 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 42:19 K recenzi poskytl:
|
Poláci Narrenwind se blýskli v loňském roce debutovou deskou „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“, která mi přišla dost povedená. Původně jsem se sice k jejímu poslechu úplně neměl, ale když jsem se k tomu konečně dokopal, tak mě polské duo o svých kvalitách přesvědčilo. Nakonec – ne, že dobrá úroveň muziky byla až takovým překvapením, protože za Narrenwind stojí ostřílení borci. Veškeré nástroje má na starosti Ævil / Evil ze Sauron, jehož se zpěvem doplňuje Klimorh z Non opus dei a Alne.
Když tedy Narrenwind na letošní rok ohlásili své druhé album „Ja, Dago“ (které shodou náhod vyšlo ve stejnou dobu a na stejném labelu jako nová deska Non opus dei s názvem „Głód“), už jsem se docela těšil. Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že nahrávka se nechala inspirovat trilogií „Dagome iudex“ (vydáno 1989 – 1990) polského spisovatele Zbigniewa Nienackiho (1929 – 1994). Obal pak zdobí výsek obrazu „Heir“ polského malíře a sochaře Stanisława Szukalskiho (1893 – 1987). Využívání starších děl jako inspirace ostatně není pro Narrenwind žádná novinka, poněvadž i pro obal „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ využili obraz, a sice „Woe Unto You“ od Charlese Henryho Benneta (1828 – 1867), a podobně bych mohl připomenout také videoklip „Wydłużam cień boga ciemności“ se záběry z filmu „Det sjunde inseglet“ od Ingmara Bergmana.
Každopádně je evidentní, že Narrenwind si umějí vybrat zajímavé téma a také zajímavé zdroje inspirace, což se cení. Obzvlášť v případě, když tyto dokážou přetavit v povedenou hudbu. A to je za mě splněno docela jednoznačně. Ačkoliv zrovna v případě „Ja, Dago“ mi to tak na první poslechy nepřipadalo…
Jak už jsem řekl, do poslechu „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ se mi příliš nechtělo, ale jakmile jsem se donutil, prakticky okamžitě si mě Narrenwind získali. S „Ja, Dago“ jsem to měl přesně opačně – poslouchat jsem začal hned, ale zpočátku mi předkládaný materiál lezl jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven. Uznávám nicméně, že to z velké části byla asi i moje chyba, jelikož úvodní poslechy jsem absolvoval v práci k programování, haha. Postupem času mi však album sakra zachutnalo a v současné době si jej cením i nad úroveň debutu.
„Ja, Dago“ oproti „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ přináší citelný posun, byť je vysoce pravděpodobné, že tento bude dán nastavenou tématikou a historicky-folklórní orientací zdrojového materiálu (ne, že bych byl znalcem knihy, ale internet je velký pomocník, dojde-li na kutání informací). Jinými slovy řečeno, také „Ja, Dago“ přináší folklórní nádech. Ten skupině velice sluší a do blackmetalového celku se jej podařilo zapustit zcela organicky. Dokázal bych si ale představit, že by případná další nahrávka Narrenwind toto směřování opět opustila, pokud by se kapela vydala zase jiným tématickým směrem.
To už je ale samozřejmě zbytečná spekulace. Nejdůležitější v téhle chvíli je, že „Ja, Dago“ nabízí skvělý poslech. Neměli byste ale čekat nějaké folkové kejkle, spíše se jedná o nádech pohanské zádumčivosti a pochmurnosti, která skvěle ladí s tím, jak je materiál na desce obecně rozvážný. A to i navzdory tomu, že se zde nechají nalézt také „výpravnější“ momenty jako třeba v „Żądza czynów“ či „Ród olbrzymów“, což jsou shodou náhod asi dvě vrcholné skladby desky. Což ale nic nemění na tom, že i další písně jako „Ja, Piastun“, „Zagadka“ nebo „Tyrfing“ jsou výborné. O tom, že Narrenwind moc dobře vědí, co dělají, nakonec svědčí i experimentálnější finále „Krew i zemia“, jež do celkového naladění nahrávky zapadá úplně přirozeně.
„Ja, Dago“ určitě není šlágr, který by poutal hodně pozornosti. Možná tak v domácím Polsku se o něm trochu mluvit bude, ale obecně vzato mi přijde, že ne. Přesto se jedná o výbornou záležitost, jejíž nenápadnost (co do četnosti ohlasů) je ve finále vlastně i sympatická. Za sebe rozhodně můžu doporučit.
