Některé skupiny se na scéně pohybují třeba i dvacet let, a přitom je málokdo zná a v obecném povědomí fanoušků nejsou. A pak jsou tu kapely, které jsou naopak vidět hned od začátku. V současné době zde má málokdo našlápnuto tak jako Mallephyr, kteří do metalové kotliny vletěli jak velký vítr a s pouhým jedním demosnímkem na kontě už mají na pažbě zářezy z pódií takových festivalů jako Brutal Assault, Phantoms of Pilsen nebo Eternal Hate Fest, další spoustu zajímavých akcí i nadšené ohlasy. I o tom, avšak nejen o tom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Opatem…
Rozhovor byl rozdělen do dvou částí a nyní vám přinášíme tu první, v níž se hovoří především o nadcházejícím debutu „Assailing the Holy“, fungování kapely nebo textové stránce. Druhou část, do níž jsme si schovali záležitosti okolo koncertování, pár lehce jedovatějších otázek a další obecnější záležitosti, očekávejte o víkendu!
Čau, Opate! Rozhovor asi nemůže začít jinak než povídáním o vašem chystaném debutu „Assailing the Holy“. Už snad před půlrokem jste ukázali obal a tracklist a také jste postupně informovali o tom, jak postupuje natáčení. V jaké fázi se album nachází teď? Hádám, že nahrávání je už dávno za vámi… co ale mix a mastering, to už je taky hotovo?
Zdravím Sicmaggot! Nahrávání debutového alba bylo dokončeno v září 2015. Následovalo několik měsíců zvukových machinací, kdy jsme se společně s producentem Karlem Švejnohou alias Sheafraidhem probírali desítkami verzí mixu, různě společně upravovali detaily a pokud si dobře pamatuji, v lednu tohoto roku byla zvuková podoba „Assailing the Holy“ finalizována.
Máte už nějakou (alespoň přibližnou) představu, kdy a případně v jakém formátu by placka mohla vyjít? Je eventuálně ve hře i možnost, že byste si to vydali sami, pokud se nepodaří sehnat label, který by se toho chtěl ujmout?
Chtěl bych odpovědět ve smyslu „album vyjde tehdy a tehdy“, ale bohužel sám zatím nevím nic konkrétního. Neprodleně po zkompletování zvukové podoby alba jsme odeslali dvacet zásilek do zahraničních labelů, kdyby se toho náhodou někdo chytl. Chtěli jsme prostě zkusit to vydat venku, ale plán to asi byl příliš ambiciózní. Zkusili jsme ještě dalších třináct firem před několika týdny (v polovině března), tak uvidíme, zda se náhodou něco nevydaří. Předpokládám, že až album vyjde, tak jako CD v klasickém jewel-case obalu, ale opravdu nyní nemám konkrétní informace.
Možnost vlastního vydání samozřejmě existuje, pokud bychom nesehnali label, tak nám ani nic jiného nezbude. Přesto bych rád, kdyby se podařilo oslovit některou z vydavatelských firem.
Když jsem v první otázce zmínil ten obal… o ten se vám postaral brazilský ilustrátor a tatér Rafael Tavares, jenž má za sebou artworky třeba pro Azaghal, Blood Red Throne, Rev 16:8 nebo Wormreich. Jak jste se s ním dostali do kontaktu a proč jste si vlastně vybrali právě jeho? Hrála v tom roli velká obliba nějaké konkrétní obálky, kterou má na svědomí?
S nápadem oslovit Rafaela přišel baskytarista Sinneral, neb se s ním přes internet už nějakou dobu zná a věděl o kvalitě jeho prací. S tou jsme se seznámili prostřednictvím facebooku, kde Rafael většinu svých výtvorů zveřejňuje. Konkrétní obálka v tom roli nehrála, ale některé z obrazů nás zaujaly velice a z výsledného artworku pro Mallephyr jsme velmi spokojeni.
Líbí se mi, že jste ten přebal nezabili logem kapely a nechali celý prostor té potvoře na něm. Proč jste se rozhodli nechat artwork „čistý“? A co má být onen tvor zač?
Jednoduše není, kam vložit logo či název alba, aby to nerušilo výsledný dojem z obálky. Ta jest komplexní a v takové podobě ji chceme také předložit. Navíc – samotný obal jaksi vhodně ilustruje jak název kapely, tak alba, vše je jím na přední straně řečeno. Nechci zde rozebírat každý detail, ať má posluchač případně sám prostor k vlastní interpretaci. Spojitost s názvem kapely i alba je ale, řekl bych, dobře znatelná.
Prozatím jediným materiálem, který jste vydali, stále zůstává dvoupísňové demo z prosince 2014. Mají posluchači čekávat na „Assailing the Holy“ nějaký výraznější posun oproti „Inescapability“ a „Seven Hells Below“ (ať už zvukově nebo hudebně)? Proč jste se rozhodli nezařadit tyhle dva tracky i na desku? Na kdy bys tak odhadoval zveřejnění prvních ukázek z alba?
Myslím, že v obou aspektech bude určitý krok jinam svým způsobem znatelný. Co se týče zvuku, tam je posun asi nejvýraznější. Od doby, kdy jsme na podzim 2014 nahrávali demo, Karel pořídil do svého KSV Studios několik nových vymožeností, které jsme pro „Assailing the Holy“ také využili. Samozřejmě je z něj čím dál tím zkušenější producent a nám se postupem času také vyjasnila představa o tom, jak by měla deska znít, co by mělo být jiné než na demu. Ani s odstupem si však nemyslím, že by na demu bylo něco nějak výrazně špatně, k takové „Inescapability“ podle mě ten chladnější sound seděl. Troufám si ale říci, že novinka zní dynamičtěji a přirozeněji.
Hudební posun moc nechci hodnotit, to ať následně udělají jiní. Ze svého pohledu mohu říci, že skladby na demu vznikly v téže době, jako některé songy na „Assailing the Holy“, takže u nich nějaký výraznější krok není, ačkoliv pro album byly vybrány z těch starších agresivnější songy, než které byly na demu. Pak jsou zde ale skladby třeba o rok novější (zmíním například „Anti-Human“) a u těch bych řekl, že se rozdíly se staršími věcmi naleznou. Stále se učím, stále se snažím vymyslet něco, čím budou nové skladby jiné, než ty předchozí. Někde je to snad znát.
Materiálu je dost, tudíž není potřeba opakovat před rokem a půl vypuštěné skladby. První ukázka už je možná nyní zveřejněna, případně bude velmi brzy.
Vzhledem k tomu, kdy probíhalo nahrávání „Assailing the Holy“, si není moc těžké dopočítat, že ta osmička skladeb bude stará pěkných pár měsíců. Stihli jste už v mezičase dát dohromady nějaký další materiál, a pokud ano, kolik toho je? Aby toho náhodou nedopadlo tak, že v momentě, kdy bude vycházet debut, už budete mít složené druhé album, haha…
Máš pravdu, poslední skladba z těch na albu vznikla někdy na jaře 2015. A vzhledem k tomu, že mě skládání baví na tom všem skoro nejvíce, tak od té doby skutečně vzniklo několik písní. Tři jsou kompletní, jednu z nich – jedenáctiminutovou „Womb of Worms“, jsme začali před nedávnem hrát naživo, jednu už hrajeme déle.
To si nemyslím, přeci jen mě teď čeká trochu náročnější období, takže trochu polevím. Navíc skládám vždy jen v době, kdy už opravdu cítím, že alespoň v obrysech vím, jak by měl song vypadat. (To, že z toho nakonec vyleze něco úplně jiného, už je pouze součástí přirozeného procesu (úsměv).) Nikam nepospíchám, do ničeho se nenutím. Nemáme v plánu dělat hned další album, ale spíše splitko s řekněme dvěma až třemi skladbami.
Jak vlastně u Mallephyr probíhá skládání nového materiálu? Věnujete se jamování ve zkušebně a všichni přispívají nápady, anebo je v kapele jeden diktátor, který to skladatelsky táhne a nosí už hotové struktury skladeb nebo rovnou celé songy?
Vždy dám dohromady veškeré kytarové party a celkovou strukturu skladeb, poté mají bubeník Tom a basák Sinneral volné ruce (a nohy). Možná to zní diskriminačně vůči kytaristovi Adamovi, ale upřímně si ani nedokážu představit, že bych dělal pouze jednu kytaru a druhou někdo jiný. Vždy mám v hlavě minimálně dvě kytarové vrstvy a nějakou představu, jak by do sebe měly zapadat. O vokálních partech mám určitou vizi při skládání, dodělávám je ale až po celkovém zhotovení instrumentální složky. Jamování se výjimečně věnujeme ve dvojici s Tomem, jinak ne.
Z podoby demosnímku i z toho, co jsem měl zatím možnost slyšet živě, mi přijde, že se váš sound dost blíží kupříkladu francouzským Svart Crown, v některých momentech jsem si vzpomněl i třeba na Behemoth. Souhlasil bys s takovým tvrzením? Řekl bys, že na tebe tyhle smečky měly nějaký vliv, ať už třeba při skládání nebo obecně? A co si myslíš o poslední desce Behemoth, „The Satanist“? Spousta lidí z toho byla nadšená a vyhrávalo to ceny za album roku, avšak mně osobně to přišlo jako formálně perfekcionistická a technicky vymakaná, ale reálně trochu prázdná deska s nechutně sterilním zvukem…
S tím se určitě dá souhlasit. Nikdy jsem nezastíral, že v naší tvorbě mohou být znatelné vlivy kapel, které hodně poslouchám. Ať už jsou to právě Behemoth (zejména u některých starších skladeb), Inquisition nebo třeba Aosoth. Ne, že bychom se snažili je nějak vykrádat, jsou spíš takovou nepřímou inspirací. Může to být i případ Svart Crown (je fakt, že když nad tím přemýšlím, tak například jeden trochu disharmonický prstoklad, který mají v několika skladbách, bych našel i u nás a podobně) a stovky dalších kapel, které ovlivňují mé hudební vnímání.
Já se přidám k těm, kteří byli (a jsou) z „The Satanist“ nadšeni. Dovolím si trochu nesouhlasit – ta deska podle mě rozhodně není prázdná, naopak, cítím z ní silnou atmosféru umocněnou i tím, po jaké životní zkušenosti Nergal album skládal. Ani ohledně zvuku se neshodneme, přijde mi velmi plný a kovový sound Orionovy basy zabíjí. Pro mě je to též jedna z desek roku 2014 a vinyl je velmi pěkně provedený, zejména, co se týče bookletu. Ale vím, že „The Satanist“ hodně rozdělilo fanoušky Behemoth, a svým způsobem to chápu, krok jinam je oproti drtičce „Evangelion“ nebo fantastické „The Apostasy“ obrovský.
Jste teprve na začátku své cesty, a kdo ví, co bude za pět či deset let. Máte představu, co byste dělali, kdyby z vás při skládání najednou čím dál častěji lezly kvalitní nápady, které ale už nespadají do ranku black / death metalu? Vzniknul by spíše nějaký boční projekt, anebo byste se pokusili ten metalový základ obohatit i o „cizorodé“ vlivy? Kde je podle tebe hranice, kam až lze se soundem Mallephyr zajít?
Jak jsi řekl, jsme na začátku cesty, tudíž teď nejsem schopen říci, zda a co budu chtít hrát a skládat za pár let. Pokud by ze mě lezly nějaké „bočnosti“, to, zda by vznikl vedlejší projekt nebo ne, by záleželo zejména na tom, jak by se k takovým záležitostem postavil zbytek kapely. Pokud by jim to už přišlo přes čáru, určitě bych je nenutil hrát to pod názvem Mallephyr.
V současnosti se ale domnívám, že Mallephyr se bude držet poblíž cesty, na kterou nastoupil v počátku. Určité věci se mohou (a pravděpodobně budou, protože hrát pořád úplně to samé také nechceme) měnit, ten black/deathový základ tam ale bude přítomen. Ale jak říkáš, kdo ví, co bude…
A v návaznosti na předchozí otázku. Co si myslíte o posledním vývoji kapel jako Secrets of the Moon, Tribulation nebo Ketzer?
Kdyby ses mě zeptal třeba na Morbid Angel a jejich poslední album, tak ti řeknu, že mě ta zčásti industriální a bůhvíjaká další podoba zaujala a jejich vývoj je pro mě, na rozdíl od mnoha fanoušků, příjemný. Zrovna u tří tebou zmiňovaných kapel ze změn moc nadšený nejsem.
Nejmarkantnější je to u Tribulation, jejichž debut „The Horror“ byl vynikající a druhé album „The Formulas of Death“ jsem měl velký problém doposlouchat. ‚Co to kurva má bejt?‘, říkal jsem si. Ani jsem neslyšel jejich třetí fošnu, úplně jsem o to ztratil zájem. Ketzer jsem výrazněji neposlouchal ani před onou obměnou, takže u nich mě to nějak netíží, navíc mi novinka „Starless“ přišla celkem příjemná.
Secrets of the Moon… tam je to nejsložitější. Desky „Antithesis“ a „Privilegivm“ jsou moje naprosté srdcovky, které si pustím vždy rád. Platí to i pro následující „Seven Bells“, ale už mě tolik jako předchůdci nedostala. Co se týče „Sun“, je to jiné a pokud by nešlo o SotM, tak bych s tím asi ani problém neměl. Je to vyzrálý materiál, kompozičně zvládnutý, zajímavý. Ale já tam prostě postrádám tu ostrou kytaru z dob zmiňovaných alb, ty jednoduché riffy, které se ale chladnokrevně zařezávaly do kůže. Miluji skladby jako „Harvest“, „Sulphur“, „Versus“, takže nemohu milovat novou desku.
Zastavme se ještě na chvíli u textů… ty má na svědomí kdo? Máte ve skupině jednoho textaře (tebe?), anebo se podílí vícero lidí? Zkus také popsat, čemu se texty Mallephyr věnují, nějaké stěžejní myšlenky a témata. Je zde nějaká tematická linka (nebo snad dokonce koncept), která se prolíná všemi písničkami, anebo je to námětově neohraničené? A proč vlastně zpíváte anglicky, a ne v mateřštině?
Texty jsem dosud psal pouze já a asi to tak bude i v budoucnu, přeci jen si je nějak rovnou směřuji do vhodného frázování a „do huby“. Ač třeba formálně nemusí být vždy ideální, angličtina byla od začátku jasná volba. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, a to nejen proto, že mám problém s vyslovováním jednoho idiotského pro češtinu specifického písmene. (smích) Zpočátku texty neměly nikterak společnou tematickou linku a byly výrazně ovlivněny mým osobním duševním rozpoložením v danou chvíli.
Některé z nich byly něčím, co by mnozí nazvali žánrovým klišé, tedy zaměřené proti monoteistickým náboženstvím a fanatikům oddávajícím se těmto druhům duševních mystifikací. Není to ale typické „vzývání Satana“, spíše poukazování na naivitu těchto lidí a náboženství obecně. Některé měly depresivní a „self-destructive“ nádech. Pro jiné mě inspirovala kniha, kterou jsem v dané době četl, což je případ skladeb „Raped by the Morbid Command“ či „Still Alive… but Dead“.
U posledních asi čtyř textů je pak jistá společná nit k nalezení. Lyrická složka skladeb jako „Anti-Human“, „Womb of Worms“ nebo „The Absolute Inner Genocide“ je zaměřena výrazně proti lidstvu jako celku a proti sobě samému. Lidstvo je to nejhorší, co mohlo tuto planetu a svět jako celek potkat. Příroda dennodenně ukazuje, že ještě neřekla poslední slovo a nepřestane s námi bojovat… přesto ve skrytu duše pláče.
Jakou váhu textům vůbec přikládáte? Je to snad půl na půl s hudbou, anebo je psaní textů jen jakési nutné zlo, které se odbude za pár večerů? Dovede si představit, že by vám najednou v hlavě zrodil takový silný lyrický koncept, kterému by se pak zcela podřídila i hudební stránka?
Půl na půl to rozhodně není, mnohem důležitější je pro mě hudební, nežli lyrické vyjádření. Zároveň bych to ale nenazval nutným zlem. Většinou mám po složení skladby dost času na přemýšlení o lyrické složce, takže se na sepisování vrhám až tehdy, když aspoň rámcově vím, o čem by text měl být. Je to stejné, jako v případě hudby.
Žádný takový koncept v hlavě nemám a asi bych mu ani v opačném případě hudební stránku tolik nepodřizoval, ale jsme zase u toho, že nevím, co bude za pět či deset let.
