatní okolo jsou jen píče, co nic neumějí. Avšak to není tenhle případ.

Neříkám ale, že Tafrobovi žeru úplně všechno, co na „Katakombách“ předvádí. Je tam i pár řádků, jež by dle mého stály za úvahu. Jako celek mi vadí snad jen finální „Kryptonit“, v němž prostě cítím pro mě neúnosnou dávku patosu. Jinak mi však obecně vzato texty na „Katakombách“ přinejmenším nevadí. Nepřehlédnutelné zakořenění (nejen textové, ale ve velké míře i personální) v moravské metropoli mi je sice jako rodilému Severočechovi docela volné, ale chápu, že pro místní může být přidaná hodnota i v tomhle – já taky vnímám něco víc v písničkách od Kittchena, když třeba zpívá o trase vlaku, po níž jsem několik let jezdil dennodenně.

Až doposud padalo jen jméno Tafroba, takže je nejvyšší čas dát v recenzi trochu prostoru i druhé ústřední osobě „Katakomb“, jíž je Opia. Volba, aby celou desku dělal jen jeden kvalitní producent, byla rozhodně dobrá, protože tím pádem se nahrávka nese v jednotném stylu a drží pohromadě – na rozdíl od mnoha jiných hip-hopových počinů, které díky účasti většího množství producentů leckdy působí spíše jako prachobyčejný kompilát tracků než jako album. Mimoto Opia ty beaty dělá povětšinou fakt zábavné, a kdybych měl vypíchnout ty z mého pohledu nejlepší, tak bych asi hlasoval pro titulní „Katakomby“, „Krok za krokem“, „Neony“ a „Démona“.

Na „Katakombách“ mě ještě docela baví jedna věc, a sice skoro až zpěvné (ne však podbízivé) refrény, což se týká třeba „Krok za krokem“, „Petra Pana“, „Strachu“ nebo „Za oponou“. V téhle poloze to nahrávce možná až překvapivě sluší a sedí to tam. Přece jenom je to ve svém žánru spíš stravitelnější záležitost a ne nějaká ostřejší věc (co si budeme povídat… do věcí typu Dope D.O.D. a podobných střelců to má docela daleko). Ale proč ne, zvlášť když právě tyhle refrény kolikrát patří k tomu nejlepšímu, co se na „Katakombách“ nachází.

Jak již ale padlo výše, objeví se tu i pár slabších věcí. Finální „Kryptonit“ už jsem zmiňoval, tak jen dodám, že je přespříliš vláčná i co do instra, nejen textově. Dále mě však nebaví ani trochu neuspořádaný otvírák „Pořád“, jejž alespoň nějak drží nad vodou především (tentokrát naopak) našlapanější refrén. To, že refrén táhne song kupředu a že bez něj by to nebyl žádný zázrak, však platí i o „Petru Panovi“ a „Za oponou“. Taková trochu nijaké mi připadají i „Devadesátky“, ačkoliv žádný provar to zase není, takže není důvodu ten track při poslechu přeskakovat.

Trochu rozporuplně podle mě dopadly i nějaké featy, jichž je na „Katakombách“ poměrně dost. Většina z nich mi sice nevadí, ale že by nějaké vyloženě usadily, to zase ne (snad jedině Somar); bez dvou hostovaček bych se pak rovnou obešel. V prvním případě se to týká „Strachu“, kde se představila klika z agilní značky Blakkwood (i když já si nemůžu pomoct, mně to jejich počínání připadá trochu jako kalkul, ale to sem teď nepatří), konkrétně mi ale vadí jen L.D., jenž mi do nálady songy vůbec nezapadá, a to jak rapem, tak i textem. Jeho samoúčelně vulgární příspěvek je spíš směšný a jinak povedený track (opět parádní houpavý refrén) v podstatě splachuje do hajzlu.

Druhý feat, který mě příliš nebaví, už je spíše subjektivní a jedná se o Maniaka v „Neonech“. Tenhle cápek má aktuálně dost našlápnuto, a jestli tu má někdo aktuálně nejlepší předpoklady letět v hip-hopu nahoru jak raketa, je to právě on (ostatně ne nadarmo si jej pod svá křídla stáhla firma jako BiggBoss). Mně osobně však jeho styl vůbec nesedí a nebaví mě to, což „Neony“ do puntíku potvrzují.

„Katakomby“ jsou zcela jistě albem, kde se nachází pár parádních kusů výrazně vystupujících nad ostatní – a tím mám na mysli zejména titulní věc, „Krok za krokem“ a „Démona“. Zbytek je, snad s výjimkou přece jen přespříliš utahaného „Kryptonitu“, úplně pohodová muzika, kde se, pravda, nachází několik slabších momentů, ale ne zas natolik slabých, aby se s tím nedalo v klidu žít. Obecně vzato je to tedy pořád povedená nahrávka. Není nadčasová, ale na nějaký čas zábavná bezesporu ano.