 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 56:27 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Založit svůj návrat na scénu na více jak třicet let starém demu, které nikdo nezná, nikoho nezajímá a se stylem, který kapelu později proslavil, nemá nic společného, to je asi ta nejvíc bunglovská věc, s jakou mohli Mr. Bungle přijít. Samozřejmě, hudební nadšenci dost možná při bádání v historických análech na kazetu „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ narazili, ale řekl bych, že většina fanoušků kapely Mr. Bungle je obeznámena (logicky) až s pozdější tvorbou zaznamenanou na klasických řadových deskách.
Upřímně, demo „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ je zajímavé především z historického důvodu. Pochází z roku 1986, tedy času, kdy se extrémní metal formoval a na svět přicházela jedna budoucí legendární nahrávka za druhou. Mr. Bungle, tehdy stále ještě středoškolská kapela, se zhlédli v právě rašícím thrash metalu, death metalu a hardcore punku. Brzy je ale tenhle styl začal srát – zjistili že chtějí dělat něco kreativnějšího. Nenapadlo je nic lepšího než začít na koncertech mezi thrashové výplachy vsouvat skáčko, čímž začali srát také svoje publikum. Důležité ovšem je, že právě to byl počátek jejich pozdějšího avantgardního zvuku a experimentálního blouznění, s nímž se nakonec v devadesátých letech prosadili.
Aktuální deska Mr. Bungle se ale vrací k absolutním kořenům a v tomhle případě to opravdu nejsou jenom promo kecy, ale holý fakt. Ze sestavy, která původní demo nahrála, jsou nyní v Mr. Bungle ti nejzásadnější, tedy Trevor Dunn, Trey Spruance a Mike Patton. Bubeník Jed Watts skončil neznámo kde. Že ten nynější návrat myslí Mr. Bungle vážně, je jasné na každém kroku. Už jenom to doplnění sestavy. Když se řekne osmdesátkový thrash metal, kdo se vám vybaví na postu bubeníka? Hádám, že odpověď drtivé většiny je Dave Lombardo. Ano, není to vzhledem k dlouholetému přátelství a spolupráci mezi Dunnem, Pattonem a právě Lombardem žádné překvapení, ale je tu. Asi jako každá dobrá thrashová kapela, i Mr. Bungle potřebovali druhou kytaru, takže stejná otázka i pro tento post. Thrash, osmdesátá léta a nějaký kytarista. Scott Ian určitě patřil mezi ty přední a taky nejlepší.
Personální složení má tak nyní „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ daleko lepší, než by snad kdy doufalo. Samotný materiál tohoto dema totiž není ničím převratným. Možná, že existuje úplně prostý důvod, proč je tohle demo tenkrát nevystřelilo mezi všechny ty Cryptic Slaughter, Cro-Mags, Exodus, Possessed nebo Slaughter. „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ zkrátka není žádným „Bonded by Blood“ ani „Seven Churches“ a Ian to může opakovat, kolikrát chce. Jak ale zvukově přívětivější nová verze ukázala, materiál to není vůbec špatný. Navíc tomu nelze upřít, že to bylo do jisté míry také inovativní. Skladby jsou na tehdejší dobu a žánr dost dlouhé, riffy neobvyklé a navíc to obsahuje i funkovou věc „Evil Satan“. Její vyřazení z aktuální verze jenom ukazuje, že Mr. Bungle prostě chtěli natočit čistě metalovou desku.
Samozřejmě, že po produkční stránce je novinka „The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo“ úplně někde jinde. Sice to tím ztrácí ono kouzlo zapadlého dema a rovněž ten deathmetalový zápach vyšuměl do ztracena, ale i tak to zní dobře. Dokonce se tu povedlo i dost věcí vylepšit. Třeba intro „Grizzly Adams“ mě na původním demu nikdy nezaujalo. Tady z něj ale udělali atmosférickou lahůdku po vzoru soundtracků z kultovních hororů. Konečně je taky možné ocenit, co že to tam Spruance tenkrát vymyslel a co Patton tak šíleně vyřvává. Crossoverové riffy z „Anarchy Up Your Anus“ nebo „Sudden Death“ uvíznou v hlavě a jsou jednoduše parádní. Stejně tak mě baví i nové přírůstky, které rozšiřují původní seznam stop z osmi na jedenáct – předlouhá „Methematics“ (s přidaným riffem z legendární „Love Is a Fist“), alternativní, skoro až do konceptu alba nezapadající „Eracist“ a předělávka „Loss for Words“ od Corrosion of Conformity.
Nevýhodou některých zdejších skladeb hlavně je, že se občas točí v kruhu a začínají v určitých pasážích nudit. Neuškodilo by je pořádně prostříhat, ne je naopak ještě protahovat, jako se děje třeba v „Hypocrites / Habla español o muere“. Některé zase nemají proporce nabídnout něco víc než klasický žánrový průměr. Přesto mi ale „The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo“ přijde daleko lepší než to, co nyní tvoří devadesát procent nových thrashmetalových kapel. Novinka Mr. Bungle v sobě má kupodivu dost energie, ty mladické nápady jsou odvážné a povšechně je tohle pokouknutí po starých časech prostě sympatické. Lze vidět, že to dělaly zkušené páky, které to mají v ruce a umí to podat s takovým citem, aby se z toho nestal kýč a parodie sebe sama.
Z návratu Mr. Bungle je jednoduše znát upřímná radost pro věc a chuť si zahrát, ostatně kdo viděl záznamy z koncertů, měl by mi dát za pravdu. Plakáty jako když vypadly z dob minulých, hrály se nejen věci z prvního dema, ale rovněž klasiky od Circle Jerks, Crumbsuckers, Siege, Stormtroopers of Death nebo Slayer a předkapely tvořily jména jako Full of Hell, Victims Family, Intestinal Disgorge, Hirax či Possessed. Prostě totální oddanost a pocta podzemní scéně, z níž Patton a spol. vzešli. A jako poctu a oslavu žánru vnímám celé „The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo“.
Vydání desky „The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo“ rozhodně není senzací roku ani nepředstavuje žádný opomenutý klenot poloviny osmdesátých let. Její vznik a všechny souvislosti, které ji provází, mě však baví a jsem za ni rád. Sice se demu „The Raging Wrath of the Easter Bunny“ asi dostává většího luxusu, než by si reálně zasloužilo, ale to už jsou prostě Mr. Bungle. Nicméně se ho povedlo předělat vkusně a myslím, že to mělo celé smysl.
