As Autumn Calls - Cold, Black and Everlasting

As Autumn Calls – Cold, Black & Everlasting

As Autumn Calls - Cold, Black & Everlasting
Země: Kanada
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: 25.10.2013
Label: Rain Without End Records

Tracklist:
01. Haunted
02. Black Night Silent
03. These Doleful Shades
04. The Light Which No Longer Shines
05. Darkness Reflected
06. Darkness Confined
07. Darkness Everlasting

Hodnocení:
Ježura – 4/10
H. – 4,5/10

Průměrné hodnocení: 4,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Naturmacht Productions / Rain Without End Records

Co si představíte pod pojmem death/doom metal? Netuším, nicméně když mi na tohle žánrové zařazení padly zraky, okamžitě na mě vyskočila asociace se jménem Vallenfyre respektive muzikou, jakou takhle banda tvoří. Těžké, úmorné, neúprosné a zničující bahno plné rozkladu a agresivní beznaděje, které vás pomaličku vtáhne do sebe a pak ještě pomaleji rozemele na šrot. A jelikož mi právě tímhle nějaký ten rok nazpět Vallenfyre učarovali, představa, že se něčeho podobného dočkám i od Kanaďanů As Autumn Calls mě snadno přiměla podívat se téhle desce na zoubek. Jak jsem se jen mýlil…

Muzika, jaká se urodila na albu s názvem “Cold, Black & Everlasting”, má totiž ke kýžené bažině tak daleko, jak jen to v rámci škatulky jde. A když o tom tak přemýšlím, vlastně si vůbec nejsem jistý tím, jestli jsou pojmy death metal a doom metal použity oprávněně. Death metalová složka je totiž zastoupená výhradně vokálem (respektive jedním ze dvou druhů vokálu) a ta doom metalová? Nejsem na doom žádný expert, vlastně se v něm skoro nevyznám, ale troufám si tvrdit, že pomalé tempo, trudnomyslné texty a melancholická atmosféra ještě automaticky nedělají doom metal. A i kdyby nakrásně dělaly, dost určitě ne stylem, jaký je prezentován na “Cold, Black & Everlasting”.

Ono to totiž nepůsobí depresivně ale spíše tak nějak politováníhodně – jako by se čtyři zarytí fanoušci doom metalu (kterými podle všeho As Autumn Calls jsou) rozhodli, že do toho chmurného mlýna přispějí i svojí troškou, ale přitom jaksi zapomněli na to, že k rozumnému výsledku je zapotřebí velice konkrétní představa, co chtějí hrát, a také schopnost tomu dát nějakou smysluplnou podobu. A právě tyhle dvě věci “Cold, Black & Everlasting” zoufale chybí.

Vlastní muzika sestává ze zdánlivě nekonečných melodických vyhrávek a k uzoufání nudných a naprosto nijakých riffů, pěvecká stránka pak ze zmiňovaného death metalového vokálu, který je takový průměrný, a čistého zpěvu, který místy dost irituje a je z něj zřejmé, že jeho majitel rozhodně není nijak nadaným pěvcem. Různě se to střídá ale ve výsledku je to pořád jedna a ta samá, pětašedesát minut dlouhá písnička, které kromě řady objektivních kvalit také chybí jakékoli opodstatnění nebo smysl.

Abych ale jenom nenadával, na druhou stranu je třeba uznat, že ne všechno je na “Cold, Black & Everlasting” úplně špatně. Například rozhodně nejde tvrdit, že by tuhle desku nahráli absolutně neschopní muzikanti. On je to sice po devíti letech existence a jedné další řadovce na kontě tak trochu automatický předpoklad, ale nic nemění na to, že jistá zručnost v tom zkrátka je. Stejně tak ty melodie vlastně uši netrhají a místy jsou dokonce vcelku obstojné… Ve šlépějích melodií se výjimečně vydá i kompozice, a zejména mezi závěrečnou trojicí skladeb probleskne několik ne úplně marných momentů. I když to tedy podle předchozích odstavců vypadá, že je “Cold, Black & Everlasting” vážně ukrutná sračka, nakonec to zase tak zlé není. Ale dobré bohužel taky ne.

Co se dá dělat – navzdory jisté úrovni je “Cold, Black & Everlasting” pořád album, které prostě nefunguje ani zdaleka tak dobře, abych mu dopřál smířlivý verdikt. Doom metal a atmosférické odnože metalu, tedy kategorie, ve kterých se As Autumn Calls snaží bodovat, jsou o silných emocích a náladách, kterých je skrze hudbu dosahováno. Otrávenost, únava a vlezlý odpor pouštět si tohle dílo znova však rozhodně nejsou důkazem úspěchu. “Cold, Black & Everlasting” není vyloženě špatné album a své momenty má, ale díky všeobecně patetickému vyznění si těžko může dělat jakékoli nároky na cokoli. Nevylučuji, že to někomu jinému může sednout víc než mně, ale mám-li si zachovat čisté svědomí, výš prostě jít nemůžu. Je mi líto.


Další názory:

Já osobně jsem od “Cold, Black & Everlasting” nečekal vůbec nic zvláštního, ale doufal jsem alespoň v to, že by As Autumn Calls mohli dodat slušnou a poslouchatelnou žánrovou nahrávku. Je jasné, že očekávat v podobných případech nějaký dechberoucí majstrštyk je asi trochu mimo, ale pokud doufám v solidní standard, tak to podle mého názoru není nic přehnaného a kapela by teoreticky neměla mít problém to splnit a případně ještě překonat. Jak se ovšem ukázalo, u As Autumn Calls to taková hračka nebyla. Rozjezd úvodní “Haunted” napovídá, že by tomu tak mohlo být… když se asi po minutě a čtvrt rozjede pasáž s hrubým vokálem a typickou stylovou melodikou, vypadá to nadějně. A vlastně i během celého prvního poslechu mi tento pocit zůstal, nicméně se vzrůstajícím počtem poslechů (a to ani nejde o nějak závratnou cifru) to začíná čím dál tím víc skřípat. Přílišnou standardnost materiálu bych byl ještě ochoten odpustit, protože tu, jak už jsem řekl, jsem očekával, ale fakt, že vyjma poměrně solidních kytarových melodií (ty jsou na desce asi nejsilnější složkou) je těch 65 minut většinu času trochu zívačka na jedno brdo, kterou ještě umocňuje dost špatný a místy dokonce vyloženě falešný čistý zpěv, už přejít dost dobře nejde… “Cold, Black & Everlasting” je sice stále ještě poslouchatelné, ale přece jenom už lehce pod průměrem…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.