Země: Norsko Žánr: hard rock Datum vydání: 25.1.2013 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Redemption Blues 02. Straight into Your Grave 03. Youngblood 04. There Goes a Lady 05. Show and Tell 06. Cards with the Devil 07. Pretty Little Sunshine 08. The Open Sea 09. This Ends Here 10. The King Is Dead Hodnocení: Kaša – 7/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Zdání klame. V případě Audrey Horne určitě. Pro mě donedávna velká neznámá by při výčtu personálního obsazení mohla vést k závěru, že norská pětice je hudebně zakořeněna v hloubi severského black metalu. Na kytaru to totiž v jejich řadách drhne Arve Isdal (aka Ice Dale), jehož můžete znát z Enslaved, a pár let dřímal v ruce baskytaru sám King ov Hell (ex-Gorgoroth, God Seed). Pánové se však tentokrát vydali směrem ke svým kořenům, tedy rozuměj těm, na kterých vyrůstali, těm, jež jsou ovlivněny rockovými legendami jako Kiss či Deep Purple. Jejich čtvrté album “Youngblood”, které (soudě dle úryvků z minulých alb, jež jsem slyšel) pokračuje v tradici svých předchůdců a servíruje slušnou porci solidního a upřímného hardrocku, který staví na klasických základech a podává je v moderním, velice slušivém kabátku.

Teď budu mluvit obecně o celé desce, protože je úplně jedno, kterou píseň si vyberete, ale všechny mají silný hitový potenciál a velice dobře šlapou. Aby nedošlo k omylu, tou hitovostí samozřejmě nemyslím podbízivé refrény, módní trendy postupy ale jednoduchou, melodickými refrény přecpanou a přímočarou hudební produkci, která si na nic nehraje a u které máte pocit, že se kapela při jejím nahrávání pěkně bavila. Přesně tak na mě totiž “Youngblood” působí. Žádné zbytečné kudrlinky, ale pěkně od podlahy řízný rock, který i z desky přenáší na posluchače spoustu energie. Vše je samozřejmě ošetřeno kvalitním zvukem, při kterém si můžete vychutnat jak rockové kytary a šlapavou rytmiku, tak melodické a lehké vokální linky frontmana Torkjella Røda, který vystupuje pod pseudonynem Toschie. Jak je u klasické rockové hudby zvykem, občas to pěkně s citem dobarvují klávesy, jejichž zvuk sice není nikterak výrazný, ale některým refrénům dodávají na vzdušnosti a dotváří atmosféru skoro až retro rockových momentů.

Ani nevím, jestli se mám pouštět do nějaké rozboru jednotlivých písní, protože aniž bych tím chtěl naznačit, že všechny znějí na jedno brdo (což by sice nebylo daleko od pravdy, ale zase by to nebylo úplně fér), tak “Youngblood” na mě působí jako celek, u kterého není slabších ani nijak výrazněji vyčnívajících vypalovaček, které by naopak většinu písní nechaly za sebou. Je fakt, že jsem si časem některé skladby oblíbil o něco víc, než ty ostatní, ale to je dáno mým osobním vkusem a hlavně mou láskou k velkým melodickým refrénům. V tomto ohledu u mě tedy jednoznačně zabodovaly tituly “Straight into Your Grave”, nesoucí se v relativně rychlejším tempu a titulní stadiónová hitovka, u níž jsem si díky výrazné baskytaře a střídmým kytarovým vyhrávkám vzpomněl na některá starší alba Kiss. Dokonce i zpěvák Toschie má barvu svého hlasu blízko vokálu Paula Stanleyho, tak jak jej známe z posledních alb jeho domovské kapely. Nepouští se do žádných závratných výšek, ve kterých by se mohl cítit nepohodlně a drží se hezky při zemi a jeho syrový, přírodní vokál je jednou z hlavních předností Audrey Horne, kteří si své jméno vybrali dle postavy z kultovního mysteriózního seriálu “Twin Peaks”. “Youngblood” obsahuje ve své finální podobě desítku písní, které jsou tak nenásilně plynoucí, až jsem si kolikrát ani neuvědomil, že už se blížím ke konci desky.

Přestože není “Youngblood” kdovíjaké umění, nebo nedej bože nahrávka určující trend v současné rockové hudbě, nenapadá mě žádná výtka, která by měla hodnotu desky nějak devalvovat. Věřím, že pro spoustu z vás není jméno kapely, která se u nás do povědomí dostala i díky účastem na Masters of Rock, nic nového pod sluncem, takže víte, co čekat. Pro ty, kteří to potěšení ještě neměli, tak to koukejte hezky rychle napravit. Můžu si jen přát víc takových kapel, které hrají s nadšením a aby ukázali mladším fanouškům, na čem že vlastně jejich modly vyrůstaly. A vlastně, proč ne? Funguje to totiž na jedničku a věřím, že naživo to je ještě větší mazec. Velice příjemné překvapení.

Další názory:

Kolega to v samotné recenzi řekl v podstatě za mě, tudíž jej můžu víceméně jen opakovat. “Youngblood”, potažmo celí Audrey Horne, je suprová pohodová muzika, která člověku nacpe svou příjemnou pozitivní náladu, i kdyby ji nechtěl, nečiní to však nijak podbízivě nebo násilně, ta hudba taková prostě je. Není to žádná extra náročná záležitost, to určitě ne, ale je to zábavné, chytlavé a prostě dobré. Výborný vokál (ten chlápek umí!), pěkné kytary, dobrá rytmika… Audrey Horne ten rock jednoduše mají v malíku a výsledek tomu odpovídá. Pokud bych měl zvolit nějaký vrchol, asi bych dal svůj hlas výtečné “There Goes a Lady”, ale jinak se mi to líbí jako celek.
H.