Archiv štítku: Goatcraft

Reporty

Wrathprayer, Nahtrunar, Goatcraft

Komentáře: 3
Wrathprayer, Nahtrunar, Goatcraft

Datum: 31.8.2018
Místo: Bratislava, Randal (Slovensko)
Účinkující: Devil’s Poison, Goatcraft, Nahtrunar, Wrathprayer

Festivaly jsou sice fajn, ale asi se shodneme, že je lepší vyrazit večer někam do klubu a užít si jen pár kapel, které nejsou šibeničně omezeny časem na zvukovku ani hraní, a když se zadaří, atmosféře nacpaného vroucího klubu se vyrovná jen máloco. Na těch otevřených prostranstvích se to často nějak ztrácí (teda pokud nejste zrovna na Funkenfluagu například, ale to je fakt jiná liga).

Bratislavský klub Randal se nachází pár minut chůze od hlavního nádraží a samotný sál je součástí příjemného podniku s venkovním posezením. To se později ukázalo jako zrádné, protože, když se zavřela vrata sálu, nějak jsem si nevšiml, že Devil‘s Poison už nezvučí, ale sází jeden song za druhým, a než jsem se uráčil zvednout, stihl jsem dva. I ten krátký dojem byl podstatně lepší než z domácího poslechu „Under the Demon Whip“, takže jsem buď slyšel nové songy ze splitka s chilskými Devil‘s Poison, anebo ten kapelní „first-wave“ recept lépe šlape naživo, čemuž bych se vůbec nedivil. Kytarista pak stejně ujebal strunu a bylo vymalováno.

Samotný sál Randalu byl docela prostorný s vysokým pódiem, není tedy divu, že se tu třeba pořádali takoví Satyricon. Ale už během první kapely se začal prostor hezky plnit, došlo určitě dost přes sto lidí a co tak vím, poplatilo se všechno. Návštěvnost byla rozhodně důstojná, ale lidé byli chladní.

O dalších Nahtrunar se u nás nikdy nepsalo, takže by se zde hodilo uvést, že se jedná o rakouský one-man band hrající dřevní, i když rozhodně nikoliv primitivní black metal starší, především skandinávské tradice. Pokud máte rádi melodický devadesátkový atmo-black, určitě jejich hudbu nepřehlížejte. Možná si tu někdy něco podrobnějšího napíšeme k letošní velmi solidní desce „Mysterium tremendum“. Ale k věci.

Devil's Poison

Nahtrunar vystupovali ve čtyřech, mozek kapely si vzal na starost kytaru s vokály, „nájemné pušky“ odvedly svou práci s přehledem. Vizuálně mi přišli Rakušané nejzajímavější. Decentně hustá mlha a modro-fialové nasvícení způsobily, že z dálky byly na pódiu tušit jen siluety, ale ani pohled zpod pódia neubral muzikantům nic na anonymitě. Žel Nahtrunar měli hlavně zpočátku naprosto otřesný zvuk. Což možná vysvětlovalo velice chladnou odezvu publika, které jenom stálo a koukalo. Ale samozřejmě, tohle není grind, a když hovno slyšíte, tak asi moc nezakalíte, pokud teda nejste totálně nachcaný magor, že ano (ostatně jeden takový vepředu retardovaně komíhal pacičkama a nakonec byl tak otravný, že si z pódia vysloužil kopanec).

Zvuk se ovšem postupně zlepšoval, vepředu i zezadu, takže jsem posléze konečně rozuměl i riffům ze skladeb, které dosud neznám. Kapela čerpala ze všech vydaných alb, dokonce zazněla i jedna dosud nevydaná píseň. Pro mě byl vrcholem dvojblok „Grimnir“ z druhé desky a „Wilder Flug“ z té nové. Nahtrunar pak zahráli i mírně zmršený cover „Ea, Lord of the Depths“ a další svou skladbu. Za mě velice dobré vystoupení, ze kterého šla tušit velká síla, ale to by musely být podmínky trochu lepší. Snad budu mít další šanci.

Nahtrunar

Wrathprayer prý měli taky zvuk na piču a lidi za mnou evidentně pořád jenom stáli, ale mně to bylo úplně jedno, protože mám důkladně naposloucháno, koncert jsem si chtěl užit na maximum a povedlo se. Jak jsem psal v reportu z Brutal Assaultu, Chilany jsem nestihl, odchytil jsem ovšem kámoše, kteří z jejich setu zrovna odcházeli, a jejich výrazy a fakt, že v tom krátkém rozhovoru byla nejčastější slova zlo a metal, bylo jasné, že tohle bude asi vraždit.

Taky že vraždilo a fest. Wrathprayer pochopitelně nejvíce hráli z šest roků starého debutu „The Sun of Moloch“, ze kterého na přeskáčku zazněly myslím všechny skladby vyjma „In visceribus bestiæ“ a „Devourers of Light“. Za vrchol bych ovšem označil dvojici skladeb z loňského brutálního splitka s Force of Darkness; „De profundis“ byla ohavná! Pak už Chilané set uzavřeli se „Sun of Moloch“ a já si poté mohl užít onen vzácný, ale úžasný pocit, kdy jistou dobu musíte vystoupení jen mlčky absorbovat. Zfanatizovali mě to slušně a cesta do Bratislavy se tímto vyplatila.

Wrathprayer

Snad by se slušelo zmínit, že i když Wrathprayer bývají zařazování do bestiálního ranku, kde se dobré hráčství obvykle moc nenosí, tak tohle bylo fakt dobře zahrané. Škoda jen slabšího zvuku a absence šílení pod pódiem.

Goatcraft po dvou týdnech na mě udělali slabší dojem. V těch mrňavých dírách v Pešti a Prahé to bylo bezprostřednější, ale na druhou stranu měla kapela od diváků živější podporu, než když jsem ji viděl předtím, a pravděpodobně i větší než všechny předchozí kapely dohromady. Rozhodně měli ze všech nejlepší zvuk, takže úvodní song, který jsem si osobně přetituloval na „kozí blití“ (kdo uhádne důvod, má u mě pivo), kopal jak zmrd a menší pogo pak na sebe nenechalo dlouho čekat. Jinak set Goatcraft nebyl od toho v Maďarsku (link na report níže) až tak jiný, i když byl asi o dvě skladby delší. Tou jednou byl cover Manilla Road s borcem z The Karnsteins na vokálu. Atmosféra surového zlometalového nakurwu se výrazně uvolnila, až to působilo lidsky a kamarádsky (aspekty s hudbou Goatcraft zcela neslučitelné), ale pořád to byl metal, takže v pořádku.

Goatcraft

Wrathprayer byli perfektní zlo, Nahtrunar mohli být skvělí, ale byli jen dobří. Goatcraft víceméně splnili, co jsem od nich vyžadoval. Zvuk měl být lepší a mohlo se to víc rubat. Randal se mi líbil, socializace hodnotná. 88/100, jel bych zas.

Reporty

Inner Awakening X (pátek)

1 komentář
Inner Awakening X

Datum: 17.8.2018
Místo: Budapešť, Blue Hell (Maďarsko)
Účinkující: Goatcraft, Inferno, Kaosophia, Lepra, Mortuus

Inner Awakening je malý, ryze blackmetalový festival konaný v maďarské metropoli. Neznám samozřejmě nazpaměť soupisky všech předchozích deseti ročníků, ale z posledních let si vybavuji, že zde kromě pár lokálních či spřízněných kapel vystupovaly i velice respektované spolky undergroundového blacku z Evropy. Nejvíce napoví právě současný ročník, kde jako headlineři figurovali Hell Militia, Mortuus, Head of the Demon a Inferno. Na dřívějších ročnících se objevili například Blaze of Perdition, 13th Moon nebo Acherontas. A samozřejmě tu nehrozí, že by na vás z pódia vybafla sračka typu Buer.

Festival se třetím rokem koná v příznačně pojmenovaném klubu Blue Hell. Ten je součástí většího komplexu, takže z místa, kde se prodával merch šlo například slyšet produkci z prostorů výše. V pátek jsem cestou na hajzl slyšel třeba nějaký folk metal a v sobotu zas jakousi gothicmetalovou sračku; vzhledem ke zpěvaččinu pokusu výt jako Tarja Turunen bych se nedivil, kdyby tam zrovna hrál revival Nightwish. Modré peklo bylo po většinu doby nasvíceno modře a rozměrem bylo poměrně malé. Víc jak dvojnásobná návštěvnost by už asi byla o hubu, takže těch cca 130-150 návštěvníků, alespoň první den, prostor decentně zaplnilo. Pódium moc vysoké nebylo, ale menší lidé podle mě dohlédli i ze zadní části. Vedle baru byla menší lounge s originálními sedátky z pneumatik, ale sedělo se stejně po většinu času venku, protože v klubu byl hic jak v kundě. Přidanou hodnotou byly zvláštní kresby na stěnách všude možně, které by mnozí jistě označili za okultní.

První šli na pódium slovenští Goatcraft. U pódia zavanuly vonné tyčinky, před bicími stál oltář s ostatky všeho možného; Co se týče propriet či image, tak šli Goatcraft ze všech vystupujících nejdál. Naštěstí to bylo podloženo i dobrým vystoupením, které otevřela jedna z mnoha nových skladeb, které se objeví na právě chystaném debutovém albu. Z EPka „Όλεθρος“ zazněla pouze „Deathrite“, z dob ještě starších dokonce lehce překopaná „Oath of the Goat“. Dá se tušit, že album bude asi dost variabilní, mě v hlavě například nejvíce uvízla primitivnost, která začala blastem à la Brazílie léta Páně 1985, ale v mnoha skladbách byl slyšet přesah mimo prastaré barbarství.

Již během Goatcraft, kterým se mlha pustila jen párkrát aby se neřeklo, začalo být v klubu obtížně dýchatelno a já už během druhé skladby po lidech rozstřikoval pot. Inu, peklo.

Goatcraft

Lepra patřili k místnímu okruhu Inner Awakening, a možná proto byla podpora publika o něco živější. Můj dojem byl ale střízlivější. Tradicionalistické bicí sice hudbu poháněly kupředu výborně, sem tam se objevil dobrý riff, který až poukazoval ke kultovnímu násilí takových Zyklon-B nebo „Inquisitors of Satan“; i ta dekadentní atmosféra se v náznacích objevovala, ale krev v žádném případě prolita nebyla. Možná jsem měl strávit u pódia více času, ale jelikož jsem ještě neoschl z Goatcraft a „Whom Aeons Torn Apart“ mě neoslovilo, tak jsem šel po dvou skladbách pryč.

Kaosophia naopak mají venku dvě slušná alba, které z letmého poslechu připomínají střední éru Deathspell Omega, i když stále zůstávají věrni tradičnímu pojetí žánru. Hudba tedy nebyla nějak drasticky vzdálená Lepra, ale byla minimálně záživnější, jak kytarově, tak kompozičně. Všichni hráči se schovávali za své hřívy, vokalista se k tomu na pódiu trhal jako svého času MkM, akorát bezvlasý basák se schovával za jakousi podivnou „vlasatou“ masku. Ruku do ohně bych za to nedal, ale myslím, že se převážně čerpalo z loňského „Serpenti Vortex“, dvě skladby mi připomněly „Enter the Devotion“ a titulku. Ale to už jsem se jebal se svícny, plachtami a pozornosti kapele věnoval jen málo.

Kaosophia

Inferno se ani nedostalo k nějaké řádné zvukovce, protože při line-checku byl furt nějaký problém, ale i když chlapi na stagi kolikrát neslyšeli, co hrají, ven to lezlo pěkně od první vteřiny „The Innermost Disillusion“. Pod pódiem se slezl hlouček, pro který bylo Inferno evidentně jednou z hlavních kapel, takže konečně žádné pomýlené řvaní v mezihrách, lidi hudbu evidentně dobře znali a užívali si ji podle mého názoru fest. Vystoupení určitě nebylo dokonalé, ale atmosféru to mělo ukrutnou, jak mi pak bylo často potvrzováno. A pokud zde byla nějaká přidaná hodnota, určitě bych ji spatřoval v drásání, kvílení a vazbení kytary v mezihrách. Nevím, zda to byl problém s vybavením, nebo Ska-Gulův záměr (skrze mlhu jsem na něj neviděl), ale překvapivě to tu sedělo a přispívalo k celistvosti setu.

Festival s každou kapelou nabíral mírné zpoždění, ale nejednalo se o nic drastického. Mortuus byli na pódiu připraveni velice rychle a já sotva stihl závěr druhé „Penetrations of Darkness“, aby mě poté uzemnila „Astral Pandemonium“ z nezemského, výborného debutu „De contemplanda morte“. Už ani nevím, zda jsem k setu Mortuus přistupoval víc s nadšením nebo s obavami, ale nakonec jsem byl smeten. Rytmicky mi skladby občas přišly jiné a také jsem měl pocit, zda jich pár nebylo zkráceno, ale nevadí, možná to jen tak utíkalo. Po celý čas jsem byl uhranut dramatickými melodiemi, které jsem slyšel už tisíckrát a ani mi nevadilo, že pak už se na debut vzpomenulo jen s jednou skladbou. Ovšem vrcholem setu byla nepochybně staronová „Nyctophilia“; ty riffy à la raný Thorns ťaly fakt kurva hluboko. Mortuus mimochodem byli v pátek asi tou nejcivilnější vypadající kapelou a Kvarnbrink se o vokály dělil s dalšími kytaristy, basákem především.

Inferno

První den měl ještě zajímavou, neoficiální afterparty, kdy se u laviček za hostelem slezla pěkná část zahraničních hostů, převážně vystupujících, ale detaily zde už samozřejmě nepatří.

Redakční eintopf

Koncertní eintopf – srpen 2018

Napsat komentář
Brutal Assault 23

H.:
1. Die Krupps, Front Line Assembly – Praha, 30.8. (event)
2. XIII. Prague Gothic Treffen – Praha, 24.-26.8. (web)
3. Silver Rocket Summer South – Sedlec u Mikulova, 24.-25.8. (web)

Onotius:
1. Brutal Assault 23 – Josefov, 8.-11.8. (web)
2. Beseda u Bigbítu – Tasov, 3.-4.8. (event)
3. Chelsea Wolfe – Praha, 5.8. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Wrathprayer, Nahtrunar, Goatcraft, Devils Poison – Bratislava (Zlovensko), 31.8. (event)
2. Brutal Assault 23 – Josefov, 8.-11.8. (web)
3. Inner Awakening Festival X – Budapešť (Maďarsko), 17.-18.8. (event)

Cnuk:
1. Brutal Assault 23 – Josefov, 8.-11.8. (web)
H.

H.:

Osobně se v srpnu na žádnou akci nechystám, ale dovolím si pár menších tipů nadhodit. Už jen proto, aby tu zaznělo i něco jiného než jistý nejmenovaný festival, jejž netřeba doporučovat, protože o něm všichni dávno víte.

Zmínku si rozhodně zaslouží předposlední srpnový den, kdy v Lucerna Music Baru vystoupí našlapané kombo Die Krupps a Front Line Assembly. Jestli se někam vyplatí v srpnu zajít, tak kurva na tohle. Pro slovenské čtenáře můžu dodat, že o dva dny později, tedy 1. září, se obě industriální legendy podívají i do Bratislavy.

Pokud máte natolik temnou duši, že z toho pravidelně serete netopýry, pak byste nejspíš neměli minout již tradiční gotickou seanci Prague Gothic Treffen. Letos proběhne třináctý ročník a k jeho hlavním tahákům bude stylově patřit XIII. století.

No, a protože máme festivalovou sezónu, i třetí tip tomu bude odpovídat. Silver Rocket svůj festival tradičně pořádají na konci světa – tentokrát na jižní Moravě, téměř u hranic s Rakouskem, v areálu bývalé sýpky a pod názvem Silver Rocket Summer South.

Onotius

Onotius:

Nedá se nic dělat – ač je mi jasné, že je to další sova do Atén a asi stěží to někoho z našich čtenářů překvapí – já nemohu než doporučit další ročník největšího tuzemského metalového svátku. Brutal Assault ve svém třiadvacátém vydání nabídne opět mohutnou hromadu kapel různých metalových subžánrů i mimometalových odboček. Osobně se nějvíce těším asi na avantgardně ponuré mistry Dodecahedron, mathcorové šílence Converge a kraut-blackové Aluk Todolo, nicméně jak to tak bývá, těch zajímavých jmen je tam opět tolik, že budu zase létat jako čamrda mezi stagemi do úplného vyčerpání. Každý si tu něco najde – progresivní rock´n´roll třeba v podání První hoře, progmetal třeba skrze Pain of Salvation, roztančený post-punk v podání Grave Pleasures i nejtemnější a nejpekelnější black/death metaly třeba v režii Arkhon Infaustus. A spoustu dalšího včetně industrialu a ambientu. Zkrátka bude to zase událost.

A pokud byste chtěli k Brutal Assaultu nějakou festivalovou alternativu, taková Beseda u Bigbítu by vás jistě ráda uvítala. Letos má v lineupu například Astronautalise, Lvmen (kteří teda na Brutal Assaultu budou taky, hehe) či Zolu Jesus. A nakonec pokud byste měli chuť na něco klubového, v tomto ohledu by vám mohla vyjít vstříc Chelsea Wolfe, která se pár dní před Brutalem staví v Praze.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Šest roků jsem si říkal, že už na Brutal Assault znova nepáchnu, ale když jsem vedle několika nesvatých povinností (Aluk Todolo, Dead Congregation, Eskhaton, Wrathprayer, Tormentor, Arkhon Infaustus, Sadistic Intent) v soupisce napočítal dalších cca třicet kapel, které bych rád viděl, tak jsem si prostě ten zasraný lístek koupil a zkontroloval, jestli mi stan nesežrali moli. Holt budu muset zatnout zuby. Pokud máte tipy, kam se v areálu zašít a v klidu si spočnout nebo kde se dá ve městě dobře najíst, tak sem s nimi.

Podstatně pohodovější bude maďarský dvoudenní fesťáček Inner Awakening, kde v příjemném klubu Blue Hell vystoupí celkem deset kapel. Nejvíce se těším na Mortuus, Hell Militia a Goatcraft, ale takoví Head of the Demon, Kaosophia, Do skonu a Lepra mě mohou také překvapit, byť vysloveně blbá kapela tam není. Myslím, že duch blackmetalového undergroundu zde bude reprezentován s patřičnou důstojností.

Každopádně nejvíce bych doporučil klubový koncert, který se na úplném  konci měsíce odehraje v Bratislavě a kde vystoupí Wrathprayer, Goatcraft, Nahtrunar a Devil’s Poison. První dvě kapely sice uvidím na akcích vypsaných výše, ale nepochybuji, že teprve zde to bude mít jistou přidanou hodnotu. Metal i piekło!

Wrathprayer

Cnuk

Cnuk:

Srpen je u mě již tradičně v rytmu Brutal Assaultu. I letošní ročník nabízí pár perliček, díky kterým se opět vydám do Josefovské pevnosti. Vezmu-li to abecedně, první, na co se těším, jsou trochu překvapiví účastníci festivalu Armored Saint. Ale po loňských Metal Church coby ne, já jsem jenom pro. Dále bych moc rád viděl Bölzer, Coffins, ale i třeba Danziga, přestože to, co minulý rok vydal, stojí za starou belu. Snad se k tomu nebude moc vracet. Nerad bych si nechal ujít tu čest s návraty Exhorder, Nocturnus AD nebo Tormentor, ale i hardcorová povyražení s Helmet a Unsane budou jistě stát za to. A nebudu chybět už na zahřívacím kole se Suicidal Tendencies. Zkrátka bude toho dost. Uvidíme, jak to vyjde, a na co se nakonec dostane. Jen škoda, že opět jako každý rok, vypadli ze sestavy nějací mí favorité, letos mě štvou především Nails, na které jsem se těšil už potřetí, a zase nic.

Tiskové zprávy

Info o Black Candles of Death IV.

Napsat komentář

Black Candles of Death IV.

Thunder Art Booking predstavuje jedinú zastávku turné kultovej americkej black/death metalovej kapely PROFANATICA, ktorú organizuje pod hlavičkou koncertnej akcie Black Candles Of Death. Akcia sa uskutoční v banskobystrickom klube Tartaros v nedeľný večer 11. 3. 2018.

Profanatica je známa predovšetkým poslucháčom black metalu a extrémnych odnoží metalu svojou „kultivovanou“ show už od 90. rokov. Zaujímavou postavou kapely je predovšetkým Paul Ledney známy aj spoluprácou s G.G. Alinom v kapele The Connecticut Cocksuckers. Profanatica však nie je len o výstrednosti Ledneyho, ale o poriadne našlapanom black/death metale s ktorým prineisli niekoľko zásadných plnohodnotných albumov vo svojom žánri. Albumy „Profanatitas de Domonatia“ či „Thy Kingdom Cum“ sú excelentné kúsky, ktoré hovoria sami za seba. Black death metalovú smršť týchto Američanov podčiarkuje ich zreteľná a nazameniteľná basgitara!

Spolu s Profanaticou sa na turné predstavia žánrový súputnici z Kanady RITES OF THY DEGRINGOLADE, ktorí vydali svoje posledné dva albumy pod zvučným vydavateľstvom Nuclear War Now! Productions. Treťou kapelou na turné bude zámorská zostava AUROCH taktiež z Kanady s poriadne špinavou porciou death metalu.

Profanatica

Večer odštartuje slovenská black/death metalová mlátička z Bratislavy GOATCRAFT, ktorých EP album „Όλεθρος“ pod velehlasným vydavateľstvom Iron Bonehead Productions a druhá verzia u slovenského Hexencave Productions.

Miesto: Rock klub Tartaros
www.tartaros.sk

Dátum: 11. 3. 2018
Začiatok koncertu: 19:30

Vstupné: v predpredaji 18€, na mieste 20€ (info: thunderartbooking@gmail.com)

Facebook event

To však nie je všetko pretože na druhý deň: 12. 3. 2018 v pondelok sa bude kontať ešte menšia afterparty s dvoma zaujímavými kapelami. Black/thrash metalovú nádielku prídu predstaviť Brüdny Skürwiel z Poľska a black/death metalisti Necromorbid z Talianska.

Začiatok afterparty je o 19:30 a končí o 22:00. Samostatné vstupné na pondelok je 8€

Vstupné na obidva dni na mieste je 22€

[tisková zpráva]

Redakční eintopf

Koncertní eintopf – červenec 2017

Napsat komentář
Sol Sistere, Sorath, Goatcraft

Onotius:
1. Angrepp, Nornír, Mornavas, Sekhmet – Praha, 29.7. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Sol Sistere, Sorath, Goatcraft – Praha, 9.7. (event)

Cnuk:
1. Guns n’ Roses, Biffy Clyro – Praha, 4.7. (event)
Onotius

Onotius:

Ačkoliv pár zajímavých festiválků by se tu našlo, vyjíždět se nechystám a v tomhle ohledu budu sbírat síly na srpen. Pokud jde o klubové akce, je červenec sice slušná slabota, ale příležitost vytáhnout paty z domu se přeci jen najde. Devětadvacátého bude večírek plný správného špinavého nathrashovatělého black metalu v podání Angrepp po boku německých Nornír a českých Mornavas a Sekmeth. Čekám pravé undergrounodvé zlo, z něhož bude tuhnout krev v žilách a černě odění fanoušci pod pódiem utvoří pravý nihilistický bordel.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Bla, bla, bla, začíná festivalová sezóna, a tak dále a tak dále. Každopádně koncerty budou a jeden zajímavý bude například v Praze v Modré Vopici. V neděli 9. července tam zahrají Goatcraft ze Slovenska, domácí Sorath a Sol Sistere z Chile. S Goatcraft jsem se vlastně na Sicmaggot poprvé uvedl a už dlouho jsem si vyčítal, že jsem si jejich sporadické koncerty vždy nechal utéct. Sorath jsem navíc poctivě hustil ještě na základce, což dohromady dává dostatečný důvod udělat si výlet. Sol Sistere by také mohli příjemně překvapit, i když melodický black metal à la Dissection jsem nikdy moc nemusel. No, a pokud vás náhodou odrazuje, že je koncert v neděli, tak vězte, že by měl časově probíhat tak, abyste se nemuseli obávat krutého vstávání do arbeitu nebo čekání na první ranní vlak (pokud jste přespolní).

Cnuk

Cnuk:

Mým prvním přírůstkem do série koncertních eintopfů nebude nic menšího než vystoupení Guns n‘ Roses na letišti Letňany v Praze. Tahle kapela mě provází životem od dětství, jejich legendární „Appetite for Destruction“ bez jakéhokoliv váhání řadím mezi nejlepší alba rockové historie, zkrátka zakoupit vstupenku mi nedalo moc přemlouvání. Hlavně k tomu přispělo (asi jako u většiny návštěvníků) opětovné shledání původních členů, konkrétně Axla, Slashe a Duffa. Ty na probíhajícím Not in This Lifetime… Tour doplňuje dlouholetý člen kapely, klávesák Dizzy Reed, dále kytarista Richard Fortus a bubeník Frank Ferrer, kteří to v Axlově partě kroutí už taky nějaký ten pátek, a nakonec nový přírůstek do sestavy, klávesistka Melissa Reese.

Samozřejmě, že každého zajímá především zmiňovaná trojice. Právě díky nim je turné vůbec jedním z největších, nejvýdělečnějších a já nevím jakým nej ještě, které na naší planetě právě probíhají. Vůbec bych se nezlobil, kdyby se na pódiu objevil také původní bicman Steven Adler, což se už párkrát poštěstilo, anebo třeba Angus Young, jako tomu bylo třeba naposledy v Hannoveru. Ke koncertu nemám žádná přehnaná očekávání, vlastně si raději ani nepouštím videa z již proběhlých zastávek, viděl jsem opravdu minimum, takže to budu mít celé jako překvapení včetně setlistu. Je mi jasné, že kapela bude šlapat, jediným otazníkem tak bude výkon Axla, který stál na posledních turné Guns n‘ Roses za starou belu, avšak s AC/DC si to dával nad očekávání výborně. Pro úplnost ještě také stojí za zmínku předkapela Biffy Clyro, kterou sice neposlouchám, ale určitě ji rád zkusím naživo.

Recenze

Goatcraft – Yersinia pestis

Komentáře: 2
Goatcraft - Yersinia pestis

Země: USA
Žánr: neoclassical / ambient
Datum vydání: 15.7.2016
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. Beyond Nothingness
02. The Rape of Europa II
03. Plague
04. Yersinia pestis
05. Kingdoms in Decay
06. The Great Mortality
07. Flagellation for Atonement
08. Weeping Buboes
09. Bodies Piled
10. Denouement

Hrací doba: 38:58

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

Není tomu zas tak dávno – nějakého půlroku nazpátek – co jsme si zde v recenzi představili slovenské Goatcraft a jejich první EP „Όλεθρος“. Dnes se k tomu jménu vrátíme – ale jenom ke jménu, nikoliv k samotné skupině. Nedává vám to smysl? Možná ne, když to záměrně halím do nesrozumitelna, ale věřte tomu, že rozuzlení naší hádanky je velmi jednoduché: není Goatcraft jako Goatcraft. Ano, je to tak, jedná se pouze o shodu jmen, jinak spolu tyto dvě formace nemají společného zhola nic. S radostí ovšem mohu prozradit, že za pozornost stojí obě verze téhož názvu.

Dobrá tedy, o kom že si to dnes budeme povídat? Goatcraft je zámořský jednočlenný projekt, v jehož pozadí stojí jistý Lonegoat. Hudební počátky sahají někam do roku 2010 a letošní deska „Yersinia pestis“ je již třetí dlouhohrající. Perličkou je, že minulé album „The Blasphemer“ se tematicky točilo okolo díla anglického básníka a malíře Williama Blakea. Ani novinka se ale co do konceptu nenechává zahanbit, byť tento je dle názvu o něco průhlednější – Yersinia pestis je totiž bakterie způsobující mor. A jen při pohledu na jména skladeb je zřejmé, že se jedná o nosné téma celé nahrávky.

Nečekejte však básnění o tom, jak kdysi Černá smrt vykosila celou třetinu evropské populace. Album je totiž čistě instrumentální. Nicméně i s omezeným počtem použitým nástrojů se jedná o velice pohlcující záležitost s fantastickou atmosférou. Každopádně, už bych měl asi konečně vyzradit skutečnost, že hájemstvím Goatcraft je neoklasická hudba. Sám autor tvrdí, že má jít o vlastně blackmetalové a deathmetalové skladby zahrané v neoklasickém hávu a že toto vyplynulo z frustrace a zklamání ze stagnace metalové scény. S tímhle tvrzením se osobně moc nedokážu ztotožnit, jelikož kdybych si to nepřečetl, ani by mě nenapadlo v tom hledat jakoukoliv souvislost s metalem – pominu-li tedy jednou očividnou, a sice že počin vyšel pod značkou I, Voidhanger Records.

Ale upřímně řečeno, tohle jsou jen takové kecičky a blbosti, to stěžejní tkví v případě „Yersinia pestis“ v něčem docela jiném. Mám tím na mysli skutečnost, že ta deska je jednoduše úžasná. Celé album vlastně stojí jen na těžkých tónech klavíru, někdy ničím jiným nerušených, jindy se pod nimi ukrývá další ambientní klávesová plocha. Samotné skladby jsou ve své podstatě nepříliš složité, v podstatě všechny se točí okolo jednoho, dvou klavírních motivů a případně třetí ambientní vrstvy, ale ve finále je to plně dostačující k luxusnímu posluchačskému zážitku. Deska totiž dokáže uhranout – v plném rozsahu významu tohoto slova.

Goatcraft

Mnohokrát jsem si už stěžoval, že je nějaká hudba plochá nebo mělká. „Yersinia pestis“ je přesným opakem – jedná se o krásný příklad alba, jehož náplň v sobě ukrývá obrovskou hloubku, v níž se posluchač může ztratit. A toho je nutno si cenit! Nevím, jak vy, ale přesně tohle je jedna z těch vlastností, jaké v muzice obecně vyhledávám, tudíž je vždy příjemné narazit na počin, který něco takového rozhazuje plnými hrstmi. Pověstná náladotvornost pracuje na plné obrátky a lze jí propadnout velice lehce – pokud člověk chce. Zjistil jsem totiž, že „Yersinia pestis“ má jednu tuze zajímavou vlastnost. Je nezbytné desce věnovat maximální pozornost, neboť jedině v takovém případě dokáže odhalit vše, co se v ní skrývá. Ne, že by ten materiál jinak vůbec nefungoval. Jenže jako kulisa je produkce Goatcraft pouze příjemná a leckdy se může zdát až přespříliš monotónní. Plné soustředění a s ním přímo související odkývání jemných nuancí a skrytých vrstev však nese své ovoce. A jakmile člověk propadne, jen těžko lze přestat poslouchat.

Oproti „The Blasphemer“ je materiál na „Yersinia pestis“ „tvrdší“ a svým způsobem i jednotvárnější, ale kompenzuje to intenzitou a o dvacet minut kratší hrací dobou. Ve výsledku je ovšem produkce Goatcraft tuze lákává v obou případech. A pokud by to někomu stále nestačilo, dovolím si na závěr neskromné prohlášení, že „Yersinia pestis“ patří k tomu (nej?)poutavějšímu, co jsem letos slyšel.

Redakční eintopf

Koncertní eintopf #11 – duben 2016

Komentáře: 4
Primordial, Svartidauði, Ketzer
Nejočekávanější koncert:
Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.

H.:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.
2. Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen – Praha, 12.4.

Atreides:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.

Metacyclosynchrotron:
1. Kringa, Temple Desecration, Malokarpatan, Goatcraft, Caeremoni – Bratislava, 9.4.
2. Morgoth, Incantation, Darkrise, Omophagia – Praha, 14.4.
H.

H.:
Urputné koncertní tempo pokračuje i v dubnu – bohudík proto, že je kam chodit a že má toho člověk hodně na výběr, a bohužel proto, že peněženka brečí, úpí a prosí o milost. Nicméně, nedá se svítit, i tento měsíc bude portmonka trpět. A hlavní tahák je jasný – Primordial. Nebo ještě lépe řečeno: Primordial v klubu. Konečně, ty vole! Irští bardi tu mnoho let hrávali pouze na festivalech pod širým nebem, půlhodinky a krátce po obědě za světla. Když ještě pršelo, tak se to dalo, ale plná palba slunečního svitu a horka irské zasmušilosti nepřejí. Naštěstí se dlouholeté přání konečně vyplní 24. dubna, a aby to zadostiučinění bylo ještě větší, Irové s sebou přivezou i islandské peklo Svartidauði. A tomu nejde říct ne.

Ještě o něco dřív se v tom samém klubu, tedy na Nové Chmelnici, odehraje další hodně zajímavý koncert. I původem australská black/thrashová kultovka Deströyer 666 je solidní tahák, takže ani tady není moc co řešit. Tím spíš, že i K. K. Warslut a jeho parta si povezou nadmíru zajímavý support – švýcarskou vycházející hvězdu okultního black / death metalu Bölzer a experimentální zlovůli v podání švédského projektu Trepaneringsritualen. Neber to!

Atreides

Atreides:

V dubnu je vcelku jasné, kam se půjde. Na konci dubna zasáhne Chmelnici nedělní mše, jež příchozím vmete do tváře výsledky irského hladomoru, trýzně a deprese. Zkrátka, Primordial se v tomhle koutě světa konečně ukáží na tour, kterou po právu headlinují, což je, vzhledem ke skutečnosti, že jde o mojí srdeční záležitost, naprostá povinnost. Nehledě na to, že šňůru jedou společně s islandskými chaotiky Svartidauði, které bych si konečně přál vidět s nazvučením, jež by mi dovolilo si jejich hudbu vychutnat naplno.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jaro bývá narváno všelijakými koncerty, velké kapely sjíždí kluby křížem krážem, ale mě osobně více zajímá pouze jedna akce. Tou je bratislavský koncert slovenských Goatcraft a Malokarpatan, kteří devátého dubna v klubu Randal pokřtí vinylová vydání svých debutových nahrávek. Za spoluúčasti Kringa (zdejší už znají), Temple Desecration (brudny nakurw dla fanow Blasphemy) a prozatím zcela enigmatických Caeremoni, by se mohlo jednat o kvalitní undergroundový večer, na který budou účastníci ještě rádi vzpomínat. No, ale abych nekecal. 14. dubna hrají v ostravském Barráku Incantation a Morgoth, což bude asi taky stát za vidění.

Recenze

Goatcraft – Όλεθρος

Komentáře: 5
Goatcraft - Όλεθρος
Země: Slovensko
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 24.12.2015
Label: Hexencave Productions

Tracklist:
01. Isle of the Dead
02. Temples of the Underworld
03. Cataclysmic Monuments
04. Graveless
05. Abominations
06. At the Nightside Dawn
07. Morbid Call
08. Deathrite
09. Chthonic Crevices
10. Down Below
11. Invocation of Death
12. Dreadful Dimensions
13. Far from Elysian Fields

Hrací doba: 25:04

Odkazy:
facebook / bandcamp

Není UG jako UG. Spousta „muzikantů“ (zne)užívá nálepku pravého undergroundu jako zástěrku své neschopnosti či nedostatku soudnosti. Pak své nepodarky nahrané v PC chrlí do světa, aby se po několika lajcích na facebůčku, který měli založený ještě před nahráním prvního rozladěného riffu, mohli cítit jako mistři světa. Případní kritici jsou samozřejmě odbyti jako závistiví nepřátelé lokálního UG (!!!) snažení. A pak tu jsou maniaci, kteří naopak nápady (či alespoň snahou) oplývají a tvrdě, klidně i celé roky, jim vytvářejí co nejhonosnější formu. Kolikrát se i stane, že mnohdy slibné projekty, o kterých ví jen pár zasvěcenců, zůstanou ku naší smůle skryty…

Do onoho druhého, poctivého ranku patří například bratislavští Goatcraft, kteří o své existenci dávají nenápadně vědět už nějakých pět let. Například předskakováním dánským horror metalistům Denial of God v Praze 2014 nebo Maniac Butcher v Bratislavě o dva roky dříve. Goatcraft už tehdy působili velice nadějným dojmem, neboť zde v okolí nikdy nebylo mnoho kapel hrajících skutečný a archaický Metal Smrti. Avšak vyhlížené demo se ne a ne objevit. Bylo nutné si počkat až do 13. listopadu loňského roku, kdy bylo na kazetě a třípalcovém CD vypuštěno ukázkové pětiskladbové promo „Απώλεια“, které doprovázely i zkazky o brzkém vydání třináctiskladbového EP „Όλεθρος“ (dále „Olethros“), které je předmětem této recenze.

Artwork, texty i aura hudby samotné svědčí, že hlavním tématem, které se prolíná tvorbou Goatcraft, je Smrt. Předpokládám, že by se ani samotní členové nebránili škatuli death metal, ale ta může čtenáře a případného posluchače zmást. Takže bude přesnější uvést, že kapela vychází ze surového extrémního metalu osmdesátých let a je celkem jedno, zda kapely jako Venom, Possessed, Bathory, Sarcófago či Hellhammer dnes považujeme za black nebo death. Největší silou Goatcraft je, že nejsou pouhý retro-band a nostalgií přesycené připomenutí časů minulých. Ve zdejší hudbě je totiž něco autentického. Dravost, strhující podproud a poctivá snaha dotáhnout věci do maxima a pokud možno ještě dál, aby dílo v posluchači zanechalo pocit něčeho nepopsatelného a nezemského. Tak jako tomu bylo například u „The Return……“ od Bathory, které hráčsky, zvukově a kompozičně nepůsobí příliš „kvalitně“. Ale přeci je fluidum této kultovní desky doslova démonické a její význam neoddiskutovatelný! Těžce bych pochyboval o každém „blackmetalistovi“, který by si onen stylotvorný zvratek zla troufnul odsoudit jako zbytečný. Této paralely jsem neužil jen tak. Vliv „The Return……“ cítím v „Olethros“ asi nejvíce a není to způsobeno jen „říkankou“ na zadní straně obalu CD.

Fanoušek starého black / death metalu s Goatcraft tedy nešlápne vedle. Slováky s ikonami minulosti srovnávat samozřejmě nelze a na současnou špici také ještě nestačí. To by vyžadovalo mocnější riffy, snad i špetku nápaditosti navíc. Nebo aspoň větší dávku „šílenství“. V delších skladbách jako „Temples of the Underworld“, „Deathrite“ či „Invocation of Death“ se sice najdou slušné nápady, ale nic, co by se opravdu výrazněji zarylo do podvědomí. Obávám se tedy, že kouzlo tohoto EP nevytrvá věčně. Přítomnost celkem 8 ambientních (výjimkou je desátá, akustická skladba „Down Below“) předělů/inter/outer do obecného konceptu „Olethros“ zapadá, ale nijak výrazně jej neobohacuje. Tyto mini-skladby jsou naštěstí dostatečně atmosférické a rozumně dlouhé, takže při poslechu nemám potřebu je přeskakovat.

Goatcraft

Nabízí se jízlivá myšlenka, zdali forma nepřevyšuje obsah až příliš. Zvukovou, vizuální a konceptuální stránku mají Goatcraft zvládnutou takřka prvotřídně, velkým plusem je také zápal se kterým jsou hudba a slova předneseny. Jen bych si přál „lepší“ (míněno hnusnější, zlejší, vzteklejší, špinavější atd.) riffy. Přesto mne „Olethros“ po celých svých 25 minut baví, a to celkem dost. Doufám tedy, že se v rozumné době objeví o něco lepší následovník. Zdejší materiál byl totiž složen v letech 2011-2012 a vzhledem k myšlenkám, ke kterým se Goatcraft podle mého  hlásí, stagnace nepřichází v úvahu.