Datum: 7.12.2013 Místo: Praha, HooDoo Účinkující: Heiden, Et Moriemur, Llyr

Praha – HooDoo [Atreides]:

Je tomu měsíc a rok, co se v Praze naposledy ukázali brněnští bardi Heiden. Tehdy předskakovali německým Heretoir, spolu s liberečáky Drom a místními alternativci Tengri. Bylo to moje první setkání s kapelou vůbec a odnesl jsem si z jejího vystoupení ty nejlepší možné dojmy – byl jsem tedy zvědav, jak se s publikem popere letos. O zbylých dvou kapelách, totiž o plzeňských Llyr a domácích Et Moriemur, jsem slyšel pouze podle jména, o jejich hudbě jsem věděl pouze to, že hrají doom metal – což je také dosti široká škatule, jak se v průběhu večera ukázalo. Do vinohradského klubu HooDoo jsem docválal tramvají zhruba půl hodiny po ohlášeném začátku – a asi tak další tři čtvrtě hodinu jsem lelkoval nad pivem, než začala hrát první kapela. Vyzvedl jsem si tedy alespoň objednávku v podobě novinky Heiden, “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě”, a trika, jež vydání doprovází – a musím říct, že to se po grafické stránce zatraceně vyvedlo. Motiv labutě a nočního nebe, odkazující na jednu z písní alba, je skutečně krásný.

To už ale na pódium právě přichází první doomaři Llyr. Ti sice naladili kdovíkdy, nicméně se poté odebrali zpět k baru. A popravdě, vůbec se jim nedivím, protože platící návštěvníky bych spočítal na prstech svých rukou a až v průběhu večera bych si k počtům musel půjčovat ruce cizí. Llyr i přesto předvedli skvělý, energický set složený dle všeho jak ze skladeb z předchozí desky, tak z připravovaného alba, které má vyjít někdy příští rok. Bohužel, v nevytopeném, chladném HooDoo, navíc v nešťastné pozici první kapely, se plzeňským nepovedlo strhnout ani tu hrstku lidí postávajících u pódia, nezbývalo tedy než přát kapele lepšího přijetí na domácí půdě o den později.

Druhými v pořadí byli funebráci Et Moriemur, poměrně mladá smečka hrající na velmi pomalou strunu. Pokud živelní, death/doomoví Llyr měli potenciál, aby ospalé sklepení alespoň nějak rozhýbala, parta soustředěná kolem zpěváka Zdeňka Ametha zahrála přesně na opačnou notu. Pomalé tempo, psychedelický šepot, synťáky, hřbitovní svíčky na kraji pódia; vymrzlý klub už jen doplňoval komorní, ponurou atmosféru. Vystoupení se neslo v krásně zádumčivém, melancholickém duchu, kdy jsem, pohroužen do vlastních myšlenek, málem zaujmul knížecí pózu. O tom možná ale celá ta existencialita je. Depresivní uskupení ve mně zanechalo velice dobrý dojem – který se ve mně ale paradoxně rozležel až mnohem později, kdy jsem se probral z letargického rozpoložení a uvědomil si, co jsem to vlastně zažil. Jediný vrub na jinak čistém štítu Et Moriemur byl nevyvážený zvuk, ve kterém byly samply vytažené až kamsi do nebeských výšin. Ač jsem celou dobu střídavě seděl a postával před zvukařem, nijak to na věci nic neměnilo, elektronický podmaz průběžně mi rval uši po celou dobu – a to i přesto, že se zvukař vážně snažil seč mohl, a v průběhu celého večera se neomezoval pouze na hejbátka svého pultu, ale běhal všude možně po klubu a snažil se vychytat zvuk tak, aby byl dobrý nejen u něj, ale i u pódia.

A konečně Heiden. Čtveřice hudebníků s Kverdem v čele bez problémů naladila a spustila. Začali intrem předchozí desky “Dolores”, na kterou navázali ukázkou ze starší tvorby, písní “Tmář”. Pokud tedy někdo čekal, že celý set bude poskládán z novinky, tak jako to před dvěma lety udělali právě u vydání předchozí desky, mýlil se. Nové skladby tvořily přes polovinu setu, druhá a třetí píseň již pocházela z “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě”. Čtvrtá “Pábení” byla opět krokem o dva roky zpět, následovala “Schovám si tvůj stín” a “Co času zbývá?”, opět z novinky – a asi by to nebyli Heiden, kdyby alespoň trochu nevyslyšeli nevyřčené touhy posluchačů, a neposlali do publika “hitovku” “Dnešní noc je žena”. Během vystoupení brněnských už se HooDoo tvářilo o něco plněji, návštěvnost, jak jsem se později dozvěděl, činila přesně dvojnásobek, co se vystřídalo hudebníků na pódiu – osmadvacet osob. Mám však dojem, že si Heiden představovali celý koncert v trochu větším duchu, soudě podle nervozity, která provázela celou čtveřici, nejvíce však byla znát právě na Kverdovi, kterému příliš nepomohla ani přítomnost trojice vysmátých a notně opilých pánů, silně trpících na oplzlé kecy. Tušíte správně, že moje nesnášenlivost vůči takovým individuím a vidláckému chování na koncertech vůbec ještě o něco vzrostla. Rozpačitost z vystoupení pak korunoval zvuk, který se pohyboval kdesi mezi zvukovou koulí a rozmazaností všech nástrojů. Kverdův hlas zanikal, a když už byl slyšet, zněl zhruba jako šumící rádio a na své si přišla i mizerná akustika v podobě ozvěn, které se ve sklepním prostoru odrážely od stropu.

Na to, jak jsem se na koncert těšil, odcházel jsem téměř v rozpazích. Vystoupení kapel skvělá, škoda ale ubíjejícího zvuku a skoro prázdného klubu, ve kterém těch pár idiotů vynikne o to víc. K tomu si připočtěte už tak mizernou náladu, se kterou jsem přišel, a výsledek vám odhalí roztrpčenost, nasranost na pražskou pasivitu, která raději zůstane sedět doma na prdeli, než aby šla za kulturou, a ohromnou závist těm, kteří mohli tutéž trojici zhlédnout v Plzni o den později.

Datum: 8.12.2013 Místo: Plzeň, Motokáry Papírna Účinkující: Heiden, Et Moriemur, Llyr

Plzeň – Motokáry Papírna [Ježura]:

Jak tak pročítám kolegovy nářky na okolnosti pražského vystoupení, jsem nakonec rád, že mi Prahu zazdila jiná akce a já vyrazil dalšího dne zhlédnout tu samou sestavu do Plzně. Nedělní večer ve společnosti Heiden, Et Moriemur a Llyr se totiž ukázal být mimořádně zdařilým hudebním zážitkem.

Moje premiéra v klubu Papírna nezačala úplně podle představ a díky dost těsně načasovaném příjezdu do Plzně jsem do klubu vstoupil v okamžiku, kdy už na pódiu řádili domácí Llyr, takže nemohu sloužit postřehy stran dění, které předcházelo vlastní hudební produkci. Troufám si ale tvrdit, že pokud se začalo v avizovaných 19:00, propásl jsem maximálně jednu skladbu, takže o vlastní koncert mě nakonec nepřipravila ani moje trestuhodná nedbalost. Stejně jako kolega jsem Llyr předem znal pouze podle jména a měl jsem tak jen velice matnou představu, co od jejich vystoupení očekávat. A Llyr jako by to věděli a představili se mi ve velmi příznivém světle. Melodický death/doom metal v jejich podání měl naživo opravdu sílu, a když jsem si uvědomil, že i posluchačsky jde o zdařilý materiál, měli už Llyr povážlivě nakročeno k příznivému hodnocení, které si definitivně pojistili sympatickým a nestrojeným vystupováním. Jako ano, nebylo to zase kdovíjak excelentní a přišlo mi, že se kytaristka soustředí spíše na techniku hraní (které se jí – teď bych ale opravdu nerad kecal – také nepodařilo provést úplně bez chyb), než aby se do toho trochu ponořila jako zbytek kapely, ale i tak si u mě Llyr vysloužili vztyčený palec a jejich tvorbu odteď hodlám sledovat rozhodně důsledněji, než jak jsem činil doposud.

Heiden byli těmi, kteří uvedli celé miniturné v život, a člověk by tak čekal, že vystoupí v samém závěru večera – což se ovšem nestalo a brněnští zahráli jako druzí. Svůj smysl to ale mělo a níže o něm ještě slovo ztratím. Teď ale k samotným Heiden. Stejně jako kolega jsem kapelu viděl vystupovat loni před Heretoir a nádavkem ještě o měsíc dřív v rámci festivalu Phantoms of Pilsen, přičemž to obě byla dobrá vystoupení. To aktuální v rámci “Akunvst. Živě.” ale oba své předchůdce jasně předčilo a definitivně tak upevnilo Heiden v pozici jedné z top kapel domácí scény. Důvody toho jsou různé. Heiden předně odehráli mnohem pestřejší set, ve kterém dostaly skladby z desek “Dolores” a novinkové “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě” plus mínus rovnocenný prostor, což při všech kvalitách, jakými se “Dolores” může chlubit, výsledku rozhodně přidalo na atraktivitě. Dále mi přišlo, že frontman Kverd konečně našel ideální způsob, jak zpívat starší skladby (anebo je taky možné, že jsem si akorát zvykl, kdo ví). Drobné úpravy vokálních linek materiálu z “Dolores” provázely i obě předchozí vystoupení, kterých jsem se účastnil, ale tentokrát to bylo vůbec poprvé, kdy mi to ani trochu nevadilo, ba naopak. Kverdův vokální výkon vůbec stojí za zdůraznění, protože pan zpěvák byl v neděli opravdu ve formě a bylo to znát jak na čistém zpěvu, tak na vzácném leč nesmírně efektním i efektivním growlu. Nasazení všech muzikantů bylo vážně příkladné a v kombinaci s muzikou, umělým kouřem a perfektním nasvícením to vytvářelo opravdu působivé obrazy a skvělou atmosféru. Jen je škoda, že tahle atmosféra dostávala na frak v pauzách mezi skladbami, které díky zamlklému štelování efektů vyzněly trochu hluše. Pokud se na tom však Heiden do budoucna podaří trochu zapracovat a přitom zachovat všechna dosavadní pozitiva, pak už nebudu mít opravdu co vytknout. Tohle bylo totiž vážně skvělé, sebejisté a uvolněné vystoupení, kterým u mě Heiden opět stoupli.

Jako poslední přišli na řadu Et Moriemur, tedy kapela, která si za poslední roky v domácím undergoundu vybudovala pověst solidní doom metalové jistoty s potenciálem opravdu potěšit. A jak už jsem naznačil, umístění doom metalové kapely na závěr programu se při stále postupujícím času a s ohledem na charakter jejich muziky ukázalo být velmi moudrým dramaturgickým rozhodnutím. V Plzni se mým zrakům Et Moriemur poprvé představili v obměněné sestavě a nevím, jestli to bylo tím, nebo jestli prostě jen všechno vyšlo na jedničku, ale i v tomto případě šlo o suverénně nejlepší koncert, jaký jsem od téhle kapely zatím viděl. Všichni muzikanti odváděli dobrou práci, ale speciálně musím vypíchnout bubeníka Datla, kterého byla radost poslouchat i sledovat a který svou přesnou hrou posouval celý dojem o pořádný kus vpřed. Díky výbornému zvuku perfektně zafungovala i samotná muzika a stejně jako v případě Llyr se vystoupení ukázalo být i velmi slušným posluchačským zážitkem. A že si opravdu nevymýšlím a vážně to bylo velmi dobré, toho budiž důkazem i velice, velice solidní účast a odezva publika. Dokonce mi přišlo, že Et Moriemur nalákali ještě víc lidí než Heiden… Stran publika si ale neodpustím takový drobný poznatek. Začíná to totiž vypadat, že Et Moriemur mají zvláštní štěstí na fanoušky s mírně řečeno extravagantním projevem. Po legendárním výstupu jistého nejmenovaného fotografa na loňských Phantoms of Pilsen jeho roli tentokrát zaujal neznámý mladík, který dělal dojem, že si šlehnul extáze (nebo něčeho podobného) a pak se jal rozjíždět choreografii, která okolo stojící nechávala stát v němém úžasu. Vypadalo to jako mix kopulačních pohybů a jízdy soupaž na běžkách a bylo to vážně k popukání. Nicméně katastrofa se nekonala, dotyčnému se nepodařilo celý koncert rozložit a dojem z něj jsem si tak uchoval ve všech směrech výborný a navíc zpestřený humornou vložkou. Skvělé!

Jestli tedy kolega žehral na mizernou účast, podivné nazvučení a vůbec nepříznivé okolnosti pražského vystoupení, to plzeňské nemělo snad jedinou chybičku. Všechny kapely odvedly vynikající výkony (v případě Heiden a Et Moriemur to pak byly rozhodně nejlepší koncerty, jakých jsem se od nich doposud dočkal), zvuk byl perfektní od začátku do konce, lidí skoro plný dům a korunu tomu všemu nasadilo příjemné a stylové prostředí Papírny. Všechny tři kapely v závěru svých setů nešetřily díky a vyjádřeními překvapení a spokojenosti a mně nezbývá, než se k nim přidat. Tak tedy děkuji Llyr, Et Moriemur a Heiden za skvělý koncert, samotným Heiden za rozhodnutí vyrazit s novým materiálem před lidi a vzít s sebou tak vybranou společnost a v neposlední řadě i návštěvníkům, bez jejichž ochoty dorazit v neděli večer by to určitě nedopadlo tak dobře, jak to dopadlo.