Architects - Lost Forever // Lost Together

Architects – Lost Forever // Lost Together

Architects - Lost Forever // Lost Together
Země: Velká Británie
Žánr: metalcore
Datum vydání: 11.3.2014
Label: Epitaph Records

Tracklist:
01. Gravedigger
02. Naysayer
03. Broken Cross
04. The Devil Is Near
05. Dead Man Talking
06. Red Hypergiant
07. C.A.N.C.E.R
08. Colony Collapse
09. Castles in the Air
10. Youth Is Wasted on the Young
11. The Distant Blue

Hodnocení:
Ježura – 8/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Není to nijak dávno, vlastně jen pouhé dva nebo tři roky, co se můj vztah k metalcorovému žánru dal popsat řadou přívlastků, aniž by však jakýkoli z nich v sobě měl cokoli pozitivního. Jak ale člověk stárne, moudří a opouští ho předsudky, ani mě neminulo poznání, že stejně jako každý hudební žánr i metalcore může nabídnout a také nabízí celou řadu příkladů, že to jde udělat i dobře. Náhoda tomu chtěla, že právě Britové Architects byli jednou z prvních žánrových kapel, které mě v tomto přesvědčení utvrdili, a nyní se – takřka přesně dva roky od vydání jejich tehdejší desky “Daybreaker” – setkáváme znovu. Pochopitelně se tak děje při příležitosti vydání nového alba, takže se pojďme podívat, jestli Architects zvládli navázat na naše velmi zdařilé první rande.

Ono to po přečtení předchozího odstavce asi nebude nijak šokující informace, ale na rozdíl od “Daybreaker”, u kterého jsem předem jen lehce doufal v příjemné překvapení a nakonec dostal zatraceně povedenou desku, to měla “Lost Forever // Lost Together”, jak se novinka jmenuje, vlastně o pořádný kus těžší, protože tentokrát už jsem nečekal nic menšího než prakticky prvotřídní matroš, který se mnou pěkně zamete. A vážně nevím, jestli se na tom podepsala skutečnost, že jsem první poslech novinky absolvoval v mírně přiopilém stavu, ale už ten první poslech mi dal pořádnou sodu, ten druhý, který následoval vzápětí, dopadl úplně stejným výsledkem, a někdy tou dobou mi začalo docházet, že se to Architects opět podařilo a po delší době bude naposlouchávání alba na recenzi opravdu radost.

“Lost Forever // Lost Together” se od svého řadového předchůdce rozhodně liší, a to ne zrovna málo, ale základní ingredience úspěchu zůstávají pořád stejné. V první řadě zde není ani stopy po častém a dost fatálním žánrovém neduhu, kterým je střídání afektovaných a rádoby brutálních pasáží s těmi zoufale přihřátými. Sam Carter hojně využívá jak ostrý, tak melodický vokál a stranou nezůstává ani jeho skvostný melodický řev, ale v každé z těchto poloh zní naprosto vážně a uvěřitelně, i když do svého zpěvu vkládá dost emocí na to, aby to na někoho mohlo působit snad i trochu přehrávaně, ačkoli si nemyslím, že by bylo.

Dalším pilířem úspěchu “Lost Forever // Lost Together” je pochopitelně vysoká instrumentální kvalita desky a výtečná kompoziční úroveň. Ať se zaposloucháte do kytar, bicích, baskytary nebo nevtíravého a vkusného klávesového pozadí, vždy je co poslouchat a páni muzikanti s mazáckým nadhledem předvádí, jak technicky, nápaditě a chytře jde metalcore pojmout. Jak už jsem ale nadhodil, proti “Daybreaker” je jejich nejnovější výsledek poměrně odlišný. Zatímco totiž minulá deska obsahovala znatelné vlivy post hardcorové melodické rozvolněnosti a nebyl jí cizí ani lehce mathcorový sound, což dohromady tvořilo dost zajímavé a nečekaně atmosférické dílo, “Lost Forever // Lost Together” je o pořádný kus přímočařejší a dá se říct, že se nese v duchu o poznání klasičtějšího metalcoru.

Vím, zní to asi trochu, jako kdybych tím chtěl říct, že Architects na novince ubrali na zajímavosti, posluchačské náročnosti a takříkajíc zhloupli. A jako jo, ono to asi vážně půjde skousnout snáz, čemuž nasvědčuje i fakt, že mi “Lost Forever // Lost Together” na rozdíl od předchůdce zachutnala prakticky hned. To ale neznamená, že by to snad bylo hudebně slabší. Všechny ty řeči o technice a kompozici rozhodně platí, jen je to prostě podáno v trochu klasičtějším kabátě než posledně. Na druhou stranu je ale také třeba uznat, že ne každá z jedenácti skladeb pálí úplně do černého. Z fleku mě napadá sice jenom trojka “Broken Cross”, která mě baví asi nejméně (byť je pořád slušná), ale i pár dalších fláků má své krapet slabší momenty. Jenže ty samé songy mají i momenty, které jsou – dámy prominou – kurevsky skvělé, dále je tu řada úplně obyčejně super skladeb a nakonec samozřejmě ty opravdové šlehy. Singlovka “Naysayer”, duo “The Devil Is Near” a “Dead Man Talking” s rozjezdem z říše snů, “Colony Collapse” triumfující skvostnými melodiemi – to jsou skutečně prvotřídní songy.

Když tenhle výčet porovnáte s tracklistem, vyjde vám z toho další silná stránka alba – dramaturgie. Skladby jsou seřazeny způsobem, který dopřává posluchači luxus prakticky neustálého těšení na to, co přijde za chvíli, aniž by však hrozilo, že dojde na nějaká hluchá místa. Taková na desce totiž k nalezení vlastně ani nejsou, protože všechny ty slabší momenty, o nichž byla řeč výše, jsou slabší jen v kontextu desky a samy za sebe jsou pořád dobré. Třešinkou na dramaturgickém dortu je pak předěl v podobě dvou a čtvrt minutové zasněné instrumentálky “Red Hypergiant” doprovozené jen mluveným slovem a potom dvojice “Colony Collapse” a “The Distant Blue”, která druhou polovinu alba příjemně osvěžuje rozvážnější a melancholičtější náladou. Stručně řečeno – nuda je zde neznámým pojmem.

Kdepak, tady prostě není o čem diskutovat. Architects se po dvou letech od vydání “Daybreaker” vytasili s deskou, která je formálně možná maličko prostší, ale provedením opět nenechává nikoho na pochybách, že tady máme co do činění s nesmírně talentovanou sebrankou, jež je schopná ten svůj talent zatraceně dobře zúročit. “Lost Forever // Lost Together” je našlapaná a chytlavá palba prakticky od začátku do konce, ale dociluje toho, aniž by dělala z posluchače blbce, a naopak jde o materiál, který s naprostým minimem výhrad ocení i náročnější posluchač. Pro core-pozitivní jedince naprostá povinnost, pro core-negativní ideální příležitost, jak si poupravit názor na žánr, a pro mě definitivní potvrzení kvalit kapely, která se tímhle albem pasuje mezi mé oblíbené. Výtečná práce!


Další názory:

Já osobně to nebudu příliš zdržovat a nebudu vás nudit moc dlouho, jelikož v podstatě vše podstatné zaznělo již v samotné recenzi, tudíž dodám pouze to, že i mně se “Lost Forever // Lost Together” líbí a ten poslech mě baví. Některé pecky jsou vysloveně skvělé, což se týká především “Gravedigger”, “The Devil Is Near”, “C.A.N.C.E.R.”, “Castles in the Air” a také doslova excelentní “Naysayer”, která je pro mě absolutním vrcholem celé nahrávky. Hodně se mi líbí i zajímavá “Youth Is Wasted on the Young” nebo povedený předěl “Red Hypergiant”, jenž “Lost Forever // Lost Together” dělí na dvě poloviny. Na druhou stranu se ovšem bohužel našlo i pár kusů, které sice nejsou špatné nebo nudné, ale ve srovnání s těmi vrcholy ztrácejí, což je případ třeba “Broken Cross” nebo závěrečné “The Distant Blue”. Stejně tak “Dead Man Talking” či “Colony Collapse” mě na zadek úplně neposadily. Jako celek je to ovšem stále fakt velká paráda. Kdyby se podařilo udržet nejvyšší laťku po celou dobu, neváhal bych s osmičkou, a kdyby tu byly jenom samé bomby typu “Naysayer”, tak klidně i s vyšší známkou. Nicméně i tak rozhodně spokojenost, o tom žádná.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.