Země: Česká republika Žánr: atmospheric black metal Otázky: H. Odpovědi: Honza, Blum, Marek Počet otázek: 13 Odkazy: web / bandcamp

Jméno Marnost tu na Sicmaggot už sem tam problesklo, a pokaždé se to neslo ve spojení se samými superlativy. Není tedy divu, že se brzy v našich hlavách urodila myšlenka toto bezesporu zajímavé uskupení kontaktovat za účelem položení několika málo otázek, jejichž odpovědi v některých případech dosti poodhalují fungování celého projektu – od základních informací, jež se u Marnosti neshánějí s až takovou samozřejmostí jako u běžných skupin, až k názorům uvnitř kapely. Odpovídání se ujali hned tři členové – Honza, Blum a Marek. Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že se jedná o úplně první český rozhovor Marnosti a teprve druhý rozhovor vůbec…

---

Zdravím Marnost! Ačkoliv nejsem zrovna příznivec otázek typu “představte nám svoji kapelu”, ve vašem případě snad ani nelze začít jinak, než nějakým obecným vyzvídáním, jelikož informace o vás jsou mírně řečeno velice kusé. Pokud to tedy není tajemství, mohli byste nám pro začátek říct, z jaké části České republiky Marnost pochází. A kdo se skrývá za nic neříkajícím shlukem písmenek, který je veden jako sestava na Bandcampu? Působí třeba členové Marnosti i v některých dalších skupinách?

Honza: Ahoj, tajemství to není, i když jsme původně plánovali, že na nějaké informace o pozadí kapely budem kašlat. Stejně to uniklo. Jsme z Prahy, Berouna a Hané a hrajem a hráli jsme v různých kapelách. Aktuálně z regulérně funkčních kapel našich členů a členek můžem zmínit Gattaca a Remek. V Marnosti je určitej stabilní základ, ale třeba šepot na první a druhé nahrávce mají na triku různí lidé. Myslím, že na případné další nahrávce se objeví zas někdo další.

Blum: Ještě jsi Honzo z těch fungujících zapoměl na Abstinentia :-)

Na obou dosud vydaných nahrávkách se prezentujete ne zrovna konvenční formou black metalu s velice silnou atmosférou (budeme-li konvenční black metal definovat jakožto klasické kusy ala Mayhem, Darkthrone a další). Z toho, co se mi o Marnosti zatím podařilo vypátrat a také si domyslet, mi vychází, že názorově tíhnete spíše k myšlenkám HC nebo punku, čili v podstatě naprostého opaku k filozofii většiny black metalové scény (k tomuhle konkrétně bych se ještě rád dostal později o něco podrobněji). Otázka je tedy jasná – proč se hlavním výrazivem Marnosti stal (atmosférický) black metal?

Blum: Posledních 10 let brázdím vody hardcore/punku. Myslím, že mohu s čistým svědomím říct, že většina mých názorových myšlenek vychází právě z přístupu ke světu této subkultury. Klasickým black metalem jsem dlouhou dobu pohrdal. Na jednu stranu to bylo pro mě ůplně cizí a upřímně jsem se toho trochu bál a na druhou stranu mě odstrašoval ten patos satanismu apod. Prostě mi to přišlo jako šaskárna. Hodně mi záleží na myšlenkách, o kterých kapela/projekt zpívá, a přístup, ať už to k hudbě něbo k politice, je pro mě pořád rozhodující faktorem, zdali mě kapela osloví nebo vůbec. Hudebně mi black metal nikdy moc nevadil. Hráli jsme v death/metalcore kapele xNIDALx a myslím si že kapku inspirace nám v jednom období dodávali třeba Immortal. Dneska ke konvenčnímu black metalu přistupuji pořád velmi opatrně. Některé kapely dokážu plně respektovat, už jen kvůli specifickému přístupu k hudbě. Nicméně mě tento styl začal asi nejvíce zajímat poté, co jsem se dostal k Cascadian black metalu. Spoustu kapel z tohoto okruhu vychází rovněž z hc/punku a tak jsem cítíl, že se s tím dokážu ztotožnit. Myslím si, že ale hlavním impulsem k tomu, abych začal black metal více poslouchat, byl anarcho projekt Panopticon. Nejsme žádní muzikanti, věděli jsme, že atmosféra black metalu je přesně to, co nás nejvíce baví. Zesáky jsme vyhulili na max, já sedl poprvé v životě pořádně za bicí a zbytek šel z nás tak nějak sám. První nahrávka byl, myslím, hodně experiment.

Honza: Jo, máš pravdu, naše zázemí je spíš v hardcorepunkové sféře, nicméně myslím, že tak nějak všichni jsme otevřeni různým hudebním směrům. Mě osobně na blackmetalu bere ta atmosféra “tranzu” a hudební brutalita projevu. Na druhou stranu mě vůbec neoslovou principy, na kterých funguje metalová scéna, hodně věcí mě na tom štve a některý kapely skrz to ani nejsem schopen poslouchat. V tomhle případě je pak nejlepší jit a začít si to dělat tak, jak to cejtíš a jak ti je to příjemný. To jsme udělali a mě to vyhovuje.

Marek: Jsem pankáč, posledních 15 let se za něj považuju a budu asi dál. Hudebně mě ale většina HC a punk kapel v podstatě nezajímá a black metal (hlavně v surové lo-fi podobě) mi hudebně dává, co potřebuju. Jinak se ale nemám potřebu ztotožňovat s atmosférou zmaru a nenávisti, věřím v životě v pozitivní změny, veganství a aktivní přístup k věcem, to je to, co mi dal punk a co se snažím (nejen skrz kapely) vracet.

Oba zmiňované počiny čítají po jedné kompozici, čili máte aktuálně na kontě dvě skladby (beru v úvahu samozřejmě jen věci vydané) delšího rázu, obě plus/mínus čtvrt hodiny. Z jakého důvodu tvoříte takto dlouhé písně? Kratší formát vás neláká? Kdysi jsem četl rozhovor s jedním hudebníkem, bohužel jsem zapomněl s kterým, jehož kapela rovněž nenahrála skladbu pod 10 minut… z tohoto rozhovoru mi však v paměti uvízla jeho myšlenka, že tří- nebo čtyřminutové písničky jsou povětšinou bezduché blbosti, protože za tak krátký čas člověk nemá šanci pomocí své hudby něco sdělit, že to je možné pouze právě v průběhu delší doby. Je něco podobného důvod, proč i Marnost mají prozatím na kontě jen delší věci?

Honza: Každá z obou nahrávek, o nichž mluvíš, vznikla v podstatě během jednoho odpoledne. Zašli jsme do zkušebny, tam jsme to vymysleli a nahráli. Něco jsme si samozřejmě už přinesli z domova, ale většina vznikala spontánně. Myslím že z toho plynou i ty dlouhé stopáže písní, protože když zapneš 4 aparáty na jednu kytaru a hraješ si se zvukem, tak tomu trochu propadneš a pak zjistíž, že máš jen úvodní pasáž dlouhou pět minut. Ta délka skladeb podle mě vyplývá z toho, že jsme si šli zahrát, nechali jsme se tím unést a zároveň jsme to rovnou nahráli.

Pojďme se nyní podívat konkrétně na vaši tvorbu – ta nejaktuálnější, “Svůdcové lidstva”, vyšla v podobě splitu se Seeds in Barren Fields ze Švédska. Proč se společný nosič uskutečnil právě s nimi? Další zajímavůstka, kterou mi upřímně řečeno hlava moc nebere, je to, že split vyšel jako kooperace mezi šesti (jestli dobře počítám) firmami, což je docela rarita, osobně nic podobného nepamatuji. Co si pod tím má člověk představit, kooperace šesti labelů?

Honza: Seeds in Barren Fields jsou naši kamarádi. Konkrétně se Svantem (kytaristou) se známe už léta skrz jeho předchozí kapelu a naše vztahy probíhají i na mimo-hudební úrovni. Myslím, že máme na hudbu i na svět obecně podobné názory, takže spolupráce vyplynula tak nějak přirozeně. Domluvili jsme to, když posledně hráli Seeds in Barren Fields v ČR. Co se týče labelů, tak pro nás je to přirozená věc, vyšla takhle většina desek našich kapel a vyplývá to opět z našich kořenů v hardcorepunku. Jde o to, že vydání desky nebereme jako formu obchodu s nějakou firmou. Prostě se spojí lidi, které ty kapely nějakým způsobem oslovují a chtějí je podpořit, takže dají dohromady peníze, vydá se deska a nosiče se pak rozdělí mezi ty přispívající. Většina z labelů jsou naši kamarádi, kteří si udělali logo a název a desky pak vyměňují za nějaké jiné kusy do svých sbírek.

Blum: Myslím, že je dobré dodat, že jeden z přispívajících labelů je i Music for Liberation, což je naše vlastní distro. Myslím si, že takové kooperace vychází z touhy přispět kapele, která se vám líbí a zároveň je to finanční kompromis. Přispět třeba 2000 kč není zase až tak moc a mít v distru 15-20 desek není zase až tak málo. Sami jsme tak přispívali jiným kapelám, které nás oslovili (ve vetšině jsou to naši kamarádi). Některé desky se prodaly rychle, jiné máme třeba ještě v distru. Neleží nám v tom ale velké množství peněz a tak nás to zas až tak nemrzí. To ale neznamená, že bychom se vydané kapely nesnažili podporovat a kašlali na to.

Samostatně bych se rád zeptal na artwork “Svůdcové lidstva”. Nikde – ani na samotném vinylu ne – jsem nenašel informaci, kdo je autorem, případně jestli se jedná o nějaké vypůjčené obrazy, cokoliv. Jde o vskutku působivé malby, tudíž si myslím, že by si zasloužily nějakou zmínku – mohli byste nám tedy o grafice povědět něco více?

Honza: Ten obal dělal Svante ze SIBF. Je to nějaký starý obraz, ale víc o tom nevím. Myslím, že to má něco společného s Dantovým “Infernem”.

Jak ve “Svůdcích lidstva”, tak i v prvotině “Pukající svět” byly jako text použity verše Williama Blakea. Z jakého důvodu užíváte právě jeho tvorby? Jedná se čistě pouze o řekněme “obyčejné” nadšení jeho dílem, nebo je v tom něco víc a William Blake dokázal obsáhnout váš světonázor natolik, že jste uznali za vhodné z něj čerpat? V souvislosti s tím bych se ještě rád zeptal, zdali se jedná přímo o záměrné zhudebňování jeho veršů, anebo jen vystihuje atmosféru hudby, že se to užití přímo nabízí?

Marek: Když jsme měli nahrávat “Pukající svět”, přemýšlel jsem, jaký z textů do nahrávky vložit. Většinou mám celou zásobu, ale vzhledem k tomu, že píšu krátký texty do krátkejch songů, nepřišlo mi, že by můj styl seděl do něčeho delšího a epičtějšího. Zároveň jsem nechtěl tuhle zaplácnout nějakou znouzecností, takže jsem hledal ve svých oblíbených knížkách. Blake je mi (nám) blízko – odmítá hierarchie, vykořisťování, náboženství, věřím že kdyby žil dneska, stavěl by se i proti vykořisťování ne-lidských zvířat. Proto na něj padla volba a věřím, že i dál budeme pokračovat v tomhle duchu. Pár lidí mi říkalo, že díky Marnosti si Blakea přečetli, a to mi přijde jako úplně super bonus k naší hudbě.

Zatímco “Svůdcové lidstva” přicházejí jako vinyl, “Pukající svět” vyšel jen v kazetové podobě. Až by se skoro mohlo zdát, že nemáte rádi CD… Ale vážně, je to čistě náhoda, nebo dáváte těmto “staromódním” formátům přednost? Obecně se říká (a já s tím plně souhlasím), že LP a MC jsou nosiče, které mají na rozdíl od cédéček duši, což krásně koresponduje s hlubokou atmosférou vašich skladeb. Je to ten důvod?

Marek: Kupuju jen desky a kazety, CD v podstatě vůbec. Mám rád ten zvuk, to, že člověk se musí zapojit i do samotného přehrávání (otáčení desky, přetáčení kazety…). Navíc oba tyhle formáty jsou o dost hezčí, než sebelíp zpracovaný CD.

Honza: Mě CD nic neříkají a koupím si je málokdy… a to fakt jen tehdy, když se mi ta deska fakt hodně líbí a nevyjde ani na LP ani na kazetě. V CD nevidím moc žádnej smysl – je to ošklivý, škrábe se to a blbě to hraje.

Blum: Je to hodně o stylu, který poslouchám. Je tradicí hardcore/punku vydávat vinyly, a tak je trochu logické na to navázat. Samotná vinylová deska má své vlastní kouzlo. Pro spoustu lidí je to fetiš a sběratelská vášeň. Já osobně se snažím z toho neposrat a možná proto je moje sbírka spíše průřezem toho, co posledních 10 let poslouchám. Pouštění desek je potom spíše rituál a hodně záleží na tom, jestli mám čas a náladu si k tomu v klidu sednou a vychutnat, nebo si pustím jen mp3 k práci. Nějaká CD mám doma taky, ale jsou to spíš věci, které na vinylu nevyšly. V poslední době si ale nepamatuji, že bych si nějaké CD koupil.

Oba počiny jste rovněž poskytli k volnému stažení, což již dnes není úplně neobvyklý krok, přesto ne zrovna standardní. Proč to? Já osobně jsem velký příznivec originálních nosičů a MP3 považuji za jakousi nepříliš uspokojivou náhražku, která požitek z hudby snižuje. Za hudbou Marnosti je cítit velké úsilí a také velká kvalita, čili jsem toho názoru, že si nezaslouží být “znehodnocována”. Nebo si myslíte, že je pouze digitální formát plně dostačující k docenění Marnosti? Mimoto se tato záležitost dá spojit ještě s jedním ne tak úplně hudebním dotazem, a sice s nedávno hojně propíranou smlouvou ACTA. Jak se na celou tuto problematiku díváte jako hudebníci, kteří svou muziku poskytují zadarmo všem “kolemjdoucím”?

Honza: Nevidím žádný pádný důvod, proč nedat nahrávky ke stažení na net. Pokud kapela chce, aby jí lidi poslouchali a aby sami mohli posoudit její kvality a nemuseli se spoléhat na nějaké recenze nebo hloupé promo kecy, tak je to naprosto logický krok. Stahování hudby se podle mě brání jen dva druhy kapel – ty, které na tom chtějí vydělat, nebo ty, které své hudbě nevěří a radši chtějí, aby si lidi koupili zajíce a v pytli. Ani jedna ze skupin mě nezajímá a vůbec nejhorší jsou kapely spadající do obou skupin zároveň. Věřím, že když se někomu stažená mp3 bude líbit a bude chtít kapelu podpořit, tak si koupí originál. V okruhu lidí, kde se pohybujeme, tohle funguje. Žádné falešné reklamy a vychvalování, žádné promokopie, žádné zákazy. Navíc se snažíme cenu desek držet nízko (200Kč), takže podpořit kapelu není žádný velký problém. Jde o oboustrannou spolupráci mezi kapela a lidma, kteří jí poslouchají. Každá strana nějakým způsobem přispěje k tomu, že může vzniknout dobrá deska za co možná nejnižší peníze. ACTA a spol. chápu jako nebezpečný krok nadnárodních korporací do sféry, které by se vůbec neměly dotýkat.

Blum: A tady bych hned navázal na mou předchozí odpověd. Většinu kapel, jejichž desku si koupím, jsem objevil na internetu, stáhl si mp3 a vklidu si je naposlouchal. Kupuji si desky, o které fakt stojím. Přehrabávám se v distrech a už mám představu, co asi tak hledám. Jsou desky, o které opravdu stojím, a klidně si je objednám třeba ze vzdálenější distribuce. Dalo by se říct, že si tak doplnuji sbírku mp3 o jejich vinylovou podobu. Proto mi přijde úplně normální a jednoduché dát hudbu volně ke stažení na internet i třeba dávno před tím, než deska vyjde ve fyzické podobě. Jak píše Honza, je to hodně o tom, zdali si kapela věří a jestli na tom chce vydělat. Já si ani nevěřím ani si nechci vydělat. Prostě mám radost z toho že naši hudbu poslouchají lidí prakticky z celého světa. Smlouvy ACTA, SOPA apod. jsou přirozenou potřebou kapitalismu vydělávat úplně na všem. Takové úmluvy mohou být v rozporu ze svobodou projevu. Ničím mě to nepřekvapuje a mám potřebu se k tomu postavit kriticky jako ke spoustě dalších podobným snahám kapitalismu. Se vší úctou mi ale připadne, že (tedy alespoň v Čechách) hájí protesty proti ACTA čistě sobecké zájmy. Většinu lidí sere více než ohrožení svobody projevu ohrožení jejich možnosti si zdarma stáhnout film nebo muziku, za kterou by normálně platili nehorázné množství peněz.

Jak jsem již zmínil, “Pukající svět” vyšel jen na kazetě. Na internetu – konkrétně tedy na metal-archives – visí informace, že náklad byl limitován na pouhých 25 kusů. Je to pravda? Přece jenom se tomu těžko věří, 25 kopií je už dost velký extrém. Každopádně je náklad “Pukajícího světu” rozebrán – neuvažuje se případně o nějakém znovuvydání? Osobně si myslím, že by to stálo za úvahu, zvláště pokud je těch 25 kousků pravdivých…

Honza: Ono těch kusů nakonec bylo asi jen 15, hehe. Možná někdy uděláme nějakou lepší kazetu, uvidíme, ale spíš nás asi zajímá dělat nové věci.

Dle informací z vašeho Bandcamp profilu byly obě písně nahrány ve zkušebně během pár dnů, resp. pár hodin. Na tento fakt bych trochu krkolomně navázal otázkou, jakým způsobem vlastně komponujete? Z pohledu laika, který muziku neskládá, ale jen poslouchá, bych řekl, že čím delší věc, tím musí být obtížnější to dát dohromady, domluvit se s ostatními členy atd. Jak to tedy probíhá v případě Marnosti? À propos, když slyším “nahráno ve zkušebně během pár hodin”, nějak automaticky mi k tomu naskakuje improvizace – využíváte jí, nebo máte naopak skladby před samotným nahráváním pečlivě připravené.

Honza: Na to jsem částečně odpověděl už v jedné z předchozích otázek. Nahrávky všech našich kapel si nahráváme sami. V dnešní době to není žádný problém. V některých případech to posíláme někomu na mix, někdy si i to děláme sami. Většina zvukařů v ČR vůbec nerozumí tomu, jak to chceme dělat, a tohle je mnohem lepší a jednodušší způsob toho, jak dosáhnout zvuku, který se nám líbí. A popis “kompozice” je jasnej – na jedno odpoledne se zavřeme ve zkušebně a hrajem, co nás napadá a přitom to nahráváme. Tak ze 70 procent je to improvizace. Vzhledem k tomu, že máme další fungující kapely, které taky nahrávají a jezdí koncerty, tak nemáme čas pravidelně zkoušet a doposud jsme i s těmi nahrávacími měli 3 zkoušky. Ani jednu z nahraných písní bychom podle mě nezahráli znova. Teda asi zahráli, ale museli bychom to oposlouchat a začít normálně zkoušet.

Marek: Což ale někteří členové kapely velmi podporují – hrát na živo songy v trochu jiný podobě než je na nahrávkách.

“Pukající svět” vyšel v lednu 2011, ale už v létě téhož roku jste nahráli “Svůdce lidstva”, kteří následně vyšli v prosinci – to značí nemalou produktivitu. Mířím tím samozřejmě k jediné věci – máte už plány na nějakou další věc? Pokud ano, kdy by hrubým odhadem tak mohla vyjít? A co takhle už klasické full-length album, nepomýšlíte na něj?

Blum: Osobně cítím, že zkouška nebo nahrávání Marnosti je taková malá slavnost. Na bicí v žádné jiné kapele nehraju, ale ten nástroj mě neskutečně baví. Minule jsme zapojili všechny aparáty, co jsme měli ve zkušebně, a už jen z toho samotného mohutného zvuku jsme měli radost. Na nahrávání jsme si pokaždé dlouho dopředu stanovili termín a já osobně jsem netrpělivě vyčkával, než k tomu dojde. V obou nahrávkách se pak promítá naše tehdejší nálada. Nemám ani moc potřebu v tuhle chvíli plánovat nějakou další nahrávku, ale už vím, že se na to neskutečně těším. Proto ani nic dalšího neplánujem. Mám pocit, že toho ted s našima dalšíma kapelama vydáváme celkem dost a že se toho zase dost chystá. Trochu už mám pocit, že by se další nahrávka v tom množství dalších vydání ztratila, a tak si to radši schováme na nějakou příhodnější chvíli. Každopádně cítím potřebu udělat tu nahrávku delší, třeba celou desku.

Honza: Teď jsme měli první zkoušku bez nahrávání. Udělali jsme asi 8minutovou píseň. Snad si jí i trochu pamatujem. Až zas někdy bude čas, tak na tom budem pracovat dál. Žádné plány asi nemáme, až něco nahrajeme, tak uvidíme co dál.

Co živá vystoupení Marnosti? Jsou reálná, nebo Marnost patří mezi ta uskupení, která se věnují pouze studiové tvorbě? Nepochybuji o tom, že hrát patnáctiminutové skladby živě by bylo jistě náročné, přesto si myslím, že koncertní přednes by mohl být ještě sugestivnější než normálně…

Honza: To je to, co sami nevíme. Popravdě jsme právě poslední zkoušku měli s tím, abychom vyzkoušeli, zda by bylo možné hrát naživo. Názory na to se uvnitř Marnosti různí. Já si myslím, že aby koncert stál za to, museli bychom předtím mít aspoň 3-4 zkoušky a muselo by to být na nějakém dobrém místě a museli bychom hrát tak přes 8 aparátů, aby to mělo tu požadovanou atmošku. Nechci s Marností hrát “průměrný” koncerty. Takže za mě žádný regulérní koncert moc nepřipadá v úvahu. Už jen kvůli tomu, že by trvalo tak hodinu, než bychom vše propojili atd. Leda něco fakt speciálního. Nějaké nabídky máme, tak uvidíme.

Marek: Jak už jsem říkal, já osobně jsem pro živé hraní, ale souhlasím s Honzou, že hrát “obyčejné” koncerty by byla nuda. Takže pokud někdo pořádá koncert v kostele, jesličkách na vánočních trzích nebo na slavnostním vypálení jatek dejte vědět, rádi přijedeme zahrát.

Výše jsem již nakousl, že bych se vás ještě rád zeptal na (nazvěme to tak) filozofii, která je pro Marnost určující. Samotná hudba má podle mne takovou hloubku, že by bylo překvapující, kdyby byla myšlenkově prázdná. Z toho, že na svém Bandcampu se u o obou nahrávek striktně vymezujete pro jakémukoliv spojení s NSBM, lze také vyvozovat to, že jistě budete mít své vyhraněné názory. Mohli byste nám v kostce prozradit jaké? Chcete prostřednictvím Marnosti předat nějaké poselství (a pokud ano – jaké?), nebo jde “pouze” o čisté umění a jakékoliv názorové smýšlení ve vašem případě do muziky nepatří?

Blum: Myslím si, že Marnost jako celek poselství nenese a podle mě je to dobře. Už samotné slovo poselství ve mě evokuje nějakou myšlenku shora. Sám za sebe se mohu prohlásit za anarchistu. Nevěřím ve změnu společnosti skrze nějakou ideologii. Doufám v revoluci skrze dostatečné uvědomění si lidí, že nepotřebují žádné vládce, korporace, které zasahují do všech oblastí lidského žití, ani nikoho, kdo by měl společnost vést nějakým směrem. Revoluce bez dostatečného uvědomění si toho, co opravdu chceme a co nechceme, by podle mého nevedla zase jinam, než k nastolení ideologie, která bude znova o vykořisťování. Ve chvíli, kdy dojdem do bodu, kdy si uvědomíme, co opravdu nechceme (což si myslím, že při pohledu na dnešní kapitalismus, není takový problém) a s uvědoměním toho, co opravdu chceme, má smysl se bavit o nějaké revoluci. Momentálně jsou podle mého lidi ve střední evropě relativně spokojeni a pojem revoluce je skloňován více v reklamách na nový i-pad než ve smyslu společenské změny. Nicméně jsou oblasti, kde ekonomická krize zasáhla na velkou část obyvatelstva a lidi si uvědomují že to nejsou oni, kteří by měli platit za dluhy způsobené politiky. Nacházejí nové způsoby organizace a fungování. Momentálně to možná působí spíše jako reforma kapitalismu, nicméně se podle mého lidi učí spoléhat se znovu více na sebe. Možná jsem se do toho zbytečně zaplantal. Politiku řeším v běžném životě a na podobné otázky v každém rozhovoru odpovídám trochu jinak. Je to způsobené asi tím, co konrétního v danou chvíli řeším. Je složité to vše shrnout do pár vět, když na dané témata se vedou diskuze třeba i více jak 100 let. Podobné názory každopádně do hudby patří a všechny naše další kapely mají ve větší či menší míře politické texty. Myslím si že i na “Svůdcové lidstva” se dá nahlížet jako na politický text. Ten text má sám o sobě pro mě velkou výpovědní hodnotu.

Honza: Nevím, jaké přesně máme poselství. Asi žádné. Každý a každá z nás má svoje. Ale přesně víme, co nám vadí a kam se naše kapela nikdy nebude vyvíjet. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že máme rádi svobodu a myslíme si, že by na ní měli mít právo všichni. Proto nám bytostně vadí ideologie postavené na nenávisti a vykořisťování, ať už to je rasismus, nacismus nebo třeba současný divoký kapitalismus. S NSBM mám problém. Je to nástroj, který dělá z nacistické ideologie něco mystického a vytváří kolem ní cool auru, čímž jí vlastně legitimizuje a přitahuje k ní další lidí. Být xenofobní fakt není cool. A podlě me to jsou jen kecy, když někdo říká, že lze hudbu oddělit od ideologie. V tom případě by asi žádný styl jako NSBM neexistoval. Politika je ve všem. Nejde oddělit názory a ideologie od lidí. Ideologie v pozadí NSBM má naprosto reálné důsledky, jako jsou desítky imigrantů zabitých stoupenci a stoupeňkyněmi národního socialismu ve východní Evropě. I NSBM na tom nese reálně svůj podíl. Já beru kapelu jako celek, který nezahrnuje jen hudbu, ale i osobnosti lidí, kteří v nich hrajou. A NSBM kapelu jako celek nedokážu akceptovat. A jestli si ty kapely stěžujou, že je lidi neberou, tak je to jen jejich chyba, samy si vybraly svou cestu, stejně jako jsme si my vybrali tu naší. Samořejmě jsou i další názorové podobnosti, které v kapele sdílíme, ať už je to třeba způsob, jakým vlastě chceme dělat kapelu, že jí chceme dělat právě v tomhle složení nebo například fakt, že se všichni stravujeme vegansky.

Marek: Jsem vegan, ateista, nemám rád autority. V kapele se to určitě nějak odráží, ale není to o poselství kapely – kapela je hlavně o hudbě a o tom že rádi děláme věci které děláme. Pokud ti jde o poselství doporučuji mrknout jinak než do bookletů kapel. Namátkou můžu doporučit: www.antifa.cz, www.musicforliberation.com, www.michalkolesar.net, www.a-kontra.cz , nebo třeba www.alerta.cz.

Děkujeme moc za rozhovor, ať se daří, a budeme se těšit na další muziku! Na závěr už vás zbývá požádat jen o pár slov na rozloučenou…

Marek: Děkujeme za prostor, vážíme si toho. Myslete vlastní hlavou.

---