Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light
Země: Kanada
Žánr: symphonic black metal / doom metal
Datum vydání: 10.8.2015
Label: Hypnotic Dirge Records

Tracklist:
I. Nachtterror
01. The Breath of the World Ablaze
02. Upon Ashen Shores
03. Fall of the Sabbath
04. Belial

II. Altars of Grief
05. In Dying Light
06. Your Heaven
07. Room of Angel

Hrací doba: 46:00

Odkazy Nachtterror:
facebook / bandcamp

Odkazy Altars of Grief:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Hypnotic Dirge Records

Úplně na rovinu, kapel jako Altars of Grief nebo Nachtterror bych si za normálních okolností nevšiml. Oba spolky se netváří nijak výjimečně, slova chvály na jejich účet adresovaná jsem nezaznamenal a nebýt kanadského vydavatelství Hypnotic Dirge Records, o jejich existenci bych jednoduše nevěděl. Jenže už v minulosti se prokázalo, že ignorovat nahrávky tohoto sympatického lejblíku se nevyplácí, a když z Kanady přišla i žádost na recenzi splitka výše zúčastněných, rád jsem vyhověl.

Altars of Grief a Nachtterror kromě kanadského původu a jednoho personálního propojení spojuje ještě fakt, že zde větší zkušenosti hledat nelze. Služebně starší kapela, Nachtterror, sice na scéně působí již od roku 2006, ale diskografie spíš ukazuje na nárazové paběrkování. Dvě minialba, žádná řadovka, za deset let žádná hitparáda. Naopak o sedm let mladší Altars of Grief už mají dlouhohrající debut za sebou a zatímco u Nachtterror to vypadá na živoření, tábor Altars of Grief, zdá se, plnohodnotně žije. No a muzika? Mimoto, že pro další řádky bude klíčovým slovem termín metal (konkrétně jeho blacková a doomová větev), tak řeč výrazně přijde třeba na klávesy. Zato vizuální stránku nahrávky raději nechme být. Nechci si kazit den…

O první polovinu splitu se postarali symfonicky blackoví Nachtterror, což, dovolím si poznamenat, není úplně šťastná volba. Pomineme-li teď kvalitativní stránku – k té se ještě dostaneme –, kapela válcuje své nepospíchající kolegy velmi svižným tempem a sálající energií. Onen symfonický black metal z pera Nachtterror navíc splňuje většinu předpokladů pro to, aby se mi líbil. Není přehnaně bombastický, hlavní roli hrají stále kytary a ani skladatelsky nejde o marnou práci, což jde s absencí zbytečného klávesového nánosu tak trochu ruku v ruce.

Svěžesti materiálu prospívá nejen nezávadné množství užitých orchestrací, ale rovněž dvojice atributů spojující oba zainteresované spolky. Zaprvé – občasné přizpůsobení tempa doomovým kolegům. I když nejde o nic velkého, na potřebné obměny nálad to stačí. Zadruhé – čisté vokály. Ty totiž obstarává stejná persóna jako v Altars of Grief, takže propojovací element tu je dokonce i fyzický. Navíc ono fyzično zpívá velmi dobře a potrhuje tak fakt, že strana Nachtterror se velmi dobře poslouchá, navíc příjemně rychle plyne. Slabších míst sice není nejmíň, ale kolem a kolem, určitě jsem se nenudil.

Zatímco Nachtterror své pozice vyklízí skrze monumentální „Belial“, doomovější Altars of Grief přichází ve skromnosti. Svou část kapela otvírá pro death/doom klasickou kytarovou akustikou, která metalový zbytek pravidelně střídá ještě několikrát. Nechybí obligátní střídání čistých vokálů a řevu, ani všudypřítomná zádumčivá atmosféra. Krom docela slušné atmosféry ale nosných nápadů moc není. V metalových pasážích nepředvádí kytary, ani bicí sekce nic přesvědčivého, a vše tudíž zůstává na klávesovém podmáznutí a vokálech. Asi nejsvětlejší moment přichází spolu s „Your Heaven“, kde si Altars of Grief dobře pohrávají gradací. Právě tady hledejme úsek, kdy si kapela zaslouží přízvisko nadprůměrná. Zbylé minuty však bohužel ukazují spíš na opačné vody a celkový pocit ze strany Altars of Grief končí někde u solidně poslouchatelného silnějšího podprůměru.

Pakliže bych měl vybírat, strana Nachtterror se mi zamlouvá víc. Nejde o nějaký enormní nadprůměr či něco vybočujícího, ale vzhledem k tomu, že já obecně symfonické metaly ne úplně rád a tohle mi přišlo víc než poslouchatelné, tak zvedám ruku právě pro Nachtterror. Ani Altars of Grief nijak nezklamali, poslouchá se to taktéž slušně, ale v mých očích jsou pro tentokrát těmi druhými. Obdobně mohu zhodnotit i split jako celek. Zařazení obou kapel na jednu nahrávku dává smysl, celé splitko se dobře poslouchá, ovšem opět musím užít onu dvojici slov „ti druzí“, Nachtterror nyní nevyjímaje. První liga se nehraje ani na jedné straně, nadprůměrné momenty pravidelně střídají ty podprůměrné a celkově musím poznamenat, že účinek hudby obou těles byl krátkodobý. Vše se totiž začalo vypařovat až příliš rychle.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.