 |
|
Země: USA Hrací doba: 18:35 K recenzi poskytl:
|
„Trident Death Rattle“ vyšlo letos v dubnu bez nějakého většího povyku. Což se mi zdá jako škoda, poněvadž Twilight byli skvělou kapelou, jejíž zajímavost nepramenila pouze z mimořádné „all-star¨“ sestavy (formací prošly těžké váhy zámořského (nejen) metalu jako Wrest, Imperial, Sanford Parker, Thurston Moore, Blake Judd, Malefic, Stavros Giannopoulos nebo Aaron Turner), nýbrž primárně ze skvělé muziky. Kdo zná desky jako „Monument to Time End“ nebo „III: Beneath Trident‘s Tomb“, jistě potvrdí, že tu nepindám nesmysly.
U takové skupiny tedy docela potěší i vydání „zbytků“ z nahrávacího procesu posledního alba, čímž „Trident Death Rattle“ přesně je. Twilight se rozpadli v roce 2014 a jejich třetí dlouhohrající počin „III: Beneath Trident’s Tomb“ již tehdy vlastně vycházel posmrtně. Během jeho natáčení, které probíhalo v roce 2012, ovšem zjevně vznikly i skladby navíc, které se svého vydání dočkali až letos, čtyři roky poté, co se na svět dostalo „III: Beneath Trident’s Tomb“.
Představa šuplíkového materiálu nikdy nevzbuzuje příliš velké naděje, protože většinou to má svůj důvod, proč dané songy v šuplíku skončily. „Trident Death Rattle“ naštěstí není ten případ, kdy by se jednalo o béčkovou záležitost, bez jejíž znalosti by se posluchač obešel. Tady bych se naopak nebál prohlásit, že je dobře, že se „This Road South“, „Weathered Flame“ a „No Consequence“ nakonec dostaly na veřejnost, protože všechny tři písničky docela s jistotou potvrzují, proč jsou Twilight v určitých kruzích tak ceněným projektem.
Naprosto stručně bych řekl, že pokud hledáte USBM vysoké kvality, pak poslechem „Trident Death Rattle“ neprohloupíte. A klidně si dovolím nadhodit, že tohle EP by vás v takovém ohledu mělo uspokojit víc než třeba letošní minialbum „Resilient“ od Nachtmystium, kteří jsou ostatně prostřednictvím Judda i několika bývalých členů (Parker, Imperial) s Twilight personálně propojeni.
Trojice přítomných songů je, možná náhodou, seřazena sestupně dle rychlosti. „This Road South“ je z EP nejrychlejší, druhá „Weathered Flame“ Twilight představí ve středním tempu a finální „No Consequence“, v níž jen tak mimochodem hostuje Scott Judd, strýc Blakea Judda, je nejpomalejší a vlastně i nejsugestivnější. Právě poslední zmiňovaná písnička mi přijde nejlepší. „Trident Death Rattle“ přece jenom průběžně poslouchám už delší dobu a první dvě stopy se po nějakém času trochu ohrály, ale „No Consequence“ pořád drží a navíc se v ní nejúčinněji pracuje s atmosférou, čehož si vždycky cením.
Jako celek nicméně „Trident Death Rattle“ považuji za povedený počin a jsem docela rád, že vyšlo. Twilight mi přišlo docela škoda, tak mě tohle EP potěšilo – jednak tím, že se vůbec objevilo, jednak a především tím, že tam je pořád ta laťka.
