Audrey Horne - Pure Heavy

Audrey Horne – Pure Heavy

Audrey Horne - Pure Heavy
Země: Norsko
Žánr: hard rock
Datum vydání: 29.9.2014
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. Wolf in My Heart
02. Holy Roller
03. Out of the City
04. Volcano Girl
05. Tales from the Crypt
06. Diamond
07. Into the Wild
08. Gravity
09. High and Dry
10. Waiting for the Night
11. Boy Wonder

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Když loni norští hard rockeři Audrey Horne vydávali své čtvrté studiové album “Youngblood”, jednalo se pro mé uši o velkou neznámou. Na rozdíl od mnohých českých fandů mi tohle jméno neříkalo nic ani v souvislosti s jejich opakovanou účastí na festivalu Masters of Rock, na který už řadu let nejezdím, takže mě ten jejich upřímný a šlapavý rock mile zaskočil. Nyní, po roce a půl, už je situace jiná. “Youngblood” mě chytlo natolik, že jsem si během té doby naposlouchal i zbytek diskografie a k Audrey Horne se pravidelně vracím. No, a protože už můžu říct, že špatné album tato pětice během svého fungování ještě nevydala, tak novinka “Pure Heavy” se s příchodem na svět ocitla ve světle relativně velkých očekávání.

Na to, zda je “Pure Heavy” hodné jména kapely (postava, jíž ztvárnila Sherilyn Fenn v seriálu “Městečko Twin Peaks”), si ještě chvíli budete muset počkat, protože se sluší tuhle pětice alespoň trochu představit. Již od svého vzniku se Audrey Horne točí kolem známých osobností norské metalové scény. Jmenovitě se jedná o dvojici Arve IsdalEnslaved a Tom Cato Visnes (známý spíš jako King ov Hell) z Gorgoroth, God Seed a řady dalších. Ačkoli druhý jmenovaný v kapele již řadu let nepůsobí, tak jej musím zmínit hlavně proto, abych mohl o Audrey Horne mluvit jako částečném all-star bandu, v němž si jednotliví členové mohli odpočinout od svých domovských formací. Arve Isdala tak v současné sestavě doplňují bubeník Kjetil Greve, basák Espen Lien, druhý kytarista Thomas Tofthagen a vynikající zpěvák Toschie, který možná nedisponuje tím nejširším rozsahem, ale plně to dohání svou přirozeností a energičností.

Dohromady pak těmto pánům pod rukama vzniká neuvěřitelně šlapavý hard rock, který ctí ty nejpůvodnější kořeny a který ve výsledku zní jako takový mix Led Zeppelin, Deep Purple, Kiss, a abychom se drželi i kytarovějších jmen, tak mě napadají Saxon. Ovšem věřím, že každý si doplní jména jiná dle své vlastní představivosti. To, co tím chci říct, je, že hudba Audrey Horne možná nepřináší nic nového a z jistého hlediska recykluje postupy, které fungují již dekády, nicméně v jejich podání je to provedení zatraceně povedené. Chytlavostí se na “Pure Heavy” rozhodně nešetří. A tu chytlavost si prosím neplést s lacinou vtíravostí, protože na tohle Audrey Horne neslyší. Naproti tomu dokazují, že přímočará rytmika, jednoduché riffy a zpěvné vokální linky Toschieho můžou dohromady fungovat i na pátý pokus, a přestože je to stále stejná variace na dané téma, tak to nezačíná nudit.

S přibývajícími alby jako by se Audrey Horne začali hudebně otáčet směrem k větší přímočarosti, která však nefunguje na úkor škály zajímavých momentů, jež posluchače uhranou a nutí pouštět si dané album stále dokola. Na tomhle nešetří ani “Pure Heavy”, které předchozí čtyři počiny kapely hravě vyrovnalo. Důvod? Slabých momentů zde opravdu moc není a od úderného otvíráku “Wolf in My Heart” až k závěrečné šlapavé hitovce “Boy Wonder” mi přijde navíc jen kraťoučká akustická “Diamond”, jež nefunguje ani jako intro k písni následující, ani jako samostatná skladba, takže nevím, co si o ní myslet.

“Pure Heavy” pokračuje tam, kde se s “Youngblood” skončilo, takže svým způsobem je vše v naprostém pořádku. Album otvírá hitovka z říše snů “Wolf in My Heart”, která má všechny předpoklady k tomu, aby se stala poznávací značkou Audrey Horne. Šlapavé tempo, při němž se dobře klepe do rytmu, a nenápadná rytmika s kytarami ve slokách si pomaličku připravují půdu pro explozivní refrén, v němž to Toschie se svými kumpány rozpálí. Ačkoli je album v celé své délce klasicky ozvučené a na vyložené aranžérské komplikovanosti zapomeňte, tak dvojice Isdal/Tofthagen toto dohání svou kytarovou hrou. Tu nějaké sólo, tu zase kytarová vyhrávka, přičemž místo v popředí konečného soundu si borci prohazují pravidelně, což přispívá k až živému dojmu, jejž “Pure Heavy” zanechává.

Nemá smysl rozebírat desku píseň po písni, protože to není účelem recenze, nicméně pokud můžu, tak vyzdvihnu ty nejlepší momenty, k nimž určitě patří “Holy Roller”, což je rychlejší riffová jízda, která patří k tomu nejtvrdšímu a zároveň nejzapamatovatelnějšímu, co album nabízí. “Tales from the Crypt” je další variací na šlapavou rádiovou hitovku (to ostatně pasuje na většinu skladeb), která je poháněna tleskací rytmikou. Hodně se mi líbí i “High & Dry”, což je další klasická rychlovka, ovšem to kytarové sólo v její druhé polovině je nadmíru povedené. Předposlední “Waiting for the Night” zní, jako by vypadla z amerických rockových alb z 80. let. Chybí už jen ty syntézátory, ale její refrén mi bude v hlavě znít ještě zatraceně dlouho. Závěrečná “Boy Wonder” mě překvapila Toschieho barvou vokálu, v níž zní jako kopie Ozzyho Osbournea, což je jenom taková zajímavost, ale to hlavní na tomto válu je, že album zakončuje minimálně stejně kvalitně, jako začalo, a podtrhuje celkovou vyrovnanost.

Přestože se “Pure Heavy” takřka po celou dobu pohybuje v několika málo rovinách a dá se říct, že albu schází vyložený vrchol, k němuž by se směřovalo, nebo moment překvapení, u kterého by spadla čelist, tak to kvalitnímu posluchačskému zážitku vůbec nic neubírá. Audrey Horne prostě hrají tak, jak se jim to líbí. Jako ze starých časů. A dokud budou na své desky cpát materiál prostý hluchých momentů, tak jim tu jejich hru na chytlavý rock/metal plný vzletných refrénů a klasických postupů budu baštit i s navijákem. A tomu odpovídá výsledné hodnocení, jímž oceňuji vyrovnanost materiálu, absenci laciných póz a kalkulu, kterým pánové tu svoji porci šlapavého rocku v moderním hávu nekazí. Za mě prostě a jednoduše skvělá práce.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.