Jupiterian - Terraforming

Jupiterian – Terraforming

Jupiterian - Terraforming

Země: Brazílie
Žánr: sludge / doom / death metal
Datum vydání: 15.11.2017
Label: Transcending Obscurity Records

Tracklist:
01. Matriarch
02. Unearthly Glow
03. Forefathers
04. Terraforming
05. Us and Them
06. Sol

Hrací doba: 38:45

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity Records

Neřekl bych, že zrovna Brazílie je země metalu zaslíbená, ale tvrdit, že je místní scéna nezajímavá nebo dokonce téměř žádná, by bylo čistokrevným ignorantstvím. A to vůbec nemusíme končit u legendárních kapel jako Sepultura, Ratos de porão, Vulcano anebo Sarcófago. Jestli je však Brazílie spojena s nějakou metalovou odnoží, je to právě vzteklý extrémní metal ve stylu Sarcófago případně rané Sepultury. Možná by mi někdo mohl oponovat i rozsáhlým powermetalovým podhoubím, ale tyhle teploušské mrdky podle mého za pořádný metal považovat nelze.

I kdybyste ale patřili k měkkým sráčům a tyhle melodické píčoviny uznávali či dokonce poslouchali, pořád platí, že Brazílie asi není místem, kam byste se vydávali hledat atmosférickou metalovou hudbu. Nicméně je doufám evidentní, že obecný rys nemusí postihovat veškeré možnosti a že vždy budou případy, které se jistým zákonitostem vymykají. Což v překladu znamená, že i v téhle jihoamerické zemi můžete najít formace, jejichž primárním projevem není ani agrese (a ani melodické trylkování, trváte-li na tom), nýbrž náladotvornost.

V případě Jupiterian ze São Paula ovšem není všechno zásadně růžové a nedá se tvrdit, že vše, co kdy vydali, stojí za to, abyste si z toho sedli na prdel. Debutový počin „Aphotic“ z roku 2015 jsem svého času slyšel a na rovinu mohu říct – nezaujal. Upřímně si to album nijak podrobně nepamatuju, ale to jen svědčí o tom, že o nic pamětihodného nešlo. Těch několik málo vzpomínek hovoří o unylém, nezáživném a vlastně docela zbytečném doom metalu. Prostě nic, čemu by kdokoliv z nás měl věnovat svou pozornost.

Proč tedy recenze na druhou desku? Protože je zřejmé, že se Jupiterian od první řadové nahrávky značně posunuli a že je „Terraforming“ prezentuje jako docela jinou kapelou. To je očividné již z vizuální stránky, ať už se bavíme o přebalu nebo o vzhledu skupiny, kde civilní zjev vystřídaly temné stejnokroje a zahalené obličeje.

Naštěstí podobný posun proběhl i v hudebních aspektech. „Terraforming“ zní mnohem vyzráleji, ambiciózněji a ve finále i skutečně – působivěji. Do muziky se vkradl sludge a spolu s doom/deathovými kořeny tvoří monolitické riffové hradby. Jupiterian ve skutečnosti nehrají nic originálního, vlastně by se skoro dalo říct, že stavějí na osvědčených postupech, nicméně víc než jedinečností lákají na poctivě odvedenou skladatelskou práci a masivní sound. První setkání s „Terraforming“ je sugestivní a opravdu působí skoro až dojmem, že by Jupiterian svými mohutnými riffy mohli formovat tvář samotné země.

Jupiterian

Samozřejmě, že jde jen o takovou metaforu, protože kdybych tu hlásal, že nějaká muzika dokáže pohnout zemskou kůrou, byl bych nejspíš za pořádného čůráka (což sice můžu být i bez toho, ale neberte mi iluze). Obzvlášť když je tenhle dojem z „Terraforming“ časově omezený. Posluchač si totiž velmi záhy začne uvědomovat, že deska tak extrémně hutná není a že v mnohých momentech je dost melodická (viz třeba „Unearthly Glow“). Což ovšem nic nemění na tom, že písně jako „Matriarch“, „Forefathers“ nebo „Us and Them“ jsou napsané velmi dobře a s evidentní rozvahou, která přichází jen v případě ujasněné hudební vize. V tomto ohledu asi nelze Jupiterian obviňovat z nedostatečné péče o výsledek.

Nebylo by moudré „Terraforming“ přeceňovat a dělat z toho alba něco, čím jasně není. Své kvality ovšem má a Jupiterian jeho prostřednictvím ukazují, že i přes rozpačité představení na první desce jejich existence zbytečná není. Slušná záležitost, která nikomu ostudu nedělá.


6 komentářů u „Jupiterian – Terraforming“

  1. No to je ale hodně odvážné tvrzení ! Brazílie není země metalu zaslíbená ? To si dovolím hrubě nesouhlasit. Myslím si, že Brazílie má více metalových kapel než máme obyvatel (no dobře trochu přeháním), ale zrovna z naší kotliny vyznívá takový názor dosti komicky. Netřeba zmiňovat jen Sepulturu a Krisiun. Kdybys vytrhl nějakého Brazilce z prostředí ug koncertu v Brazílii a teleportoval ho k nám na jakýkoliv “metalový” koncert, potom mu řekl svůj názor, tak se asi smíchy pomočí.

    1. Jasně, rozumím ti. Z hlediska oddanosti a nadšení fanoušků Jižní Amerika určitě moc konkurence nemá. Myslel jsem to spíš z posluchačskýho hlediska, protože mi nepřijde – navzdory několika právem kultovním kapelám – že by tam člověk mohl přehazovat kvalitní muziku vidlema jako třeba někde v Evropě.

      1. Beru to….. Skrze jednoho kamaráda, který je dlouhodobě ponořen v jihoamerické scéně, ted aktuálně objevuji kapely z těchto končin, tak jsem pocítil nutkání se ohradit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.