 |
| Země: Česká republika Žánr: horrorcore / rap Datum vydání: březen 2014 Label: ZNK Tracklist: Muzeum mentálních kuriozit: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10
|
Řezník už patří nějaký ten pátek k poměrně známým postavičkám českého undergroundového rapu… tedy, pardon, horrorcoru, ale upřímně jsem nikdy nijak zvlášť nepochopil, jaký je v tom vyjma textů rozdíl, přijde mi to odlišné asi tak jako grindcore od goregrindu. Ale to je vedlejší, přednější je fakt, že Řezník, někdy též známý jako M.Engele, zásobuje posluchače již pěkných pár let deskami, ať už sólovými, nebo s kolegou DeSadem v rámci kapely Sodoma Gomora, s níž ostatně v loňském roce vypustili parádní placku “Éra déra”.
Aktuálně Řezník vydal novou sólovku, dokonce rovnou dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit”, nicméně v tomto případě je už situace poměrně jiná a nejedná se o desku, kterou zachytí jen “pár” fandů jako v případě předcházejících počinů. Museli byste poslední půlrok strávit někde v jeskyni, abyste neslyšeli o kauze v Českém slavíku. Tehdy si totiž šel Řezník poháněný hlasováním svých příznivců vcelku suverénně pro vítězství v kategorii Hvězda internetu, když byl zničehonic a beze slova ze soutěže pořadatelem vyřazen – jak se později ukázalo, důvodem bylo to, že se organizátorům příliš nelíbily jeho diplomaticky řečeno nestandardní texty a prezentace.
Postupně se za Řezníka postavili mnohem známější a komerčnější interpreti jako například Tomáš Klus, Xindl X, Matěj Ruppert z Monkey Business nebo dokonce i Michal David… přičemž musím říct, že u některých mě to pobavilo, když třeba o prvním jmenovaném Sodoma Gomora na “Éře déra” v tracku “Udílení cen” prohlásila, že je to “čurák, ty vole”, a posledního jmenovaného zase Řezník ve starší skladbě “Soudní proces” označil za “autora popového trusu”, kterého “by měli zabít za kurvení vkusu”… a ostatně se o něj otře i na novince v songu “Buranství Is a State of Mind”. Ona je pravda, že už předtím se Řezník postaral o pár menších pozdvižení, jako třeba když byl před soudem za text písničky “Konečný řešení” nebo musel policii vysvětlovat prodej triček s podobiznou Anderse Breivika, nicméně právě kauze Slavík se dostalo takové medializace, že byl Řezník úplně všude a dozvěděli se o něm i ti, kdo do té doby ani nevěděli, že nějaký horrorcore vůbec existuje.
Vydání “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit” tedy asi vcelku logicky bude sledovanějším, ale ke cti Řezníka slouží fakt, že mediální tlak nejenže ustál, ale dokonce z něj evidentně měl ještě srandu a na novém počinu se vůbec ničeho nezalekl a pořád si jede svoje, nebere si servítky a kulometnou kadencí pořád střílí tuny vulgarismů a splatter textů. V některých případech jde tak daleko, až si člověk řekne, jestli už to vážně nepřehánění, což se zde týká především “Řikala si vo to” nebo možná i některých pasáží “Sprski film”, ale na druhou stranu, co si budeme povídat, jeho tvorbu nelze brát nějak smrtelně vážně…
Není to zas tak dávno, co jsem v jiné recenzi psal, že existují skupiny, u nichž je nutné přistoupit na jistou hru, jinak není moc šance, abyste to zvládli poslouchat – a Řezník je přesně tenhle případ. Samozřejmě je docela naivní si myslet, že by v reálu znásilňoval nebo vraždil, je to jednoduše stylizace, jejímž výsledkem jsou v některých případech texty, jimiž by nepohrdly ani ultrašílené goregrindové kapely. Jasně, není to pro každého, ale na druhou stranu vážně pochybuju, že je u Řezníka záměrem, aby se to líbilo každému a všem.
Pojďme už ovšem konečně na samotnou muziku. Na dvojalbu se urodilo celkem 22 kusů, z čehož dva jsou intro a outro na prvním disku, čili vlastně 20 regulérních, což je docela velký počet, který dohromady vydá na téměř 80 minut – a to je opravdu dost. Není tedy divu, že se mezi tím vším najde i pár trochu slabších věcí, ale naštěstí jich je docela málo. Z první poloviny “Bateman” mě moc nebaví “Příliš mnoho Wack MCs”… nebo lépe řečeno, v zásadě je ten song dobrý, ale docela ho táhne dolů hodně nic moc refrén, samotné sloky jsou na standardní Řezníkově úrovni. Příliš mě neoslovila ani “Zastřel dealera”, ale poslouchat se bez problému dá, a naopak úplně vůbec nic mi neříká “Koma”, v níž se mi líbí jenom pár kousků s matným ženským zpěvem v pozadí. Zpočátku jsem měl trochu problém i s dvojicí “Burning Dreams” a “Creature of the Night”, které jsou na poměry dvojalba trochu netradiční a v nichž se v obou vyskytují zahraniční hosté, ale nakonec jsem jim přišel na chuť a třeba ženský vokál ve druhé jmenované je fakticky skvělý.
Druhý disk “Muzeum mentálních kuriozit” je z mého pohledu o trochu lepší než “Bateman” – netvrdím, že by tu byly výrazně lepší pecky, ale jde spíš o to, že ten poměr baví/nebaví je v případě “Muzea mentálních kuriozit” příznivější. Zde se mi totiž opravdu nelíbí jen závěrečné “Penetrační touhy” především kvůli hodně nezáživnému beatu. Trochu rozpačitý jsem i z “Linky bezpečí” (která ovšem byla kvůli žalobě zpětně přejmenována na “Linku důvěry”), kde jsou Řezníkovy sloky oukej, ale otravují mě tam vsuvky dětí volajících na linku, ačkoliv chápu, že je to v rámci příběhu songu. V tom méně pozitivním odstavci bych ještě zmínil titulní píseň “Muzeum mentálních kuriozit”, která sice není slabá, ale ani ne vyloženě silná, nicméně osobně ji beru spíš jako trochu delší intro druhého cédečka, takže žádná tragédie.
Ten zbytek je ovšem minimálně parádní. Opět začneme prvním diskem. Skoro titulnímu fláku “Patrick Bateman” škodí snad jen to, že album otvírá, ačkoliv to není žádná typická “vypalovačka” na úvod, ale jinak třeba pasáž, kde Řezník rapuje o tom, jak nesnáší “tlustý, hloupý a hnusný, smradlavý zmrdy, píči nevkusný, houmlese, buzny, feťáky, lůzry, zloděje, diskanty, ochránce lůzy”, je fakt dobrá. Kdo ovšem čekal na tu vypalovačku, dočká se hned vzápětí s peckou “Pořád jenom hate”, která má koule jak prase a textově v ní Řezník šije právě do výše zmiňované kauzy Slavík.
Výborná je “Psychickej problém” s výtečným beatem a na rozdíl od “Příliš mnoho Wack MCs” jí nijak neškodí refrén v trochu jiném stylu, možná právě naopak. Stejně tak mě baví i na první pohled trochu nenápadný track “Nejsmutnější člověk ze všech”, který se krčí na samotném konci “Batemana”, ale instrumentálně patří k tomu nejzajímavějšímu, co nový Řezník nabízí. Největším hitem první poloviny dvojalba je ovšem jednoznačně “Slečna M.”, která má ukázkový tah na bránu.
Co se týče druhého disku, tam je s výjimkou zmiňovaných tří kusů “Muzeum mentálních kuriozit”, “Linka bezpečí” a “Penetrační touhy” všechno takřka bez výhrad a víceméně člověk nesáhne vedle s žádným válem. A to ať už se bude jednat o ty kytarovější věci, mezi něž patří “Mesiáš” nebo “Je to tvoje vina” (obzvláště ta druhá je fakt hodně našlapaná a patří mezi nejlepší nářezy celé kolekce), již jmenované splattery “Sprski film” a “Řikala si vo to”, které mají oba co do instrumentálu a flow hodně dobrý odpich, nebo třeba dost zajímavého a skvělého “Insomniaka”, jenž na “Muzeu mentálních kuriozit” hraje podobnou roli jako “Nejsmutnější člověk ze všech” na “Batemanovi”. Stejně tak se neztratí ani zbývající dvě položky “Miluju náboženství” a “Buranství Is a State of Mind”, z nichž zejména ta první je skvělá a patří pro mě k vrcholům celého dvojdisku.
Jak tedy vypadá konečně bilance celého doublealba? Máme tu rovných 20 regulérních písniček, z čehož vyloženě slabé jen dvě (“Koma”, “Penetrační touhy”), pár dalších je v klidu, ale něco jim chybí, nebo jsou naopak dobré, ale něco je kazí (“Příliš mnoho Wack MCs”, “Zastřel dealera”, “Linka důvěry”, “Muzeum mentálních kuriozit”) a zbylých 14 jsou kvalitní pecky, které bez sebemenších potíží potvrzují Řezníkovu pověst a udržují kvalitativní laťku jeho dosavadní tvorby, díky čemuž můžeme bez problému prohlásit, že komu se to líbilo dříve, toho ani novinka nijak nezklame. Jak již jednou padlo, rozhodně to není záležitost pro každého, avšak jak tomu přijdete na chuť, je to vážně zábavná muzika…
Další názory:
Díky dvojalbu “Bateman” a “Muzeum mentálních kuriozit” by Řezník neměl mít problém obstát ani před širším publikem, než je zástup ZNK maniaků. Produkce je bez nadsázky světová a posun třeba od desky “Vzestup zla”, která v tomto ohledu rozhodně nebyla špatná, je naprosto nezanedbatelný. Vyloženě excelentní je drtivá většina beatů, ať už se jedná o kytarové násery (“Pořád jenom hate”) nebo poklidné náladovky (“Koma”), a klidně bych si s chutí poslechnul i čistě instrumentální verze alb. Početná suita hostí se činí velice zodpovědně a snad až na mně osobně trochu nesympatický Byzův příspěvek v pecce “Sprski film” se jedná o vysoce kvalitní featy a je jedno, jestli je dotyčný z New Yorku, Petrohradu nebo Prahy. A tím vším pochopitelně provází samotný Řezník. Jeho flow je parádní, celkový projev pak variabilní, přesvědčivý a technicky i textově vyzrálý. Co mě ale na tom všem zaujalo asi nejvíce, to je celkem znatelný odklon od trochu prvoplánového šokování splatter úchylárnami a mnohem větší důraz na hlubší texty. “Bateman” a částečně i “Muzeum mentálních kuriozit” je tak zcela regulérní a seriózní obžalobou zkaženého světa a děsivě věrnou freskou psychických hrůz, ze které místy docela mrazí. Dojde ale i na odlehčení a typicky třeskutý humor, takže vše v nejlepším pořádku. Top skladby? Kromě tří již jmenovaných rozhodně “Slečna M.”, “Je to tvoje vina” a “Linka bezpečí”, což je sbírka opravdu excelentních tracků. Jako celek mě přes výborné momenty úplně nebaví “Penetrační touhy” a možná ještě “Zastřel dealera” a “Insomniak”, ale zbytek je rozhodně více než dobrý materiál, takže ode mě silných 7,5 a doporučení všem, kteří jsou schopni nenechat se odradit explicitním výrazivem a žánrovým zařazením.
Ježura
Brutalitou hýřící Řezník vydal dvojalbum a abych řekl pravdu, pustil jsem si jej původně jen proto, abych zjistil, jestli opravdu jde o takové zlo, jak se kolem říká. A ano, vážně je. V žádném případě však ne ve špatném slova smyslu. Ačkoliv si z rapového žánru (i když tohle je prý horrorcore, ale krom textů a sem tam tvrdšího riffu rozdíl nevidím) pečlivě vybírám, Řezník se okamžitě vyšvihl na vrchol mé pyramidy oblíbenosti. Texty mají správný říz a vůbec nevadí, že explicitně vyjadřují témata, která společnost obecně považuje za nemyslitelná a odporná (Řezník má za ně na krku i několik žalob). Sám mám za to, že většina textů je obsahově hluboká a tak trochu reflektuje zkaženost dnešní doby, byť svým způsobem. Taková “Miluju náboženství” je výborná parodie. Nechybí samozřejmě ani názorové texty – například “Pořád jenom hejt” (která, mezi námi, je vyloženě návyková). Hodně se mi líbí syrová “Linka bezpečí”, drsná “Zastřel dealera” nebo melancholicky laděná “Nejsmutnější člověk ze všech”. Beaty sedí k většině tracků jako prdel na hrnec a také produkce je na nečekaně vysoké úrovni. Bohužel zatím nemohu “Batemana” a “Muzeum” porovnat se zbytkem diskografie, ale usilovně pracuji na náslechu a věřím, že příští hodnocení budu moci zasadit do kontextu všech Řezníkových desek.
nK_!
