Země: USA Rok vydání: 2017 Žánr: slasher Originální název: Cult of Chucky Český název: Chuckyho kult Režie: Don Mancini Hrají: Fiona Dourif, Brad Dourif, Michael Therriault, Adam Hurtig Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Od šestých a sedmých dílů dlouhých hororových sérií už divák žádné velké zázraky neočekává. A většinou je také nedostává. Jsou tu ovšem výjimky. Pro mě je třeba nejlepším dílem „Friday the 13th“ právě šestka. A dost mě překvapilo, že další takovou výjimkou je rovněž „Child’s Play“. Obzvlášť po docela slabé šestce „Curse of Chucky“ jsem toho od sedmičky moc nečekal, a proto mě (příjemně!) překvapilo, v jaké formě se vraždící panák vrátil ve svém sedmém dobrodružství „Cult of Chucky“…

A přitom se sedmička zpočátku netváří zrovna slibně, spíš naopak. Vrací se vozíčkářka Nica ze šestky. Té samozřejmě (klasicky) nikdo nevěřil, že všechny vraždy z minulého dílu má na svědomí dětská hračka posednutá duchem sériového vraha, takže skončila v blázinci. Prostředí blázince pro horor není nijak zvlášť originální a tenhle vypadá obzvlášť levně. Film se navíc stejně jako v případě „Curse of Chucky“ rozjíždí pomaleji, ale na rozdíl od šestky to není taková nuda.

Ta pravá sranda ale klasicky nastane až v momentě, kdy se na scénu dostaví Chucky, jenž začne s gustem redukovat psychicky narušené postavičky. Tentokrát s lepšími hláškami a leckdy i důmyslnějšími způsoby, ačkoliv je evidentní, že ta nejoriginálnější smrt se sklem nápadně připomene skleněný strop z „Bride of Chucky“.

V „Cult of Chucky“ je nicméně sranda ještě znásobená tím, že Chucky tu tentokrát není jen jeden, protože si skutečně vytvořil svůj kult a hobluje zduplikovaný hned v několika panenkách. Momenty, kdy víc panenek sype vtipné pindy přes sebe, jsou fakt zábavné a stojí za to kvůli nim už posedmé přežít obligátní „vraždí ta panenka a nikdo mi to nevěří“. Ale díky docela zajímavému a příjemně zamotanému ději a několika zajímavých zvratům to i tak v pohodě ubíhá. Atmosféra i zábava houstnou s přibývajícími minutami a hlavně přibývajícím počtem Chuckyho inkarnací. Oproti minulému dílu citelně přibylo černého humoru, což je velké plus, a gore je jednoznačně nejhustější z celé série.

Hlavně je ale na „Cult of Chucky“ hodně vidět, že celou sérii dělá jeden člověk, který si hlídá konzistenci a návaznost, ale také se ke svému životnímu dílu chová s úctou a má nějakou vizi, jakým směrem značku vést. Což u hororových sérií rozhodně nebývá zvykem. Sedmička svým vývojem zpětně konečně dala smysl i šestce (byť ta mi stále připadá spíš jako takové celovečerní intro do něčeho, co má zjevně být novou érou „Child’s Play“) a také novější díly plně propojila s těmi nejstaršími (Andy Barclay, hrdina prvních tří dílů, se opět stává plnohodnotnou postavou) i s těmi prostředními komediálními (větší prostor také pro Tiffany, která se sice neukáže na dlouho, ale díky jejímu přičinění se děj hýbe kupředu).

Navíc Don Mancini přihazuje další hrst servisu pro zapalené diváky. Zatímco v „Curse of Chucky“ se ve finální respektive potitulkové scéně vrátila Tiffany a Andy, v „Cult of Chucky“ scéna po titulcích vytáhne eso v podobě další staré známé postavy, opět i s její původní představitelkou. Vrátí se totiž Kyle z „Child’s Play 2“ a byla by velká škoda, kdyby v dalších dílech nedostala víc prostoru, stejně jako se v sedmičce plnohodnotně vrátil i Andy Barclay.

Kromě toho si ale sedmička připravila půdu také na to, aby série mohla zdravě a důstojně pokračovat i po další roky. Chucky patří k těm postavám, které jsou neodmyslitelně spjaty s jedním hercem, v tomto případě Bradem Dourifem. Ten má už ale svůj věk a je jasné, že Chuckyho nebude moct hrát věčně. „Child’s Play“ to vyřešilo hodně chytře, když štafetu převzala Dourifova dcera Fiona respektive tedy v rámci příběhu její postava Nica. Proti takovému řešení nemůže mít námitky snad nikdo a rozhodně jde o citlivější pokračování než obyčejné přeobsazení.

Všehovšudy sedmička hodně potěšila, protože po komediálních dílech a slabší šestce se konečně jedná o návrat v plné parádě. Nakonec vůbec nevadí, že se už „Child’s Play“ muselo stáhnout na televizní obrazovky, protože potenciál má tahle série pořád velký. Chucky se aktuálně nachází v mnohem zdravější kondici než jakýkoliv další z legendárních slasherových harcovníků jako Jason Voorhees, Freddy Krueger nebo Leatherface… snad jen ten Michael Myers má aktuálně před sebou nějakou šťastnější vyhlídku na nejbližší budoucnost, ale na rozdíl od Chuckyho se musel vykoupit (už několikátým) tvrdým rebootem, zatímco hláškující zrzavý prcek stále jede v původní a jediné dějové linii. Sedmička hlavně nechala dveře dokořán (šestka a sedmička konečně pochopily, že není košer furt zabíjet nejdůležitější postavu, když se chce pokračovat dál) do budoucna. Já osobně se teda na další Chuckyho eskapády těším. Podle všeho na ně nebudeme čekat dlouho.

Země: USA Rok vydání: 2013 Žánr: slasher Originální název: Curse of Chucky Český název: Chuckyho kletba Režie: Don Mancini Hrají: Fiona Dourif, Danielle Bisutti, Brennan Elliott, Maitland McConnell, Brad Dourif Hrací doba: 97 min

(Budou spoilery.)

Ačkoliv Chuckyho komediální díly nepatří k tomu nejoblíbenějšímu v sérii „Child’s Play“ (což obzvláště platí o „Seed of Chucky“, protože „Bride of Chucky“ se mi ještě zdá fanouškovskou základnou docela tolerované), osobně si myslím, že jich bylo třeba, aby postava neupadla do rutiny, kterou šlo třeba v „Child’s Play 3“ už nepříjemně cítit. Poté, co vraždící panák dvakrát pobavil a rozesmál, se mohl v šestém díle „Curse of Chucky“ v pohodě vrátit k hororovějšímu ladění a serióznějšímu tónu.

Proč ne, srandy už bylo dost a „Child’s Play“ je nakonec pořád hororová série, nikoliv komediální. Nutno ale dodat, že „Curse of Chucky“ ten návrat k vážnějšímu pojetí vzalo opravdu vážně. Už několikrát jsem zde v článcích o minulých dílech psal, že Chucky nikdy nevynechal příležitost si zanadávat nebo něco vtipného zahlásit. V „Curse of Chucky“ ovšem rezignoval i na tohle a zahlásí si vesměs jen jednou a ještě k tomu docela slabě.

Jinak se Chucky věnuje spíš mordování, ale ani v tomhle případě se zas až tolik nepředvede. „Child’s Play“ není zrovna hororová série, která by se vyznačovala nějak zásadně vysokým počtem mordů, od toho tu jsou přece jenom jiní střelci, takže nepřekvapí, že bodycount není v „Curse of Chucky“ nějak zásadně vysoký, v tomhle ohledu šestka vesměs udržuje průměr.

Když už dojde na samotné vraždy, je to oukej, ty docela ujdou. Dekapitace auto-plechy, nůž v oku nebo odseknutí spodní čelisti sekerou jsou v pohodě. Ale trvá to kurva dlouho, než se film trochu rozjede, a když už se rozjede, zas taková jízda to není. „Curse of Chucky“ dost dlouhou našlapuje okolo, jen naznačuje a snaží se hrát na atmosféru, díky čemuž má asi nejblíže k pojetí jedničky. Schází tomu ale nějaký větší šmrnc a na rozdíl od jedničky rovněž taková ta osmdesátková patina a naivita, jež mnohé nedostatky překryje nostalgií.

„Curse of Chucky“ zpočátku na předešlé části zdánlivě nenavazuje. Sledujeme matku a dceru Nicu na vozíčku (právě ona bude nadále hrát zásadní roli) ve velkém domě, jimž někdo (a nějak si nevzpomínám, že by film explicitně vysvětlil kdo a jak, ale dá se to vytušit) pošle panenku Good Guy, a samozřejmě je to přesně ta panenka. Matka zkape hodně rychle a na místo přijíždí její druhá dcera se svým manželem, dcerkou a chůvou. Asi tušíte, co bude následovat…

Trochu diskutabilním krokem je pro mě způsob, jakým se šestka začala vrtat v hluboké minulosti a trochu posunula osud Charlese Lee Raye, když ještě býval člověkem, a důvod, proč se nakonec převtělil do dětské hračky. Trochu to zavání tím, že Don Mancini už nevěděl, jak „Child’s Play“ posunout dál bez podobné berličky, tak se vrátil do minulosti a přidělal tam něco navrch, aby série mohla pokračovat. Mimoto jde prakticky o jedinou věc zajišťující návaznost na starší díly, protože až do tohoto odhalení stojí „Curse of Chucky“ docela odděleně od ostatních a dlouho se tváří spíš jako rodinné drama, v němž náhodou vraždí nějaká hračka.

O hlubší propojení s událostmi předešlých částí se nakonec postará úplné finále, které je čistým fanservisem. Nejprve se v poslední scéně filmu vrátí Tifanny a ještě větší bonbónek přijde ve skryté potitulkové scéně, kdy do série opět naskočí Andy Barclay, tedy kluk z prvních tří dílů, jehož si navíc zahrál ten samý herec jako v jedničce a dvojce, Alex Vincent, nyní samozřejmě o 25 let starší. Na tomhle místě se možná sluší zmínit i další perličku, a sice že hlavní roli v „Curse of Chucky“ hraje Fiona Dourif, tedy skutečná dcera Brada Dourifa, jenž mluví Chuckyho (a hraje Charlese Lee Raye v těch několik málo scénách v sérii).

Díky tomuhle všemu mi nakonec „Curse of Chucky“ připadá spíš jako celovečerní příprava půdy na další díl a obecně novou éru Chuckyho. Kromě tohohle totiž šestka nic moc nenabízí, Chuckyho nový design je hnusný (ne v tom dobrém slova smyslu) a celkově mi to přijde takové zapomenutelné. Pár nápadů to sice má, přesto film působí trochu laciněji a je na něm vidět, že se jedná o odvar rovnou pro video. Ale stejně jako u komediálních dílů i tady platí, že Chucky zdaleka není jediný slasherový maniak, jehož tenhle ústup ze slávy potkal. Pro mě osobně se každopádně společně s „Child’s Play 3“ jedná o nejslabší díl.