 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 35:32 |
Death metalu se v roce 2019 vedlo dobře. A to nejenom kvůli velkým albům Blood Incantation nebo Tomb Mold. Vyšla totiž také celá řada povedených demonahrávek, což jen poukazuje na to, jak rozsáhlou záležitostí probíhající deathmetalové obrození v posledních letech je. Na kazetách se představily spolky jako třeba Frozen Soul, Malignant Altar, Ossuary, Phobophilic, Sanguisugabogg nebo Sněť. Hned několik z nich se letos vytasí s dlouhohrající prvotinou, avšak newyorská kapela Undeath, která v onom roce 2019 nahrála rovnou dvě demíčka, si svůj studiový debut stihla odbýt ještě na podzim minulého roku.
Z vyjmenovaných skupin to byli právě Undeath, kteří budili největší pozornost. Jejich stylové zaměření si stejně jako u ostatních bere hodně z dávných předobrazů od klasiků. V případě Undeath se ale tak trochu netypicky nejedná o zhoubný mix death/doom metalu, jenž patří mezi novici ve smrtícím žánru asi k nejoblíbenější kratochvíli. Undeath se věnují naprosto přímému death metalu bez jakýchkoliv přívlastků, a navíc ho zvládají opatřovat až hitovým potenciálem. Undeath jsou patřičně hnusní a temní, ale jejich podoba metalu smrti se pohybuje v kolejích vytyčených Cannibal Corpse, Malevolent Creation či Monstrosity, tedy v kapelách, které se nějaké chytlavosti nikdy neštítily.
Asi nejvíce se Undeath budou skloňovat právě s Cannibal Corpse. Jejich hudba je podobně rytmicky založená, vokál je rovněž hodně hluboký a nelítostný, ale co hlavně, skladby v sobě mají nejrůznější háčky, jichž se dá hned od počátečních poslechů chytit a díky nimž leze „Lesions of a Different Kind“, stejně jako předešlá dema „Demo ’19“ a „Sentient Autolysis“, do hlavy úplně samo. Undeath na receptu z kazet nic nezměnili. Některé ze skladeb se dokonce dostaly i na aktuální desku. Komu tedy byla předešlá tvorba Undeath po chuti, ten s „Lesions of a Different Kind“ nemůže být zklamán. Dokonce bych řekl, že se jim různé drobnosti povedlo ještě vypilovat, takže novinka ukazuje Undeath v dosud nejlepší formě.
„Lesions of a Different Kind“ má hrst momentů, jež ustrnou v paměti. Mohou to být riffy, rytmické přechody, murmur Alexe Josepha, vlastně cokoliv. Za nejvýraznější bych označil zemitý drtikol „Shackles of Sanity“, kytarový riff titulní „Lesions of a Different Kind“, monolitický úvod a konec „Acidic Twilight Visions“, refrén nejvýraznějšího hitu „Lord of the Grave“, vyhrávky v „Phantasmal Festering“ a tak dále a tak dále. Někdy to na „Lesions of a Different Kind“ samozřejmě i trochu pokulhává, jsou tu i slabší písně, ale jako celek to stále funguje spolehlivě. Jejich styl je především zábava. Mají smysl pro groove, nesnaží se vymýšlet kokotiny a k tomu dostali perfektní zvukovou produkci, takže to ještě celé adekvátně krásně zní.
Na rovinu přiznávám, že tohle rozpoložení v death metalu nepatří k mým nejoblíbenějším a moc často si ho nedávám, ale tato půlhodinka s Undeath je prostě pohoda, která baví. Dělají to vkusně, nepodbízivě a už vůbec ne hloupě. Taky mají super logo a vlastně i obal, který jenom podtrhuje jejich neandrtálské zaměření. Logo bohužel na barevném obalu moc nevynikne, když samo o sobě vypadá jako celá kresba a nejenom písmena, ale stojí za to si ho rovněž prohlédnout. A za pozornost stojí i texty. Hned úvod alba je kurevsky roztomilý:
„Here’s my fucking axe
I put it in your head
Instantly you’re dead.
Adrenaline.“
(Suitably Hacked to Gore)
Tolik asi k „Lesions of a Different Kind“. Jestli máte smysl pro odlehčenější formu death metalu, která jede na přímo, nic nevymýšlí, ale stále má dost nápadů, památných chvilek a hlavně zábavnosti, pak je prvotina Undeath tím pravým. „Lesions of a Different Kind“ se poslouchá snadno a tuším, že se k němu tu a tam budu ještě rád vracet.
