![Psygnosis - Human Be[ing]](https://sicmaggot.cz/wp-content/uploads/2015/05/Psygnosis_-_Human_Being.jpg)
![Psygnosis - Human Be[ing]](http://sicmaggot.cz/wp-content/uploads/2015/05/Psygnosis_-_Human_Being.jpg "Psygnosis - Human Be[ing]") |
| Země: Francie Žánr: progressive / atmospheric extreme metal Datum vydání: 26.3.2014 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Představte si situaci, kdy se na vás ze všech stran valí promáče, u kterých vlastně celkem přesně víte, jak asi budou znít, aniž byste si dotyčnou desku jedinkrát poslechli. Určitý čas to takhle rozhodně táhnout jde, ale čím déle to trvá, tím větší je to otrava a člověk nakonec víc než ochotně sáhne po nahrávce, za jejímž abstraktním žánrovým určením se může skrývat prakticky cokoli – jak hudebně, tak kvalitativně. Žánr “extreme atmospheric metal” a francouzský původ, tedy atributy vlastní kapele Psygnosis, jejíž aktuální novinka se stala námětem dnešního povídání, toho o skutečné povaze hudby opravdu moc neřeknou, takže je celkem nasnadě, že jsem v případě desky “Human Be[ing]” doufal v nějaké to vytržení z letargie a někde v koutku duše snad i v poutavou nahrávku.
I když jsem tajně doufal v objevení skutečného skvostu, moje skeptické já udržovalo všechny odvážné naděje pěkně při zemi. Jenže už při pohledu na tracklist začalo být zřejmé, že v tomhle případě byla inteligentní a působivá nahrávka přinejmenším záměrem. Jak se tomuto záměru podařilo dostát, jsem zjišťoval poměrně dlouho, ale jednoznačného verdiktu se ode mě stejně nedočkáte, a to z prostého důvodu – ačkoli má “Human Be[ing]” ke špatné nebo dokonce průměrné desce opravdu hodně daleko, pořád to není vyložený zázrak. To ale znamená jedno – je to “jen” zatraceně povedená deska, takže si pojďme trochu popovídat o tom, co je toho důvodem.
Tak předně – jakkoli je výše citovaná žánrová klasifikace dost pofidérní a poněkud nicneříkající, na nový materiál z dílny Psygnosis sedí úplně přesně. Několik podob extrémního metalu zde opravdu tvoří základ, ale drtivá většina nahrávky přesto jasně cílí na dosažení atmosféry, a to i skrze ony extrémní pasáže, kterých je na “Human Be[ing]” požehnaně. Je (nebo alespoň mně to připadá) dost zajímavé, že se Psygnosis nezalekli black metalu, death metalu ani coru a příslušné pasáže střídají, jako by se nechumelilo. Přitom to ale nepůsobí ani trochu nepatřičně, a to zejména co se týče black metalu a coru, což jsou navzájem hodně vzdálené styly, jež mají společné maximálně to, že jsou extrémní.
Jak již bylo naznačeno, kýžené atmosférično se projevuje i skrze tuto extrémní tvář Psygnosis, zejména pak skrze její black metalovou složku. Jenže “Human Be[ing]” není zdaleka jen čistá hoblovačka. Snad každá ze sedmi skladeb je proložena občas i dost dlouhými pasážemi, které jsou vyloženě klidné a kde Psygnosis dávají promluvit i jiným výrazovým prostředkům. Jsou tu samozřejmě různé vybrnkávačky a ničím šokujícím nejsou ani repliky z nějakého toho filmu; dost svěže však působí zejména jemné elektronické či snad trip-hopové vsuvky. Ať už se v tom ale míchá cokoli, je znát, že Psygnosis rozhodně nejsou žádní neschopní nýmandi a vědí, co dělají. I když totiž kapela letos slaví teprve pátý rok existence, jakémukoli amatérismu je “Human Be[ing]” na hony vzdálené.
Popravdě mám sto chutí říct, že je ta deska úplně výtečná a že k tomu mám celou řadu důvodů. Kompozičně se velmi zadařilo, je tu celá řada skvělých melodií, ostrým ani zkresleným vokálům není co vytknout, tu jedna pasáž drtí, jak se patří, tu jiná nasadí parádně hutnou atmosféru a jiná zase vyloženě uzemní svou epičností. Je tu prostě tolik bez přehánění výborného materiálu, že by to dohromady vydalo na zatraceně silnou čtyřicetiminutovou desku. Jenže problém je, že “Human Be[ing]” má těch minut skoro šedesát pět, takže tam zbývá až moc místa na ne až tak vydařený materiál. Je mi zatěžko ukázat na něco konkrétního, ale obecně vzato platí, že nejedna corová pasáž působí dost utahaně, a pak je tu celá řada případů, kdy to sice je dobré, ale nějak to nefunguje s takovou intenzitou, jako by mělo.
A je to velká škoda, protože když si vezmu, že je ta muzika fakt dobrá, nechybí jí myšlenka a že mě nejednou pěkně usadila na zadní kapsy kalhot, trochu to smrdí nenaplněným potenciálem. A potenciál je to zatraceně vysoký, protože přes všechny své chyby je “Human Be[ing]” pořád hodně, hodně dobrá nahrávka, které nakonec nijak zásadně neškodí ani velice štědrá hrací doba a která dokáže udržet posluchačův zájem až do konce. Do Francie tedy posílám upřímnou pochvalu v podobě sedmi a půl bodu, ale zároveň s ní také důvěru, že příště tu bude ještě mnohem lepší. Psygnosis více než důrazně prokazují, že jsou schopni velkých věcí, takže doufám, že je v dohledné budoucnosti učiní realitou. Do té doby jen velmi dobré.
